Celý let jsem skoro prospala. Až na takové ty menší výkyvy, kdy se Woody třeba pohnul prudšeji než chtěl a probudil mě. Spala jsem mu na rameni, takže pro mě prudký pohyb znamenal skoro každý.

Ve tři ráno přistálo letadlo v New Yorku. Jelikož nejsem zrovna člověk, co je příjemný, když ho někdo budí nebo ruší ze spánku, tak jsem byla dost nabručená.

A navíc ten pitomej taxík ne a ne přijet! Sedím na svém kufru, ruce pod bradou a snažím se udržet víčka otevřená. Nejenom, že se mi chce spát ještě je mi zima. Kdo mohl tušit, že budu trčet půl hodiny před terminálem v New Yorku, než přijede ten podělaný taxík!? Já, určitě ne!

Najednou přese mě Woody přehazuje svou mikinu, která je mimochodem příjemně teplá. Sedá si na svůj kufr vedle mě a objímá mě kolem ramen. Rukou, kterou mě objímá mi tře levé rameno a tiskne si mě k sobě. Jelikož mi láskyplně daroval svou mikinu, tak je pouze v košili. Po pár minutách se lehce třese zimou, i když se to snaží, co nejlépe zakrýt.

"Chceš tu mikinu nazpět?"Ptám se.

"N-ne. Nech si jí."Pousměje se a políbí mě na spánek.

"Přece tě nenechám nastydnout."Namítám.

"Ale prosímtě. Jsem chlap. Musím něco vydržet."

Pousměji se.

Opřu se o něj. Možná to bylo tou ospalostí, ale nikdy bych v New Yorku nechtěla být s nikým jiným než s ním.

Najednou se před námi konečně objeví taxík. Woody bere naše kufry a poté společně nastupujeme. Choulím se k němu a čekám, kdy se konečně dostaneme do jeho bytu, kde bude měkká postel, kterou budu sdílet s ním, teplé peřiny a já se konečně pořádně vyspím.

Asi jsem usnula, protože mě budí Woody, když se mnou jemně třese, že jsme tam. Vyndavá naše věci, platí taxikáři a já ho rozespale následuji do vysoké budovy, kde bydlí. Jedeme do 4.patra výtahem. Poté Woody odemyká dveře a uvítává mě do svého králoství. Do nosu mě ihned udeřuje příjemná vůňě domova a jeho kolínské, která je nejspíš roznesená po celém bytě.

Nechává kufry v předsíni a hned mě vede do ložnice.

Je krásná. Ta postel. Veliká. Přesně to co teď potřebuji.

Woody mě ukládá do postele.

"Kam jdeš?"Ptám se, když se chystá odejít.

"Rozestelu si gauč. Nechám ti celou postel."Pousměje se.

"Ale to přece nemusíš."

"Nemusím, ale chci."

"Děkuju."Zamumlám. Zavírám oči a pomaličku se nechávám unášet spánkem.

Ještě než úplně usínám slyším Woodyho hlas, jak ke mě něco šeptá:"Dobrou noc, Riley."