Na nočním stolku se mi rozezvoní mobil. Rychle ho beru do ruky a ztlumím na vibrace, abych Riley neprobudil.
Vylezu opatrně z postele a odběhnu do obýváků a tam teprve zvedám hovor.
"Prosím?"
"Ahoj, bratříčku."
"Ahoj, Claire."
"Mohla bych tě s Jackem přijet navštívit? Jsme v New Yorku a dlouho jsme se neviděli."
"Ale jistě! Uvidím tě moc rád!"Usměji se.
"Dobře. Někoho ti přivezu ukázat. A..."
"Koho? A co?"
"To uvidíš...A...uhm...představíš mi ji...?"
"Claire, jmenuje se Riley. A ano představím."Posadím se do křesla.
"Vypadá mile. Jen jsem se chtěla zeptat, jestli je pravda, co o ní píšou?"
"A co konkrétně myslíš?"
"Že je to zlatokopka, že tě vykořisťuje...a tak."Mumlá.
"Ne! Samozřejmě, že ne!"
"Dobře. Věřím ti. Tak budeme tam, tak za půl hoďky. Hoď něco na sebe."Zasměje se a zavěsí.
"Kdo to byl?"Promluví pár metrů ode mě Rileyin ospalý hlas.
Kouknu na ní. Zrovna si vytahuje ramínko košile, které jí sklouzlo dolů.
"Vzbudil jsem tě?"
Zavrtí hlavou a zívne. Přejde ke mě a sedne mi do klína.
Políbím jí do vlasů.
"Tak kdo to byl?"Zamrmlá.
"Moje sestra. Přijedou sem."
"Kdy?"
"Za půl hoďky jsou tu."
"Cože?!"Zděsí se."Musím se převléknout."Vyskakuje na nohy."A ty tu pokliď. A taky se obleč."
"Neříkej, že se ti tak nelíbím."Zvednu se a zaujmu ženskou pózu alá modelka.
"Neříkám, ale obléct se můžeš."Odbíhá do ložnice.
Poklidím v obýváku, aby to aby to vypadalo alespoň trochu hezky.
Zničeho nic Riley prolétne obývákem jako uragán přímo do koupelny.
Zaslechnu její bolestné sténání.
Zase zvrací. Odběhnu za ní.
Kroutí se u záchodové mísy a obrací do ní zbytek svého žaludku.
Přejdu k ní, odhrnu jí vlasy z tváře a podržím je. Druhou rukou jí zlehka hladím po zádech.
"V pořádku?"Zeptám se, když to vypadá na konec.
Zavrtí hlavou.
Nevypadá moc dobře. Je celá bledá.
"Bolí tě něco?"
"Břicho."Zakňourá.
"Hodně?"
Kývne.
"Podbřišek nebo žaludek?"
"Já nevím! Sakra...au..."Ještě víc obejme mísu.
"Co?!"
"Mám v břiše strašné křeče."
"Přinesu kapky, jestli to nepomůže pojedeme do nemocnice."
Přikyvuje a tak odbíhám pro kapky.
Beru je z poličky a z šuplíku ještě lžičku.
A vodu. Ty kapky chutnají strašně a tak se je musí něčím zapít.
Vracím se zpět do koupelny. Nakapu na lžičku dvacet kapek a přiklekávám si k Riley.
"Otevři pusu."Přikážu jí.
Poslušně jí otevře a tak jí do pusy strčím lžičku.
"Fůj! Co to je?!"Začne se šklebit.
"Vypláchni si pusu vodou a pak to zapij."Podám jí vodu."Budeme muset počkat deset minut než zaberou a pak se uvidí."
Odplivne si do záchodu.
"Jsou hnusný."
"Já vím, ale pomáhají."Beru jí do náruče a odnáším do obýváku.
Sedám si do křesla a Riley se mi křečovitě choulí do náruče.
Pevně si jí k sobě přivinu.
Cítím, jak se lehce třese.
Snaží se moc nehýbat, aby nerozdráždila další křeče, které by jí mohli způsobit bolest.
