"Ukážeš mi ty tvoje 'patlaniny'?"Sedá si do křesla.
"Uhm...Vydrž."Vytahuji si z šuplíky tužky a skicák.
Vytáhnu dva svoje obrazy. Jeden je krajina, přesněji ta u jezírka a druhý je portrét mého otce. Jednou jsem se hrabala v albech s fotkami a našla jsem tam maličkou fotku, taková ta, co se dává na pas. A tak jsem si ho chtěla zvěčnit, kdyby náhodou matka tu fotku vyhodila, nebo by na ní přišla.
"Patlaniny?! Vždyť je to úžasný! Riley vždyť je to krásný."Rozplývá se a očima těká z jednoho obrazu ke druhému.
"To říkáš jen tak."Myknu rameny a sedám si do křesla naproti němu.
"Neříkám!"Hádá se."Vždyť...vždyť je to, tak...úžasný jako kdyby to někdo vyfotil. Je to jako živý."
Odfrknu si.
"Přestaň se podceňovat!"Podívá se na mě přísným pohledem.
"Tak se pohodlně usaď, protože tak budeš sedět další dvě hodiny, ne-li dýl."
"A jak se mám tvářit?"
"Rozhodně se neusmívej na plnou pusu, protože pochybuji, že to vydržíš dvě hodiny.
"Dobře."Nasadí poker-face.
Zasměju se a začnu si črtat tvar hlavy. Potom si jen tak lehce črtám, kde budou oči, rty a nos.
A potom se pouštím do podrobnějšího kreslení očí.
Poté stínuji nos a nakonec rty.
Ješte dostínuji obličej a dokreslím kloubouk. Když to všechno obtahuji tmavší tužkou přistihuji se, že opět, jako vždycky, když se soustředím, vystrkuji nevědomky špičku jazyka.
Nakonec se do tohu podepíšu a zadívám se na svoje dílo.
"Já myslím, že už jsem hotová."
"Můžu?"Natáhne ke mě ruku.
Podám mu můj výtvor.
"Věděl jsem, že to bude dokonalé...Já ne...jen ta kresba."
Usměju se."Takže se ti líbí?"
"Líbí?! Vždyť je to úžasný! A za to, že jsi úžasná tě chci vzít do kina."
"Já jsem úžasná?"
"Samozřejmě."Přikyvuje.
"Když myslíš. A na co půjdeme do kina?"
"Love, Rosie?"
"To jsem ještě neviděla, tak super."
Usměje se a opře se o opěradlo.