Probudili se v jedné posteli. Francis jako první a natáhl se pro telefon. Když se probudil i Jamie, Francis mu popřál dobré ráno a dál projížděl sociální sítě. Jamie očekával otázky typu, proč spolu spali v jedné posteli, ale žádné nepřišly. I když oba vstali kolem sedmé hodiny, do půl osmé leželi a povídali si.

Pak vstali a pokračovali s dnem, jako by se nic nestalo. Pokračovali s životy, jako by se to nikdy nestalo. Jamie tak dokonce začal pochybovat i o tom, jestli Francis vůbec věděl, že ho objal, než usnuli. 

Ale snažil se na to nemyslet. Soustředil se raději na to, aby se před Francisem choval co nejnormálněji.

O tři týdny později se ale jedním večerem vše změnilo. Den začal úplně normálně, byli ve škole, odpoledne se vrátili na kolej, šli se projít. Večer se pak každý učil to svoje. A pak se Jamiemu rozezvonil zelefon.

Volala mu Anita, což samo o sobě bylo zvláštní. Bylo půl jedenácté. Francis se také zmateně otočil.

"Ano?" zvedl telefon. A hned ho do uší praštila hlasitá hudba. Anita někde byla, jenže nemluvila. Jamie slyšel jen neurčité zvuky. "Anito? Haló, jsi tam?"

"Jamie!" křikla najednou, až si Jamie instinktivně musel oddělat telefon dál od ucha.

"Kde jsi?" zeptal se. 

"Já- Já potřebuju asi pomoct." Křičela do telefonu. "Já- je mi blbě, víš? Panebože. Nemáš tam Felicity? Nebere mi to. Myslím, že potřebuju, aby pro mě přišla."

"Nemám tu Felicity," odpověděl Jamie zaraženě. "Kde jsi?"

"El Bar!" křikla. "Nějak jsem se připletla na oslavu narozenin, heh. Někoho ze školy, ani nevím. Ale byly drinky zdarma! Spooousta drinků!"

Jamie se podíval na Francise, který na něj kývl ve smyslu, aby mu Jamie řekl, co se děje. Jamie dal telefon na hlasito. "Potřebuješ pomoct? Mám pro tebe přijít?" zeptal se. Ne, že by se mu chtělo, ale El Bar nebyl zase tak daleko a jestli se Anita opila natolik, že bylo nebezpečné, aby odcházela sama, raději by ji doprovodil.

"Neee!" protahovala slova. "Však Felicity přijde. Já jí věřím."

"Anito-"

"Jamie. Jsem v pohodě. Vážně-"

A hned na to uslyšel zvuky zvracení. Zatvářil se znechuceně a Francis se zasmál. Povzdechl si.

"El Bar. Okay. Za chvíli jsem tam," oznámil Anitě a dřív, než stihla protestovat, hovor tipl. 

Stoupl si a Francis k němu vzhlédl. "Jdeš pro ni?"

"Beztak nedojde ani na kolej a kdo ví, kde je Felicity. Raději jo."

Francis se taky postavil. "Půjdu s tebou."

Neprotestoval. Oblékli se a během dvou minut kolej opustili. El Bar se nacházel hned vedle kampusu a byl to takový ten typ baru, kam chodila většina studentů, když právě do nějakého chtěli. Cesta jim proto trvala maximálně pět minut. 

Jamie se vřítil dovnitř, Francis mu v patách. Téměř hned si všiml skupinky, která očividně něco oslavovala a Anity, která se snažila o tanec. Jamie k ní doběhl a chytil ji za ruku, čímž ji akorát vyděsil.

"Jamieee!" křikla opilecky a objala ho. "Já věděla, že nezklameš, panebože, ty jsi tak dobrý kamarád. Kde máš Felicity?"

"Nemám Felicity," odpověděl Jamie trochu podrážděně. Neměl rád bary ani kluby, a tak chtěl raději co nejrychleji zmizet. 

"Felicity ale říkala, že dojde!" zamračila se.

"Říkala? Dovolala ses jí?"

Téměř až agresivně přikývla, div nepraštila hlavou Jamieho. Pak mu skočila kolem krku, objala ho a hlasitěji, než by se mu líbilo, řekla: "Jedna ta holka, co slaví narozeniny. Ta bloncka. Mluvila o Francisovi! Takže si myslím, že bys mu měl říct, co k němu cítíš dřív, než ti ho sebere."

