Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

35. Domněka potvrzena

Poté, co se s Hermionou všichni objali, přivítali, vylíčili jí, jak jsou šťastní, že je zpátky, jim Hermiona pověděla o její časové smyčce. Draco celou dobu seděl v ústraní, nic neříkal, jen ji pozoroval se zvláštním výrazem. Stále mu tak nějak nedocházelo, co se stalo. Teď, když ji má konečně zpátky, je stejně daleko jako předtím. Za tu hodinu od jejího probuzení ale pochopil jednu věc. Nemůže jej nechat jít a zároveň jej mít. Nemůže být na dvou místech zároveň. Až teď plně obdivoval Blaise za to, že se s Ginny dokázal jen kamarádit, neb on tohle nedokáže.

„Musím vám říct ještě jednu věc," zamumlala a zhluboka se nadechla. Bylo to tady. Musí jít s pravdou ven a ukázat na svého nejlepšího přítele. Její pohled se semknul s tím jeho a on se slabě usmál. Věděl, co přijde.

„Do toho, musí to vědět," řekl Harry a Hermioně stekla slza po tváři. Tohle její srdce už nezvládne unést. Tolik toho prožila v těch snech a teď, v jedné jediné hodině, se rozešla s Dracem a zlomí Harryho.

„Vím, v kom se Voldemort usídlil," zachraptěla a na chvíli se odmlčela, aby našla potřebnou sílu, „Voldemort je v Harrym," pokračovala a na ošetřovně, jako by se náhle ochladilo. Neb i když to už většina z nich tušila, vždy tu byla malá naděje, ale ta byla teď pryč. Bylo to potvrzené a chlapec, který dvakrát přežil, byl nyní ten, kdo zlo páchal.

„Lidi, je mi líto, že jsem vám to neřekl, ale nebyl jsem si jistý. Něco se se mnou dělo, ale nevěděl jsem co," promluvil jako první Harry, zatímco ostatní se to stále snažili zpracovat. Tohle byla opravdu rána.

„Nic jsi neřekl," zamumlala Ginny a všechny pohledy se upřely na ni, „Celou dobu jsi věděl, že něco není v pořádku, ale nic jsi neřekl! Kdykoliv jsem se tě zeptala, dělal jsi, že je všechno v pořádku. Radši jsi mizel, Merlin ví kam, a nás jsi nechal, abychom se trápili. Zase jsi to udělal celé o sobě, Harry. Jak může člověk být takový sobec, ale zároveň se pro všechny obětovat?! To opravdu nepochopím. Víš ty, co? Jdi k čertu, Harry! Když už jsi to neřekl ostatním, měl jsi to říct mně! Jsem tvoje přítelkyně a tyhle věci bychom měli probírat spolu!" křičela, a když už to vypadalo, že přeskočí postel a vrhne se na něj, tak ji z jedné strany chytil za paži Blaise a z druhé Ron.

„Ginny, opravdu mě to mrzí."

„Tak tebe to mrzí, jo? Na to ti kašlu!" vyjekla a všichni ji soucitně sledovali.

„Ginny, uklidni se," zamumlal Blaise a ona jej zpražila pohledem.

„Ty se do toho nepleť," odsekla a pak se znovu podívala na Harryho. „Pokud jsi mi tohle nedokázal říct, možná, že už si nemáme co říct vůbec," vyplivla, vytrhla se ze sevření Blaise a Rona a odešla z ošetřovny pryč.

„Musíš jí dát čas," řekla Pansy, která se snažila zachránit situaci.

„Ne, má pravdu. Když už jsem to neřekl vám, měl jsem to říct jí. Já jen nevěděl jak, a pak už bylo příliš pozdě. Odcizili jsme se."

„Tohle neříkej, určitě se to napraví," řekla Hermiona a nevědomky hodila očkem po Dracovi, který teď nepřítomně hleděl kamsi za ni.

„To už se určitě nenapraví. No nic, možná, že bude lepší, když se od vás teď budu distancovat. Merlin ví, jak tahle celá věc funguje, a pokud budete něco plánovat, radši bych o tom neměl vědět."

„Je to hrozné, ale asi to tak bude nejlepší," souhlasil Neville a Harry přikývl.

„Mějte se tu," rozloučil se s nimi a opustil ošetřovnu stejně jako před chvílí Ginny.

„Lidi, je tu ještě něco," řekla Hermiona, když si vzpomněla na svůj poslední rozhovor s Voldemortem.

„Může to být horší?" zeptal se Theo.

„Smrtijedi jsou na cestě sem. Musíme o tom říct ředitelce."

„Jak jako sem?" vyhrkla Pansy.

„Zřejmě je svolává Voldemort. Nabírají na síle. Našli jste něco, zatímco jsem byla mimo?"

„Opřeli jsme se o tvou teorii. Vlastně na to přišel Draco poté, co se předávkoval kofeinem," ušklíbl se Blaise, když si vzpomněl, jak sebou praštil do dveří.

„Skvěle, uvidíme se potom," řekla a vyskočila z postele, jako kdyby nebyla skoro tři měsíce mimo vědomí.

„Kam to běžíš?" zavolala na ni Pansy, když už byla u dveří.

„Do knihovny přece," odpověděla, jako by to snad bylo jasné, a jen v noční košili vyběhla z ošetřovny.

„To je celá Hermiona," řekl Ron a všichni opustili ošetřovnu, neb teď už nebylo potřeba tam déle setrvávat.

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro