- Třicet osm 1/3-
Holky? Napište mi prosím odkud jste, klidně jen kraj, do komentáře. Děkuju♥
Zayn zpět na scéně :3
V I C T O R I E :
,,Překvapil jsi mě" zamumlám mu do mikiny. Slyším jak se usměje ta lehce mě od sebe odtáhne přesně jako to dělával Harry. Na tváři měl velký vřely úsměv, který mi tolik chyběl. Jeho kaštanově hnědé oči i přes tmu povzbudivě zářili.
,,O to mi šlo, čekal jsem na tebe chvíli, viděl jsem tě utíkat od jezera, byla jsi tam s klukama" najednou jeho úsměv povadne ,,jenže jsi skoro utekla když se přiblížil Styles" zamrazí mě. Jen pokrčím rameny a usměji se.
,,No jo no, jsme se nepohodli a nebavíme se, což vlastně ani není novinka" mávnu rukou a tou druhou ho chytím za tu jeho. ,,Co ty?" zeptám se ho abych zahnala tohle ošemetné téma a táhnu ho do chatky, kde se potkáme s Kate. Ta nás s překvapeným pohledem pozdraví.
,,Ahoj, co vy dva tady?" položí nám otázku, mezitím co jí její malý dotykový telefon osvětluje velkou část světlého obličeje. Vypne ho a posadí se na posteli. ,,Ráno tě tady hledal brácha a chtěl s tebou nutně mluvit" řekne jen mě. Její pohled je zvláštní a nepříjemný, proto uhnu a zavřu dveře. Zayna zatáhnu na mojí postel, kam oba se žuchnutím usedneme.
,,Na to jsem se tě vlastně taky chtěl zeptat, protože Alan přišel totálně nasranej, že jsi nebyla na snídani a že tě nenašel ani na chatce" cítím an sobě dva páry očí.
,,Byla jsem se projít, provětrat si hlavu" pokrčím rameny. Oba dva mají obočí skoro ve vlasech, povzdechnu si.
,,Sama?" nechápe Kate ,,kde?"
,,Přijde ti, že máš tady v táboře vzduchu dost? Navíc máš jasně zakázáno vycházet z tábora" zamračí se Zee. Dám mu ruku na hrudník, což je opravdu zvláštní gesto. Je vidět, že ho to překvapí, ale uklidní svůj hlasitý tlukot srdce který díky spojení slyším. Kate se zvedne z postele a podívá se na nás naštvaným pohledem.
,,Můžete mi říct, co se to s vámi všemi sakra děje?" vykřikne. ,,Od začátku tohohle tábora jste všichni úplně zešíleli. Nevím jestli je to tím, že jsi přijela ty Vicky, nebo něčím jiným, ale je úplně všechno na nic" zatahá se za vlasy a ztěžka vydechne. To dělá i Harry.
,,Kate klid, myslím že to přeháníš.." zavrtí Zayn hlavou a chce pokračovat, ale já ho přeruším.
,,Nevím, jaké to tu bylo předtím, než jsme přijela, ale i tak si myslím, že má Kate pravdu" mluvím především k Zaynovi. ,,Uvažuji o tom celý den a myslím, že by byl dobrý nápad, abych z Koloráda odjela."
H A R R Y :
Je něco po osmý hodině ranní a já místo toho, abych pomáhal v táboře procházím úplně sám les. Už to tam prostě nemůžu vydržet, ani se Sony, ani s nikým jiným. Mám ponorku, všichni mi lezou na nervy a z představy, že dnes přijde na návštěvu sousední tábor se asi zblázním.
Tábor je plný lidí, takže je opravdu hodně těžký najít místo, kde si můžete sednout a prostě vypnout. Všechny myšlenky, ať už špatné nebo dobré prostě vypustit. Právě proto mi les hned za táborem přišel jako nejlepší řešení. Omluvil jsem se u Orla, že potřebuji něco zařídit nutně ve městě a autem jsem jel kus po dálnici celou dobu podél lesa až k odpočívadlu, kde jsem auto nechal.
Celý les znám i přes jeho velikost úplně nazpaměť, po tolika letech co sem jezdím jsem ho prošel snad milionkrát.
Ruce mám zabořené hluboko v kapsách mojí oblíbené černé mikině, krok mám pomalý. Cítím se najednou strašně v pohodě. Uvolněně a bezstarostně. Zatřepu hlavou a povzdechnu si, musím ještě vyřešit Sony. Nevím totiž, jestli je to pořád to, co chci. Nechci o ní přemýšlet jako o věci, jenže jsem prostě na sobě začal zpozorovávat změny. V chování, myšlení i cítění.
Sony má odjet v neděli, chvíli po velkém táboráku. To je za tři dny, mohl bych to tedy relativně zvládnout. Potom bude už jen týden zbytku tábora a já se mezitím zase vzchopím. Mám prostě jen špatné období, to přejde. Jako vždycky.
Mohl bych s klidem říct, že máme prostě jen krizi, ale lhal bych sám sobě. To já mám z nás dvou krizi.
Trhnu sebou, když se za mnou ozvy křupání větviček. Zvednu hlavu od mechu po kterém zrovna procházím a zamžourám za sebe do dálky. Nikde nic. Zamračím se a rozejdu se dál. Vždyť je to les pro Pána Boha, tady můžou běhat srnky a podobně. Jenže se to ozvy znovu, tentokrát ještě blíže než předtím. To už se zastavím a vyndám ruce z kapes, abych si pravou rukou mohl prohrábnout vlasy.
