Budí mě vyzvánění telefonu. Natáhnu ruku k nočnímu stolku a po slepu našmátrám mobil. Zvednu hovor aniž bych se podívala na ID volajícího.
"Riley?"Ozve se Woodyho hlas.
"Ano?"Zamrmlám s obličejem v polštáři.
"Můžu přijet?"
"Jistě...Ale neříkal si, že dneska odlétáš?"
"Až v noci. Všechno ti vysvětlím až budu s tebou."
"Dobře."
"Už jsem na cestě."
"Uhm..."
Pokládá mi hovor.
Nutím se vylézt z postele a jdu se zkluturnit do koupelny.
***
Stále v pyžamu mu utíkám otevřít.
Prudce otevřu dveře a vrhám se mu kolem krku. Nečeká to a vrávorá.
"Takovéhle přivítání bych si přál častěji."Zasměje se, ale v očích se mu odráží něco jako starost.
"Můžeme jít nahoru?"Zeptá se.
"Jistě, pojďme."Beru ho za ruku a táhnu k sobě nahoru.
Sedáme si vedle sebe na pohovku.
Jemně ho prsty hladím po hřbetě ruky. Kouká na mě.
"Nechceš mi něco říct?"Ptá se.
"Ne."Vrtím hlavou.
"Vážně ne? Třeba...já nevím...nějaká nepříjemná novinka?"
Opravdu naráží na včerejší smsku? Ale jak by o ní věděl?!
"Uhm..Ne."
"Půjčíš mi mobil?"
"Uh. Jo."Podám mu svůj mobil.
Odemkne ho a chvilku něco hledá. A poté zírá na displej.
"Taky mi přišla."Promlouvá tiše."Musíš mi tohle vždycky říct. Nechci, aby ti někdo nadával."
"Je to v pořádku. Vždyť je to jen smska."Mávnu nad tím rukou.
"Ne, Riley. Tohle je teprve začátek. Zachvilku můžeš mít na mobilu třeba tisíce takových smsek, stovky dopisů v poštovní schránce a to nemluvím o slovních nadávkách na ulicích."
Na chvilku mě to zaskočí.
"Je to dobrý, Woody."Šeptám a natahuji prsty k těm jeho.
Bere mě za ruku.
"Riley, pojeď se mnou."Zvedne pohled našich rukou a zadívá se mi do očí.
"Co?"
"Odleť se mnou do New Yorku."Odpoví jakoby nic.
"Ale vždyť..."Zarážím se. Možná bych mohla. Začít v New Yorku od znova s Woodym po boku."Nemám letenku."
Na tváři se mu objevuje maličko zahanbený úsměv."Máš. Včera jsem ti jí koupil. Hned potom, co mi přišla ta smska."
"A-a kolik stála? Proplatím ti jí."
"Vůbec. O tohle se ani nepokoušej. Chci, abys letěla se mnou tak ti zaplatím i letenku."
"Ale to přece..."
"Ticho, Mitchellová."
"Jsi strašnej."
"Díky, já vím. Sbal si jen nutnosti. Pro ostatní věci se můžeš kdykoliv vrátit."
"Jako už teď?"
"Uh...Jo. V devět večer tě vyzvednu. Musíme být na letišti alespoň o hodinu a půl dřív."
"Tak jo."Chci se zvednou, ale Woody mě stahuje zpět na sedačku.
Bere můj obličej do dlaní a tiskne svoje rty na ty mé. Paže si ovinu kolem jeho krku a víc se na něj natisknu.
Za pár hodin mě čeká nový start. S tímhle chlapem po boku. A já už předem vím, že to bude dokonalé.