Draco pozoroval Hermionu celý den, snad ještě bedlivěji než doteď, a když usoudil, že je všechno opravdu v pořádku, mohl se s klidem v duši vydat na famfrpálový trénink zmijozelského družstva spolu s Blaisem. Ginny trávila odpoledne s Harrym, Seamus byl Merlin věděl kde, a Theo vyklidil prostor Hermioně s Pansy, a rozhodl se strávit odpoledne s Lenkou a Nevillem, aby si rozšířil své, už tak dost bohaté, znalosti.

„Takže, mluvila jsi s Harrym?" zeptala se Pansy, když se spolu s Hermionou zvedly z trávy a vydaly se zpět do Bradvického hradu, neb se blížil čas večeře.

„Jak o tom víš?" odpověděla Hermiona otázkou a lehce se zamračila.

„Jednoduše, to já mu nařídila, aby si s tebou promluvil," ušklíbla se a Hermioninu zamračenost vystřídalo překvapení.

„Cože? Ale proč?"

„Není to snad jasné? Nebyla jsi ve své kůži, a i když vypadám povrchně, starám se. Především o rodinu, a to ty jsi," zamumlala a teď to byla ona, kdo se mračil.

„Och, teď tě obejmu," řekla se smíchem Hermiona, protože věděla, že Pansy tyhle veřejné projevy přátelství moc nepodporovala, ale i přesto na ni Hermiona doslova skočila a sevřela ji v objetí. Moc si tohoto gesta vážila a byla za něj nesmírně vděčná, protože rozhovor s Harrym jí vážně dost pomohl.

„Tak jo, to stačí," řekla Pansy a poplácala ji po zádech. Hermiona ji přestala objímat, ale úsměv jí z tváře nezmizel.

„Měly bychom jít na tu večeři," poznamenala Hermiona, když už tam v tichosti stály dost dlouho, až to skoro vypadalo, že zapustily kořeny.

„Jo," souhlasila černovláska, a tak se obě znovu vydaly na cestu.

Mezitím po Bradavickém hradě zmateně pobíhala Ginny, která nemohla najít nikoho ze svých přátel, a aby byla upřímná, potom co se Harry odpoledne neukázal, začala lehce vyšilovat. Nejdřív Harry, a teď i ostatní.

„Zatraceně!" vyštěkla na prázdnou chodbu, ve které se pak nesla ozvěna, a snažila se zachovat klidnou hlavu. Ale bylo to nesmírně těžké, když pár dní po tom, co se našel ten nápis, Harry zmizí. Sice všem tvrdila, že to musí být žert, a že o tom už nechce slyšet ani slovo, ale doopravdy měla strach. Konečně měli s Harrym volnou cestu a teď tohle. Už si znovu nechtěla procházet tím strachem, že její životní láska může každou chvíli zemřít. Jistě, to mohl i tak, ale chápeme se. „No sláva," zamumlala, když vešla do Velké síně a u stolu dodatkového ročníku sedělo aspoň pár jejích přátel.

„Tyjo, proč nemáme kafe u večeře? Celkem by mi bodlo," postěžovala si Pansy a Neville před ni postavil hrníček s tekutinou, kterou na první pohled nedokázala rozpoznat.

„Zkus tohle, dnes mi to konečně přišlo," řekl a ona se na něj zmateně podívala.

„Tohle ale není káva."

„Ne, to není. Je to cascara, zkus ji," pobídl ji, ale ona si jej stále přeměřovala pohledem. „Je to ze slupek kávových třešní. Něco mezi čajem a kávou," vysvětlil a Pansyin podezíravý výraz se změnil na spokojený.

„Měl jsi to říct rovnou," odfrkla si a napila se toho nápoje, jehož jméno si nezapamatovala, a byla překvapena tím, jak dobré to bylo.

„Kde je Harry?!" vyštěkla Ginny, která se z ničeho nic objevila u jejich stolu.
„Jak to myslíš, kde je Harry? Byl celé odpoledne s tebou," řekla zmateně Hermiona.

„Nebyl, od oběda jej nikdo neviděl," vysvětlila a zhluboka se nadechla.

„Je pravda, že já jej naposledy viděl na obědě. Zůstal jako poslední," přitakal Theo, kterému už v hlavě šrotovala všechna kolečka, která měl a dost možná, že i ta, která neměl.

„Tak už mi někdo zatraceně řekněte, kde je!"

„Uklidněte se, slečno Weasleyová," promluvila klidným hlasem McGonagallová, která se tu nepozorovaně objevila stejně jako Ginny. Osmáci zřejmě vyšli ze cviku, a kdyby teď byla válka, už by byli dvakrát mrtví. „Pojďte se mnou. Všichni," řekla se svým kamenným výrazem ve tváři a odešla z Velké síně. Ostatní si vyměnili pohledy a následovali ředitelku.

„Co se děje?" zeptala se Ginny po chvíli, kdy šli jen mlčky po chodbě.

„To přesně nevíme, ale pan Potter byl nalezený v jedné z odlehlejších chodeb hradu. Spolu s ním byla nalezena slečna Huntová, v bezvědomí," odpověděla a Hermiona se snažila zařadit si to jméno.

„Theo!" sykla a zatahala jej za rukáv.

„Co je?"

„Sophie Huntová, Mrzimor, šestý ročník," řekla a Theo se na ni překvapeně podíval.

„Páni, znáš všechny studenty na škole?" zeptal se s kapkou pobavení.

„Ne! A o to nejde. Sophie je mudlovského původu. Myslíš, že to má nějaký význam?"

„Samozřejmě, že ne. Všechno je to jen hloupá shoda náhod. On se nevrátil, Hermiono," ujistil ji, a pak oba pokračovali v cestě na ošetřovnu.

„Bude v pořádku?" zeptala se opět Ginny.

„Pan Potter? Ano. U slečny Huntové stále nevíme, jaké kouzlo bylo použito," řekla a pustila je na ošetřovnu.

„Harry!" vykřikla Ginny a okamžitě se k němu rozběhla a sevřela jej v objetí. Ostatní k němu šli pomalu, aby těm dvěma dopřáli trochu prostoru.

„Ahoj všichni," pozdravil je rozpačitě, když k němu konečně došli.

„Co se stalo, Harry?" zeptal se Neville na otázku, která zajímala úplně všechny.

„To kdybych věděl. Pamatuji si, jak se loučím s Theem na obědě, a jak odcházím z Velké síně za Ginny, ale pak mám černo. Vím jen, že jsem se probral na té chodbě a vedle mě ležela ta dívka. Pár minut na to, kdy jsem přišel k sobě, nás našel nějaký prefekt," odpověděl a všichni na něj jen mlčky hleděli, protože netušili, co říct.

Hermionin pohled sklouznul na lůžko vedle, kde ležela Sophie Huntová. Byla přesvědčená, že tohle nebyla jen hloupá shoda náhod.