O 4 roky později
Nevydržel jsem dál sedět a užírat se vinnou. Sebral jsem jsem peníze a na letišti podplatil recepční, aby mi ještě dala letenku nejbližšího letu do Bostonu.
Z Bostonu jsem si vzal taxíka přímo do Pittsfieldu.
Takže jsem taxikáři zaplatil taky dartu za takhle dlouhou jízdu.
Vystupuji přímo před jejím domem. Vezmi do ruky malou tašku s věcmi a přehodím si jí přes jedno rameno.
Kráčím přes neudržovaný trávník přímo ke vchodovým dveřím.
Následuje hluboký nádech a pak se odhodlávám klepat na dveře.
Ale nic se neozývá.
Tak to tedy zkouším ještě jednou. Konečně zaslechnu kroky a pak se otevřou dveře.
Stojí přede mnou žena středního věku s cigaretou v ústech.
"Co tu chcete?" Zamrmlá a popotáhne si z cigarety.
"J-je tu Riley?"
"Ta tu nebydlí už tři roky. A navíc dneska promuje." Vydechne mi úst do obličeje a zabouchne před nosem.
Nechtíc vdechnu dým z cigarety a zakuckám se.
Ona promuje? Tak přeci nastoupila na školu. Vím, že o tom mluvila, když jsme se potkali.
Svižným krokem si to štráduju ke mně, kde si nechábám věci a beru auto. V navigaci si hledám stavební školu. Chtěla být architekta. To taky vím.
Vyjíždím tedy, co nejryhleji to jde. Přistihuji se, že občas překročím povolenou rychlost.
Na obloze se začínají tvořit tmavé temně šedé mraky.
Škola není naštěstí daleko. Na okraji centra města.
Celé parkoviště u školy je plné a tak parkuji naproti u nějaké soukromé dívčí školy.
Poklusem se vydávám ke kampusu školy. Předávací ceremoniál vysvědčení je téměř u konce. Schovávám se do davu stojících rodičů vzadu a sleduji posledních pár bsolventů, co jsi jdou pro vysvědčení a staví se k ostatní na pódiu.
Ředitlka pak pronáší jakousi strašně zajímavou řeč.
A nakonec se všichni rozchází. Rodiče gratulují svým dětem k promoci, občas se otočí na nějakého toho jejich kamaráda, aby mu též pogratulovali načež se s nimi pouští do řeči a jediná naprosto sama stojící v davu rodičů a jejich dětí je ona. Žena mého srdce.
Začnu se prodírat davem a omlouvat se za případné šlapnutí na nohu, silnější poodstrčení a nebodokonce zásahu mým loktem.
Když k ní dorážím je ke mně zrovna otočená záda. Jemně jí poklepu na rameno a promlouvá, co nejhlasitěji, aby se to neztratilo v hučení davu.
"Gratuluji k promoci."
Trne na místě a pak se pomalu otáčí.
"Co ty tu děláš?!" V očích se jí zalesknou slzy, ale tvář zůstává tvrdě nedostupná.
"Nechci bez tebe žít, Riley. Vrať se, prosím."
"Ne. Nebudu ti dělat domácí kurvu!" Začne se vztekat.
"Ty mi přece neděláš kurvu!" Vyjeknu zoufale.
"No, jistě...Dej mi pokoj, Woodrowe." Snaží se prodrat davem a utéct pryč.
"Riley! Prosím..." Popadnu jí za ruku a stáhnu zpět k sobě. "Prosím, neopouštěj mě znovu." Všimnu si jak jí na čapku spadne prvních pár kapek a ty hned následuje sprška mírnéhi mrholení.
"Miluju tě. Strašně moc, tam mě znovu, prosím, neopouštěj."
Ani nedutá jen na mě zírá. Všímám si, jak se jí zaleskne v očích a ona se slzy snaží rozehnat rychlím mrkáním.
"Miloval jsem tě od začátku. Nikdy jsi pro mě nebyla kurva." Dovoluji si jí k sobě přitáhnout za boky, jemně sejmout čapku z hlavy a darovat jí vroucný a díky dešti vlhký polibek.
"Taky tě miluju." Maličko se poodtáhne a ruce si spojí na mém týlu.
Po tváři se mi rozleje úsměv.
"Tak to chce pořádnou pusu." Uchechtnu se.
"Hm? A zasloužíš si jí?"
"Já vždycky!"
Zasměje se a vtiskne mi polibek.
KONEC