„Co? Tak už to vyklop!" vykřikla Hermiona, když se Draco neměl k tomu, aby něco řekl.

„Žije, aspoň zatím. Je to otázka několika minut," řekl a těžce polkl. Bylo to na nich. Život jejich kamaráda záležel na nich a on neměl nejmenší tušení, co dělat.

„Co budeme dělat?" zeptala se na otázku, kterou si kladl i on sám. Neodpověděl a dál sledoval svého kamaráda, jak se z něj pomalu vytrácí život. Krev z ran na jeho hrudi tekla proudem. Doslova. Což mu připomnělo šestý ročník...

„Je to Sectumsempra," řekl a podíval se na Hermionu, která přikývla a natáhla se po hůlce. Přesunula se blíž k Theovi a už skoro vyslovila hojící kouzlo, když jí něco došlo. Na tohle nemůže použít Episkey.

„Neznám protikouzlo," zamumlala a chytila Thea za ruku.

„Jak to myslíš, že jej neznáš? Jsi Hermiona Grangerová! Ty víš všechno," řekl trochu ostřeji, než chtěl.

„Tak to promiň, ale fakt neznám každé kouzlo na světě!" odsekla, ale nespouštěla oči z Thea. Nesměla o něj přijít! „A vůbec, to tebe ta kletba zasáhla, proč neznáš protikouzlo?"

„Tak to promiň, ale umíral jsem!" odsekl a znovu zkontroloval Theův tep. Byl čím dál slabší.

„Musíme něco udělat. Hned," řekla, ale nic ji nenapadlo. Donést na ošetřovnu jej nemohli, bylo to příliš nebezpečné.

„Jeden z nás musí pro někoho dojít," zamumlal, ale otázka zněla - pro koho? Pochyboval, že by madame Pomfreyová znala protikouzlo.

„Co Harry? S tou učebnicí trávil celý šestý ročník," řekla a sundala si hábit, který přiložila na Theův hrudník a snažila se jim získat trochu času.

„Jenže ten může být kdekoliv. Rozdělili se a šli hledat-"

„Theo!" přerušila jej Pansy a oba na místě poskočili, když vykřikla. „Co se stalo?" zeptala se, když poklekla vedle Draca a chytila Thea za druhou ruku, neb za jednu jej stále držela Hermiona.

„Je to Sectumsempra, ale ani jeden neznáme protikouzlo," odpověděl Draco a pohladil Pansy po zádech.

„Neviděla jsi Harryho? Myslíme si, že on to kouzlo zná," zeptala se Hermiona.

„Jaké kouzlo?" zeptal se Harry, který se u nich náhle objevil. Byl kousek od sklepení, když zaslechl Pansyiino hysterické zvolání Theova jména. Neváhal ani chvíli a rozběhl se směrem, kterým se od něj výkřik nesl, ale že najde Theodora v takovém stavu nečekal a na pár minut se zasekl a v hlavě mu probleskl obrázek, který se mu vůbec nelíbil.

„Budeš tam jen stát? On umírá, Harry! Dělej něco," vyjekla Hermiona, když tam asi minutu jen stál a zíral. Neměli tolik času a každá sekunda byla pro Thea rozhodující.

„A co se stalo?" zeptal se, když se konečně vzpamatoval a klekl si vedle Hermiony.

„Sectumsempra," odpověděl Draco a Harry si posunul brýle více ke kořenu nosu a vytáhl hůlku. Kývl Hermioně, která z Thea sundala, teď už úplně krví promočený, hábit.

„Vulnera sanentur," vyslovil slova, která jako jediná dokázala Thea zachránit. A nejspíš to muselo otřást celým hradem tím, jak čtyřem lidem spadly obří kameny ze srdce, když se rány na hrudi začaly hojit.

„Pořád musí na ošetřovnu," řekl Draco, když se poslední ranka zahojila.

„Vezmeš jej s Pansy?" zeptala se a věnovala mu pohled, který mu měl zřejmě něco říct, ale jelikož byl stále rozhozený z toho, že málem ztratili Thea, nevěděl co. Takže prostě přikývl s tím, že se jí zeptá později. Vytáhl hůlku, aby na Thea mohl použít levitující kouzlo a pak chytil Pansy za ruku, neb byla stále otřesená, a společně se vydali na ošetřovnu.

„Začneš už to konečně brát vážně?" zeptala se Hermiona, když s Harrym osaměli. Sice se toho večera shodli na tom, že je Voldemort zpátky, ale Hermiona věděla, že Harry si to ještě úplně tak nepřipouští.

„Nevím," zamumlal odpověď a Hermiona se na něj nevěřícně podívala.

„Promiň, cože?! Ty nevíš? Právě jsme málem přišli o Thea a ty nevíš, jestli to brát vážně? Stalo se přesně to, co jsem říkala. Na nás má Voldemort mnohem větší pifku než na tebe, proč by jinak útočil na Thea a ne na tebe, aby se tě zbavil?"

„Hermiono, já si cením všeho, co jste pro mě udělali, ale pořád to břímě nesu já. Pořád jsem to já, kdo se s ním musí utkat, a pokud jsem už jednou selhal, jak můžu teď uspět?"

„Merline! Vážně myslíš zase jen na sebe? Posloucháš mě? Theo byl na pokraji smrti! A pokud jde o to tvé břímě, tak se nemusíš bát. Už nejsi vyvolený."

„Co tím jako myslíš?" zeptal se zmateně.

„Ty sny pokračují, Harry. Řekla mi to Lily. Dokud bude Voldemort žít, vždycky bude někdo vyvolený. Pak se zmínila o tom, že ty už jím nejsi," vysvětlila a promnula si oči. Čeká ji zdlouhavé vysvětlování, ale Harry musel znát pravdu a musel to konečně začít brát vážně. Nikdy neví, kdo bude další a jednou je štěstí opustí, a nestihnou napadeného zachránit.

„Půjdeme se projít?" zeptal se, když i jemu došlo, že je čeká dlouhý rozhovor.

A tak se vydali na procházku, ale nikoho už nenapadlo dát vědět ostatním. A už vůbec jim nedošlo, že mají být na hodině.

Tak Theo žije, tedy aspoň zatím 😈. Jinak kapitoly budou vycházet ve středu a v neděli 🙈.