Čím blíže byli městu, tím více pociťovali změnu atmosféry, která je pohltila hned jak vjeli skrz dřevěnou bránu ověšenou barevnými šátky dovnitř. Vítr si pohrával se zvonkohrou vyrobenou z kostí, která visela na holém stromě po jejich pravici. K domům lemujících hlavní cestu byly připevněny provazy, ze kterých - stejně jako ze stromů ve městě – visely barevné fáborky. Výzdoba byla podivná, ale jistým způsobem kouzelná a dokázala strhnout pozornost. Obyvatelé dobře zapadali do prostředí, jelikož jejich oblečení bylo stejně barevné - jako výzdoba – a barbarské. Ženy se pyšnily pentlemi a korálky zapletenými do vlasů, které většinou měly zacuchané do dredů. Nechybělo ani důmyslné malování na obličejích i pažích.

Loki zaraženě seděl v sedle se zády rovnými jako prkno. Přítomní obyvatelé ztichli a sledovali projíždějící, ale po chvilce se vrátili ke svým činnostem. Někteří pozdravili Amoru a jiní se ledabyle poklonili Thorovi, jehož tvář byla jistě známá i v této končině. Lokiho jejich pohledy zneklidňovaly a občas měl nutkání je nenávistně probodnout pohledem, ale udržel se. Trochu se obával, že jestli se na někoho křivě podívá, pověsí ho a nechají oškubat havrany.

Sif zdravila a rozhlížela se kolem s naprostou uvolněností a zájmem, zatímco Thor nasadil úsměv a zdravil. Netrvalo dlouho a vytvořil se kolem nich menší hlouček dětí, který si zvědavě prohlížel cizince. Amora je rychle odradila od otravných otázek, ale nijak jim nebránila v pokřikování a smíchu.

Hlavní cesta je dovedla až na náměstí, které fungovalo jako rozcestí a místo pro shromáždění. Vlastně to byla jen plocha udusané hlíny.

Amora zastavila a letmo se rozhlédla. Nechtěla je teď hned tahat k vědmám, které určitě nikam neutečou. Potřebovali se z cesty trochu probrat a řádně se připravit. Obávala se, že by je tam Loki v tomhle stavu ještě napadl a urážel.

„Takže," vyhrkla a podívala se na trojici, která se jako na povel podívala na ni. „Určitě uvítáte pořádné jídlo, koupel a měkkou postel. Vědmy budou rády, když přijdeme spořádaně a zcela při smyslech. Pár hodin nám neuškodí. Nechám vás ubytovat a sama zajdu za vědmami, abych je obeznámila se situací, ale mám dojem, že stejně už všechno vědí."

„Jo, s tím souhlasím," přikývla Sif a protáhla se.

Loki se ani nevyjadřoval, protože ani na přikývnutí neměl sílu natož náladu. Teď, když byli na místě, na něho padla únava a další neduhy nepohodlí.

„Mám chuť na pivo," oznámil Thor a s úsměvem se podíval na Sif.

„Ani náhodou. Jedno možná." Sif varovně zvedla ukazováček a podívala se na Thora s tvrdým pohledem.

„Tak jdeme," vyzvala je Amora a pobídla koně, aby zavedla skupinku k jejich novému útočišti.

***

Každé město i nejmenší vesnice se nemohly obejít bez jedné věci – krčmy. Ať už by člověk zavítal kamkoliv, vždycky se najde místo, kde se můžou lidé sejít a opít. A přesně takové místo Amora vybrala a nechala je, ať se zabydlí. A tak všichni tři seděli u stolu a Thor si vychutnával vzácnou chvilku s jedním korbelem piva.

Loki seděl na lavici opřený zády o zeď a s nohama nataženýma před sebe. Talíř s jídlem si položil do klína a nedůvěřivě se v něm přehraboval vidličkou, než se překonal a pustil se do jídla. Překvapilo ho, že maso i zelenina chutnaly stejně jako u nich, a tak z hladu rychle snědl poslední kousek.

Sif si počínala stejně a utrhla si kousek z bochníku chleba. Nelámala si hlavu se stolováním a rozhodně nepotřebovala na nikoho dělat dojem, takže se cpala, jak jen mohla.

„Jsem unavený, ale mám pocit, že bychom neměli ztrácet čas," řekl po chvíli Thor a napil se.

„To chápu, ale nehodlám se plahočit jako mrtvý muž," zamumlal Loki se soustem v ústech. Momentálně měla privilegia koupel a postel. „Já jdu."

Talíř s vidličkou zařinčel o stůl a Loki se vyhoupl na nohy. Prohrábl si vlasy, než se rozešel ke schodům do druhého patra. S prázdným pohledem zíral před sebe a myšlenky se mu rozprchly do všech koutů mysli. Proto sebou tak škubl, když otevřel dveře od svého pokoje a na posteli mu seděla přerostlá chlupatá kočka. Černá srst připomínala nejtemnější temnotu a její oči zářily jako dva jantary v ohni. Zadívala se na Lokiho s tlapkou před tlamou s vyplazeným jazykem a ztuhla.

