Na letišti
"Nevím, jestli mám všechno."Řeknu nervózně a začnu podupávat nohou.
"Riley, klídek. To nevadí. Stejně se budeme muset vrátit pro zbytek věcí. Pochybuji, že si vystačíš s jedním kufrem a zbytek věcí necháš doma."Bere mě za ruku.
Podívám se na něj. Mírný úsměv mu pohrává na tváři a oči jiskří štěstím.
"Ty jsi vážně rád, že tu jsem s tebou, co?"Zasměju se.
"Ani nevíš, jak moc."Culí se.
"Ty jsi tak strašne sladkej."Zacukruju a štípnu ho do tváře.
Protáčí očima.
"Půjdu si koupit něco k jídlu, nebo alespoň něco dobrýho, chceš něco?"Ptám se.
"Ne, ne. Počkám tady."
Přikývnu a odhupkám pryč. Nenacházím nic moc, co by mě zaujalo a tak si kupuju nanuka.
Vracím se zpět na naše čekací stanoviště. Jo, ten název jsem vymyslela já. A je to skvělej název.
Přisedám si vedle Woodyho.
"Chceš ochutnat?"Natáhnu ruku s nanukem k jeho puse.
Ukousne nanuku špičku, takže mi z nanuku zbyde sotva půlka.
"Víš, něco ti řeknu, Harrelsone. Když člověk řekne:'Chceš ochutnat?' Tak je to tomu druhému trapné a odmítne, ale ty né. Ty musíš být výjmka, že?"Nasazuji vážný tón.
Začne se smát.
Taky to nevydržím a začnu se smát sama sobě.
Otírám si hřbetem ruky uslzené oči.
"Jsi, tak roztomile pitomá."Usmívá se.
"Takovýhleho komplimentu se mi ještě nedostalo."
"Jsem originál."Stírá mi palcem něco z brady."Mělas tam smetanu."
"Oh, díky..."Objedu si jazykem rty.
Začnu ocucávat zbytek mé zmrzliny.
Koutkem oka si všimnu, jak Woody zírá na moje rty.
"Ty perverzáku."Kouknu na něj s úsměvem.
"Nechal bych si říct."Zamumlá s pohledem upřeným na mé rty.
"Cože?!"
Konečně se mi podívá do očí."Já to řekl nahlas?"
"Uhm..jo."Zasměju se.
"Promiň, tak jsem to nemyslel."
"To nic."Mávnu rukou.
"Vylítlo mi to."
"Je to v pohodě."Usmívám se."Řekněme, že to byl pokus o vtip."
"Tak se zasmějeme, aby jsme to zpečetili."
Oba se začnene nuceně smát.
"Žádáme cestující, kteří letí do New Yorku, aby si nechali odbavit zavazadla a nastoupili do letadla."
"To je naše."Poznamenávám.
"Já vím."Usměje se a bere můj i jehk kufr.
"Vzala bych si ho."Říkám, když ho následuji.
"Prosímtě."
Strčím si ruce do kapes mikiny a cupitám za ním. Necháváme si odbavit zavazadla, poté procházíme pasovou kontrolou a pak nás čeká dvouhodinový let do New Yorku. Ale ty dvě hodiny mi stačí, abych Woodymu usnula na rameni.