Otevřela Francisova máma, to si Jamie oddechl. Zatím to šlo dle jeho plánu.

Když byli s Francisem jen nejlepší kamarádi a Jamie v jeho domě trávil docela hodně času, samozřejmě se určitým způsobem sblížil i s jeho rodiči. Jenže to, že jim Francis řekl o jejich situaci, vše změnilo. Proto doufal, že mu otevře právě jeho máma.

"Oh, Jamie," podívala se na něj překvapeně a rozhlédla se kolem, jakoby snad hledala Francise. Jediné ale, koho mohla vidět, byl Romeo přivázaný k poštovní schránce kousek od Jamieho.

"Dobrý den. Francis tady není," oznámil ihned. "J-já jsem tu sám. Chtěl bych si s vámi promluvit, jestli můžu?"

Francisova máma se na něj chvíli dívala, než se usmála a ustoupila. "Samozřejmě. Pojď dál. Asi je mi jasné, o co ti jde."

Jamie se naposledy podíval varovně na Romea, aby zůstal v klidu, než vešel dovnitř. Francisova máma za ním zavřela dveře.

"Francis říkal... No, doufal jsem, že jeho táta bude doma?"

"Je doma," potvrdila. "Chceš s ním mluvit o samotě? Nebo mám jít s tebou? Je v obýváku."

Jamie v tu chvíli začal litovat všech svých rozhodnutí. Co asi jeho tátovi řekne?

"Sám," odpověděl. Ať neslyší i jeho máma, jak vlastně nebude ani vědět, co říct.

"Budu v kuchyni, kdyby něco," mrkla na něj. Celou dobu měla na rtech mírný úsměv.

"Děkuji," zamumlal Jamie a prošel kolem ní. Ještě ho ale zastavila.

"Ale abych ti dodala trochu kuráže - já jsem ráda, že si Francis vybral tebe. Vždy jsem tě měla neuvěřitelně ráda a tohle na tom nic nemění. A myslím, že tamten neruda to má ve výsledku stejně. Když už se Francisovi líbí i kluci, s čímž moc spokojený opravdu není, to, že tě zná, že tě kolikrát bere jako vlastního... Pomáhá mu to té situaci porozumět."

Jamie netušil, co odpovědět. Nakonec jen lehce přikývl, pousmál se a poděkoval.

Fakt, že byli tak dlouho pouze kamarádi, kteří se navzájem často navštěvovali, sblížili se s rodinami toho druhého, jim opravdu nemálo pomáhal. Pan Hinata vždy miloval svého syna, měl rád Jamieho a choval se k němu jak k vlastnímu, když byl u nich. Přece jen fakt, že teď byli něco víc, toho tolik změnit nemohl, ne?

To si opakoval v hlavě, zatímco vcházel do obýváku.

Pan Hinata seděl v křeslu s křížovkou v ruce a hrnkem kávy vedle sebe. Jamie se zhluboka nadechl a pak zaklepal na futra dveří, ve kterých stál.

Francisův táta zvedl pohled. A zatvářil se hodně překvapeně.

"Jamesi? Co tady děláš?"

Jamie nasucho polkl. Už dávno ho přeučil, aby mu říkal Jamie a ne James. Byli nejspíš zpátky ve starých kolejích. Vlastně se ani nedivil.

Pomalu došel blíž a posadil se co nejdál, co mu rozpoložení jejich sedací soupravy dovolovalo. "Přišlo mi, že bych si s vámi mohl promluvit. Ale teď vlastně nevím, proč mě to napadlo, protože nevím, co říct."

"Asi nemusím hádat, že je to o tom, co mezi vámi s Francisem je?"

Jamie zavrtěl hlavou. Opatrně se na pana Hinatu podíval, ale jeho výraz byl nečitelný. Nevěděl, jestli mu nevadí, že přišel, nebo jestli naopak cítí naprostý odpor.

"Já jen... bylo mi líto Francise. A on odmítá se sem vrátit a promluvit si s vámi. Neví, že jsem tady. A nevím, co bych mohl říct víc, než vám řekl včera Francis, ale tohle není něco, za co byste měl být naštvaný na vlastního syna."

Pan Hinata se zamračil a Jamie si uvědomil, že tu poslední větu možná říkat neměl. "Nepotřebuju, aby mi někdo mluvil do výchovy mého syna."

