Bylo to hrozné. Dny, kdy byli Riley propustili z nemocnice bylo opravdu nejhorší z našeho krátkého vztahu. Jako by se z toho stále nemohla probrat. Byla smutná. V noci věčně odcházela plakat na záchod nebo do obýváku. Zkoušel jsem za ní jít a promluvit si, ale ani jednou se na mě nekoukla. Držela si hlavu v dlaní a plakala. Nedbala na moje konejšivá slova, uklidňování. Ignorovala mě. A tohle se stávalo i za bílého dne akorát trošku jinak. Vždycky se zadívala do stěny, pak se jí začal třást spodní ret a začla plakat.
Bolelo mě sledovat jí jak se trápí a nejhorší bylo, že jsem jí neuměl pomoct. Ona ode mě tu pomoc ani nechtěla. Úplně se uzavřela. Mluvila jen zřídka, nebo když to bylo nutné. Jedla jen střídmě.
A jedno ráno už jsem to prostě nevydržel.
"Riley." Oslovuju ji. "Už to nevydržím. Mluv, směj se jako dřív. Ale nemlč. Už...Už mi to leze na nervy! To ticho! Posrané ticho! Prostě... Chápu, že to je pto tebe těžké, ale i já jsem byl otec toho miminka! Nikdo z nás nemůže za to, že jsi potratila a že ti doktor nedoporučuje mít další děti. Ale je tu spousta jiných možností. Adopce, náhradní rodička..." V tu chvíli mě přerušuje.
"Zmlkni!" Štěkne po mně. "Já jsem ho milovala! Měli jsme být rodina!" Oči se jí začnou zalévat slzami. "A ty teď po mně chceš, abych byla zase šťastná?! Jak můži být?! No, řekni mi jak?! Vždyť... Nikdy už nezaložíme rodinu. A i kdyby jsme skusili adopci a to další, tak to dítě nebude naše! Nedokázala bych s tím žít, rozumíš?! NEDOKÁZALA!"
"To říkáš teď, Riley..."
"Ne, Woodrowe! Já to vím! Prostě ne!"
"Riley..." Zašeptám.
"Co?! Teď už o mě nestojíš?! Předtím jsi měl záminku proč mě neodkopnout, co?! Zbouchnul si mě a věděl, že kdybys mě opustil, tak bys zase potvrdil, že seš kurevník!"
"To jsem přece neřekl!" Rozhodím rukama.
"Ho, ho... Já to vím! Vím, že bys mě hned po tom sexu poslal do prdele, kdyby nám neprasknul ten kondom! Pak si jen čekal, jestli jsi mě fakt zbouchnul nebo ne!"
"Riley, co to meleš?!"
"Víš ty co? Já odtud teď vypadnu! Nebudu tu zaclánět ať si sem můžeš vodit ty svoje kurvy! Jsem moc ráda, že jsem mohla být jedna z kurev, kterou si měl, Harrelsone! Velice mě to hřeje u srdíčka! Budu se chvástat svým jménem na tvém seznamu." Vyskočí ze židle a odchází ke dveřím.
Bez rozmýšlení se za ní rozeběhnu.
"Riley, Riley! Co to, prosímtě, říkáš?! To není pravda. Já tě miluju. Noták...Co blbneš?"
"Nesahej na mě, ty prase!" Ječí. Rychle si oblékne kabát, popadne kabelku a otvírá dveře.
Rychle se na mě otočí.
"Riley..." Zašeptám bezmocně.
Vyběhne ven a třískne za sebou dveřmi.
Po tváři mi steče slza. Tvoří mokrou cestičku a za ní následují další a další. A přitom stále zírám na dveře. Nechal jsem jí odejít. Bez snahy zabránit jí v tom.