Pomaličku se uvolňuje. Nejspíš začínají působit kapky. Chvilku jsem se obával, že by to mohli být příznaky potratu.
Riley konečně povoluje křečovitou, bolestnou grimasu a koukne na mě kaštanovýma očima.
Na čele se jí leskne pár kaper potu.
"Už je to lepší?"Zeptá se tiše.
"Mnohem."Zašeptá.
"To jsem rád."Vtisknu jí polibek na čelo.
Když v tom se rozdrnčí zvonek.
"To bude Claire."Riley se zvedne, abych mohl jít otevřít.
Hodí po mě nervózní pohled.
"Klídek. Claire je v pohodě."Chci jí políbit, ale zvonek se rozdrnčí znovu.
Popadnu svůj dres Yankees z opěradla křesla a jdu otevřít. Pak si musím vzít kalhoty.
Otvírám dveře a za nimi stojí má sestra, její choť a mě povědomé dítě, které drží Claire v náručí.
"Ahoj!"Usměje se. Podá asi takho roční dítě Jackovi a vrhne se mi kolem krku.
"Ahoj, Claire. Jacku."Kývnu na něj.
"Dlouháne."Usměje se.
Dělá si ze mě srandu, jelikož jsem o půl hlavy menší než on.
"A kdo je tohle?"Ukážu na Jackovu náruč a hnědovlasého chlapečka.
"To je Jamie."
"T-to..., že je Jamie?! Vždyť...byl maličkej. A teď už je z něj chlapák."
Jamie se začne culit.
"Taky jsme se neviděli, bůhví, jak dlouho."Zasměje se Claire.
"Pojďte dál."Ustupuji jim z cesty.
Míří do obýváku. Zavírám dveře a jdu za nimi.
"Ahoj!"Slyším Claire než vejdu do obýváku."Ty musíš být Riley."A to už vidím, jak Claire objímá nic neočekávající Riley.
Zasměju se.
"A ty Claire."Zamrmlá a objetí jí po zaváhání oplácí.
"Tohle je můj manžel Jack."Pouští Riley z objetí, ale stále jí objímá jednou rukou kolem ramen."A syn Jamie."
"Těší mě."Nesměle se usměje.
Jack podá Jamieho Claire a strhne si Rikey do medvědího objetí.
"Vítej do rodiny. Potřebujeme dlouháne."Začne se smát.
Riley vůbec nic nechápe. Pohledem mě žádá o vysvětlení, zatímco se Jack odtahuje.
"Jack si ze mě dělá srandu, jelikož jsem jen o půl hlavy menší než on, tak na mě teď zase naráží."Praštím Jacka do ramene.
"Divím se, žes na mě dosáhl."
Protáčím očima a jdu si pro kalhoty.
Rovnou se převlékám do košile.
Když se vracím slyším Rilyin pobavený smích.
Vejdu a vidím, jak jsou zapáleni rozhovorem o něčem velmi vtipném a Riley na klíně sedí malý Jamie.
"Co je tu k smíchu?"Zeptám se a přisedám si vedle Riley.
"Ty jak tě načapali, když jsi byl menší."Uchechtne se Riley, když malého hladím prstem po tváři.
"Při čem?"
"Když ses díval na porno."Vyprskne smíchy.
Zatrne mi."T-to...tak....t-to nebylo....Uh..."Začnu koktat.
Všichni se mi začnou smát.
"To nezakecáš, bratříčko."Dostane ze sebe Claire.
"Tebe zase máma načapala v koupelně..."Použiju proti ní stejnou taktiku.
Úsměv jí zmizí z tváře.
"Woody, opovaž se..."
"...,když jsi masturbovala."Dokončím.
Hází po mě polštář."Blbečku!"
Začnu se jí smát.
Jack se snaží udržet vážnou tvář, ale jde mu to s těží.
Po pár minutách se všichni uklidňujeme.
"Co kdyby jsme šli na pláž?"Zeptá se Claire.
"Jo, dnes je hezky a teplo."Přitakám a kouknu z okna.
"Znám jednu hezkou pláž kousek odtud."
"Tak jo..."Kývnu."Sbalíme se a vyrazíme."Usměji se.