Francis byl ten typ spáče, co se neuvěřitelně roztahoval. Jamie zase rád ze spaní kopal.

Tato kombinace společně s jednou postelí neznamenala noc dobrého. Francis se často tlačil na Jamieho půlku, hodil si v klidu na něj ruku nebo nohu, za což ho Jamie často nevědomky odkopl. Francis se pak zmateně probudil a nevěděl pořádně proč, ještě když Jamie vedle dál spokojeně oddechoval.

Trvalo jim čtyři noci ve společné posteli v Japonsku, aby na to přišli. Ten den taky testovali japonský alkohol, i když ani jeden neměli věk na pití ani v tomto státě. Pro Francisovu rodinu to nejspíše ale nebyl žádný problém.

Když si dali první skleničku nějakého nasládlého alkoholu, Francisovi se rozsvítí mobil s tím, že mu přišlo upozornění. Nakoukl na něj, pak se uchechtl a ukázal zprávu Jamiemu.

Byla od té kamarádky, se kterou si psal, a byla to doslova slohovka. Jamie ji rychle přelétl. Ve zkratce mu psala, že si s ním už nemůže více dopisovat, protože si našla jiného přítele.

Jamie zvedl pohled k Francisovi, který se hned dal do řeči. "Já to nechápu. Okay, asi se mi nepodaří mít holku, ale to už nemůžu mít ani kamarádky? Když jsem Lole vysvětlil, že to mezi námi nepůjde, ale rád bych zůstal kamarády, odřízla mě. Tahle teď taky. No tak."

Jamie byl Francisův kamarád už dostatečně dlouho na to, aby si všímal, že Francisova oblíbenost a pěkný vzhled způsobovaly akorát to, že každý to na něj zkoušel ve snaze s ním něco mít. To něco ale nikdy nezahrnovalo přátelství. Všichni ho chtěli pro sebe, všem se líbil v romantickém slova smyslu, všichni ho obdivovali.

Když Jamie Francise poznal, myslel si, že to se svým vzhledem a úspěchy vyhrál. Teď na vlastní oči viděl, že to tak růžové nebylo. Lidé měli tendenci ho využívat jen proto, aby byli oblíbenější.

"Jdeme na vysokou," řekl Jamie. "Úplně nový začátek. Tohle můžeš nechat všechno za sebou. Mysli na to."

Francis se na něj otočil. "A co když to bude jen to samý, co na střední?"

Celou konverzaci seděli u stolu s Francisovými prarodiči, kteří jim nerozuměli ani slovo, jen jim nalili další skleničku. Francis se k nim v tu chvíli otočil, něco jim japonsky řekl a kopl do sebe další pití.

Tak se stalo, že se Francis opil takovým způsobem, že si zkrátka řekl, že přestane překládat. Seděl na židli, hlava se mu klimbala ze strany na stranu a pomalu usínal. Když se ho tedy Jamie rozhodl odvést do jejich pokoje, Francisův děda na něj začal něco japonsky mluvit, ale Jamie se nechytl jediného slova. Měl už Francisovu paži kolem ramen, a tak do něj šťouchl. "Hej, překládej," štěkl na něj. "Tvůj děda na nás mluví."

"Už mě to nebaví," zamumlal Francis. "Nebaví, nebaví."

Jamie se podíval na prarodiče před ním. Chvílí se pozorovali navzájem, jako by si měli snad něco vyčíst z očí. Pak to vzdali, Francisův děda jim popřál dobrou noc (jedna z mála věcí, kterým Jamie už rozuměl) a vydal se pryč.

Jamie ještě krátce poděkoval Francisově baničce a začal táhnout Francise do pokoje.

Tam ho doslova odhodil na postel a postěžoval si. Sám ten alkohol v sobě dost cítil, ale naštěstí se nedostal do toho bodu, kde by přepnul, jak Francis.

Jamie po něm hodil jeho pyžamo a nestačil se divit, když se opravdu začínal převlékat. Bylo mu ale jasné, že třeba do sprchy by ho zase ale nedostal.

Sám se převlékl a jelikož v puse cítil jen chuť toho japonského likéru, vyčistil si i zuby. Když se tak vrátil do pokoje, Francis už převlečený seděl na posteli na tom samém místě.

"Jdeme spát," oznámil mu Jamie. Francis k němu vzhlédl, nepatrně přikývl a vyvalil se na svou půlku. Jamie se jen uchechtl a zalezl pod deku na své straně. Francis hlasitě zakňučel a trvalo mu dobrou minutu, než sám se pod deku dostal. Pak si hlasitě povzdechl.

