Jamie na přednáškách mikroekonomie objevil svůj skrytý talent, vážně.

Byly to snad ty nejnudnější přednášky v historii přednášek všech oborů, protože sám profesor u prezentace usínal. A kéž by to Jamie jen zveličoval, ale byla to pravda. Proto si byl jistý, že na konci semestru bude tak dobrý kreslíř jako sám da Vinci. 

Nakreslil štěňátko. Sice to měla být kočka, ale změnil svůj plán v půlce podle toho, jak se to vyvíjelo. Rozhodně ne do kočky. Pak podal papír Anitě a ta nakreslila boudu. Vrátila mu papír zpátky, Jamie zase něco dokreslil. A tak se bavili polovinu přednášek, protože i když profesor napůl spal, vždy slyšel sebemenší konverzaci.

Minutu, co přednáška skončila, Anita promluvila. "Tak jak jde soužití ve třech?" zeptala se.

Narážela na něj, Francise a Grace. Pravda ale byla taková, že zas tolik interakcí Jamie s Grace neměl, protože Francis ho respektoval, a tak raději chodil on na pokoj za Grace, než aby rušili Jamieho u něj. Tak to Anitě taky vysvětlil. 

"Wow, jak galantní," odfrkla si. 

"Náhodou, je. Ani jsem mu nemusel říkat. Myslím, že to vyčetl z mé tváře."

"Ještě aby ne. Znáte se jako své boty."

Tím si už tak Jamie jistý nebyl. Vždyť Grace už musela znát více, ne? Minimálně znala každý centimetr Francisova těla, o čemž se Jamiemu mohlo jedině tak zdát.

"No-" Větu nedořekl. V kapse mu začal vibrovat mobil s příchozím hovorem. Byla to jeho máma.

Omluvně se na Anitu podíval a hovor vzal. "Ahoj, mami," pozdravil. Nevolal si s ní skoro týden. 

"Jamie," vydechla. A Jamie v jejím hlase hned poznal, že brečí.

"Stalo se něco?" zeptal se a zastavil se. Byli pár kroků od východu z budovy, ale venku stejně pršelo, a tak neměl kam pospíchat. On ani Anita deštník neměli, což by jim bylo stejně k ničemu, protože Anita šla na cvičení psát test, zatímco Jamie měl pro den hotovo. Takže šli každý jiným směrem. 

Anita se v tu chvíli ale také zastavila, když slyšela Jamieho slova.

"Jak to říct..." začala jeho máma. "Jde o Romea. Poslední dva dny vypadal nějak unaveně, dnes se to rapidně zhoršilo, tak jsme ho vzali k veterináři. Jamie, miláčku, Romeo už nemá moc času."

Jamie se zatvářil překvapeně. To, že mu umírá pes, čekal snad úplně nejmíň.

"J-jakto?" zakoktal.

"Pořádně ještě nevíme, ale bylo to strašně rychlé."

"Počkat, on už nežije?!"

"Ne, ne! Ještě žije, ale... Kdybys o víkendu přijel, nevím jestli tady ještě bude s námi."

Jamie ucítil první slzu, která mu stekla po tváři. Anita se na něj ustaraně podívala. Když nic neříkal, jeho máma ještě pokračovala. "Chtěla jsem, ať to víš. Přece jen vím, že tě měl nejraději a ty jeho, i když jste se s Cathy snažili nás přesvědčit, že se o něj nejvíce stará ona."

Tak nebyli tak nenápadní, jak si Jamie myslel.

"D-děkuju, že jsi mi to řekla," odpověděl a nasucho polkl. "Napíšeš nebo zavoláš, kdyby se něco změnilo?" Kdyby umřel? pomyslel si, ale neodvážil se to říct nahlas. Věděl ale, že ho jeho máma jasně pochopila. 

"Samozřejmě." 

Jamie se s ní rozloučil a hovor tipl. Romeo nejspíše umíral. A on tam nebyl s ním. 

"Co se stalo?" uslyšel Anitu. Až v tu chvíli si uvědomil, že je tam vlastně s ní. 

"Romeo," vydechl Jamie. Anita moc dobře věděla, kdo je Romeo. Jamie jí často vyprávěl zážitky z procházek nebo jí ukazoval fotky, které mu posílaly máma se sestrou. Aby pravdu řekl, když byl teď na vysoké, nejvíce se mu po domově stýskalo právě kvůli tomu, že nemohl Romea venčit. 

Krátce Anitě přeříkal, co se stalo. Opravdu stručně, v jedno slovných větách, protože víc nedokázal. Cítil, jak se mu chce brečet. Až pojede zase domů, Romeo ho nebude nadšeně vítat?

"Jamie-"

"Musím jít," zamumlal. "Uvidíme se zítra."

Anita ho popadla za paži. "Jamie-"

"Chci být sám," přerušil ji. Opravdu to bylo to jediné, co v tu chvíli chtěl. Tedy, Francis byl jediný, koho by u sebe v tu chvíli uvítal, ovšem ten byl momentálně s Grace. Bylo pět hodin odpoledne a měl u ní i přespat. 

Anita zoufale vydechla a dupla si, zatímco sledovala, jak Jamie odchází. Bylo mu jasné, že by ho následovala, kdyby nemusela na test. Ale na ten nemohla jen tak chybět, jen by jí to přidalo problémy.

Jamie rozrazil dveře a vstoupil do deště. Nepospíchal, stejně neměl kam. Zatímco na něj pršelo, jeho slzy se míchaly s kapkami deště, a tak to nešlo skoro ani poznat. 

