Hned dvakrát týdně chodil Jamie s Francisem venčit Romea. 

Pro Jamieho to byla více než příjemná změna, protože když chodil s Cathy, polovinu cesty jen mlčeli. Vyrůstal s ní, neměl o ní co zjišťovat, zatímco o Francisovi celý jeho život. 

Když byl u poprvé u Francise, aby si zkusil házet oštěpem, zjistil, že tohle jeho parketa nebude. Byl přesvědčený, že když už nic, alespoň ten oštěp chytne správně do ruky, ale už i to udělal špatně. Francis se málem válel na zemi smíchy, když poprvé hodil. A tak to s oštěpem raději vzdal.

A podruhé se u Francise objevil, když šli opět venčit Romea, ale Jamie rozhodl, že mu ukáže druhou stranu města, tím pádem se staví tentokrát on pro něj i s Romeem. 

A otevřel mu Francisův táta. 

"Dobrý den," vyhrkl rychle Jamie. "Je Francis doma?"

Pan Hinata vypadal na první pohled naprosto nepřátelsky, ale Jamie hned pochopil, že Francis měl být po kom tak pěkný. Na svůj věk vypadal jeho táta opravdu dobře.

Sklopil pohled. Nedokázal se mu dívat do očí. Vypadalo to, jako by ho chtěl propálit pohledem na místě za to, že jim zazvonil na zvonek. Nebo možná za to, že jim momentálně seděl před dveřmi velký a usměvavý zlatý retrívr, protože jak mu Francis říkal, jeho táta nechtěl v domě žádná zvířata. 

A pak se pan Hinata konečně usmál. "Ty jsi James?"

"Jamie," přikývl. Neměl moc rád, když mu někdo říkal James. 

"Jamie," zopakoval jeho otec a jemně přikývl. Pak shlédl na psa. "A tohle je Romeo?" Než stihl Jamie odpovědět, pan Hinata si dřepl a začal Romea drbat za ušima. "Francis o tobě pořád mluví," promluvil na psa. "Ještě snad budu muset pořídit psa."

Z domu se ozvaly kroky, ale ani to nebyl Francis. Ve dveřích se objevila jeho máma.

Když tu byl Jamie poprvé, ani jeden z jeho rodičů nebyli doma. Tohle byla jejich premiéra. 

"Jamie!" zvolala Francisova máma, jako by se znali léta. "Dojdu pro něj, počkej chvíli." A zase zmizela.

Nestíhal vše pobírat. Pan Hinata se stále mazlil s jeho psem a Jamie jen stál jako solný sloup a udiveně je sledoval. Když opět uslyšel kroky, trhl hlavou ke dveřím.

Francis sbíhal schody z patra a oblékal si triko, takže Jamie stihl zahlédnout, že roky atletiky se vyplatily. Zaraženě se ale hned pod schody zastavil. "Tati?"

Pan Hinata přestal hladit Romea takovou rychlostí, jako by ho měl další dotek popálit. Jamieho to pobavilo.

"Jděte," řekl. "Jinak budu mít na před barákem chlupy." A s těmito slovy odešel. 

Francis a Jamie na sebe chvíli zírali. 

"Musíš mi říct vše, co se tady teď událo," řekl Francis.

"Provedu."

"A promiň. Nestíhám. Cvičil jsem a úplně jsem zapomněl kontrolovat čas."

Jamieho napadlo tolik poznámek, ale řekl pouhé: "V pohodě."

A tak šli opět na procházku. Jamie Francisovi ukázal další část města, ve které ještě pořádně nebyli. Prošli také kolem školy, kde seděla skupinka holek ze třídy Jamieho sestry. Byli sice stejně staří, ale rodiče si odjakživa mysleli, že bude lepší, když budou ve škole oddělení. O této teorii už slyšel, ale osobně mu přišlo, že být s Cathy v jedné třídě by zrovna jim dvou akorát prospělo. 

Holky si hned začaly špitat něco o Francisovi a házet po něm pohledy, ale ten si jich vůbec nevšímal. Romeo se mu totiž začal motat pod nohama. Pak ale jedna z dívek křikla: "Máš krásnýho psa, Francisi!"

Držel totiž vodítko. Jamie mu ho často nechával, protože to Francis miloval. Proto si skupinka holek musela nejspíše myslet, že je jeho.

"Není můj!" křikl na ně zpátky a vrátil se k jejich ignorování.

"Znáš je?" zeptal se Jamie.

"Ne."

"Není to otravné? Tolik neustálé pozornosti? Jsi jako nějaká celebrita."

"Docela je. Nevím, proč se tolik lidí o mně zajímá."

Jamie se uchechtl. Francisova fotka byla minimálně v centru města na billboardu před obchodem s oblečením, jasně, že lidi zaujal. Holky především jeho vzhledem, kluky tím, že všem bral holky. Ale to se Jamiemu na něm líbilo. Neuvědomoval si, že i když fotil pro pár menších značek, v jejich městě to bylo i to obdivuhodné. 