"Víš, že ve spánku kopeš? Do mě?" zeptal se zničehonic.

Jamie trhl hlavou. "To není pravda."

"Jo, kopeš! Sotva se k tobě přiblížím. Je obecně známo, že se ve spánku roztahuju, takže sotva se k tobě přiblížím, kopeš. Dneska jsem to zjistil."

Jamie se uchechtl. "Ti nevěřím."

"Proč bych si vymýšlel?"

"To mi řekni ty."

Nastalo mezi nimi chvíli ticho. Pak k němu Francis natočil hlavu. "Jsem fakt rád, že tě mám v životě. Fakt jo."

"Neříkej, že jsi ten typ, co je emotivní, když je opilý," zasmál se Jamie.

"Asi jo, hele," uchechtl se. "Až nám bude čtyřicet a oba nebudeme nikoho mít, skončíme spolu? Budeme spolu bydlet, adoptujeme si dítě a budeme zkrátka spolu žít."

"To máš z nějakýho filmu, že?"

"Možná. Stále jsi mi ale neodpověděl.

"Opravdu bys to chtěl?" zeptal se Jamie.

"Jo. Opravdu bych to chtěl."

"Tak to pak jo."

Francis se krátce usmál, než si znovu povzdechl. "Je mi špatně."

"To se ti ani nedivím. Docela ses rozjel," podotkl Jamie. "To tě to s tou kamarádkou tak dostalo?"

"Jakou kamarádkou," odfrkl si Francis. "Sama mi napsala, že kamarádi být nemůžeme. Není to kamarádka. Nikdo není můj kamarád, očividně. Jen ty. A Romeo. Panebože, tak moc mi Romeo chybí."

"Slibuju, že hned jak budu doma, zavolám ti, ať si můžeš s Romeem promluvit."

"Vidíš? Takhle se pozná kamarád. Že mi i s jet lagem zavolá hned po návratu, jen abych si mohl promluvit s jeho psem."

To Jamieho nemálo pobavilo. Rozesmál se tak hlasitě, až se lekl, když si uvědomil, že dost dobře mohl probudit někoho z Francisovy rodiny. Alkohol tomu tak trochu napomáhal.

Jamie totiž jel s Francisem jen na dva týdny, Francis měl zůstat o tři až čtyři týdny déle a už teď bylo Jamiemu jasné, že se po zbytek léta unudí. Už se téměř ani nebavil s Josie a Connorem, maximálně se pozdravili. Dalo by se říct, že Francis byl jeho všechno.

"Jdeme už fakt spát, jinak se asi pozvracím," ozval se Francis.

"A nechceš se raději vyzvracet? Nebude ti lépe?"

"Ani náhodou. Dobrou noc," řekl a ukončil tak jejich konverzaci.

Jamie zamumlal dobrou noc zpátky a otočil se k Francisovi zády. Zachumlal se do své obvyklé polohy a zavřel oči.

Pak za sebou zaznamenal pohyb. V dalším momentě se k němu Francis přitiskl zezadu, objal ho a nohy si propletl s těmi Jamieho. Jamie překvapením ztuhl.

"Francisi?"

"Hm?"

"Co děláš?"

"Ujišťuju se, že mě nekopneš v noci."

Jamie se uchechtl. Francis ho opravdu držel tak, že se sotva dokázal hýbat. "Jsi opilý," oznámil mu, jako by to nebylo očividné.

"No nekecej."

"Nevíš, co děláš."

"Ale vím. Objímám tě. Nemusíš z toho dělat takový bum. Jsme kamarádi, ne?"

Jamie nasucho polkl. "Jo. Kamarádi."

A tak usnuli v té nejvíc romantické pozici, kterou si Jamie dokázal představit. Ale byli kamarádi. Samozřejmě.

Jenže to byl taky den, kdy si Jamie poprvé pomyslel - co když takhle to má být? On a kluk v posteli? On a Francis v posteli?

Co když se mu nelíbily nikdy žádné dívky, protože se mu líbilo to, jak ho pevně držela klučičí náruč?

Upřímně, trochu se mu z té myšlenky rozbušilo srdce. Protože kdyby se zamiloval do svého nejlepšího kamaráda, byla by to katastrofa.

■

okay, tenhle příběh začínám natahovat víc, než bylo v plánu.

tak snad se budu držet plánu aspoň co se no drama týče haha :D