Jakmile trochu utichla ta euforie jejich pocitů, začalo to, o čem Jamie mluvil. Začalo to být divné. 

Někteří by si řekli, vždyť k sobě chovali city tak dlouho, tak co řeší? Jenže nebylo nejlehčí přejít z kamarádství na něco víc. 

Začalo to už hned na druhý den, když se Jamie vrátil na jejich pokoj. Francis byl zrovna u své skříně a převlékal si triko, takže asi přišel také před chvílí. Jamie rychle uhnul pohledem, aby ho neočumoval, a zamumlal tichý pozdrav. 

Francis nejprve vypadal naprosto v pořádku. "Co škola? Matika? Dobrý?" zeptal se, jako vždy. 

Jamie si odhodil tašku na postel. "Možná pak budu potřebovat tvou pomoct. Asi to zase nechápu," přiznal se. Neřekl ale, že látku nechápal kvůli tomu, protože celou dobu myslel na jejich první včerejší pusu. 

Francis si oblékl triko. "Oh, tak jo. Skočím si jen do knihovny pro nějaký knihy a pak na to koukneme?"

Jamie přikývl. A nastal ten moment, kdy i Francis zaváhal. Stál u dveří a jako by se rozmýšlel, co dál. Jen odejít? Zeptat se Jamieho, jestli půjde s ním? Dát mu alespoň pusu na tvář?

Nakonec se jen otočil a vydal se pryč.

Jamie se posadil a povzdechl si. Představa, že najednou přijde ze školy a políbí Francise, se zdála neuvěřitelně utopická. 

Navíc, když ještě s nikým nikdy nechodil, neměl zkušenosti. Nevěděl o vztazích téměř nic, nevěděl, jak se chovat. Tak nějak spoléhal z většiny na Francise.  Což asi nebylo úplně fér, ale Jamie nechtěl nic pokazit. 

Francis se vrátil asi za dvacet minut. To už měl Jamie připravené všechny materiály na stole - sešit, učebnici, kalkulačku, i materiály, co jim profesor poslal. Jamie se na židli posunul ke kraji stolu a Francis si přitáhl svou, kterou vměstnal mezi Jamieho a radiátor. Když si sedal, pohladil Jamieho jemně po zádech, až se z toho Jamie zachvěl. "Tak co probíráte?" zeptal se.

"Integrály," odpověděl Jamie tlumeně. Nebyl si totiž ani jistý, jestli je to právě ta látka, co dnes probírali, a nemohl napsat Anitě, aby se ujistil, protože zůstala s kocovinou na pokoji. 

V další půl hodině se tak stal z Francise učitel a z Jamieho student. Vysvětloval mu učivo se stejnou trpělivostí, jako vždy, ale tentokrát jí potřeboval ještě více, protože Jamie každou chvíli nevnímal výklad, ale spíše tón Francisova hlasu. To, jak se jejich kolena dotýkala. To, jak mu byl Francis blíž, než kdy jindy při doučování. 

"Jamie," oslovil ho v jednu chvíli Francis. "Vnímáš?"

"J-jo," zakoktal Jamie a zanadával si. Francis z jeho chování mohl číst jak z otevřené knihy. 

"Tak to zadej do kalkulačky," zopakoval mu a Jamie popadl kalkulačku. Jenže když se podíval do sešitu na tu změť čísel a výpočtů, nevěděl ani, co má zadávat. "Tohle," ukázal mu Francis pobaveně prstem na příklad a jakmile dával ruku zase stranou, nechal ji tentokrát na Jamieho stehně.

Tím akorát způsobil opět to, že Jamie zadal do kalkulačky velký prd.

"Takže já tě rozptyluju," ozval se Francis a uchechtl se. Jasně, že to udělal naschvál.

Jamie nasucho polkl a sklopil pohled na Francisovu ruku na jeho stehně.

"Jamie," oslovil ho Francis, "nebude to divný, pokud si to sami divný neuděláme."

Zvedl pohled. "Jenže já netuším, jak se chovat. Ne jenom proto, že jsi to ty, ale protože jsem nikdy nikoho neměl. Nechci nic pokazit."

"Co bys tak mohl pokazit?" zeptal se Francis.

Jamie začal mumlat páté přes deváté. "Nevím, prostě se bojím cokoliv iniciovat, co když tě budu chtít políbit, ale ty nebudeš chtít, co když tě chytnu za ruku, ale tobě to v tu chvíli bude nepříjemné, co když-"

"Stačí," zastavil ho Francis. V dalším momentě si otočil celou Jamieho židli k sobě. Chytil ho za ruce. "Můžeš mě políbit, kdykoliv budeš chtít. Můžeš mě chytit za ruku, kdykoliv budeš chtít. Za chvíli to budou tři roky, co tě mám rád, takže věř mi, že v žádném případě vadit nebudeš."

"A když jo?"

"Nebudeš."

Jamie si ho podezíravě přeměřil pohledem. "Proč ti nevěřím."

Francis se zasmál a narovnal se. "Tak to už je tvůj problém." Zavřel Jamieho sešit do matiky i učebnici s poznámkou, že tohle už asi dneska nepůjde, a odrazil se od Jamieho stolu, aby na židli dojel k tomu svému. "Říkám, můžeme jít na to prostě pomalu. Takže až si zvykneš vůbec na mou přítomnost vedle tebe, můžeme, nevím, třeba přejít k držení za ruce."

Tak on si ho dobíral! Jamie vyskočil ze židle a praštil ho do paže. "Hej!" okřikl ho. "To není vtipný! Já se vážně bojím, že to bude divný, přejít takhle od kamarádství ke vztahu!" Přitom se ale sám usmíval, protože Francis se nad jeho reakcí a vlastním vtipem  rozesmál na celé kolo. 

Popadl Jamieho za ruku a stáhl si ho k sobě na klín. Jamie leknutím málem spadl, ale udržel se. "Nebude to divný," zašeptal Francis a dal mu pusu na tvář. "Bude to o to lepší, protože jsme aspoň mohli přeskočit tu trapnou část aka poznávání se. Znám tě lépe jak sebe."

"A i tak jsi nepoznal, že jsem do tebe třičtvrtě roku zabouchlej."

"To ty taky ne. Tři roky. Myslím, že tvé skóre je horší."

"Živil ses modelingem, to není fér! Víš, jak nečitelný výrazy umíš nasadit? Ze mě se dá číst jako z otevřené knihy," bránil se Jamie. 

"To by ses divil," odfrkl si Francis.

V tu chvíli Jamie pochopil jeho slova. Kdyby takhle začínal vztah s někým jiným, všechny ty trapné chvíle by nastaly také, protože i tak by si byl Jamie jeho prvním vztahem nejistý. Háček by byl v tom, že by o tom nedokázal takhle mluvit. Ale Francis byl jeho nejlepší kamarád, nedělalo jim tak problém to vyřešit a ještě si z toho udělat srandu. Nehrotit nic. 

A cítil se příjemně. S někým jiným by byl nervózní. 

Shlédl na Francise. Dlaň mu položil na tvář a poprvé tak políbil on ho. Bylo to v pořádku. Líbal svého nejlepšího kamaráda a poprvé v tom uviděl výhodu. V tom, že se do něj zamiloval.

A pak jim někdo začal bušit na dveře. 

Francis si povzdechl a Jamie z něj slezl. Došel ke dveřím a otevřel je.

Byla to Anita. A vypadala příšerně.

"Je mi strašně špatně a netuším, co se včera stalo," oznámila jim jako první a pak zvedla pohled k Jamiemu. "Ale přišla jsem si zjistit, co jste dělali dneska!"

Na nic nečekala, vešla k nim do pokoje a kývla Francisovi na pozdrav. 

Jamie zavřel dveře a otočil se. "Nic si ze včera nepamatuješ?"

"Ne. Měla bych?"

"Takže si ani nepamatuješ, jak jsi Francisovi prozradila, co k němu cítím?"

Šlo vidět, jak zamrzla na místě. Pak začala těkat pohledem mezi oběma, protože nejspíš nechápala, co se v tu chvíli dělo. Jak o tom Jamie mohl mluvit jen tak před Francisem?

Zastavila se pohledem na něm. "Cože jsem?"

"Slyšelas. Takže mi můžeš pomoct sbalit kufry, protože to prasklo, Francis mě nesnáší a já měním pokoj," prohlásil. 

Nejspíš byla zmatená ještě víc, protože nálada v pokoji vůbec nenasvědčovala tomu, že by se pohádali. Francis za Anitou zadržoval smích. 

"Já-" začala, ale vlastně nevěděla, co říct. 

Francis za ní už to nevydržel. "Ty jsi strašnej, Jamesi, takhle trápit kamarádku."

"Říká někdo, kdo mě trápil půl roku s přítelkyní?" odpověděl Jamie. 

V tu chvíli si Anitu už vyloženě dobírali. Oba se naladili na stejnou vlnu, protože se znali. 

Anita se chytila za hlavu. "Mám kocovinu, jestli vám to ještě nedošlo. Mé mozkové buňky se regenerují. Takže nemám tušení, na čem tady vy jedete."

"Prozradilas mu to," oznámil jí Jamie. "Ale katastrofálně to nedopadlo."

"Oh?"

"Vlastně jsme si říkali, že ti dlužíme flašku," ozval se Francis.

"Pořád se stoprocentně nechytám, ale jestli mi něco dlužíte, můžete mě vzít na jídlo. Celý den jsem nejedla a chlast nechci ani vidět," zamumlala Anita. 

A tak ji poslechli. Francis vzal peněženku a vydali se do té restaurace, kde Anita měla první rande s Felicity a Francis zase s Grace. Jamie ji krátce vysvětlil, co se vlastně stalo, zatímco šel Francis tiše vedle něj. Když jí řekl, že to tedy teď spolu zkusí, Francis vklouzl dlaní do té Jamieho a stiskl mu krátce ruku. 

V rámci dalšího týdne ještě pár trapných momentů nastalo, ale nakonec se tomu vždy jen zasmáli a o víkendu si trochu přeskládali nábytek v pokoji tak, aby měli postele u sebe.

"Budu tě kopat," varoval ho Jamie.

"Čím dřív si na to zvyknu, tím líp," odpověděl Francis. 

Jamie. Byl. Tak. Moc. Šťastný.

■

jména kapitol jsou jeden velký zmatek, ale who cares, jamie and francis are cute