Cesta ubíhala pomalu. Loki se držel od skupinky dál a snažil se nevšímat si jejich nekonečného prázdného tlachání. Občas měl chuť se sbalit a odejít, ale na druhou stranu si říkal, že by to v konečném důsledku udělalo ještě větší chaos. Navíc se bez magie cítil jako postižený a nemohl si představit bloudění v divočině bez možnosti se řádné bránit. Nejhorší na tom bylo, že je nepotkalo nic, co by znamenalo vážné nebezpečí. Zvířata se jich bála víc, než oni jich, a tak občas zahlédli jen obrysy a šustění mezi stromy. Loki měl po těch dvou dnech plné zuby koně i cestovního jídla. Bolely ho nohy a jeho nálada se dala dobře popsat jako mračno a zataženo.

Ráno třetího dne se krajina začala rapidně měnit. Kopce, louky a přívětivé lesy končily na úpatí hor a jejich cesta mířila do průsmyku.

„Tak," zastavila koně Amora a podívala se na své společníky, „za těmi horami je Nornheim."

Loki se podíval na ústí průsmyku a ušklíbl se. Jako strážci tam stály postavy vyrobené ze dřeva, které měly místo hlavy jelení lebku. Byly ověšeny náhrdelníky z kostí, kamenů a kůže. Jak barbarské a zlověstné. Jako strašáci, kteří měli odradit každého vetřelce. Oba strážci v rukou z větví drželi dlouhá kopí. Ale kdo by se bál strašáků ze dřeva?

„Máme se něčeho bát?" zeptala se Sif a dívala se na chladně a temně vyhlížející vstup do průsmyku. Holá šedá skála a pár suchých křovisek dodával všemu ponurý vzhled.

„Ničeho hmotného," odpověděla pohodově Amora a mírně se usmála. „Jen se tam občas dějí divné věci."

„Divné věci," zopakovala Sif zamyšleně a pak si povzdechla. Pobídla koně, který pomalým nejistým krokem vyrazil k průsmyku.

Když projížděli kolem strážců, Loki se raději díval zarytě před sebe. Až když byli za jejich zády, podlehl nutkání a otočil se. Oba strážci stáli na svých místech s lebkami natočenými stranou, jakoby se dívali přes rameno. Loki ztuhl a rychle se vrátil pohledem k Thorovým zádům. Stačilo mu pár minut a přesvědčil se o Amořiných slovech. Nejdřív to začalo nepříjemným bzučením. Měl pocit, že mu kolem hlavy poletuje moucha, ale pak mu došlo, že tu asi nic živého nežije. Bzučení se pomalu změnilo v hlasy.

„Bude lepší se nezastavovat. Čím dřív budeme na druhé straně, tím líp," pronesla Amora. Sama vypadala soustředěnější a vážnější. I ji tohle místo dokázalo obrat o její bezstarostnou drzou tvář.

„Tak proč nejedeme rychleji?" zamumlal Loki a znovu cukl hlavou, když se ozval šum hlasů.

„Koně se můžou splašit a navíc tu není moc stabilní zem," odpověděla a letmo se rozhlédla. „Trpělivost."

„Co se stane, když sem vstoupí nezvaní hosté?" ozval se Thor, který byl mlčenlivější než je zdrávo.

„Říká se, že průsmyk nebude mít konce. Půjdeš dál a dál, ale nic nenajdeš. Když se pak rozhodneš vrátit, nevrátíš se," pokrčila rameny Amora a podívala se na prince, který se mírně zamračil. „To není náš případ."

„To jsem rád," řekl Loki a zadíval se na trojici před sebou. „Ještě bych s vámi musel strávit věčnost."

„Ano, to víme. Určitě bys raději strávil věčnost sám se sebou a vedl intelektuální konverzace," vyprskla smíchy Amora a mávla lehce hlavou. Její smích se rozléhal průsmykem a chvíli trvalo, než odezněl. Vzhlédla a omluvně se uculila, když se na ni Sif vyčítavě zadívala.

Loki už raději mlčel a s netečným výrazem se rozhlédl kolem. Zajímalo by ho, co slyší ostatní. On sám si tím nebyl jistý, protože těm hlasům nerozuměl. Zarazil se, když na kameni ve výšce jeho očí ležel stočený černý had. Nadechl se s otázkou na jazyce, ale pak si uvědomil, že toho hada nejspíš vidí jen on. Vypadal dost neškodně, ale ve chvíli, kdy byl Loki dost blízko, se vztyčil a zadíval se na něho svýma zelenýma očima. Zakmital jazykem a nespouštěl z jezdce pohled. Loki mírně nakrčil obočí a nejistě zatěkal pohledem po okolí, ale nic jiného neviděl. Opět se podíval na hada a ve chvíli, kdy kolem něho projížděl, se had přikrčil a náhle zaútočil. Loki to z části tušil, ale něco ho vyděsilo víc, než čekal. Bylo to patetické a trapné, jelikož v další chvíli visel ze sedla a držel se uzdy a hrušky sedla. Kůň vztekle zadupal a švihl ocasem.

„Co to sakra děláš?" zeptal se Thor, který si ho nechápavě prohlížel.

Loki se nejdřív rychle vytáhl zpět do sedla a upravil si vlasy. Po hadovi nikde ani stopy. Byl to pouhý trik, ale lekl se. Ne, že ne. Podíval se naštvaně na Thora a pohodil hlavou, když mu do tváře spadalo pár neposlušných pramenů vlasů. „Raději se soustřeď na cestu a nezastavuj."

„Co jsi viděl?" zeptala se Sif, která měla napjatý výraz a byla bledší než obvykle.

„Nic," vyštěkl Loki a uhnul pohledem. Pobídl koně a rychle s ostatními srovnal krok. Držel se stále za nimi, ale nedovolil si mít velký odstup.

Po incidentu nastalo ticho. Tedy ne doslovné, jelikož šumění se neustále objevovalo a mizelo. Jen oni už nepronesli ani slovo. Minuty plynuly jako hodiny a Loki začínal mít pocit, že je průsmyk nekonečný a oni jsou v pasti. Naštěstí se po chvíli začala objevovat zeleň. Zakrslá křoviska a lišejníky, které pokrývaly kameny. To bylo dobré znamení. Pak zmizelo i šumění hlasů a vyměnilo ho hučení větru. Vlažný vánek se mu opřel do tváře a pohrál si s vlasy.

„Už jsme na konci," oznámila Amora s úlevou v hlase a oddychla si. „Nesnáším tuhle cestu."

„A co nás bude čekat teď?" zeptal se Thor a rozhlížel se kolem.

„Les," odpověděla Amora a podrbala se na tváři. „Les a pak město, kde jsou Norny. Taky tam je pořádné jídlo, postele a teplá koupel."

„To zní až moc dobře," usmála se Sif a zastrčila si pramen tmavých vlasů za ucho. Byla pravda, že všichni čtyři vypadali už dost zuboženě. Spát na tvrdé zemi není zrovna slast a Loki z nich vypadal nejvíc unaveně a podrážděně, protože většinu nocí nespal.

Když vyšli z průsmyku, rozkládal se před nimi hustý les. U východu opět stáli strážci s jelení lebkou a narozdíl od svých bratří na druhé straně byli porostlí mechem. Zeleň dokázala změnit dojem víc, než by si člověk pomyslel, a svěží vánek odvál poslední tíseň průsmyku.

Les sice nepůsobil děsivě a chladně, ale bylo v něm něco, co jim nedalo pokoje. Husté koruny, křoviska a podivné zdobení, které je provázelo po cestě. Některé stromy byly ovázané barevnými látkami a koženými řemínky, na kterých visely ozdoby z kostí a barevných kamínků. Na některých větvích se houpaly ve větru kosti s vyrytými ornamenty a barevnými pruhy či tečkami. I přes barevnost se Loki cítil nesvůj. Celý Norn je plný barbarů a čarodějnic. Začal se obávat toho, co je ve městě čeká.

„Co to má všechno znamenat?" zeptala se nakonec Sif, která nedokázala zapudit svou zvědavost.

„Já ani nevím. Je to tradice, která se mě netýká. Možná je to varování, že člověk nemá jít mimo cestu," pokrčila rameny Amora.

„Vypadá to nepatřičně," řekl Thor, který se celou dobu na okolí díval s mírným odporem. Rozhodně to bylo něco jiného, než zlatý palác a honosné sály či ulice města. Z tohoto prostředí sála zastaralost a minulost, kterou oni dávno zavrhli.

Loki byl zvědavý, ale s mírou. Jen Sif vypadala, že ať už narazí na cokoliv, uvítá to s nadšením zapáleného dobrodruha.

„Je pravda, že život tady zamrzl v čase, ale to neznamená, že lidé zde jsou divoši. Jen žijí dle svých pravidel a zlato tady nemá žádnou cenu. Magie je už něco jiného," řekla Amora, když viděla výrazy obou mužů, a hrála si s myšlenkou, že by si z nich vystřelila, ale to by bylo od ní opravdu dětinské a určitě by se jí to vymstilo. „Jsou to lidé jako všichni ostatní."

„A navíc jsi jejich princ, tak se podle toho chovej." Tomu nemohl odporovat nikdo a Sif dala jasně najevo, aby si Thor dal pozor.

„Já se chovám jako princ pořád," řekl Thor na svou obranu.

„Sobecky, dětinsky, nezodpovědně a zbrkle? To nezní jako chování prince, ale jako chování pitomce," řekl Loki jízlivě a založil si ruce na hruď.

„Už jsem si myslela, že ti zapadl jazyk," zamumlala Sif otráveně a pak si odfrkla, protože se dohadovat s Lokim rozhodně nechtěla. Možná až se pořádně vyspí a nají.

Loki se za jejími zády jen ušklíbl a nahrbil se. Jeho nezájem zůstal i poté, co vyjeli z lesa. Jejich pohledy se zaměřily na město, které se rozkládalo za loukou. Ve světle slunce vypadalo vlídně a lákavě. Z mnoha komínů vycházel tmavý kouř a život města byl slyšet až ke kraji lesa.

„Budeme se na to město koukat dlouho?" zavrčel Loki, projel kolem Amory a pak kopl koně do slabin. Vyjel vstříc městu cvalem a nečekal na zbytek. Ani se neohlížel.

Amora ho sledovala s mírným úsměvem a pokynula Sif i Thorovi, aby ji následovali. Tahle cesta byla ještě ta snadná část úkolu. Teď záleželo, co si pro ně vědmy připravily.