Jamie naprosto zkameněl. Odtrhl Anitu od sebe a modlil se, že jakmile se otočí, Francis nebude stát za ním. Přece jen neměl ani jistotu, že za ním do klubu vešel, jak rychle se sám rozběhl k Anitě. 

Pomalu se otočil. A Francis stál za ním, ústa mírně pootevřená a pohled upřený na Jamiem. Slyšel to, došlo mu. On to do prdele slyšel.

"Kurva," uslyšel Anitu. "On je tady taky?!"

Nevěděl, co dělat. Stál tam nejprve jako solný sloup a díval se Francisovi do očí. A pak udělal tu nejhorší možnou věc. 

Ne, že by si vymyslel výmluvu. Ne, že by se snažil to nějak zakecat, zasmát se, smazat to. Jamie nasucho polkl. A pak se rozběhl pryč, co nejdál od Francise, čímž mu vlastně akorát Anitina slova potvrdil. 

Začal se prodírat lidmi pryč, slzy se mu draly do očí a celý se třásl, přesto pokračoval. U vstupu zahlédl Felicity, což proklínal, protože mu bylo jasné, že Francis nenechá v tomto stavu Anitu o samotě. Jestliže ale přišla Felicity, klidně ho bude moct následovat.

Slyšel to. Věděl to. Všechno šlo lusknutím prstů do kytek. To, co mohlo zkazit, a pravděpodobně také zkazí, jejich přátelství, bylo venku. 

Nevěděl, kam běží, ale nevracel se na kampus. Nerozhlížel se, protože nevěděl, čeho se bál více - že za sebou uvidí Francise nebo právě že ne. Proč vůbec utíkal? Proč si sakra nevymyslel raději něco, čím by to zakecal? 

Zapomněl ale na fakt, že Francis byl atlet. Že závodně v minulosti běhal sprinty, a tak musel být tak třikrát rychlejší jak Jamie. Takže fakt, že utíkal, mu vůbec nepomohl, protože nestihl ani proběhnout dvě ulice a už ho Francis dohnal, popadl za ruku a zastavil.

"Jamie-"

"Nech mě!" křikl na něj a vymanil se z jeho sevření. Chtěl se zase rozběhnout, i když věděl, že nemá šanci před ním utéct, ale Francis ho popadl znovu - tentokrát pevněji a oběma rukama. Otočil si ho k sobě. "Jamie," oslovil ho po druhé.

V tu chvíli mu už tekly slzy po tvářích proudem. Sám byl překvapen, že jediné, co cítil, byl vztek. Proto taky reagoval tak, jak reagoval. Zkrátka se na Francise rozkřičel. "Já se omlouvám, okay? Věř mi, že tohle je to poslední, co jsem chtěl, aby se stalo. A je mi jasný, co so musíš myslet - že jsem nechutný, že nás kazím. A já to vím. Vím, že nás kazím. Tys taky musel zkrátka vědět, že moje chování nebylo únavou. Tak tady to máš."

Francis byl viditelně jeho reakcí nemálo překvapen. Pustil Jamieho a ten si pomyslel, že má šanci zase utéct, ale nestalo se tak. Jeho nohy ho neposlouchaly. 

"Takže je to pravda?" zeptal se klidným hlasem. 

Jamie se musel zasmát. "Co myslíš? Je tady tolik věcí, o kterých jsem ti lhal, Francisi. Nesnášel jsem Grace. Nesnášel jsem fakt, že s někým chodíš, a proto jsem se tě nikdy pořádně na tvůj vztah neptal. Ten den, cos ji poprvé políbil - viděl jsem to. Byli jsme v tom kině taky a zlomilo mě to, protože nejen, že jsem si uvědomil, že k tobě něco cítím, ale je tady taky ta věc s mou sexualitou, čemuž bys pravděpodobně ani nerozuměl-"

"Řekni mi to," přerušil ho Francis. "Řekni mi to a já to pochopím."

Jamie ale zmlkl. Prázdně se na něj chvíli díval, protože netušil, co z jeho reakce vyčíst. Vypadal tak v klidu a Jamie byl tak rozrušený, až to nezvládal. Zavrtěl hlavou. "Nepochopíš. Pravděpodobně si nikdy neslyšel o demisexualitě nebo demiro-"

"Slyšel," skočil mu opět do řeči. Přistoupil o krok blíž k Jamiemu. "Oboje. Identifikuješ se takhle? Potřebuješ první silné pouto k člověku, než se ti začne líbit, že? A potřebuješ silné romantické pouto dřív, než s někým zkusíš něco sexuálního."

