Bylo nemožné ignorovat zakolísání v síle, která obklopovala celý Asgard. Poté, co se trochu vzpamatoval, se Loki rozeběhl za Friggou. V půli cesty si uvědomil, že snad cítil něco jako starosti. Starosti o muže, který mu lhal. Při těch myšlenkách se ušklíbl a přeci jen zpomalil, aby jeho příchod nebyl moc afektovaný. Frigga vběhla do ložnice svého chotě a hned přistoupila k Odinovi, který seděl na kraji postele a držel se za srdce.

„Co se stalo?" zeptala se hned a chytila ho za ruku.

„Viděl jsem ji," řekl a zvedl pohled. „Pomalu získává více a více síly. Teď už jsem cítil, jak se pokouší dostat sem, a tak jsem jí v tom zabránil. Asi jsem ji naštval." Postavil se a napřímil se. I přes unavenost, která z něj doslova zářila, působil stejně majestátně jako vždy. „Dokud jsem živ, hranice Asgardu nepřekročí. Teď už to pro ni nebude tak snadné."

Loki si oddechl a sám sobě se vysmál, že si o takového muže vůbec dělal starosti. Bylo to naprosto patetické. Akorát se tu zdržovali, což byl možná i záměr útočníka. Kolikrát se jim asi postaví do cesty, aby zabránila jejich odporu. Vzhledem k tomu, že neměl moc čím přispět, se rozhodl ponechat boj na Thorovi a té pijavici.

„Měl bys už jít konečně spát, aby sis odpočinul," pronesla Frigga a veškerá její pozornost směrovala k Odinovi, který nijak nenamítal.

Loki je chvíli pozoroval, než vycouval z ložnice a zavřel. Jen matně si pamatoval, že mu Frigga chtěla něco říct, ale teď to nebylo to nejdůležitější. Tohle pozdvižení bylo přeci jen k něčemu dobré. Vzpomněl si, co to vlastně chtěl. Rychle se vrátil do pokoje a vzal si knihu, dvě dýky a dlouhý černý plášť s kápí, kdyby náhodou. Místo slavnostní róby se nasoukal do černé tuniky a zeleno černého kabátu se zlatou přezkou. Všechno si zabalil do brašny a vyrazil. Bylo by snazší, kdyby si všechny ty věci mohl vykouzlit, ale bohužel se musel zařídit jako obyčejný budižkničemu.

Thor na něho čekal pod hlavním schodištěm a tvářil se napjatě. Amora mu něco našeptávala a mírně u toho krčila obočí. Loki nad tím jen pozvedl obočí a těkal pohledem z jednoho na druhého.

„No konečně," podívala se na něho Amora a sjela ho pohledem. „Něco méně nápadného se nenašlo?"

„Nezačínej s tím," varoval ji Loki a upravil si řemen brašny. „Podívej se na něj," ukázal na Thora, který se na cestu nijak nepřipravil, protože už teď vypadal jako vandrák. Oblečení však nebylo to, na co poukazoval. Jeho zlatou hlavu znají ve všech světech a s tím kladivem určitě pozornost nevyvolá.

Thor, který nijak nedal znát popuzení, zahákl Mjölnir za opasek a schoval ho pod plášť stejně jako postiženou paži. „Spokojený? Sif nám připravila koně. Chtěli se vydat na výpravu s námi, ale nakázal jsem jim, aby chránili Asgard během naší nepřítomnosti."

Aspoň něco pozitivního, pomyslel si Loki a rozešel se ke stájím. Jakožto samozvaný velitel skupiny převzal vedení a nechal ty dva za sebou, ať si dělají, co chtějí. Samozřejmě, že si hned začali povídat a Amora si nemohla odpustit pár poznámek k jeho maličkosti.

„Je vždycky takhle nabručený?" zeptala se Thora a dávala si záležet, aby její šepot dolehl i k Lokiho uším.

„Ne. Občas se i směje, když mi něco provede," odpověděl a usmál se.

„A zajímá ho něco jiného, než sedět zavřený v pokoji?"

„Zajímá, ale člověk se v něm nevyzná," pokrčil Thor rameny a zvedl pohled k Lokimu, který napjatě šel před nimi a snažil se udržet své jedovaté poznámky pro sebe. Odmítal vyhovět provokacím a pobavit Amoru.

Naštěstí už byli na místě a Sif čekala u koní, které osobně připravila na cestu. Norn se nacházel na druhé straně Asgardu za horami a lesy, což mohlo zabrat celé dny cesty. Samozřejmě by bylo jednoduší se tam přemístit, ale problém byl v ochraně, která byla kolem Nornu vystavěna. Thor si klidně mohl odletět a Amora využít svá kouzla, ale Loki byl odsouzen k jízdě na koni. Díky tomu ani jeden nemohl jen tak zmizet a museli ho doprovázet. Přeci jen by mohl utéct a to nikdo nechtěl. Loki by možná utekl, kdyby měl své magické schopnosti zpět.

