-Třicet tři-
H A R R Y :
Pomalu otevírám dveře, nahlédnu dovnitř jen hlavou. Cestou nahoru jsme čekal, že mi Zayn řekl schválně nějakou hloupost, že mě chtěl třeba naštvat a poslal mě do špatného pokoje. Jenže to neudělal, čímž mě překvapil. Poslal mě do správného pokoje, kde jsem našel Victorie. Akorát zrovna spí, zachumlaná v peřinách tak, že jí kouká jen hlava a nohy. U postele jsou její mokré tenisky a přes židli přehozená pláštěnka. Musela sem jít se Zaynem, samotnou by jí takové útočiště nenapadlo.
Jsem rád, že spí. Co vím, je tohle po dlouhé době pořádný spánek, který dlouho potřebovala. Kruhy pod očima nikdy dostatečně nezamaskovala. Vypadá tak něžně, když jí kaštanové prameny leží na býlím polštáři. Leží nakřivo, hlavu má tam, kde by správně měli být nohy.
Slyším, jak tiše oddechuje. Vejdu a potichounku za sebou zavřu dveře. Rychle cuknu hlavou k posteli, abych se ujistil, že jsem jí nevzbudil. Spokojeně vydechnu zadržovaný dech v plicích a pomalu přejdu až k ní. Nechci sedat na postel, takže využiji židli, která stojí hned u postele.
Opřu si lokty o kolena a zaujatě jí pozoruji. Je bezpochyby krásná. Nijak výrazně se nelíčí, vlasy si nechává přirozeně rozpuštěné a nejvíce jí zdobí úsměv. Je tolik výjimečná i přesto, že je tak obyčejná. Svým zvláštním postojem vybočuje z davu. A to se mi na ní líbí.
Zatřepu hlavou. Ne. Takhle to přeci nejde. Victorie je mi až přespříliš sympatická a dokonce mě přitahuje. Záleží mi na ní víc, než by mělo. Líbal jsem jí, dokonce několikrát. Objímal a dýchal jí do vlasů. I když jsme neměl. Byl jsme nezodpovědný a bezohledný. Zapoměl jsem na Sony.
Ty věci, co jsme říkal dole Zaynovi byli jedna velká pravda. S Victorií by to nemělo smysl. Jedna prázdninová láska a co z toho? Vydrželo by nám to dlouho i přesto, že ani nevím, odkud je? Nechápu, že nad tím přemýšlím, když ani nevím, jak to cítí ona.
Vždyť já ani kurva nevím, jak to cítím já. Vím, že jí chci být na blízku, střežit jí a opatrovat. Jenže mám přítelkyni, dokonce vážný vztah, který by mohl...tedy vlastně má budoucnost. Jsem se Sony tak dlouho, i přes ty věci co se mezi námi děly.
Jen už to není takové, necítím to, co jsem cítil dřív. Jenže si uvědomuji, že Sony je skoro žena, je plnoletá. Victorie je malá, šestnáctiletá neposlušná holka, co mi jen popletla hlavu na dětském táboře.
Tak proč mám i přesto všechno chuť vzít Victorii do náruče a políbit? Pohladit jí po tváři a vidět, jak se překvapeně kouká? Mít šanci jí každý den rozesmávat a sledovat, jak se kouše do rtu, nebo protáčí oči?
,,Victorie? Victorie, no tak, vzbuď se prosím" lehce jí zatřesu s paží a napjatě očekávám její reakci. Nic se neděje. Zopakuji to, tentokrát více intenzivně. Sleduji, jak se jí párkrát zatřepou řasy a ona rozespale otevírá oči. Má v nich údiv, když mě uvidí. ,,Klid, klid."
V I C T O R I E :
,,Co tady sakra děláš Harry?" zeptám se překvapeně, ani se nesnažím skrýt úžas , že je tady. Pro jistotu se rozhlédnu kolem sebe a protřu si oči. Jak dlouho jsem asi spala? Moc dlouho nejspíše ne, protože venku stále prší a v pokoji je stále šero, až na tu malou lampičku na nočním stole.
,,Poslal mě sem Zayn" vysvětlí, jako by mi tím hned vše osvětlit.
,,Proč by tě sem Zayn posílal?" v hlavě mám chuť Malika zabít, jasně jsem mu dala najevo, že nechci Harryho ani vidět.
,,Protože jsme tě chtěl najít a začínal se o tebe bát" pokrčí rameny a mě jeho slova lehce zahřejí u srdce. ,,Mohl říct rovnou,že je s tebou nahoře v posteli" nakrčí ret.
