Vytáhnu mobil z kapsy a rozkliknu zprávu.
W:Jen jsem se chtěl ujistit, že jsi dala Mercy granule, když jí dokážeš stratit v parku.
Já:Neboj se dala, 'tati'. Má se jako v bavlnce.
W:Jen aby!
Já:Ale noták! Co si o mě myslíš, že jsem nějakej tyran?:O
W:Tak nevím, co by se z tebe mohlo vyklubat. Třeba jsi.
Lehám si s mobilem na postel.
Já:Tak možné to je, že?
W:Všechno je možné.
Zkousnu si ret a vytočím jeho číslo. Po druhém zazvonění to zvedne.
"Riley?"
"Woody?"
"Potřebuješ něco?"
"Nemůžu si s tebou snad povídat?"
"Psali jsme si. Všimla sis?"
"Mám radši, když toho druhého slyším."
"To vyznělo trošku úchylně, ale to nevadí. Odpouštím ti."
"Och, jaká to čest. Slavný Harrelson mi právě odpustil."
"Nemáš vůbec zač."
"A jak se máš?"Navazuji nové téma, které je velice originální.
"Myslím, že dobře. Zrovna jsem si pročítal novej scénář, než jsem se ti rozhodl napsat."
"Jsi hrdina."
"Teď nechápu. Proč bych měl být hrdina?"
"Většinou se kluk neodváží napsat první."
"Preferuji slovo muž, ale opět je ti odpuštěno."
Musím se zasmát.
"Řekl ti někdo, že máš krásnej smích? Takovej trošku jako když se řítí kamení ze skály."
"To od tebe bylo zlé."
"Dobře, promiň."
"Tak já ti teda odpouštím."
"Převelice děkuji slečno Mitchellová."
***
"Už jsou skoro čtyři hodiny ráno."Zívnu.
"Já vím. A za pár hodin jsem tě poznal, jako nikoho jiného."
"Taky máš pocit, jako by jsme se znali celej život?"
"Trošku."Připouští."Ale stejně by to nebylo dlouho, protože jsem o dost starší než ty."
"Věk je jenom číslo."Zamračím se.
"Ale i tak je to moje o dost vyší než to tvé."
"Nech toho, vždyť je to jedno kolik nám je! Hlavně, že si rozumíme, nebo ne?"
"Možná máš pravdu."
"Ne. Určitě mám pravdu."
"Dobře, uznávám porážku. Máš pravdu."
"Asi bych si měla jít lehnout."
"Dobře."
"Takže dobrou noc?"
"Takže dobrou noc."
"Dobrou Woody."
"Hezky se vyspi Riley."
"I ty."
"Zatím."
Pokládám hovor. Zalézám pod deku a chvilku zírám do stropu. Poté na mě padá únava a já usínám.