Jamie na chvíli zavřel oči a nadechl se. Byl tak moc nervózní a cítil se nekomfortně, ale chtěl to pro Francise udělat, i když si teď uvědomoval, že to mohl také ještě zhoršit. Ale Francis by to pro něj udělal. Taky se musel za něj aspoň jednou postavit.

Ale nebyl přirozeně takový. A místo toho, aby zachoval chladnou hlavu a snažil se smysluplně mluvit a situaci vysvětlit, jeho oči opustily první slzy. A začal ze sebe všechno sypat, páté přes deváté. Co pro něj znamenal Francis předtím, co teď. Jak se do něj zamiloval. Jak byl zmatený z toho, kdo vlastně sám je. Jak se díky Francisovi cítí konečně, že se našel. Nemluvím vlastně vůbec o tom, proč tam přišel - protože Francisův táta nebyl spokojený se sexualitou svého syna -, zkrátka mluvil o sobě.

Někdy po čas jeho mluvení, Francisova máma se objevila v obýváku a sedla si vedle Jamieho. Položila mu ruku na záda a když Jamie domluvil, řekla mu, že se může uklidnit, ať se nadechne.

Pan Hinata se naopak nepohnul za celou tu dobu a Jamie se tiše nenáviděl za to, jak to celé pokazil. Chtěl se pro jednou postavit za Francise a takhle to dopadlo.

"Vím, že to pro tebe není lehké, Jamie. Ani pro Francise," promluvila k němu tiše Francisova máma. "Ale ani jeden byste se neměli cítit tak, že tady nejste vítaní. Především samozřejmě Francis." Podívala se na svého manžela. "Minimálně to tedy já takhle cítím."

Z tónu hlasu, kterým mu to řekla, Jamie hned poznal, že o celé Francisově situaci měli už své konverzace. A nejspíše nebyly úplně bezproblémové. Nejspíš to bylo přesně tak, jak si to Francis myslel - jeho máma je s tím celým v pořádku, jen jeho táta bude ten problém.

Vyhýbal se jakémukoliv očnímu kontaktu a jen se snažil zastavit své slzy.

"Je to něco, co jsem od Francise opravdu nečekal," promluvil náhle pan Hinata. "A jestli chcete, abych to toleroval, budu potřebovat nějaký ten čas. Nic to nemění na tom, že svého syna miluju. Ženi tebe beru jako vlastního, Jamesi. Ale změnili jste situaci a já si na tu změnu musím zvyknout."

Jamie nesnášel to, jak suše mluvil. Jako by tady nemluvil o svém synovi, který byl zničený z jeho reakce na jeho včerejší coming out. Když Francis přišel s Grace domů, určitě si na nic zvykat nemusel.

Zavrtěl hlavou. Nemohl nad tím přemýšlet takhle. Měl by být rád, že je jeho táta vůbec ochotný, si na jejich situaci zvyknout, jak to sám nazval.

Jamiemu v tu chvíli začal zvonit telefon. Když ho vytáhl, usmívala se na něj Francisova fotka. Tipl to a postavil se. "M-měl bych jít," zakoktal. "Romeo je přivázaný před domem. Už je to dlouho."

Otočil se. Tohle celé byla katastrofa, protože jejich situaci vůbec nijak nepomohl. Francisovi nepomohl. Co si ale myslel? Že když se vrátí, oznámí Francisovi, že jeho táta na něj doma čeká se sklenkou šampaňského a dortem. Na to by musel přijít k Hinatům později, než den po tom, co jim jejich situaci Francis prozradil.

Tohle byl tak špatný nápad. Proč mu to nedošlo dřív?

Když už byl na chodbě (za doprovodu Francisovy mámy), pan Hinata se objevil ještě ve dveřích. "Vyřiď, prosím, Francisovi, ať se za mnou ještě staví. Děkuju." A zmizel.

Jamie byl najednou úplně mentálně unavený. Když se podíval na Francisovu mámu, stáhla rty do úzké linky a pokrčila rameny. "Já s ním ještě promluvím. Ale děkuju, že jsi přišel. Myslím, že to s ním pohnulo."

"Tím bych si tak jistý nebyl," zamumlal Jamie.