,,Je tu někdo?" zeptám se do ticha, které les poskytuje. Nic. Žádná odpověď.
Zavrčím a už se opravdu vydám dál, tentokrát ještě rychlejším krokem než předtím, skoro běžím. Kroky nepřestávají, naopak jsou stejně rychlé jako ty moje. Polije mě pot a zařadím největší rychlost, kterou dovedu. Když přede mnou není žádný strom, velké větvě nebo jiné větší předměty, zastavím. V té rychlosti jen tak tak udržím rovnováhu, ale nakonec se mi to povede.
Mému pronásledovateli se to ale nepodaří ani omylem, takže i přes mojí rovnováhu padám k zemi pod tíhou cizího těla. I když ne až tak cizího těla.
,,Čau Harry" pozdraví mě se smíchem klučičí hlas.
,,Co tady kurva děláš? Slez ze mě!" jsem hodně naštvaný. Co to kecám? Přímo zuřím.
,,Stačilo říct třeba ahoj, ale tak dobře" protočí očima Lucas a vstane. Opráší se spíš symbolicky, upadl do měkkého - a MĚ.
,,No jistě" ironicky si dám ruku před pusu ,,já zapomněl pozdravit!" plácnu se do čela. Lucas se jen přihlouple culí,vždycky má ze všeho legraci. Blbeček malej.
,,Játi to asi možná odpustím" pokrčí ruku v zápěstí a našpulí rty, zatímco já zatnu pěst. ,,Klídek tvrďáku, jen jsem tě chtěl pozdravit, když už jsem tě ze shora viděl"pokrčí vcelku nevině rameny.
,,Ze shora?" pozvednu obočí a pak mi to dojde. ,,Ty jsi byl na stromě" řeknu si tiše spíš pro sebe, on jen přikyvuje s potutelným úsměvem. U nich v táboře byl a asi i vždycky bude jeden, který je ve všech schovávačkách nejlepší. Ty v lese zvládá ale asi až moc dobře. ,,Takže jsi si řekl, že mě budeš nahánět po lese" shrnu své naštvané myšlenky.
,,Měl ses vidět" vyprskne ,,byla to sranda."
,,Jak pro koho" probodnu ho pohledem ,,měl jsi odpovědět když jsme se ptal, jestli tam někdo není."
,,Myslíš,že kdybych byl třeba medvěd, tak bych ti odpověděl?" zeptáse mě. Protočím panenkami.
,,To sice ne, ale je to slušnost ty malej nezdvořáku" poučím ho.
,,Ty naděláš" mávne rukou ,,kdybych tě neznal Harry, myslel bych si, že jsi se bál?" vyzní to jako otázka. Zavrčím tak, že musím připomínat bratrance od psa (p.a.: co jsem to právě napsala za kravinu? :D ). ,,Hou, hou" zvedne obě ruce v obranném gestu ,,jen vtipkuji kámo."
,,Kam jsi se to vlastně vydal?" změním téma a dám se do pomalé chůze směrem k autu. ,,Jsi nějak daleko svého území"prohodím.
,,Pff, prej území" zašklebí se na mě a zařadí se po mém boku.,,Byl jsme vyslán ze svého tábora, abych zjistil, jak jste na tom a jestli jste na nás připraveni" mrkne na mě.
,,Jásám jsme poslední dobou moc pozor nedával, ale snad jsme na ten jeden den připraveni" pokrčím rameni a vzpomínám, jak jsem byl pár dní mimo.
,,Jeden den?" pozvedne obočí a já kývnu. ,,Byl jsi hodně mimo kámo, dneska budete mít táborák jen kvůli nám. Bude nás hodně, takže přespíme ve vašem, táboru. Prej budou do každé chatky přidány matrace. Je to celé domluvené" vypadá nadšeně.
,,Cože?!"vykřiknu a zastavím se v chůzi.
,,Slyšíš dobře" vítězně se usměje. ,,Snad tam máte nějaké nové hezké holky, u nás je to tenhle rok bída a děs" mrkne a svižně se rozejde dál. Já to však musím rozdýchat. ,,Jo a hodíš mě k vám, že jo? Já jsem tady pěšky a jsme úplně vyšťavenej."
Connorova parta bude u nás v táboře, vlastně celej jejich tábor bude u nás. Není jich tolik, asi tak půlka nás, ale stejně. Nebude tam už vůbec místo, ani klid. To snad není možný. Dnešek teprve začal a já už bych ho nejradši ukončil.
_________________
Takže ahoj! Jsem tady po 3 týdnech, známky uzavřený, vysvědčení v rukou. No jo, já vím, zanedbala jsme vás. Jenže já toho měla nad hlavu, ještě k tomu spisovatelský blok, kterej jsem chytla minulej víkend. Omlouvám se, jsme strašná.
Díl je kratší a jednodušší . Mě osobně ale přijde fajn. Seznámili jsme se s novou osobou, Lucasem, kterou si doufám ještě oblíbíte. "Hraje" ho Thomas Sangster (gif v médiích), takže si ho zamilujete úplně všichni ☺
Snad jste měli vysvědčení lepší než já, klidně se pochlubte v komentech. Ráda si je pročtu. Za ty minulé moc děkuju, zahřály mě u srdíčka! :D♥
S láskou,
Colette.
!!!
PS: připravuji nový příběh, takže mám OTÁZKU, četl by to někdo? samozřejmě ff s Harrym, jak jinak :D komentujte!
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro