Schylovalo se ke konci snídaně, když se Harry přidal ke svým kamarádům, aby něco malého snědl, než se odeberou na vyučování.

„Myslím, že ty sny fungují na bázi jakési časové smyčky," řekla Hermiona, když dojedla.

„Proč?" zeptal se Draco, který už měl dosnídáno dávno a vychutnával si poslední doušky kávy.

„Přemýšlej, proč by jinak stále dokola opakovala tu větu? I když podle jejích slov už není Harry vyvolený? Tohle je jediné vysvětlení, neb musí. Tak časové smyčky fungují," vysvětlila svou myšlenku a Draco se lehce zamračil. Do jisté míry to dávalo smysl.

„Jenže, kdyby to byla časová smyčka, nejednalo by se tak o obyčejné sny, že? Co tím chci říct, je to, že pokud je to časová smyčka, je skutečná. Voldemort ti může ublížit a nikdo tomu nezabráníme, protože tam nebudeme," vyslovil své obavy a Hermiona potlačila úzkost. Na tohle nepomyslela. Bála se jej, i když si myslela, že to jsou jen obyčejné sny, ale pokud mají pravdu, může jí ublížit.

„Mohl byste mi někdo podat tu konvici?" zamumlal Harry a Hermiona se na něj s menším úsměvem podívala, neb i po tom, na co právě přišli, jí přišlo vtipné, že už si pomalu nikdo neumí sám nalít kávu kvůli Theovi, který je vždy obstaral. A když už je řeč o Theodorovi...

„Kde je Theo?" zeptala se Hermiona, která se už opět mračila, neb si uvědomila, že jej dneska ještě vůbec neviděla. Draco pokrčil rameny, že neví a Hermiona si povzdechla, protože nikdo jiný její otázku nejspíš neslyšel.

„Nebyl tu ještě?" odpověděl otázkou Blaise, který si vzpomněl, že na něj měl Theodore čekat ve společenské místnosti.

„Ne," odpověděla Hermiona a začala se rozhlížet kolem, ale Theo nikde nebyl.

„Divné, odcházel přede mnou," zamumlal Blaise a dál se věnoval své snídani, neb toho chtěl stihnout sníst, co nejvíc, než se bude muset vydat na vyučování. Hermiona se znova podívala na Draca, který znovu pokrčil rameny a nalil si ještě jeden hrníček kávy. Hermiona jej zamyšleně pozorovala, když si vzpomněla na svůj sen.

Jdu si pro tvého přítele...

Theodore Nott byl první s kým se ze zmijozelů skamarádila, a i když spolu netrávili zase tolik času, byli dobrými kamarády. V podstatě byl Theo mužskou verzí Hermiony. Byl něco jako její spřízněná duše, ovšem v kamarádském slova smyslu.

„U všech Merlinových vousů! Nejsi jediný přítel, kterého mám," vyjekla a konverzace u stolu utichla, neb se všichni otočili směrem k Hermioně.

„Spíše jsem doufal, že jsem," odfrkl si Draco a doufal, že je to jen nějaká šifra, a ne že Hermiona randí ještě s někým jiným.

„Není přítel jako přítel, Draco!" zamumlala a okamžitě se zvedla z lavice.

„Kam jdeš?" zeptal se, zatímco ostatní je stále sledovali.

„Najít Thea, dokud ještě žije," řekla a už byla pryč.

„O čem to mluví?" zeptala se s lehkou panikou v hlase Pansy.

„Zvedejte se, musíme najít Thea," řekl jen a sám už byl na půli cesty z Velké síně ven. To, co řekla Hermiona, dávalo absolutní smysl.

„Hej, určitě o nic nejde," zamumlal Blaise, když se nikdo nezvedal.

„Nejde?! Tak proč mluvila o tom, že by mohl být mrtvý?!" vyjekla Pansy, která by opravdu ráda věděla, co se to tady sakra děje.

„Měli bychom to jít zjistit," řekl Harry a zvedl se, načež jej všichni napodobili a místo na vyučování se vydali do útrob Bradavického hradu hledat svého kamaráda.

„Theo?" křičela Hermiona a běžela jak o život, zatímco Draco se ji snažil dohnat, ale k jeho překvapení byla Hermiona velmi dobrá běžkyně. To sice zjistil už během války, ale vždycky ji zvládl předběhnout, ale teď měl co dělat, aby ji neztratil z dohledu. Ostatní se rozdělili a každý se vydal na jinou stranu hradu.

„Hermiono, zpomal!" křikl na ni, ale ona jej neposlechla a dokonce se mu zdálo, že i přidala. „Kam to zatraceně běží?" zeptal se sám sebe, když mu zmizela za rohem na cestě, která vedla do sklepení.

Hermiona nevěděla, jak je to možné, ale tak nějak tušila, kam jít, a tak prostě jen běžela, jak nejrychleji uměla, a když minula vstup do Zmijozelu, zpomalila a zhluboka se nadechla. Na rohu se zastavila a pomalu vykoukla zpoza rohu, aby viděla to, čeho se nejvíc bála.

„Theo!" vykřikla, zatímco slzy už jí tekly po tvářích a ona se znovu rozeběhla, aby poklekla u svého přítele, který ležel v kaluži krve a z kůže se mu vytratila všechna barva.

„Hermiono?" oslovil ji Draco, který pomalu kráčel jejím směrem, ale když viděl Thea, svůj krok zase zrychlil a hned na to svíral Hermionu u sebe v náruči, zatím co zrak neodtrhl od svého kamaráda.

„Žije?" poptáhla Hermiona a Draco těžce polkl a odtáhl se od Hermiony, aby následně mohl natáhnout ruku ke krku Thea a opatrně zjistit, jestli je tu pořád s nimi.

„Hermiono..." zamumlal, ale ruku zpátky nestáhl a Hermiona se modlila ke všem bohům, které znala, aby byl Theo naživu.

Názory? 🙈