Jamie naprázdno otevřel pusu. Jak tohle věděl? Jamie vždy žil v tom, že Francis možná tak ví, co znamená být gay, lesba nebo bisexuál a tím to končilo. 

Váhavě přikývl. Hřbetem ruky se pokusil utřít si slzy, ale nepomáhalo to, protože stejně je nahradily zase nové. 

"Takže jsem to já, Jamie? Prosím, buď tentokrát upřímný. Jsem já ten, ke kterému něco cítíš?"

Jamie byl tak moc zmatený. Ale i tak odpověděl: "Jo. Ten jediný člověk."

Francis přikývl a odvrátil pohled. "Jamie-"

"Než něco řekneš," přerušil ho rychle Jamie, "chci, abys věděl, že je mi to líto. Protože vím, jak tohle teď naše přátelství pravděpodobně zničí. Věř mi, že jsem tohle nechtěl, prosím. Kdybych mohl, zamiluju se do někoho jiného, ale jen tebe znám natolik, že-"

Byl znovu přerušen, ale tentokrát ne Francisovými slovy. Tentokrát ho přerušily jeho rty, které se přitiskly na ty Jamieho. Přerušily ho Francisovy dlaně na jeho obličeji.

Přerušil ho Francis tím, že ho políbil. 

Jamie nikdy nebyl více v šoku. Tohle bylo totiž to poslední, co čekal. Nikdy ani nepomyslel na to, že by ho kdy Francis dobrovolně políbil.

Když jejich rty rozpojil, zůstal opřený čelem o to Jamieho. "Tohle je tvá první pusa, že?" zeptal se šeptem. A než jejich rty zase spojil, dodal: "Tak to by měla stát za to."

Oh.

Oh.

To už se Jamie trochu vzpamatoval. Protože tohle byla jeho první pusa a nemohla přece být úplně na prd. A i když vlastně nevěděl, co vůbec dělá, obmotal ruce Francisovi kolem pasu a přitáhl si ho k sobě ještě blíž. 

Popravdě, přišel si trochu jako ve snu. Vždyť tohle nebylo ani možné, ne? Třičtvrtě roku trpěl tím, jak toužil Francise políbit a najednou se to dělo.

Francis jejich rty znovu rozpojil a pousmál se. Stále držel Jamieho tvář v dlaních a palci mu setřel slzy z tváře. "Myslím, že je tady taky pár věcí, které jsem ti neřekl," řekl nakonec.

Jamie nebyl schopný ze sebe vydat jediné slovo. Doslova. Stál tam s otevřenou pusou, jako by čekal, až mu tam vlétne moucha. Muselo to být opravdu dlouho, protože Francisův úsměv postupně zmizel a na jeho obličeji se ukázala starost. "Neudělal jsem to proti tvé vůli, že ne," zeptal se. "Proto jsem se ujišťoval, že to já jsem ten, ke kterému něco cítíš."

Proto se ho ptal, i když z Jamieho předchozích slov bylo jasné, že je to on. Ujišťoval se, než ho políbil, že to je právě on, protože to poslední, co by Jamie chtěl s jeho sexualitou, bylo to, aby ho někdo nečekaně políbil. Jamie nikdy nebude ten typ člověka, co se vyspí s člověkem na jednu noc. Nebude ani ten typ člověka, co by se jen tak s někým líbal. Bylo to pro něj zkrátka nepříjemné. Potřeboval to pouto, člověka, kterému důvěřoval. 

A Francis to teď věděl. A plně respektoval jeho zábrany, jeho sexualitu. 

Jamie už nepotřeboval slova. Objal Francise tak pevně, jak jen dokázal, a hlavu zabořil do prohlubně mezi jeho krkem a ramenem. Jeho oči opět začaly opouštět slzy, ale tentokrát to byly slzy štěstí. "Děkuju," zamumlal Jamie. "Že to chápeš, že ses ujistil. Ani nevíš, kolik to pro mě znamená."

Francis ho objal zpátky. "Samozřejmě."

Nevěděl sice, co to pro ně teď znamenalo, ale poprvé od toho, co si svou sexualitu přiznal, se cítil sebevědomě. Že se s tím dá žít. Že s ním vůbec není něco špatně. 

A to díky Francisovi.

Teď si ale potřebovali pořádně promluvit. Protože jak to tak vypadalo, oba měli před tím druhým spoustu tajemství. 

■

a víte vy co? nebudu lhát, na tuhle kapitolu jsem docela pyšná.

ale řeknu jen jedno. francis >>>>>> kdokoliv jiný