Když Frnacis odletěl na prázdniny do Japonska, Jamie se najednou cítil osaměle.

Ani mu nedošlo, jak moc se s Francisem bavil. Že mu najednou bylo divné napsat někomu, s kým se bavil dřív, jen tak, protože už spolu tolik nemluvili.

Každý den si samozřejmě s Francisem psal, párkrát si i zavolali, což Jamie sváděl na to, že se po něm stýská Romeovi. Pravda byla ale taková, zě jemu Francis chyběl. Chyběl mu jeho nejlepší kamarád.

Bylo léto, čas, kdy nemusel dělat nic celé dny a jen si užívat s kamarády. No, jeho kamarád byl na druhé straně světa. Skoro.

"Chtěl bys někdy do Japonska?" zeptal se ho jednou Francis. Bylo to asi dva týdny předtím, než se měl vrátit.

"Samozřejmě," odpověděl Jamie bez váhání. "Kdybys viděl můj seznam míst, co chci navštívit, ani by tě to nepřekvapilo. Je tam snad každá země."

Francis se pousmál, než zase zvážněl. "Já jen... říkal jsem si, že bys mohl příští rok se mnou, víš? Aspoň na chvíli. Nemusel bys řešit ubytování ani jídlo, teoreticky by šlo jen o letenky." Jamie otevřel pusu, ale Francis ho ještě předběhl. "Samozřejmě, poletím sem zase až za rok. Ale abys věděl, že by možnost i byla."

Jamie se usmál. "Tak jo. Zní to lákavě."

Jak přetočit čas o rok dopředu? pomyslel si okamžitě.

Nebo aspoň o dva týdny. Potřeboval ho už zpátky, protože se mu zdálo, že se každou chvíli unudí k smrti. Co dělával všechna ta předešlá léta, když se ještě neznali? A když už se poznali, proč se Jamie najednou téměř nebavil s nikým jiným?

Navíc, jeho sestra už taky byla otrávena z toho, jak často ji zase tahal Jamie na procházky.

A pak se naučil chodit sám. 

Vždy mu totiž přišlo divné jít na procházku sám. Nebylo to v jeho případě jen takové to malé venčení do vedlejší ulice a pospíchání zpět v moment, kdy pes vykoná potřebu. Jamie chodil na minimálně hodinové procházky do přírody a nikdy si nedokázal představit, že by šel s Romeem sám. Bylo to divné.

Jednoho dne si ale nasadil sluchátka, pustil si podcast, vzal Romea a šel. Zjistil tak, že čas jen sám se sebou, ale ne úplně sám, protože měl Romea, byl úžasný. Měl čas přemýšlet.

Trhalo mu srdce, když procházeli kolem Francisova domu a Romeo k němu vždy automaticky zatočil, protože očekával, že jdou Francise vyzvednout. Jamie ho vždy jen zatahal zpátky a řekl mu: "Ještě tři týdny." nebo "Ještě dva týdny."

Čekal by, že to Romeo přestane dělat, ale do poslední chvíli se nevzdával. "Romeo," vzdychl Jamie vyčerpaně. "Ještě tři dny. Když to vydržím já, vydržíš to i ty."

Zatahal ho za vodítko, ale Romeo se nehnul. Sedl si doprostřed příjezdové cesty a díval se na dům. "Dělej!" křikl Jamie. "Není doma! Mám ti to říct snad čínsky?"

Romeo se na něj podíval pohledem, jestli to myslí vážně. Jamie mu ten pohled oplatil. "Promiň, ale přijde mi pravděpodobnější, že se naučím čínsky, než štěkat."

Kdesi se ozval smích. Jamie i Romeo trhli hlavami. Myslel by si, že se mu to jen zdálo, ale když to uslyšel i Romeo, musel to být reálný smích. 

Pak se Romeo rozběhl a jelikož Jamie nedával pozor, vytrhl se mu z ruky. "Sakra, Romeo!" vykřikl a rozběhl se, ale o tři metry dál se zase zastavil. Uviděl totiž za keře, kam předtím neviděl a kde měla Francisova rodina garáž. A tam Romeo byl, v náruči pravého Francise z masa a kostí a nechal se od něj škrábat za ušima. Za nimi bylo jejich auto a Francisův táta tahal z kufru Francisova zavazadla.

