Hermiona si povzdechla a chtě nechtě se vydala do druhého patra. Po měsíci klidu to měla očekávat, že? Rychle vyběhla nahoru kolem Jamesova mrtvého těla a svůj krok zpomalila, až když byla kousíček od Harryho dětského pokoje. Jako vždy opatrně otevřela dveře a vešla dovnitř.

„Je pozdě, Hermiono. Nabírá na síle," řekla Lily hned, jak Hermiona překročila práh pokoje, ale ani se na ni neotočila.

„Jak...jak, znáte mé jméno?" zeptala se zmateně, neb si byla jistá, že jí jej nikdy neřekla.

„To není podstaté. Obavám se, že tohle je naše sbohem. Nový vyvolený byl určen."

„Jsem to já?" zeptala se s menšími obavami. Byla přesvědčená o tom, že není, ale teď už si nemohla být jistá ničím.

„Obě víme, že nejsi," odpověděla na její otázku a otočila se na ni.

„Je to zlé?"

„Říkala jsem ti, že dokud jsi tady můžeš tomu zabránit. Teď už je pozdě a lidé budou umírat. A začne s těmi, na kterých ti záleží nejvíce."

„Proč já?"

„Brzy zjistíš, kdo je vyvolený a uvidíš v tom tu ironii. Nevíme, proč tomu tak je, nevybíráme vyvolené."

„Ještě něco, co bych měla vědět?"

„Smrtijedi vylézají ze svých úkrytů. Vědí, že Voldemort nezemřel a taky vědí, že znovu povstane. Brzy," řekla bez jakékoliv emoce a otočila se zpátky na Harryho.

„Lily! Já to nezvládnu. Ne znovu," vyjekla Hermiona, která náhle pocítila obrovský strach a úzkost.

„Maminka tě miluje, tatínek tě miluje... buď silný, Harry, dokážeš to," zašeptala Lily a Hermiona se schovala v koutě jako vždy.

„Avada kedavra!" zasyčel Voldemort a pokojem se rozlehlo děsivé ticho, které bylo prolínáno syčivým hlasem. „Už mě nemůžete porazit."

(...)

„Cože?! To není pravda, ty podvodníčku!" vyjekla Ginny na celou společenskou místnost. Hermiona sebou trhla a zmateně se na svou kamarádku podívala. Ta se všem omluvila a všichni si začali zase všímat svého. „Pojďme si zahrát Řachavého Petra bez těch tvých podvodů a uvidíš, že vyhraji," pokračovala už normálním hlasem a Hermiona její rozhovor s Blaisem neslušně odposlouchávala. Poslední týden většinu času tráví Ginny s Blaisem, a Hermiona je ráda za jejich obnovené přátelství, opravdu je, ale pořád ji Blaise trápí. Nechce, aby trpěl zlomeným srdcem.

„Denní věštec, lidi. Není to dobré," vyrušil příchozí Seamus všechny přítomné z jejich aktivit a noviny podal Nevillovi, který seděl na kraji pohovky.

„Není jisté, co se děje, ale pár svědků potvrdilo, že vidělo několik podezřelých osob, který svým vzhledem nápadně připomínali Smrtijedy. Nejspíš se jedná o poslední Voldemortovy přisluhovače, kteří se nehodlají smířit se svou porážkou," přečetl Neville a místností panovalo ticho.

„Hej, jsi v pořádku?" šeptl Draco k Hermioně, když si všiml jejího sklíčeného výrazu.

„Draco?" oslovila jej a jeho píchlo u srdce. Nerad ji takhle viděl.

„Ano?"

„Obejmi mě," zamumlala a Draco neváhal ani chvíli. Přitáhl si ji k sobě do klína a sevřel ji u sebe v objetí. Ostatní se pustili do rozhovoru o Smrtijedech, ale Draco ani Hermiona je nevnímali.

„Něco se ti zase zdálo, že?" zeptal se, neb tuhle její úzkost pozoroval už od rána.

„Řekla mi to, Lily mi dnes řekla, že Smrtijedi vylézají ze svých úkrytů," zašeptala a Draco těžce polkl. Ani on nemohl uvěřit, že se to děje znovu.

„Co ti ještě řekla?"

„Že Voldemort nabírá na síle, a že to je naposledy, co se vidíme."

„No, stále jsme ve válce a je to opět na nás," promluvil Harry hlasitěji, aby jej všichni slyšeli.

„Chce to plán," řekl Seamus a všichni přikývli.

„Musíme varovat ministerstvo. Nebudou to brát vážně, všichni si myslí, že válka skončila," řekla Lenka a i jí se dostalo souhlasného přikývnutí od ostatních.

„Náš úkol je jasný, lidi. Musíme zjistit, kde se Voldemort ukrývá. Víme, že je tady někde s námi. My jej musíme najít a zabránit mu v jeho povstání," promluvila konečně Hermiona, která náhle byla ve své nebojácné náladě, ale Draco, který ji stále držel u sebe, poznal, že není připravená na to jít znovu do války.

„Hlavně by se do povědomí měli dostat všichni studenti Bradavic. Pokud budou o hrozbě vědět, můžou útok na svou osobu čekat a ubránit se. Pokud budou v nevědomí, oběti budou přibývat," vložila se do rozhovoru Pansy, která své myšlenky nutně potřebovala zaměstnat něčím jiným než Theodorem.
„Nuž, bylo to fajn, ne?" zeptal se Blaise a vysloužil si tak zmatené pohledy od ostatních. „Mít aspoň na pár měsíců normální život," dodal.

„To bylo," přitakala Ginny.

„Asi nám to není souzené," zamumlal Neville.

„Přežili jsme to jednou, přežijeme to znovu, jasné? Všechny vás chci vidět živé, až tohle skončí. Jednou to bude muset skončit," řekla Hermiona, a všechny to tak nějak nabudilo. Přežili to jednou, zvládnou to znovu. Přijmou tuhle otřesnou skutečnost se vší grácií a znovu půjdou bojovat za lepší svět. Už zase leží osud celého světa na nich a oni udělají to, co musí, i kdyby to znamenalo, že někdo do jejich cíle nedojde.

A ačkoliv si dnes řekli, že se na konci sejdou všichni, válka si vždy vyžádá své oběti.