„Proč tu jsou čtyři koně?" zeptal se Loki a zamračil se na Sif, která se na něho ani nepodívala a místo toho přehodila uzdu koni přes hlavu a vyhoupla se do sedla.

„Říkal jsem ti, že vás potřebuji zde," začal Thor a přistoupil k Sif.

„Jsi zraněný a mám tě nechat ve společnosti cizí ženské a tvého vykutáleného bratra? Ani náhodou," zadívala se na něho tvrdohlavě Sif a očividně byla zcela přesvědčená své slovo dodržet. „Co kdyby se něco při cestě stalo? Nemůžeš si být jistý, že tě nebezpečí nepronásleduje. Dostali se tak blízko a určitě mají v plánu i horší věci."

Amora pomalu přistoupila blíž a založila si ruce za záda. Prohlédla si Sif a pak vzhlédla k Thorovi, který se tvářil naštvaně. Povzdechla si a rychle promyslela možnosti. „Není to zas tak špatný nápad. Loki je k ničemu, ty jsi zraněný a já nezvládnu chránit vás oba najednou, takže jeden bojovník navíc se hodí," řekla, co měla na jazyku, a usmála se.

„Přesně tak," přitakala Sif a poukázala na Amoru, které její souhlas vykouzlil ještě širší úsměv.

Loki se zhluboka nadechl a pak zavřel oči. Otočil se a přešel ke svému koni, aby zkontroloval výbavu. Tohle se vyvíjelo ještě hůř, než myslel. Vyhoupl se do sedla a prohrábl si vlasy, které mu spadaly do očí.

„U Odinových vousů," zavrčel Thor a pak rezignovaně mávl rukou. „Občas mi přijde, že slyšíš opak toho, co říkám."

„Slyším moc dobře," řekla Sif a podívala se Thorovi do očí. „Proto umím posoudit, kdy poslechnout."

„Takže nikdy," prohodil Loki, když projížděl kolem nich a letmo se rozhlédl kolem. Na chvíli se mu vrátily vzpomínky na jeho noční můry, které si našly cestu do jeho mysli i ve dne. Obával se, že až se vrátí, vše se vyplní. A co bude pak? Ta myšlenka byla nepříjemná, a tak ji rychle zahnal pryč. Místo toho se věnoval své nově nalezené nenávisti, otrávenosti a znechucení. Doufal, že cesta uteče rychle a nebude muset vystát ty tři dohromady moc dlouho.

„Takže," začala Amora a popohnala koně, „vzhůru do Nornheimu!"

Dle jejího vzoru všichni pobídli koně do cvalu a vyrazili na cestu. Loki zůstal vzadu a ztratil se v myšlenkách. Netušil, co je čeká, což ho štvalo víc, než by čekal.

***

Jeli, dokud je nepohltila noc, a ani jeden nehodlal sedět v sedle o minutu déle. Amora jim svítila na cestu a pak založila ohniště. Byla dost iniciativní a očividně měla víc zkušeností s cestováním než oni všichni dohromady.

Loki se zabalil do pláště a lehl si dál od ohně, ale zas ne moc, aby viděl na drobné písmo. Sif ho měla neustále na očích a nevěřila mu ani slovo, které za celou dosavadní cestu vyplivl z úst. Chtěl si číst, ale nemohl se soustředit.

„V Nornu nebo Nornheimu, abychom byli přesní, žijí tři vědmy, které představují minulost, přítomnost a budoucnost," začala vyprávět Amora a upíjela z vaku vodu. „Říká se jim Norny. Pak tam žije moje mistryně Karnilla. Je to mocná čarodějka a správkyně pevnosti, ve které žije. Mohla by nám pomoci," pokrčila rameny a bylo vidět, že si tím nebyla jistá.

„Vědmy tkají naše osudy," řekla Sif zamyšleně a ukousla si kus sušeného masa. „Co když se dozvíme něco, co nechceme?"

„Neřeknou ti nic, co bys slyšet neměla. Navíc si myslím, že zrovna s tebou nebudou chtít mluvit," odpověděla jí Amora narovinu. Byla to svatá pravda. Nejspíš si pozvou jen prince a řeknou jim, co je čeká a nemine. „Ale je pravda, že je lepší nevědět."

„Vědmy jsou vázány přísahou, která jim nedovoluje prozradit všechno hned na počkání," vložil se do rozhovoru Loki a zavřel knihu, ze které stejně nepřečetl ani stránku. „Většinou ti prozradí hodně věcí, ale pochopíš z toho tak půlku."

„To je pravda," přitakala Amora a podrbala se ve vlasech. „Měli bychom jít spát."

„Souhlasím," přikývl Thor a hned se zabalil a lehl si do příjemného tepla sálajícího z ohniště.

Loki je sledoval a pak se otočil ke skupince zády. Zavřel oči, ale spánek dlouho nepřicházel. Když nakonec usnul, pronásledovala ho stejná noční můra jako vždycky, a proto špatně spal. Začal si přát, aby aspoň jednu noc mohl prospat v klidu. Jednu noc a své schopnosti, aby se těch tří mohl zbavit.