Jamie procházel menší krizí.

Nevěděl, kdo je. Nevěděl, proč se mu nelíbila nikdy v životě žádná holka. A když už byl u toho, ani kluk.

Třeba byl asexuál, aromantik. Poslední epizoda podcastu, kterou poslouchal, byla právě o tomto. Třeba... Třeba,,,

Třeba s ním bylo prostě jen něco špatně. 

Měl naprostou existenční krizi. A bál se o čemkoliv svěřit Francisovi, jeho nejlepšímu kamarádovi, už jen proto, že ten měl momentálně jiné starosti. A to Grace.

 Jeho nevinné podání spadlých kapesníků vyústilo v něco, o čem Francis mohl zase po večerech básnit. Nebyli spolu, ani nešli na rande, zatím to byli jen čistě kamarádi. Dle Francisových slov ji chtěl více poznat, než si s ní začne.

A tak když se večer sešli vždy na koleji, Francis vyprávěl Jamiemu o Grace a jemu šla jeho slova jedním uchem dovnitř a druhým hned zase ven, protože měl hlavou plnou toho, proč nemůže být normální a mít crush na holky, jako třeba Francis. 

Proto si jednoho dne řekl, že potřebuje pomoct.

Usedl na židli v posluchárně před přednáškou z mikroekonomie. A hned v moment, kdy uviděl ty šílené reflexní boty, se tiše zeptal: "Jak jsi věděla, že jsi lesba?"

Anita se vedle něj překvapeně posadila. "Oh? Tobě taky ahoj?"

Jamie se na ni podíval. "Jak to, že to víš tak jistě? Jak to, že nejsi zmatená? Jak-"

"Tak počkej," přerušila ho. "Než jsem dospěla do tohoto stádia, předcházely tomu měsíce zmatenosti, co se se mnou děje. A pak další měsíce nejistoty, jestli opravdu jsem. Nebylo to lusknutím prstů. Teď, vysvětlíš mi, co se s tebou děje?"

"To já právě nevím," zamumlal Jamie. Nikdy se mi nelíbila žádná holka. Ani kluk. Francis vždy mluví o holkách co se mu líbí a já s ním to nadšení sdílet zkrátka nedokážu. Jsem tak zmatený."

Anita pomalu přikývla. "Tahle tvá krize trvá jak dlouho?"

"Krize krize? Tak tak tři týdny. Hlavou mi to ale vrtá od léta. Do té doby jsem si prostě myslel, že to samo přijde, ale já nevím. Už tomu přestávám věřit."

"Moje sestra si našla prvního přítele až ve dvaceti jedné. Máš čas. Štvi na sociální tlak," mávla rukou a pohodlněji se usadila.

Nejprve se zasmál. Něco podobného tloukl před rokem do Francise. "Mně je jedno, kdy budu nebo nebudu mít vztah. Já bych rád, aby se mi někdo vůbec líbil."

"Nelíbí se ti náhodou právě Francis?" zeptala se, jako by to byla ta nejvšednější otázka na světě. 

Jamie se na ni překvapeně podíval. "Ne? Panebože. Je to můj nejlepší kamarád."

"A jsi si jistý, že jen to?" škádlila ho dál. Nebo alespoň si myslel, že ho škádlila. I když se tvářila vážně. I když Jamieho situaci (krizi) nezlehčovala. Dělala si srandu, že?

"Proč si to myslíš?"

"Chodím s vámi dvakrát týdně na oběd. A nejsem slepá. Ale tak, nebudu to do tebe tlouct. Já si počkám, než si to přiznáš," řekla ledabyle a hodila si do pusy žvýkačku. 

Jamie otevřel pusu, ale v tu chvíli přišel profesor, tak ji zase rychle zavřel. A začal přemýšlet na jejími slovy.

Francis se mu líbit nemohl. Znali se už rok a půl, přece by se do něj nezabouchl až po takové době. A ještě ve chvíli, kdy měl přítelkyni na dosah ruky. 

A nebo ano? Rád ubližoval sám sobě natolik, aby právě v tento moment si to uvědomil? 

Nebo aby se zamiloval přímo do Francise, který by na něj nepomyslel v romantickém slova smyslu ani v alternativním vesmíru?

"Není to pravda," naklonil se k Anitě. "Francis se mi nelíbí. Je to jen můj kamarád."

"Jak myslíš," odpověděla Anita. Nevnucovala mu její názor. 

Když hodina skončila, Anita si sbalila věci, ale neodcházela na svou další hodinu. Čekala na Jamieho. "Musíš na další hodinu?" zeptala se.

"Proč?"

