1.část
"Mercy! Notak!"Volám po parku. Zase mi utekla. Mercy je má fenka yorkshiera. Vždycky se někam zatoulá a já jí pak hledám po parku jak totální debil, co neumí ohlídat psa.
"Mercy!"Zkouším pískat, ale ani po zapískání se neobjevuje.
Zoufale si sedám na nejbližší lavičku.
"Pardon..."Odkašle si někdo poblíž mě.
Zvedám pohled od špiček bot. Tyčí se nade mnou muž středního věku s kloboukem na hlavě a v náručí drží mou fenku.
"Myslím, že jste jí hledala."Kýve k Mercy, která si hoví v jeho náručí.
"O můj bože děkuju!"Vyskakuji na nohy a s radostí si od něj přebírám fenku."Opravdu vám moc děkuju."
"Možná by jste měla zkusit vodítko. Většinou to pomáhá."Usměje se.
"Vždycky se mi vyvlékne a zdrhne stejně."Oplácím mu úsměv."Neviděla jsem vás tu, ale jste mi povědomí."
"Nejezdím sem často."Přiznává."Ale rád vypadnu z Velkoměsta do něčeho klidnějšího jako je Pittsfield."
Zamyšleně si ho prohlížím. Vím, že jsem ho už viděla, ale kde?!
"Jste ze zpráv?"Ptám se.
Vrtí hlavou.
"Herec?"
Kývne.
"Uhm...Zombieland?"Tipuji.
"Trefa."Luskne a usměje se.
"To byl tip."Přiznám se.
"Dobrej tip. Měla bych vám nějak splatit dluh, že jste našel Mercy."
"Není třeba."Mávne rukou."Pomohl jsem jen fence v nouzi."Zazubí se a poškrábe Mercy za ušima.
"Opravdu vám to musím nějak splatit. Jen tak to nenechám. Co třeba kafe?"
"Když na tom trváte. Ale platím já."
"Ne to rozhodně ne. Já vás pozvala, abych vám ho zaplatila, takže to nejde."
"Každej si zaplatíme to svý. Bude mi stačit, že s vámi budu sdílet jeden stůl."
Do tváří se mi vžene červeň.
"Tak dobře. A mimochodem jsem Riley."Natahuji k němu ruku.
"Woody."S mírným úsměvem mi tiskne dlaň.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
První kapitola nového příběhu. Co vy na to? Líbí se vám?
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro