Probouzím se okolo druhé odpoledne. S protažením se posazuji na posteli. Beru do ruky mobil na kterém bliká zpráva.
Přišla před půl hodinou.
W:Ahoj princezno. Jak ses vyspala? Nebo stále vyspáváš?
Usměju se. Co dokáže s člověkem udělat pár slov.
Já:Právě teď jsem se probudila.
Zalehávám ještě do postele.
Jsem, tak ráda, že matka chodí brzy do práce a já si můžu užívat klidu v podobě samoty.
W:Co ráda snídáš?
Já:Většinou to, co najdu v ledničce.
W:Teď jsi mi to zrovna dvakrát neulehčila. Ale to je jedno. Jen tak mimochodem mohla by ses zvednout z té postele a jít mi otevřít klepu tu už dobrých deset minut! Pořiďte si zvonek!
Já:Ty jsi na verandě?
W:Myslíš si snad, že si dělám srandu?
Já:Já nevím...
Nutím se zvednout z postele a jdu dolů ze schodů. Kouknu do kukátka. On tam vážně stojí!
Zhluboka se nadechuji a otvírám dveře jen na škvírku.
"Dobrý den. Přejete si?"
"Donášková služba."
"No skvělé už jsem myslela, že mi to nikdy nepřivezete. Obědnala jsem si to už před hodinou."
"Ne, zlatíčko. Před hodinou jsi ještě měla mokré sny. O mě, samozřejmě."
"Oh, vážně?"Otvírám dveře."A jak ty můžeš vědět o čem, nebo o kom se mi zdálo?"
"Intuice."
"Tak pojď dál."Vedu ho do svého skromného, podkrovního bytečku.
Sedáme si na malou pohovku a Woody na konferenční stolek pokládá pytlík z Mc'Donaldu.
"Takže co se ti zdálo?"Ptá se a vytahuje mou i jeho snídani.
"Uhm...počkej chvíli."Začnu nad tím přemýšlet."Myslím, že to bylo o nějakejch superschopnostech. Že jsem měla křídla, nebo já už nevím."Zasměju se.
"To jsou sny."
"A co se zdálo tobě?"
"To ti říct nemůžu."
"To není fér!"
"Taky jsi nemusela odpovídat."Zasměje se."Kdo může za to, že jsi ukecaná."
Protáčím očima a pouštím se do snídaně.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Co na to zatím říkáte?:)