„Co tu děláš ty prašivý zvíře?" zavrčel Loki a přešel k posteli. Natáhl ke kočce ruku, ale než stihl cokoliv udělat, zvíře mu proklouzlo mezi prsty a schovalo se pod postelí. „Vylez!" Možná by se i sehnul a vytáhl ji, ale pak se zarazil a povzdechl si. Jedna cizí kočka ho nezabije. Jen se ušklíbl a začal se svlékat. Nemohl si nevšimnout nenápadného pohybu u postele a sledoval kočku, jak se vyplížila z pod postele a provokativně se posadila ke dveřím.

„Komu asi patříš, příšero," zamumlal a kočka mu věnovala dosti vražedný pohled. Už se tu začínal pošťuchovat s němou tváří. Místo dalších kousavých poznámek si vzal čisté oblečení a rozešel se do vedlejší místnosti s připravenou lázní.

Kočka po chvíli též přišla a rozvalila se v rohu místnosti a vidoucím pohledem sledovala Lokiho, dokud se neponořil pod vodu. Její zájem opadl natolik, že zavřela oči a zmocnil se jí mělký spánek.

Sám Loki se spánku s obavami bránil, ale únava ho přemohla během chvíle. Žádná noční můra ho nevzbudila, ale zima. Voda vychladla a za oknem panovala tma. Jediným světlem byly slabě hořící svíčky. Rozespale se rozhlédl než vylezl, osušil se a oblékl. Kočka zmizela, což nechápal, pokud si neuměla sama otevírat dveře. Místo řešení záhady zmizelé kočky se svalil na postel a znovu usnul. Žádná noční můra ho netrápila. Byl rád, když se probudil konečně vyspaný.

Muselo být skoro poledne a divil se, že ho nikdo nepřišel vzbudit. Možná se o to někdo pokoušel, ale Loki spal tak tvrdě, že by ho nevzbudilo ani Thorovo řádění. Sedl si a úlekem nadskočil, když před ním na zemi opět seděla ta prašivá kočka. Olízla si několikrát tlapku a s klidem se zadívala na čerstvě probraného černovlasého muže. Opět ho napadla otázka, jak se sem dostala. Zkontroloval okna i dveře, ale nenašel nic, čím by se kočka mohla protáhnout. Pevně sevřel ruce v pěst a lehce zavrtěl hlavou. Dneska měl důležitější věci na práci.

Když se vrátil pohledem ke kočce, nebyla na svém místě, ale v půli cesty skrz dveře. Obklopena fialovým světlem zmizela a Loki zůstal v pokoji sám. Odfrkl si a rychle se oblékl, aby mohl kočku pronásledovat, ale pokud umí procházet skrz věci, nebude to tak snadné.

Kočka šla pomalu po chodbě a ve chvíli, kdy Loki vyšel na chodbu a zabouchl za sebou dveře, se rozeběhla. Loki vyběhl hned za ní a málem se srazil s Thorem, který zrovna šel po schodech nahoru.

„No konečně!" zvolal Thor s pokusem chytit svého bratra, ale Loki kolem něho proklouzl jako had a pokračoval v pronásledování kočky. Ta ho zavedla až ven a stejně jako předtím prošla dveřmi Lokiho pokoje, vchodovými bez problémů proskočila. Loki vyběhl ven a ze rtů mu vyklouzla nadávka, když mu v cestě stála vysoká černovlasá žena. Byl si jistý, že se spolu srazí, ale nic takového se nestalo. Když zastavil, uvědomil si, že stále stojí na svých a nikdo jiný se na zemi neválí.

„Vítejte, princi," pronesla žena s těžkým hrubým přízvukem a otočila se s netečným výrazem čelem k Lokimu. V rukou držela kočku a hladila ji po hřbetě. Ta žena vypadala přesně jako ta kočka. Dlouhé husté černé vlasy měla spletené do copu a její jantarové oči ho propalovaly skrz na skrz a díky výraznému černému líčení ještě více vynikaly. Stejně jako obyvatelé města vypadala jako divoška. Divoška v šatech. Nárameníky měla matně zlaté stejně jako tucet tenkých opasků, prstenů a řetízků.

„Co se tu děje?" ozval se Thor, který bratra následoval a zmateně zatěkal pohledem mezi ním a neznámou ženou.

„Vědmy už nemohou dále čekat. Daly vám tolik času, kolik bylo potřeba, a nyní chtějí vykonat to, kvůli čemuž jste přišli," řekla žena a letmo se podívala na Thora, který souhlasně přikývl.

Mezi dveřmi se objevila Sif, která dle vážného výrazu slyšela slova neznámé.

„Kdo jsi?" zeptal se Loki a z nějakého důvodu ženě ustoupil, když šla kolem něj.

„Groa," odpověděla, aniž by se na něho podívala, a pustila kočku na zem. Ta skočila do vzduchu a zmizela ve fialovém světle.

„Další čarodějka," zamumlala Sif.

„Nebuď bláhová, lady Sif," řekla suše Groa a věnovala jí pohled, který díky její barvě očí spaloval duši. „Čarodějka je moc vlídné označení." Její lehký úsměv byl naprostý protiklad jejího dosavadního chování, a když jim pokynula, skupinka se rozešla, aby se setkali s vědmami.