Jamie si musel promnout oči. 

Francis zvedl pohled a řekl něco, čemu Jamie nerozuměl.

"Cože?"

"To bylo čínsky ahoj. Pro začátek."

Dobíral si ho, protože to všechno slyšel. Samozřejmě.

"Co tady už děláš?" zeptal se zmateně. Francisovu lekci čínštiny ignoroval. 

"Bydlím. Žiju."

"Měl ses vrátit až za tři dny!"

Francis se uchechtl. "Ne, měl jsem se vrátit dneska."

"Až dvacátého šestého!"

"Dvacátého třetího."

Jamie vytasil telefon. Rozklikl jejich chat a dal obě data do vyhledávání. Na dvacátého šestého mu to nic nevyhledalo. O dvacátém třetím mu Francis psal, že se vrací. Takže to byla jeho chyba. Zafixoval si to datum v hlavě špatně. 

"Sakra," zamumlal si pro sebe. Když zvedl zase pohled, Francis byl na cestě za ním, Romeo u jeho nohy. Objal ho a poplácal po zádech.

Jamie stál jako v transu. Jako by se před ním zjevil duch. 

"Takže jdeme na procházku?" zeptal se Francis, jako by se neviděli dva dny a ne dva měsíce. "Něco jsem ti z Japonska přivezl, ale nevím, v jakém je to kufru, takže na to si budeš muset počkat."

"Nemáš jet lag nebo něco? Nechceš jít raději spát?" zeptal se Jamie.

Francis shlédl na Romea, který mu seděl u nohy, jako by právě on byl jeho pán a ne Jamie. "Dělá na mě psí oči. To bych mu neudělal."

Oba tak pomohli Francisovu otci vyprázdnit auto, než vzali Romea a vydali se na procházku. Z plánované hodinové procházky se tak stala téměř tří hodinová, protože mu Francis vyprávěl různé zážitky z jeho pobytu v Japonsku a tu a tam mu ukazoval fotky. Když došli na louku, kde byli také na jejich první společné procházce, posadili se do trávy na to samé místo. Jamie opět vytáhl balónek a podal ho Francisovi, aby Romea pořádně unavil jeho několika metrovými hody do dáli.

"A co ty tady? Nějaké novinky, drby?" zeptal se. 

Jamie pokrčil rameny. "Upřímně, nic moc jsem nedělal. Možná jen tak venčil Romea. Koukal na seriály, poslouchal podcasty."

"Je to jasný. Příští rok prostě musíš letět se mnou. Nemůžeš takhle promarnit celé léto přece!"

"Víš, kolik jsem se toho z podcastů naučil? Nebylo to promarněný!"

"Jo? Co třeba?" zeptal se Francis a hodil míček Romeovi.

Jamie zaváhal. Samozřejmě poslouchal různé podcasty - aktuality, krimi příběhy, konspirační teorie. Nejvíce to ale byly podcasty o tom, jak najít sám sebe. Když celé léto trávil sám, nebylo to nejlehčí na jeho psychiku. A tyto podcasty mu pomáhaly naučit se trávit čas sám se sebou.

Pak také poslouchal o tom, jak najít svou identitu, protože v jednu chvíli měl takovou menší krizi. Proč se mu nelíbila jediná holka ve škole? Už mu bylo sedmnáct, jak Francisovi, ale měl pocit, že nikdo se mu pořádně nikdy nelíbil. Bylo s ním něco špatně?

Tohle ještě nerozlouskl. Ale to nevadilo, protože Francisovi by to stejně jen tak neřekl. "No, třeba praktiky Teda Bundyho nebo Night Stalkera," odpověděl.

Francis se zasmál. "Super. Takže abych se bál o svůj vlastní život. Sérioví vrazi, Vážně?"

"Hele zkus to! Je to fakt zajímavý!"

"Nebudu poslouchat podcasty o vrazích."

"Jak chceš."

Večer mu Francis napsal. Slyšel jsi ten díl o hotelu Cecil? Tam musíme zajet, prosím.

Chceš nás zabít? odepsal mu Jamie, ale nemohl se přestat usmívat.

■

příští kapitolu skočíme v čase. jakože hoooodně skočíme. skoro rok. be readyyyy