,,Ne, tak to nebylo!" vyjeknu možná přehnaně. ,,Zayn mi jen pomohl se sem schovat, když se nechtěla vidět s rodiči. Nic nebylo, jen se mnou tady ležel a pak odešel na tu chůzi a já usnula" hryznu se do rtu a sleduji jeho pobavený úšklebek. Na co myslí?
,,Mě je jedno, jestli jste spolu spali, vlastně jsme to tak ani nemysle, byla to jen sranda" řekne a já se hned ucítím trapně. Co jsme si myslela, že by mu to snad vadilo? ,,Ale i tak díky, hned se cítím líp" mrkne a narovná se, načež si přehodí nohu přes nohu tak, že má kotník na koleni.
,,Přišel jsi si ze mě dělat srandu, nebo jsi něco opravdu potřeboval?" pronesu přešlým tónem a upřu pohled k oknu.
,,Myslím, že kdybych ti řekl, že na tebe za poslední týden myslím víc, než na Sony v průběhu měsíce, asi by to ničemu nepřidalo, ale i přesto jsem ti přišel nabídnout střetnutí s rodiči, které asi stejně odmítneš, takže už asi jen říct, že jsi při spaní strašně roztomilá" řekne tuhle dlouho větu Harry během vteřiny a pokrčí rameny.
,,Proč mi to říkáš?" zeptám se úpěnlivě.
,,Nevím, asi chci, aby jsi to věděla" pokrčí nevinně rameny. Jen odevzdaně povzdechnu položím hlavu do peřin, schválně mě mate.
,,Dobře, budu si to pamatovat" ušklíbnu se a zavřu oči, pokoj naplní Harryho pobavený smích.
,,Vicky? Nechtěla by jsi se jet zítra v noci projet někam ven? Mohl bych tě vzít do města a podobně" krev v žilách mi ztuhne a já se posadím, párkrát zamrkám a kousnu se do rtu. ,,Stačí jen říct ano, nebo ne" usměje se rýpavě. Protočím očima.
,,Zítra? Autem? Do města?" vybalím na něj.
,,Ehm, myslím, že jsem to řekl jasně, ne snad?" povytáhne obočí a já přikývnu, načež zavrtím hlavou. Vypadá dobře zmateně, takže svoje hosté obočí dá ještě výše. Divím, že mu nezmizelo ve vlasech.
,,Já nevím Harry, vím že mě bereš v noci jen kvůli té svojí přítelkyni, za normálních okolností by jsi mě v táboře zase ignoroval a navíc.." jsem však přerušena.
,,Neignoroval" řekne to tak jasně, až mi naskočí husí kůže z hloubky jeho hlasu. ,,Neignoruji tě nikdy, jestli jsi si nevšimla. Navíc ve dně jsem tě už vzal, pamatuješ? Prostě by tohle mohla být zábava, nemyslíš?"
,,Já nevím Harry, ještě si to promyslím, dobře?" povzdechnu si. Chápavě kývne a vstane, načež ke mě natáhne ruku. ,,Co já s ní?" párkrát do ní strčím prstem, což ho rozesměje.
,,No chyť se, jdeme" posunkem hlavy naznačí ke dveřím ,,nebudeme se tady přece válet věčně" na moje prosby nereaguje a doslova mě z postele vytáhne ,,nezapomeň si bundu, princezno" vyplázne jazyk. Naštvaně se obuji a natáhnu se pro bundu, která je stále krapet vlhká. ,,Čekám!"
,,Už jdu" zavrčím a vyběhnu z pokoje. Jenže Harry stojí těsně za dveřmi, překvapím ho nárazem do jeho těla, který ustojí a ještě k tomu mě chytne do náruče.
,,Zas tak rychle jsi nemusela" ušklíbne se hravě. Protočím očima a vytrhnu se mu z teplé náruče.
,,Polib mi šos!" zavolám a rozeběhnu se po schodech dolů, podle dupotu poznám, že se Harry žene za mnou. Hold si na zlobivou holku budu hrát jindy.
_____________
-Nový díl je tady o DOST DŘÍVE, než normálně. Prostě jsem měla nápad a ráno asi dvě hodiny na víc. Teď Bude pár nudnějších dílů a pak bych to chtěla nějak okořenit..jen ještě nevím, jak :D to vymyslím, aby jste se měli na co těšit! :)
-Tenhle díl se mi líbil kvůli Virry (Vicky+Harry) chvilce, prostě je mám spolu strašně ráda♥ i když jim to dlouho nevydrží..hehe :D
-Děkuju strašně moc za 80k přečtení!!♥
-Prosím víc komentářů,ať vím, co si o tom myslíte:)za minulé komenty moc děkuji, až bude chvilky, na všechny odpovím:)
Miluju vás, mějte se fajn!
Colette.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro