Tak jo děti, usaďte se, budu vám vyprávět historii Coloráda a taky Harryho, což bude zajímavý :D ... snad ._.
___

H A R R Y :

Trochu vystrašeně si mě prohlíží a nejistě si přitom kouše dolní ret. Sedí na své posteli, bradu položenou na kolenech a její zvláštní uhrančivé oči sledují každý můj pohyb. Trochu mě to znervózňuje, ale respektuji její strach a udržuji dostatečnou vzdálenost. Sednu si na kraj postele její spolubydlící a hluboce se nadechnu. 

,,Chci vědět pár věcí" promluví jako první, čímž prolomí tohle zvláštní ticho. Chtěl jsem mluvit jako první, ale ona mi to značně zjednodušila. ,,Chci, aby jsi mi na ně naprosto pravdivě odpovídal po celou tu dobu." 

,,Dobře, ale něco za něco" oči se jí rozšíří ,,ne, takhle to nemyslím" uklidním ji ,,budeme si pokládat otázky, na střídačku a pravdivě na ně odpovídat..prostě si uděláme chvilku pravdy, rozumíš?"Pošlu jí jeden lehký úsměv a sleduji, jak se mračí když přemýšlí. Vím, že to není přesně to co chtěla, ale když už se mám její zvědavosti otevřít já, chci aby udělala to samé. 

,,Přijímá a začínám" rozhodne se po chvilce a já se musím usmát její nervozitě. Vím, proč je teď tak ve střehu, ale stejně chci, aby to bylo jako předtím. Skopnu boty jako ona po příchodu sem a sednu si stejně tak, že si skrčím nohy bod bradu a opřu se o zeď chatky. Zacuká jí koutek, což raději nekomentuji, nechci ji přivést do rozpaků. 

,,Jen do toho, máme na to času dost" přikývnu a nakloním hlavu na stranu. Vlasy mám bezpečně v šátku. 

,,Jsi v některých drobnostech stejný jako Connor" zamumlá. Když vidí, jak jsem zamrzl, pokračuje v původní myšlence. ,,Jen gesta, přesněji to s tou hlavou, když jsme s ním mluvila v tom lese, udělal to přesně jako to děláš ty. Nakloní hlavu na pravou stranu a lehounce, skoro neznatelně se ušklíbne. Přesně jako ty před chvílí."

,,To je ta otázka?" odvětím. Nechci to komentovat, i když mě to samozřejmě nenechá chladného. Srovnávat mě zrovna s ním, to je mi teda radost. Ale přes to je příjemné vidět, že si všímá gest co nevědomky dělám. Povzdechne si a vzdorovitě zavrtí hlavou. ,,Tak se už zeptej" pobídnu ji. 

,,Proč ho tolik nesnášíš?" ok, tahle otázka mě vůbec nepřekvapuje. 

,,Začnu od začátku aby jsi to pochopila" pátrám v hlavě, musím na ní pomalu ,,no, možná víš, že Orel a Sup jsou bratři. To oni měli sen, ze kterého vybudovali plán. Už jako malý snili o tom, že si otevřou vlastní tábor. Někde uprostřed lesů, bez signálu a bez starostí. Prostě místo, kam budou přepracovaní rodiče posílat svoje ratolesti, aby měli sami chvilku klidu sami pro sebe. No každopádně se jim to ve třiadvaceti konečně povedlo a na začátku to šlapalo jako hodinky. Lidé byli spokojení a nepochybuji, že to i dobře vynášelo." 

,,No dobrá, ale co to má co dělat s mojí otázkou?" je vidět, že už je klidná. Natáhla nohy před sebe a přehodila si přes ně deku, nezapomíná mě sledovat. 

,,Dostanu se k tomu" usměji se ,,navíc tě to určitě taky zajímá" mrknu ještě. ,,No, jenže Orel a Sup jsou úplně rozdílné povahy a postupem času se to samozřejmě projevovalo. Měli jiné názory na vedení tábora a už je nebavilo pořád se na všem domlouvat. Takže samozřejmě vznikaly hádky, z čehož ta jedna a zároveň poslední byla konečná. Nebavili se prý asi dva měsíce a lidé si už mysleli, že budou muset hledat jiný tábor pro jejich děti. Jenže měli naštěstí své rodiče, které nechtěli o hádkách ani slyšet a navrhli kompromis." 

,,Zatím je to zajímavý příběh" podotkne mi do vyprávění Tori. Kývnu a jsem až přehnaně rád, že můžu být tady s ní, než venku s Oklahomou. 

,,Navrhli odtržení dvou majitelů a vybudování druhého střediska. A vzhledem k tomu, že Colorádo leží jen kus od Oklahomy, název byl jasný. Přezdívky jim zůstaly, jenže vztah mezi nimi už není takový ani zdaleka. Chovají se k sobě maximálně jako nejlepší přátelé, ale tenkrát mezi nimi něco umřelo." 

,,To Supovi nevadilo opustit něco, co pomáhal vybudovat?" namítne brunetka na protější posteli. 

,,Nemám se ptát já?" pozvednu tázavě obočí, ona se však naopak zamračí a zkříží si ruce na hrudi. 

,,Za prvé jsi mi ještě pořád neodpověděl a za druhé je to jen vsuvka, na kterou by jsi mohl také odpovědět. Šup, čím dřív to dokončíš, tím dřív budeš na řadě."Usoudím že má pravdu, takže si lehnu na záda a pozoruji strop, mezitím co pokračuji v historii tohohle tábora.

,,Nevadilo, z nějakého důvodu mu vlastně přišlo vhod vypadnout odsud. A teď se dostáváme k hlavnímu bodu, když se rozjížděla Oklahoma, neboli sousední tábor, nejvíce Orlovi pomáhal můj otec. Byli to nejlepší kamarádi už od malička a když viděl, že to Orel sám nezvládá, hned mu přispěchal na pomoc a dokonce mu pomohl i z finanční tísně. Tady na táboře potkal táta mámu, pracovala tenkrát v kuchyni. Byla to láska na první pohled" uchechtnu se ,,no, jenže než se stihli vzít, narodil jsem se já a přiznejme si, byl jsem úžasný už od narození. Jenže taky díky mě musel táta začít makat a naši se pomalu, ale jistě začali odlučovat." Na chvíli se zastavím, abych nabral dech. 

,,Pokračuj prosím, zajímá mě to a je strašně super poslouchat tvůj hlas" úplně bych na ní zapomněl. Leží na boku a opírá si hlavu o ruku tak, aby na mě dobře viděla.

,,Táta měl práce nad hlavu, nestíhal se starat o parchanta a ještě k tomu tady být pro znovu těhotnou manželku. Ale zvládali to ještě několik let, když mi bylo čtrnáct, táta utekl. Našel si známost, napsal mámě omluvný dopis, zanechal pár stovek na děti a byl pryč. Máme to tenkrát špatně nesla, celý noci probrečela. Zůstala na všechno sama, teda až do doby, než ji na nohy nevytáhl Orel. Sám do teď nevím, jestli spolu něco měli, nikdy mi to neřekla a já to ani nechtěl vědět. Já si ale v tu chvíli neuvědomoval, v jaké je máma situaci a Orel jako náhradník za tátu nepřicházel v úvahu. Chtěl jsme mu tenkrát ublížit a tak jsem rozhodl přejít na druhou stranu."

,,Byl jsi o prázdninách v Oklahomě a ne v Colorádu" ozve se vedle mě. Je už tma a tak jí nevidím do obličeje. Je jasné, že to z ní vypadlo, proto to radši nekomentuji. 

,,Jo, bylo to potají. Orel zuřil tak, jak jsem chtěl a máma neměla pevnou ruku ani nervy se o mě starat, měla dost práce s Lindou. Takže mi to zaplatila a já si myslela, jak moc jsem zvítězil. A právě tam jsem poprvé narazil na Connora. Už tenkrát to byl ďábel, pořád něco vyváděl a hrozilo mu vyloučení z tábora. Bylo nám čtrnáct a ještě jsme nic neznali a jako malý děti jsme zkoušeli klukoviny. Jako první bylo kouření, což bylo samozřejmě zakázaný a mi debilové to ještě k tomu zkoušeli v jedné z chatek. No a než jsme se nadáli, přišla noční kontrola a my byli předvoláni pře Supa na kobereček."

,,Moment, pokud by jste měli takový problém, přeci by ho vyloučili ne? To by pak nedávalo smysl, je tu doteď, takže.." zasekne se ,,neříkej že to na tebe celý hodil" rozrušením si dokonce sedne. 

,,Pálí ti to" zasměji se ,,jasně, celý to na mě hodil a já letěl přímo zpátky do Coloráda, kam jsme se s mamkou nastěhovali a kde jsme nemuseli platit nájem. Jenže ani tím to neskončilo, s Connorem jsme se přes zákaz stýkal dál, vždycky hluboko v lese. Díky tomu ho tam oba tak dokonale známe. Odpustil jsem mu, byl jsme malý a chtěl kamaráda na lumpárny. Jenže pak jsme byli jako Orel a Sup. Začalo to holkami, přebral mi mojí dětskou lásku Elizabeth se kterou chodil potom asi rok. A hodil na mě i menší loupeže, na které nám přišli majitelé tržnic. Byl to potom už jasný konec přátelství" odmlčím se ,,Tak a tady náš příběh končí, snad jsme ti dobře odpověděl." 

,,Jasně, přímo bravurně" ozve se vedle mě. ,,Děkuji ti, že jsi mi toho tolik řekl, mám teď hlavu k prasknutí, ale i tak je to dobré vědět. Co se vlastně stalo s tvojí mamkou?" Rozhodnu se, že nemá cenu připomenout jí, kdo je na řadě s otázkami.

,,Našla si přítele a odstěhovala" pokrčím klidně rameny. ,,Hlavně se odpoutala od táty a to je hlavní." 

,,Je to silná žena" slyším, jak se usměje ,,Už jenom proto, že jí z tebe netrefil šlak" rýpne si. 

,,Hele, neprovokuj! Náhodou jsem byl andílek!" bráním se se smíchem. 

,,Tomu budu tak po tom příběhu věřit" vysmívá se mi.

,,Nechtěj, abych ti ukázal co je ve mě" vyhrožuji. Nastane chvilka ticha, kdy začnu litovat svých slov. Už se chci začít omlouvat, že to nemělo vyznít jako narážka na to, co se stalo v kině, jenže nestihnu ani otevřít pusu. Vidím ve tmě, jak vstane a udělá pár vrávoravých kroků směrem k posteli na které ležím, načež se na mě vyhoupne a spojí naše rty. ,,Victorie" oslovím ji jménem, když mě začne líbat a snažím ji trochu odtáhnout. Konečně se mi to povede. 

,,Co se děje?" ptá se překvapeně a já vidím díky světlům venku její velké překvapené oči a pootevřené plné rty. 

,,Nechci udělat nic, čeho by jsi litovala" hluboce dýchám. Změří si mě pohledem a znovu se sehne, aby mě mohla políbit. To už se nebráním a dokonce spolupracuji. Otírá  se mi o rozkrok a rukama mapuje pod tričkem moje tělo, jsme překvapený co se v ní skrývá. Nestíhám se ani nadechovat. Její vlasy jí padají podél tváře až na mě a já je ani nestíhám odhazovat. Je to tak rychlé a až zakázaně úžasné. 

Jenže vždycky se musí něco posrat. A tentokrát to je zvonění mého telefonu. ,,Ignoruj to" zamumlá Vicky, když jí dělám malé znaménko na krku ,,prosím" vzdychne. Nemá na sobě tričko, její hubené tělo leží pode mnou a já se zapírám u její hlavy. Vyzvánění ztichne a já se do její pokožky usměji. Jenže se zvonění ozve znovu. 

,,Musím to vzít, může to být vážné" zavrčím. A sáhnu si do kapsy u kalhot, které už mám rozepnuté. Ani nevím, jestli to byla ona, nebo jsem to rozepnul sám. Zavrtím nad tím hlavou a zvednu telefon bez toho, abych se vlastně podíval, kdo vola. ,,Prosím?" zachraptím do telefonu. 

,,Harolde kurva kde seš?" zamrkám, je to Louis a nezní zrovna nadšeně ,,sakra kámo Sony vyvádí, nikdo neví kde jsi. Ona úplně běsní a obešla to už všude. Být tebou, tak si jí zkrotím, než to udělá Connor, znáš ho ne?" kouknu na čas, je to už skoro hodina co jsme v téhle chatce. Do hajzlu. ,,Jinak se ptá i na Vicky, mám pocit, že jí to řekla Cara. Nevím co ta holka ví, ale asi jí něco nakecala a Sony tomu věří" hrkne ve mě. ,,Seš tam vůbec?"

,,Řekni jí, že jsem šel jen něco zkontrolovat a do pěti minut tam budu, posaď jí k ohništi a uklidni ji" s těmihle slovy típnu hovor. V chatce nastane ticho. Jsem takový kretén, že to ani není možný. ,,Slyšela jsi to?" 

,,Úplně všechno" řekne neutrálně a vstane. Podle stínu vidím, že si nandavá tričko. Povzdechnu si a zapnu si kalhoty, vstanu a rozejdu se ke dveřím. ,,Řekl jsi, že už mi neublížíš" promluví znovu a ve mě to zabolí ,,ale asi jsi jen lhal."

,,Victorie to ty jsi mě začala líbat, říkal jsem ti ať si to rozmyslíš.." bráním se. Je ke mě otočená zády.

,,Vypadni" vysloví jasný příkaz a zároveň můj rozsudek. Nemá cenu se omlouvat, nebo se hájit. Je tvrdohlavá a já jsme srab, který není schopný udělat první krok. S posledním povzdechem se rozhodnu nechat jí to osamotě a konečně poslechnout, o co mě prosí. Někde v hlavě slyším její hlas jak prosí a děsí mě fakt, že to je památka na kino.

V I C T O R I E :

Asi půl hodinu po tom incidentu sedím znovu na jedné z lavic a piji čaj, který se podává v Hnízdě. Koukám tupě před sebe a v tichu po douškách usrkuji teplý nápoj. Kolem mě se veselí, povídají se historky a zpívají písně za doprovodu kytar. 

,,Co tu sedíš tak sama?" je to ten kluk, který se upíral o Harryho auto. Má světlé vlasy, hnědé oči a rošťácký úsměv. ,,Není ti třeba smutno?" přisedne si vedle mě.

,,Jak se jmenuješ?" zvědavě na něj natočím hlavu. Má ďolíčky ve tvářích když se na mě usměje a hrdě se představí. 

,,Lucas" to jméno znám, říkala ho Linda. ,,A tvoje jméno?" 

,,Victorie, možná jsi ho už slyšel" ušklíbnu se. Jsem otrávená a momentálně úplně bez emocí. 

,,Říkal mi ho Connor" kývne a nepřestává se culit. ,,Mluvil o tobě dneska i u táboráku, ta Stylesovo blondýna s tou vypatlanou kamarádkou se na tebe vyptávaly, ale on toho moc neřekl, neboj. Ani tě nezná" je tak přátelský, že se musím alespoň slabě pousmát. ,,Jsi fakt tak hezká jak říkal." 

,,Alespoň něco pozitivního" pokrčím rameny a napiji se. Lucas ještě prohodí pár vět, než se zvedne a nechá mě zase samotnou. Nezapomene mi ale slíbit, že mě určitě znovu vyhledá. Chvíli po něm mě v mé samotě navštíví Zayn. Ten se mnou alespoň zůstává až do rána, kdy se tohle hromadné sezení rozpustí a všichni se rozdělí do chatek. Povídáme si úplně normálně, neptá se, kam jsme já nebo Harry zmizeli. I když vím, že to tuší. jsem ráda, že mě nesoudí. Alespoň ne teď, byl to dost blbý den. 

____________

Zítra vyjde UPOZORNĚNÍ, které by jste OPRAVDU měli přečíst. Je to docela důležité ohledně budoucnosti příběhu. Myslete na to, až vám přijde upozornění vydaného dílu. Děkuju moc. 

Snad se vám díl líbil :) mám vás ráda♥
Vaše Colette♥