"Můžu se tě na něco zeptat?" promluvil najednou Francis. Jamie přikývl. "Znáš Melissu? Brunetka, vlnitý vlasy-"

"Vím, koho myslíš," přerušil ho Jamie. "Spolužačka sestry."

"Oh. Má někoho?"

Jamie se vážně snažil zadržet smích, ale v tu chvíli se zkrátka musel rozesmát. Šťouchl do Francise loktem. "Ale, chceš rozhodit sítě?"

Francis se také zasmál. Nevinně pokrčil rameny. "Nevím. Vypadá fajn. Chvíli jsem se s ní bavil v řadě na obědě. Tak mě zajímalo, jestli ji neznáš o něco víc."

"Cathy jo. Myslím, že jsou kamarádky. Můžu se poptat, jestli chceš."

Francis sklopil hlavu a uchechtl se. "Děkuju. Bože, tohle je trapný."

"Proč?"

"Nevím. Tobě se někdo líbí?"

Upřímně? Jamie nevěděl. Zatím se mu žádná holka nelíbila víc, než že by si prostě jen řekl, že je pěkná a nechal to u toho. Bylo mu sice šestnáct, hodně lidí ze třídy už někoho mělo, někteří dokonce už spolu spali, mu ale přišlo, že má na tohle všechno čas. Necítil se na to, že by nějakou dívku pozval ven. Začal s ní chodit. Trávil s ní každý den. Plně si užíval svou samotu a občasné aktivity s přáteli. 

"Momentálně asi ani ne," odpověděl. 

"A jaký je tvůj typ holky?"

"Uhm..." znejistěl. Jaký byl vůbec jeho typ? "Asi jsem spíš na brunety. Hodně se mi líbí netradiční barvy očí. Víš, kdo je Carrie? Ta má tak modro-šedé oči, to jsem ještě neviděl." Vzhlédl k Francisovi. Uvědomil si, že on je taky brunet s netradiční barvou očí. Docela ho to pobavilo, ale nekomentoval to a pokračoval. "Ale tak o vzhled mi asi stejně tolik nejde. Asi mi stačí holka, co bude ochotná se mnou venčit Romea."

"To nemáš vysoké nároky," podotkl Francis.

"A ty? Tvůj ideální typ?"

Až ho překvapilo, jak moc si dával Francis s odpovědí na čas. Nakonec si povzdechl. "Já asi ani nevím. Když vidím lidi ze třídy, asi jsem zaostalý, ale ještě jsem nikoho neměl. O Melisse jsem si zkrátka řekl, že je pěkná, dobře se mi s ní povídalo, tak bych to možná i zkusil."

"Dej mi čas do večera a něco ti o ní zjistím," ujistil ho Jamie a taky ten den hned po návratu zašel za Cathy. Ta ho sice přivítala znuděným pohledem, ale když se jí zeptal na Melissu, zpozorněla. 

"Proč to chceš vědět? Nebudu ti nic říkat, nechci, aby můj bratr chodil s mou kamarádkou, fuj."

"Věř mi, že já zájem nemám. Prosím, Cath."

Protočila očima. "No, jako první by tě mohlo teda zajímat, že se stěhuje pryč. Její rodiče se rozvádí."

Překvapeně se na ni podíval. A více vědět nepotřeboval. 

Napsal to Francisovi a jako odpovědi se mu dostala poznámka, že zase má smůlu. 

Myslím, že tě chce půlka školy. Stačí si vybrat, odepsal mu Jamie. 

Odpověď mu přišla hned. Já chci právě někoho, kdo se se mnou nechce bavit jen proto, že je moje fotka v centru města. 

Jamie si povzdechl. To mu mohlo být jasné. Než ale stihl odpovědět, Francis mu napsal další zprávu. Přinejhorším si zabírám tvého psa. S ním si dokážu představit zbytek života.

Já a pes jsme jedno balení, odepsal Jamie.

Francis poslal brečící smajlíky. Tebe nechci, napsal pak. Kdo by pak byl můj nejlepší kamarád?

Jamie se uchechtl. Já tebe taky ne, ale jen abys věděl, že můj pes není sám k mání. 

Neříkal jsi, že patří Cathy?

Odfrkl si a odhodil mobil stranou. "Blbeček," zamumlal si pro sebe, i když se nemohl přestat potutelně usmívat, protože ho jejich konverzace pobavila. 

To ještě nevěděl, že jednou nebude doufat v nic jiného, aby ho Francis chtěl. V tu chvíli měl totiž hlavu plnou myšlenek toho, jaká holka ze školy by se mu mohla líbit. 

■

to nutkání pro nějaký drama je tak silný

ale cmon, tohle je druhá kapitola, i cant. 

(a vím, že jsem slíbila, že to bude oddechovka, ale já něco malinkýho vymyslím, to se nebojte)