Když šli konečně fotit ty fotky, aby pomohli Francisovu kamarádovi se závěrečným projektem, byl zrovna západ slunce. 

Jamie tomu větší význam nedával, i když věděl, že červánky byly tak trochu jejich věc - když ještě byli na střední a chodili na procházky s Romeem, často chodili tak, aby západ slunce stihli. Sedli si na louku a pozorovali z kopce výhled do červena zbarvené město, zatímco Francis házel Romeovi aporty.,

Když se ale postavili před foťák Patricka, Francis se tak zvláštně pousmál. "Co je?" zeptal se Jamie.

"Zapadá slunce," odpověděl Francis.

"To jsem si všiml."

"Víš, kdy jsem si konečně přiznal, že k tobě něco cítím?" zeptal se šeptem, zatímco si Patrick na fotoaparátu ještě něco nastavoval. "Tenkrát, když jsi mě poprvé vzal na procházku i s Romeem, seděli jsme na té louce, já ti vyprávěl o atletice, protože ses divil, jak dokážu tak dobře házet. A zapadalo slunce. Takže mám s tebou červánky zkrátka neuvěřitelně spojený."

Jamie otevřel pusu, ale vlastně nevěděl, co říct. Francis často říkal něco, na co Jamie odpověď neměl, protože zkrátka to se slovy uměl lépe. Nakonec se jen usmál a vydechl a Francis hned pochopil, takže se taky rozesmál. Přitáhl si Jamieho do objetí. "A kdybys ještě viděl, jak se ti vždy ta barva odrážela ve vlasech," dodal.

"Nech toho," zakňučel Jamie a hravě ho praštil do hrudi. 

"A to, jak se ti rozzářily oči-"

"Francisi!"

Ani jeden si nevšimli, že už je Patrick začal fotit. Tak, jak byli, přirozeně se bavili a smáli se. To se dozvěděli až o pár momentů později, když uslyšeli Patricka si písknout. "Já vždy měl za to, že momentky, kdy o tom lidé neví, jsou nejlepší."

Když se Jamie s Francisem naklonili nad jeho foťák, Jamie se neubránil úsměvu. Bylo to poprvé, co se mu opravdu líbilo, jak na fotkách vypadá. Když se tedy s Francisem vrátili na svá místa, řekl mu to.

"To protože láska ti opravdu sluší," odpověděl. Jamiemu opět poskočilo srdce, takže měl chuť Francise akorát zase praštit. Nechtěl před Patrickem vypadat jako někdo, komu se dokázaly podlomit kolena ze svého přítele. Ale to on zkrátka byl. 

Fotili rychle, dokud slunce zapadalo. Jamie se nejprve cítil divně, přece jen k sobě s Francisem náklonnost až tak na veřejnosti nevyjadřovali, ale fakt, že Francis byl  před hledáčkem fotoaparátu skoro jako doma, mu pomohl. Věnoval tak totiž celou svou pozornost Jamiemu a stejně vypadal na každé fotce bezchybně.

Ve výsledku pak měli něco málo přes čtyři sta fotek. Patrick jim slíbil, že je projde během tří dnů a několik jim pošle. Už ale z toho mála, co viděli, bylo Jamiemu jasné, že je bude milovat. Ani trochu nelitoval, že do toho nakonec šli. 

Na kolej se tedy vraceli už za tmy. Ruku v ruce, i když si to vyžádalo pár čumilů. Jednou ale potkali nějaké dva Francisovy kamarády z oboru, a když už chtěl Jamie jejich ruce rozpojit a dopřát jim trochu soukromí, aby si popovídali, Francis jeho ruku stiskl ještě více a následně jim Jamieho představil. Jako svého přítele. 

Tyhle chvíle měl Jamie nejraději. To, s jakou jistotou v hlase ho Francis představoval jako svého přítele. Hlavně u jeho rodiny v Japonsku, kam se opět v létě vydali. I když ho tam všichni už znali, Francis jim hned na začátku onu novinu řekl.

Jamie si pamatoval, že dle Francisových slov podporovala LGBT+ komunitu jenom jeho teta. Kupodivu to ale v pořádku vzala celá jeho rodina, nebo alespoň to dobře předstírali, zatímco u nich Jamie pobýval. 

Jenže Jamie opět vycestoval jen na necelé dva týdny, zatímco Francis zůstával na šest týdnů. Od začátku jejich vztahu se jim nestalo, aby byli od sebe déle, než víkend, kdy jeden z nich jel domů bez toho druhého.  A najedou byl před nimi celý měsíc. 

Nebylo by to tak hrozné, kdyby alespoň měli více času si volat. Minulé roky si volali maximálně jednou týdně, protože skloubit rozdílná časová pásma, Jamieho letní brigádu a Francisovy výlety po Japonsku, byl téměř nadlidský úkol. A Jamie by si s ním volal nejraději každý den. 

Když se ale z Japonska vrátil, pohled v jeho pokoji mu jako první padl na Francisův lehký svetr přehozený přes Jamieho židli. Musel ho tady nechat někdy před dvěma týdny, než odjeli. Nebyli pár, který by si nějak často půjčoval oblečení - Francisův styl byl více elegantní, zatímco Jamiemu postačila velká mikina -, a tak si svetr hned přetáhl přes hlavu a nasál Francisovu vůni. Panebože, jak on miloval jeho vůni. 

V tu chvíli mu od Francise přišla zpráva. Už jsi doma? Nebo už dospáváš?

Jamie se usmál a hned Francise vytočil. "Nespím, jen si tady dramaticky hraju na to, že jsem tragicky přišel o svého přítele a šíleně mi chybí v jeho svetru, který jsem našel."

Francis zamžoural na obrazovku. "To je můj svetr," oznámil Jamiemu, jako by to nevěděl.

"Přesně tak."

Francis se usmál. "Sluší ti."

"Jestli teď řekneš, že bych se měl oblékat více elegantně, protože mi to sluší, jako moje máma-"

"Neřeknu," uchechtl se. "Tvůj styl je tvůj styl. Líbí se mi a taky se mi líbí to, jak vedle sebe musíme někdy vypadat jako jing a jang."

Jamie se nejprve zasmál, ale pak jeho úsměv povadl. Posadil se na postel, opřel se o její čelo a kolena si přitáhl k sobě. "Už mi chybíš."

"Je to zatím jen pár hodin, Jamie."

"Já vím, ale to vědomí, že to bude mnohem déle-"

"Čtyři týdny."

Jamie se zamračil. "Ani to nevyslovuj nahlas."

Francis se uchechtl. "Jen tě škádlím. Ale uteče to. Budeme si volat co nejčastěji."

Co nejčastěji. To ve výsledku bylo jen dvakrát týdně kvůli podělaným časovým pásmům. Jamie hned litoval, že tentokrát nezůstal alespoň o týden déle. 

Hovor se protáhl nakonec na téměř dvě hodiny, protože Jamie nemohl jít jen tak spát, pokud se chtěl s jet lagem vyrovnat co nejčastěji. Francis se ho tak po telefonu snažil udržet vzhůru, dokud to Jamie zkrátka nevzdal se slovy, že si dá sprchu a pak půjde spát. Sotva ale zavěsil, dveře jeho pokoje se prudce otevřely a dovnitř nakoukla Cathy.

"Dva týdny jsi pryč s Francisem a jako první věc, když se vrátíš, je, že mu zase voláš? Co takhle pozdravit sestru, hm? Tvé dvojče?"

Jamie hravě protočil očima. "Mám jasné priority."

"Co to máš na sobě?" nakrčila obočí. Jamie ve svetru, to se jen tak nestávalo.

"Francisův," odpověděl jednoduše.

Tentokrát protáčela očima Cathy. "Ugh. Páry. Fuj."

Sama se se svým přítelem asi před dvěma měsíci rozešla a od té doby zatím nikoho neměla. Takže když se s Francisem po ukončení semestru vrátili a než odjeli do Japonska, předstírala, že zvrací pokaždé, co se jen na sebe podívali. Chovala se jako malá, ale aspoň je rozesmála. 

Konečně vešla k němu do pokoje a zavřela za sebou dveře. "Tak a teď vytáhni vše, cos mi přivezl."

Jamie si povzdechl, ale otevřel kufr a vytáhl tašku plnou japonských sladkostí a jiných věci. Byl s Francisem v Japonsku už po třetí, což znamenalo, že jeho výběr pro Cathy byl každým rokem lepší a lepší, jak postupně zjišťoval, co jí chutná. 

Když si hodila do pusy první bonbon, kývla na Jamieho. "Jak to bez něj vydržíš měsíc?"

Jamie si odfrkl. "Nejsem malý. Úplně v pohodě."

Ale v realitě absenci Francise cítil neuvěřitelně. Hlavně když v noci usínal a vedle sebe měl prázdno. Takže bral svá slova zpátky - byl jak malý. Což Francise pobavilo pokaždé, když si zavolali.

"Zítra se vracím," řekl mu pak o pár týdnů později a Jamie věděl, že by radostí dokázal skákat. Zítra se vrací.

■

příští kapitola poslednííí. a začnu příběh, kde finally bude mé milované drama!