Díl věnuji @NNicoleOfficial aby jsi viděla, že na Afraid zas tolik nekašlu :) a proto, že její povídka je něco úžasného, stejně jako její podpora u všech mých příběhů♥

V I C T O R I E :

Jsem na řadě, stojím celá napnutá na písčitém břehu a užívám si studenou vodu, která mi ochlazuje kotníky. Nervozita je na mě celkem znát, už asi dvě minuty zírám na hladinu rybníka a snažím se popohnat blonďatou dívku z našeho týmu, mám dojem že se jmenovala Sarah, nebo Susan? Nevím. 

Zora poskládala slova z dílku, co vytáhl Harry. Stálo na nich: "aby ji miloval znovu", což není nic specifického, takže nám to zatím nic moc neřeklo. U ostatních částí jsme si řekli že to necháme až na potom. Máme čas do večera kdy to předneseme před celým táborem a Orel to zapíše na tabuli, která byla po celou dobu zakrytá. 

Mělo by na ní být zapsáno celé pořadí týmů, jsem docela zvědavá, jestli si daříme tak dobře, jako bychom měli, když už máme toho nejlepšího Harryho. 

Na zítřek je naplánován prý nějaký zábavný program, kteří si údajně užijí hlavně kluci. Tahle informace mi teda moc radosti na náladě nepřidala, přeci jen je na tomhle táboře možné všechno. 

,,Vctorie připrav se!" první věc kterou si uvědomím je, že to je Harryho hlas a druhá věc, že se ke mě žene ta Sarah/Susan. Když je ani ne tři metry ode mě, háže mi své brýle. Chytám je jen tak tak a za běhu si je nandavám, což je docela na nic protože už jsem skoro po břicho ve vodě. 

Nádech.

Výdech.

Nádech.

A jsem pod vodou, všude kolem mě jsou bublinky stoupající vzhůru. Zaženu paniku z toho, že se musím dostat ke dnu a párkrát kopnu nohama. Pomůžu si zachycením o vodní řasy, za které se pokusím přitáhnout. Jedna mi dokonce zůstane v ruce, s odporem jí pošlu pryč. 

Nevím co mám hledat, mělo by to být v pytlíčku. Jenže tady je naházeno strašně moc kravin od flašek až po kolo. Připlavu ke kolu, jsou u něj hned tři pytlíky. Dva prázdný a jeden s číslem šest, číslo zandám a pytlík odhodím co nejdál. 

Kus ode mně proplave dívka, tak o dva roky mladší než já. Poznám ji, na sto procent je z Alanovo týmu. Prohlédne se mě a pak mi mávne, načež odplave na hladinu, kde se nadechne a vrátí se zpět pod vodu. Napodobím ji, moje plíce kyslík nutně potřebují. 

Hlasy mě povzbuzují, zatímco lapám po dechu. Začínám panikařit, voda mi přijde ledová. V duchu si párkrát vrazím facku. Je léto, prázdniny, teplo. 

Uklidni se. To zvládneš. Uvědom si, v čem byly skládačky schované. V láhvi, pytlíčku, krabičce od sušenek, v truhle i schované pod kýblem. Takže by to logicky mohlo být někde úplně jinde, v něčem rozdílném. Sama pro sebe si napočítám do pěti a potom se znovu potopím. 

Kopu nohami jako zběsilá, ignoruji čistotu vody, chaluhy které se mě až nebezpečně dotýkají i omezené množství kyslíku. Dokonce i řev mého týmu, kteří očekávají první místo. 

Je to obal od cd, který se na mě směje z hladiny. Hned mě to trkne, v tomhle přece nic ještě nebylo. Radost mě úplně ochromí, v tu chvíli lámu rekordy v rychlosti plavání. Je tam naše číslo, neváhám a obal od cd beru do ruky, načež se odrazím ode dna rybníku. 

Ruku mám nataženou nad sebe, takže je na vzduchu jako první. Snažím se rychlými tempy dostat na břeh, kde své brýle hážu klukovi s rudými vlasy. Ani nevím, že někoho takového v týmu máme. 

Plahočím se k týmu, všichni se usmívají. Harry poplácá na místo vedle sebe, v ruce drží osušku. Trochu znejistím, kousnu se do rtu. Jenže komáři a studené kapky vody, kterým se jen tak nechce uschnout mi na výběr nedávají. 

Sednu si k němu do trávy, přehodí přese mě osušku a lehce mě obejme okolo ramen. Cuknu sebou, takže ruku sundá. A však dělá, jako že se nic nestalo. Je to lepší, než aby na to nějak reagoval. 