Než došel na kolej, byl promočený snad až na kost a bylo mu jasné, že minimálně rýma ho nemine. Měl alespoň dostatek inteligence, aby si v tom promočeném oblečení nesedl na postel. Posadil se na zem vedle a o postel se opřel. Přitáhl si kolena k sobě a když zahlédl fotku ho, Francise a Romea, kterou měl v pokoji vystavenou, slzy neudržel už vůbec.

V duchu si nadával. Proč se tak hroutil, když Romeo ještě mrtvý nebyl? Třeba se z toho dostane. Třeba bude vše zase v pořádku.

Hlavou se opřel o kolena. Schoulil se do klubíčka. Byla mu zima.

Nevěděl, kolik času uběhlo, ale musely to být jen minuty, když se dveře pokoje otevřely. Jamie se první lekl a trhl hlavou k oknu, aby příchozí neviděli jeho ubrečenou tvář, protože si byl jistý, že to bude Francis i s Grace. Pak si uvědomil, že ani odvrácení jeho ubrečené tváře mu nepomůže, protože stále byl promoklý až na kost a seděl na zemi. Ne zrovna normální chování. 

"Jamie..."

Byl to Francis. Ale jak analyzoval hlasy a pohyby, vypadalo to, že je sám. Pomalu se otočil.

Francis stál ve dveřích celý udýchaný, jak běžel, a taky zmoklý. Grace nikde nebyla. Když se jejich pohledy setkaly, hned mu bylo jasné, že už všechno věděl. Že mu nejspíše musela napsat Anita, když sama za ním nemohla. ¨

A Francis neváhal. I když měl být se svou přítelkyní, běžel v dešti za Jamiem, protože ho potřeboval. To mu nahnalo ještě více slz do očí, protože sakra, mohl on ho milovat ještě více?

Francis zavřel dveře a svlékl si mokrou bundu, kterou nechal spadnout na zem. Udělal těch pár kroků k Jamiemu a dřepl si, ale nedotékal se ho. Natáhl k němu ruce způsobem, že byl Jamie zmatený, jestli ho má za ruce chytit nebo mu nabízí objetí. Bylo to něco mezi.

"Romeo..." vzlykl Jamie a Francis přikývl. Tak se mu potvrdilo, že to už ví od Anity. 

Pravda byla, že i když byli nejlepší kamarádi, nikdy se nenaskytli v situaci, kdy by museli jeden druhého utěšovat. Tohle byla novinka a Jamie nevěděl, co má dělat. To se ale nedalo říct o Francisovi. "Jsem tady pro tebe, jestli potřebuješ," řekl potichu.

Oh, ano, Jamie ho potřeboval. Takže se dostal ze svého pomyslného klubíčka a nechal se vtáhnout do Francisovy náruče. Než mu položil hlavu na hruď, ještě uviděl, jak mu také stéká slza po tváři. Vždyť Francis Romea taky naprosto miluje.

Bylo to poprvé, co se takhle objímali. Takhle upřímně, zranitelně. Kromě toho, jak spolu spali v jedné posteli v Japonsku, si nikdy tak blízko nebyli. A Jamie myslel, že se z toho zblázní, protože se v něm míchalo tolik emocí. Samozřejmě byl úplně rozhozený z Romea, zároveň ho ničilo to, jak tu pro něj Francis byl, i když nemusel.

Francis obmotal ruce kolem něj a pevně ho stiskl. Bradu položil Jamiemu na hlavu a měl ho tak v dokonalém objetí. Nic neříkal, což Jamiemu naprosto vyhovovalo.

Až asi po pěti minutách tiše promluvil. "Máš něco důležitého tenhle týden?"

Jamieho jeho otázka zmátla. Vymanil se z jeho objetí, aby mu viděl do očí. I tak si byli ale neuvěřitelně blízko. "Jak to myslíš?"

"Nějaké testy nebo tak?" 

Zavrtěl hlavou. Ten test, co právě psala Anita, už psal minulý týden a nic jiného ho nečekalo.

"Tak co kdybychom se zítra ráno vydali domů?" zeptal se Francis.

Jamie zamrzl. Nenapadlo ho chybět ve škole, aby se vydal domů. A už vůbec ne i s Francisem. Vždyť měl spát dneska u Grace, ráno strávit s ní. 

Zavrtěl hlavou a sklopil pohled. "Máš být s Grace. A nemůžeš zameškat tolik školy."

"Teď jsem byl s Grace," řekl Francis a tak mu potvrdil to, že od ní utekl, aby Jamie nebyl sám. Jamiemu poskočilo srdce, zároveň ho za to ale nesnášel, protože to způsobovalo akorát tak to, že Jamie padal do toho průšvihu jménem láska více a více. 

Francis pokračoval. "Pojedeme zítra domů. Napíšu Grace, ta to pochopí. Litoval bys pak, kdyby to byla tvá poslední šance být s Romeem, kterou jsi nevyužil."

Měl pravdu a Jamie to věděl. Přesto se mu zdálo, že toho chce po Francisovi moc, i když to byl jeho vlastní nápad. 

Ale nakonec přikývl. "Tak jo," špitl.

Francis se nevrátil za Grace ani na noc. Zůstal spát u nich na pokoji a brzo ráno vyjeli směr domov, protože je čekala ještě téměř čtyř hodinová cesta. 

Když dojeli k Jamiemu domů, Romeo sice ležel v pelíšku, ale přivítal je s vrtícím se ocasem a Jamie nebyl nikdy Francisovi vděčnější.

■

...už se mi to trápení trochu vymyká kontrole