Březen se velmi rychle přehoupl na duben a jelikož dodatkový ročník spolu s Ronem a Ginny měl všechno nachystané do posledního puntíku, nezbývalo už nic jiného, než čekat. Zajímavé bylo, že svůj volný čas málokdy trávili všichni pohromadě. Většinou se rozdělili do dvojic či trojic a snažili se užít si těch pár posledních dní svobody.

„Měla bych se omluvit, jak jsem na tebe vyjela na ošetřovně, že?" promluvila konečně Ginny. Celý ten měsíc s Harrym prohodila sotva pár slov, ale dnes ji pozval na procházku po hradu a ona souhlasila. Potřebovali si promluvit.

„Nevím, byla jsi v právu, nic si z toho nedělám," odpověděl a pokrčil rameny.

„Takže, víme, co musíme udělat," zamumlala.

„Je to tak nejlepší. Nejspíš jsme se k sobě nikdy nehodili."

„Ale víš, že jsem tě vždycky milovala, že ano? Tohle mi nikdo nevezme, Harry. Byl jsi moje první láska, a ty hezké chvilky tam byly. Jistě, většinou jsem se musela strachovat o tvůj život, což nepatřilo mezi mé oblíbené chvíle, ale mám spousty krásných vzpomínek," řekla a chytila jej za ruku, aby se zastavil.

„Tohle všechno já vím, Ginny. Vždycky si budu pamatovat, jak jsi utekla, když jsi mě viděla poprvé," řekl se smíchem a ona jej praštila do ramene.

„Říkala jsem ti, ať to pořád nevytahuješ!" vyjekla, ale koutky rtů jí cukaly.

„I já tě vždycky miloval, i když ne vždy jsem ti to dokazoval."

„Co bylo, to bylo. Kamarádi?" zeptala se a natáhla k němu ruku.

„Kamarádi," přitakal a potřásl si s ní rukou, načež si ji přitáhl do objetí.

„Chyběl jsi mi," zamumlala do jeho hrudi.

„I ty mně. Měl bych si jít ještě promluvit s Ronem, že?"

„Bude rád. Taky to potřebujete."

„Někdo tu zmínil mé jméno?" zeptal se Ron, který se tu z ničeho nic objevil.

„To budu já," odpověděl Harry.

„Tak já mizím, kluci," rozloučila se s nimi Ginny a zanechala je tam osamotě.

(...)

Hermiona trávila většinu svého volného času v knihovně, což nebylo nějak překvapující. Chtěla si být jistá, že mají všechno naplánované. A taky se snažila vyhnout Dracovi, který se ji stále snažil přesvědčit, že rozchod není jediné řešení. Věděla, že po chvíli by jeho nátlaku podlehla, takže se mu radši vyhýbala. Zrovna si znovu pročítala knihu, ve které našla celou tuhle teorii. Musela si být na sto procent jistá, že nic nepřehlédli. Ta nevědomost, kdy se tu objeví Smrtijedi, ji ničila.

„Tady jsi! Všude jsem tě hledal," řekl Draco, když se posadil naproti ní.

„Teď ne," zamumlala a zkoumala poslední stránku knihy, aby se na něj nemusela dívat.

„Neboj, rozhodl jsem se respektovat tvé rozhodnutí. Jen jsem ti chtěl říct, že mi chybíš."

„Taky mi chybíš," řekla s menším úsměvem a podívala se na něj, ale stránku žmoulat nepřestala.

„Hermiono! Ty, taková milovnice knih, a podívej se, co děláš," zasmál se, když si všiml, jak stránku žmoulá. Hermiona se podívala na knihu a vytřeštila oči, když zahlédla, jak se kus stránky odloupl.

„Madam Pinceová mě zabije!" vyjekla.

„Ukaž mi to," řekl a vzal si od ní knihu. Něco se mu na tom zdálo divného.

„Hlavně to nezhorši."

„Jsou to dvě stránky, akorát byly slepené," vysvětlil a vrátil knihu Hermioně. Ta mu ji vytrhla z ruky a hned začala horlivě číst.

„Draco!"

„Hermiono."

„Miluji tě," skoro až vykřikla s úsměvem a natáhla se přes stůl, aby jej mohla políbit. Draco samozřejmě nebyl vůbec proti, akorát jej to trochu zarazilo.

„A co tvoje musíme se rozejít?" zeptal se, když se od sebe odtrhli.

„Nepotřebujeme vyvoleného," řekla s úsměvem a ukradla si jednu malou pusu, než se posadila zpátky na místo.

„Cože?"

„Když zabijeme Voldemorta při jeho finální proměně, nemusí to být vyvolený. V ten moment jej může zabít kdokoliv," vysvětlila.

„Taky tě miluji," řekl s úsměvem a tentokrát to byl on, kdo se naklonil přes stůl s úmyslem ji políbit, ale byli vyrušeni.

„Lidi, tohle musíte vidět," vyhrkl Neville zadýchaně a postavil se k oknu. Hermiona i Draco vstali a přešli za ním. „Jsou tady."

„Je jich málo," konstatoval Draco.

„Nedostanou se přes bariéru," řekla Hermiona.

„Co to znamená pro nás?" zeptal se Neville, zatímco všichni tři hleděli z okna a sledovali Smrtijedi, kteří se uskupovali u hranic.

„Že pokud nepůjdou oni dovnitř za námi, budeme muset jít my za nimi ven," odpověděla Hermiona a objala Draca.

Bylo to tady.