"Jsme manželé už přes dvacet let. Věř mi, že to poznám. Já se mu to pokouším vysvětlit celý den, už mě skoro ani neposlouchá."

"S některými lidmi prostě nepohnete."

"Mluvíme tady o člověku, co byl ochotný se přestěhovat přes půlku světa za mnou, i když neovládal ten jazyk. Myslím, že by mohl být ochotný taky přijmout ten fakt, že jeho syn miluje člověka, který je pro něj jako dělaný."

Jamiemu se v očích objevily zase slzy a musel se zasmát. "Pardon," zamumlal. "Já... děkuju."

"Není za co, Jamie. Pozdravuj rodiče. Dlouho jsme se neviděli, měli bychom se zase někdy vidět."

Jamie nezmiňoval to, jak by to teď bylo divné, když jejich synové už nebyli jen kamarádi, ale pár. Rozloučil se, odvázal Romea od poštovní schránky, zatímco ho pochválil, že tak poslušně čekal, a rozběhl se domů.

Úplně zapomněl, že mu Francis volal. Když se vrátil domů, nestihl ani pověsit na věšák vodítko a Francis už byl na chodbě. "Kdes byl?" zeptal se ihned. Až pak si všiml Jamieho zarudlých očí. Došel k němu a položil mu jemně ruku na tvář. "Co se stalo?"

Jamie ho tak moc miloval. Měl pocit, že kdyby to bylo možné, jeho srdce vyskočí v tu chvíli z hrudi. Nikdy předtím nevěděl, jaký je to pocit a vždy jen hádal, takže realita ho nakonec překvapila. Nečekal, že to bude prožívat až takhle. Že by nejraději vyběhl na ulici a vykřičel se z toho, jak moc toho kluka miluje.

V tu chvíli ale jen chytil Francisovu dlaň a stáhl ji dolů. "Byl jsem u tebe doma," řekl upřímně.

Francisovi očividně došla slova. Vykulil překvapeně oči. "Oh?"

"Nevím proč, ale myslel jsem si, že bude dobrý nápad, když si s ním promluvím," pokrčil rameny Jamie a přerušil s ním oční kontakt. "Nezabíjej mě, ale myslím, že to nejlepší nápad nebyl."

"Budeš mi to asi muset celé více vysvětlil," odpověděl Francis s nakrčeným obočím. Aby tocale neprobírali na chodbě, došli alespoň do Jamieho pokoje. A začalo vyprávění.

Jamie se mu snažil co nejpřesněji slovo od slova říct, co se všechno stalo, protože sám byl zmatený, co so z toho měl odnést. Francis znal ale své rodiče samozřejmě mnohem líp a třeba by chytil něco, co Jamiemu uniklo.

Na konci si jen povzdechl. "Ale omlouvám se. Jednou jsem se chtěl za tebe postavit a celé jsem to zpackal. Rozbrečel jsem se a nevěděl ani, o čem mluvím. Bylo to-"

Větu nedokončil, protože ho přerušily Francisovy rty. Krátký, ale procítěný polibek, kterému následovalo dlouhé objetí. "Ani nevíš, jak odvážné to doopravdy bylo," zamumlal Francis. "Kdyby to bylo naopak, nevím, jestli bych se sám odvážil jít za tvým tátou, kdyby šlo o tohle. A to je tvůj táta mnohem větší pohodář."

Jamie se pousmál. To bylo něco, co potřeboval slyšet, aby mu to zvedlo sebevědomí. Jestli si Francis nemyslel, že podělal úplně všechno, bylo to v pořádku.

Jamie pomalu omotal své ruce kolem něj nazpátek. "Tak moc tě miluju," vydechl. I tak mu ale přišlo, že to neříkalo vše. Že tato slova právě popsala možná tak jen polovinu jeho pocitů.

Francis se usmál. "Já to tak miluju slyšet," přiznal. "Já tebe taky, Jamie. Ani nevíš jak."

■

omlouvám se za tak bídné přidávání, škola/práce, tato kombinace mě teď v půlce semestru málem odrovnala :')

ale!! jsem back.

vidím ale, že vás u minulé kapitoly překvapilo, že se blížíme konci. well, bez drama to moc natahovat nechci, takže bych to viděla ještě tak na 2-3 kapitoly :] že to bude kratší jsem plánovala od začátku.

ale pt. 2!! mám ready nový příběh 🥰