Bloudím po New Yorku celý den a nevím, jestli si mám zastavit taxíka, aby mě buďto odvezl až do Piitsfieldu, což by stálo, sakra, moc peněz a nebo aby me odvezl k Woodymu, ale já nechci být ta kdo povolí jako první!
Pomalu se začíná stmívat, ulice tmavnou a ponořují se do děsivých stínů. Zdá se mi to, nebo čím dál jdu, tak je to tu opuštěnější?
"Hele kočičko!"Ozve se vedle mě. Z přilehlé uličky se vynořuje několik postav.
Přidávám do kroku a rychle za chůze vytahuji mobil. Vytáčím rozklepanýma rukama Woodyho číslo.
"Dovolali jste se do hlasové schránky. Po zaznění tónu zanechte vzkaz."
*píp*
"Woody, potřebuji, aby jsi pro mě přijel. J-já nevím, kde jsem a jsou tu divní lidi. A nějaká parta mě sleduje. Prosím. Musíš mě odtud dostat..."Šeptám naléhavě.
"Riley!"Ozve se najednou jeho hlas ve sluchátku."Kde jsi?! Co se děje?!"
"Já-já nevím, kde jsem. Ale sleduje mě nějaká parta mužů."
"Trošku mi to tam popiš. Je tam nějaká restaurace nebo tak něco?"
Začnu se nenápadne rozhlížet. V dálce zahlédnu problikávající neonový nápis.
"Je tu Strip-club."
"Jak se jmenuje?"
"N-nevím. Nevidím na takovou dálku."
"Snaž se. Už jsem na cestě neboj."
"Jmenuje se...U Velký Mámy..."
"Myslím, že vím, kde to je. Budu tam do deseti minut, ano? Jdi k tomu clubu a kdyby něco, tak se schovej dovnitř."
"Dobře."Přidávám do kroku, ale i tak za sebou slyším partu mužů, jak se hlasitě smějí.
Přecházím silnici, abych se dostala ke Strip-clubu.
Stoupám se kousek od vchodu a čekám.
V autě, které stojí u obrubníku, pár metrů ode mě, zahlédnu souložící pár.
"Bože."Zašeptám a sklápím pohled.
"Ahoj, maličká."Ozve se vedle mě něčí alkoholem podbarvený hlas.
Zvedám hlavu a vidím starého, obtloustlého pánu s polovinou vlasů."Ty jsi v bordelu nová?"Přechází ke mě a přitom si mě prohlíží skelnýma očima.
"Ne, já tady nepracuji."Špitám.
"Jsi hezká."Plácne mě přes zadek.
Vyjeknu a nadskočím.
"Prosím, nechte mě být. Já nejsem striptérka."
Chytá mě za pas a přitahuje si mě zadkem k sobě. Snažím se mu vykroutit.
"Támhle mám auto, co kdyby jsme si to rozdali."Šeptá mi do ucha.
"Pusťte mě!"Snažím se ho od sebe odstrčit.
"Ale noták, kočičko."
"Nechte mě být."Z očí se mi řinou slzy.
Jako na zavolanou před námi zastavuje černý mercedes.
Z auta vystupuje Woody a svižným krokem míří ke mě a k tomu úchylovi tady.
Odtrhává ho ode mě.
"Vypadni do auta."Zavrčí na mě.
Popadnu svůj kufr a co nejrychleji utíkám k autu.
Sedám si na přední sedadlo a kufr hážu dozadu.
Otáčím se na Woodyho zrovna ve chvíli, kdy muže, který už ležel na zemi, kope do obličeje.
Otáčí se a s tvrdým výrazem si nasedá do auta.
"Zapni si pás."Přikazuje mi.
Roztřesenýma rukama nahmatám pás a snažím se ho zacvaknout, ale vůbec se mi to nedaří.
Woody mi tedy to vytrhává z ruky a sám pás zacvakuje. Nachvilku se střetávám s jeho pohledem. Je chladný.
Odtrhává svůj pohled od toho mého a sešlápne plyn. Síla rozjezdu mě hodí do sedačky.
"Proč jsi sem chodila?!"
Pod jeho tónem se víc přikrčím na sedačce.
"P-promiň, já nevěděla kam jdu."Vzlykám.
Zhluboka se nadechuje.
"Promiň mi to, Riley. Neměl jsem na tebe křičet ani teď, ani ráno."Říká klidněji."Promiň mi to. Jen...Ráno mě rozčílili smsky."
"Jaká?"Ptám se zmateně.
"Přišlo jich asi pět. Nadávali ti. I mě, ale to bych samozřejmě překousl. Nemohl jsem se uklidnit z toho, že ti nadávali do všeho možného a přáli ti tu nejhorší smrt. J-já nevím, proč to dělají. Opravdu jsem se bál, že by byli schopní ti ublížit. A proto to ráno. Myslel jsem, že odjedeš na letiště, zpět do Pittsfieldu. Ale pak jsi zavolala. A já myslel, že zešílím strachem. Když jsem potom viděl toho chlápka, jak se tě snaží odtáhnout, tak jsem si nadával za to, že jsem tě pustil! Nesnesl bych to tady bez tebe. Nezvládl bych to. Prosím, řekni, že mě nechceš opustit i za to, co se dneska stalo."
"S-samozřejmě, že nechci. Přece bych neopustila někoho koho, tak moc miluji. A je mi jedno, co si o nás kdo myslí. Hlavní je, že mám tebe."Natahuji k němu stále roztřesenou dlaň.Bere mě za ni a tiskne si jí ke rtům.
"Riley, já tě miluju."Šeptá a stále mě drží za ruku.
Opřu se do sedačky. O něco klidnější.
A nebo ne?