Je prázdný?!
Opravdu je!
"Jakto?!"Vyjeknu přiškrceně.
"Jak to mám sakra vědět?!"
"Musíme...do lékárny. Hned!"Cítím, jak se ve mě všechno třese.
Pohotově vyskakuji z postele a začínám se oblékat. Ruce se mi také nehorázně třesou, takže mi to trvá.
Otáčím se na Woodyho, jestli už je připravený, ale on stále sedí na posteli s kondomem v ruce a zírá do prázdna.
"Woody! Sakra! Oblékej se."Křičím zoufale. Když jsem vystresovaná, tak na každého křičím.
Ale on nereaguje. Stále zírá do zdi.
Přiskakuji k němu a zatřesu s ním.
Konečně se vrací zpět do skutečnosti.
"Promiň."Mumlá a taky se obléká.
Ze skříně si bere mikinu a jednu mi také podává.
"Proč?"Nechápavě na něj zírám.
"Nemusí mě nikdo poznat a na tebe bulvár taky nemusí přijít."
Nasazuje mi kapucu.
Sám si jí stahuje do obličeje.
"Takže do lékárny?"Ptá se, když mě chytá za ruku a táhne ven z bytu.
"Ano."
Doslova mě za sebou vláčí.
Venku je pěkně rušno, takže si nás nikdo nevšímá.
Nastpujeme do auta a vyjíždíme směr nejbližší lékárna.
Nervózně si hraju s prsty.
Woody si toho všímá a asi ho to znervózňuje a tak mi chytá obě ruce a tím mi znemožňuje další proplétání prstů.
Když nemůžu dělat nic s rukama, tak si začnu podupávat s nohou.
"Můžeš toho, prosím, nechat?"Slovo prosím cedí skrz zuby.
"Ne."Odpovím mu uštěpačně.
Přes rty mu unikne otrávené odfrknutí.
Nechápu, jak jsme se mohli za tak krátkou dobu rozhádat. Jednu chvilku jsme šťastní a další jste na sebe jak psi. Co s námi dokáže udělat prázdný kondom a stres.
Woody zastavuje u lékárny.
"Dojdu tam."Řeknu.
Woody mi podává jeho kreditní kartu.
"Zapoměl jsem v tom spěchu vzít hotovost."Zamrmlá mým směrem.
Beru si jeho kartu, vystupuji z auta a mířím do lékarny.
Jdu hned k pultu, kde stojí žena s vlasy vyfoukanými do jakéhosi rozcuchu.
"Co to bude?"Zeptá se otráveně s pokusem o úsměv.
"Potřebuji prášky po styku."
"Proč? Praskl vám kondom?"Vytahuje prášky zpod pultu.
"Co je vám po tom."Syčím.
"Budete platit kartou nebo hotově?"
"Kartou."
"Máte bezkontaktní?"
"Uhm...ano.."Myslím.
"Sem přiložte kartu."Ukáže prstem a já poslušně přikládám kartu na určené místo.
"Vy se asi nejmenujete Woody Harrelson, že?"Povytahuje na mě obočí.
"Ne."Mumlám."Ale můj přítel ano."
"Jistě, chápu, přítel."Mrká na mě při slově přítel.
"Co si o mě myslíte?!"Děsím se a z pultu si veru krabičku.
"Taky bych s ním byla jen kvůli penězům."
"Ale...já přece nejsem...! Argh! Jděte do háje!"Otáčím se a svižným krokem odcházím.
Nastupuji do auta a bouchám silne dveřmi.
"Nemusíš s těmi dveřmi, tak mlátit."
"Dej mi taky pokoj!"Štěknu naštvaně.
"Co se stalo?!"Diví se.
"Ta pitomá lékárnice mě obvinila z toho, že jsem s tebou jen kvůli penězům!"Cítím, jak se mi do očí tlačí slzy.
"Toho si nevšímej."Pohladí mě po stehně."Zajedu ke Starbucksu a koupím nám něco k pozdní snídani a brzkému obědu, chceš?"
"Radši bych si dala bagetu ze Subway."
"Jak si přeješ."Usměje se.
"A nezapomeň vzít pití, abych mohla zapít ten prášek."
"Jistě."Jednou rukou zasalutuje.
Staví u Subway a odchází koupit něco k jídlu a pití.
Po dobrých deseti minutách se vrací s jídlem a pitím.
Podává mi igelitovou tašku s logem Subway, kde je naše objednávka. Vytahuji pomerančoví džus a hned si beru jeden ze dvou prášků, které byli v balení.
Zapíjím prášek džusem a konečně se uvolňuji. Teď už můžu být klidná.