"Protože jsem ti neodpověděla pořádně na tvou otázku. Proč jsem si tak jistá sama sebou. A věřím, že tahle konverzace by ti pomoct mohla, proto ses nejspíš vůbec ptal, že jo."

A tak šli do kavárny, která se nacházela tři ulice od kampusu. Mohli jít do té školní, kde ceny byly téměř poloviční, ale Jamie už riskoval dostatečně, když se o tom začal s Anitou bavit na přednášce. Nechtěl, aby je uslyšel někdo známý. 

Každý si objednal kávu a Jamie ještě dva zákusky, přičemž jeden dal Anitě. Byla tady, aby mu pomohla se najít, musel ji nějak obměnit. 

Převyprávěla mu tak celý svůj příběh. Dobrou půl hodinu mluvila bez jediného přerušení ze strany Jamieho, o jejím dětství, pubertě, jak ji zajímala více kamarádka, než kluk, který o ni měl zájem. Jak si na internetu udělala sto padesát různých testů, ale nikdy v nich nebyla úplně upřímná, protože se bála výsledku. "Internetový testy ale moc nedoporučuju, fakt. Určí tvou sexualitu na základě fotky štěňátka a myslím, že tomu se úplně věřit zas nedá," uchechtla se.

Pak pokračovala až do současnosti, která se skládala ze dvou nedavných rande s holkou, se kterou chodila už na střední a líbila se jí už snad dva roky.

"Dva roky?" vyjekl Jamie.

"Jen dva roky. Mám štěstí. Víš, kolik holek se mi už líbilo, ale nic z toho být nemohlo, protože byly zkrátka hetero? Jsme menšina. Máme menší výběr. Takže můžu být ráda, že se vůbec něco děje."

Kdyby měl Jamie crush na Francise, bylo mu jasné, že by to byl právě jeden z těch smutných případů. Neopětovaná láska, pokažené přátelství a nebavka do konce jejich životů. To by se musel raději zabít, než žít takto. 

Tak ještě, že se mu Francis nelíbil.

Tedy...

Ne. Nelíbil.

Nebo...?

"Hej!" křikla na něj Anita. Jamie se naprosto ztratil ve svých myšlenkách. "Takže to byl můj příběh. Doufám že ti pomohl."

Jamie schoval hlavu do dlaní. "Já nevím," přiznal. "Já nic nevím."

"Já ale vím, že za dvacet minut tě čeká oběd s Francisem, takže bychom měli jít."

"Jo. S Francisem, který se mi nelíbí."

"Samozřejmě."

A tak šli. Anita doprovodila jako vždy Jamieho až k jídelně, kde se s Francisem pozdravila a prohodila pár slov, než se vydala na její další hodinu. 

"Tak co přednáška z matiky? Pořád taková nuda nebo už je to lepší?" zeptal se Francis.

No, to byla přesně ta přednáška, kterou vynechal kvůli kávě s Anitou. "Už je to lepší," zalhal. Nechtěl Francisovi vysvětlovat, proč museli na kávu právě v ten moment a nemohlo to počkat. A nebyl zas tak dobrý lhář, aby si v rámci sekund vymyslel opravdu důvěryhodnou výmluvu. "Za chvíli budu v matice excelovat. Třeba budu lepší jak ty."

Francis se zasmál a Jamie musel taky. Moc dobře věděl, že i tady na vysoké měl Francis matiku také, ale byl to složitější kurz, než který stačil Jamiemu pro jeho obor. "To bych zase neřekl, hele. To si řeknem, až ti zase budu dělat úkol."

Poslední dva týdny mu Francis pomáhal s každým úkolem. Nebylo to ale tak, že by ho to Jamie nechal jen udělat, Francis se mu snažil látku i vysvětlit. Už teď mu bylo jasné, že jestli tento předmět udělá, bude to jen díky Francisovým doučovacím půlhodinám ve středeční večer. 

"Ale co Grace? Nějaké novinky?" změnil téma. A i když nevěděl, jestli byl připravený vnímat, stejně se zeptal, protože byli přece kamarádi.

Ten večer vyšel nový díl jeho momentálně oblíbeného podcastu. A zatímco se Francis s tichými nadávkami snažil cosi naprogramovat, Jamie poslouchal ve sluchátkách epizodu o demisexualitě, o jejíž existenci neměl dodnes tušení.

A možná mu tak konečně něco pomohlo se najít.

■

tak si dáme ještě jednu dneska. mám za sebou jeden jedinej předmět a jsem naprosto nadšená, takže poděkujte panu sršni, že jsem měla tak dobrou náladu napsat tuhle kapitolu a neměla ze školy depku.

nebo neděkujte. ona zas asi není takový výhra nová kapitola ksjsks to znělo trochu egoisticky