,,Byla jsi dobrá" usměje se. Poděkuji mu a pozoruji ostatní týmy, při čemž se setkám pohledem se Zaynem. Ten se vzápětí zvedá a jde za námi, neusmívá se, jen tak klidně jde. Nemá žádný ručník, takže mám perfektní výhled na jeho tělo poseté pár tetováními. Nemá jich tolik jako Harry. 

,,Pane jo Tori, ty jsi prostě třída" poplácá mě po stehnu, jen lehce. Cítím Harryho nádech. 

,,Ale prosím tebe, ty jsi byl první ze všech vedoucích" mávnu rukou a osušku si přitáhnu více k tělu. 

,,To sice jo, jenže si vem na kolik nádechů" protočí očima Zee a dodá úsměv, nejméně na čtyři, ty jsi dala jen na dva, to už je teprve něco" jeho lichotky mě těší. Jenže vím, proč přišel, proč mi to říká. Vím, o co mu jde. ,,Jak jsi to vlastně dokázala, náhoda nebo osud?" mrkne. 

,,Na osud nevěřím" ušklíbnu se. ,,Dala jsem si jednu a jednu k sobě a hledala něco, v čem by mohla být skládanka...něco, v čem ty předešlé nebyly. Po tom už to bylo jednoduché." 

,,Moje chytrá holka" Zaynova slova mě donutí polknout. Vím, že to nemyslí tak, jak to zní. ,,Doufám, že tě budu mít příští rok v týmu" mrkna a stisk na stehnu o trochu zvětší. 

,,Nevím, jestli tady budu příští roka  jestli budu práv ve tvém týmu" zklamu ho, teda alespoň jsem si to myslela. 

,,Si myslíš, že se to nedá zařídit?" lišácky se usměje. Na sucho polknu, v téhle konverzaci už podruhé. 

,,A co když s tebou nebudu ctít být v jednom týmu? Co když mě baví ten tým, ve kterém jsem teď?" usadím ho otázkou a už z principu se natočím na Harryho. Propaluje mě pohledem. Pod tou tíhou hořím, jako by mi tím chtěl něco říct. Jeho pohled sklouzne na mé rty a pak se odvrátí k vodě. 

,,To bych potom měl asi smůlu" pokrčí Zayn rameny. ,,Ale upřímně doufám, že příští rok přijedeš. nevím, proč, ale dala jsi tomu tady prostě jiskru. Viď Harry?" 

,,Jistě, bez Victorie by to tady nebylo ono" z jeho hlasu slyším ironii, která mi ho zase zhnusí. 

,,Zayne? Pojď se mnou na chatku prosím, chci se převléct do suchého" udělám psí oči a můj černovlasý kamarád nadšeně souhlasí. Harry se na nás ani nepodívá, vím však že slyšel každé slovo. Ať se třeba zblázní, když mě má u zadku, budu ho tam mít i já. 

Chovám se jako husa, jenže si nedokážu přiznat, že mi zas až tak ukradený není. 

*** 

  „Pro ženu, kterou jednou miloval, udělá snad muž všechno na světě - až na to, aby ji miloval znovu."  

Citát byl pěkný, jenže nám pořád chybělo, kdo ho napsal. Seděli jsme nad tím dvě hodiny, protože jsme měli hodinu podle vlastních zkušeností s citáty a druhou hodinu nám byla svěřena obrovská kniha plná citátů. Ta byla však podle autorů, ne podle děl. Proto jsme ji museli projít úplně celou. 

První jsme však nebyli, Niall a jeho tým nás předehnali. Měli štěstí a vytáhli si nějaký jednoduchý a ohraný, který se prý dobře našel. 

Harry byl vztaklý, hlavně po tom, co zjistil, že se na tabuli dělíme o druhé místo právě s Niallem. Poslední je Louis, kterého to však nějak extra netrápilo. První je k mému překvapení Zayn, který se na naštvaného Harryho celou dobu culil. 

Takže první byl Zayn, druzí mi a Niall, třetí Alan, čtvrtý Liam  a poslední Louis. 

Od výhry nás zas tolik nedělilo, jenže čas strávený tady v táboře už moc nebylo a já si pomalu začínám uvědomovat, že se můj pobyt chýlí ke konci. Neměla bych mít radost? Měla, na tuhle chvíli jsme myslela od doby co jsem přijela. 

Jenže si už nejsem jistá vůbec ničím. 
__________________________________

NOVÝ DÍL ANDÍLCI, CO NA NĚJ ŘÍKÁTE? 

budu ráda, když se podíváte na můj nový příběh "LARA JEAN" který najdete u mě na profilu♥děkuju, je v něm hodně skrytých věcí z mého života, proto mi na něm tolik záleží:)

Afraid se opravdu pomalu blíží ke konci, tak se ptám, jestli bude zájem o druhou řadu? Druhý díl? Napište mi to do komentářů♥

Mám vás ráda, užívejte prázdniny♥!

Colette