Jen na začátek jsem vám chtěla osvětlit jméno nové hrdinky. Sice mě vaše chvála moc těšila, ale ten nápad nebyl můj, nýbrž jedné čtenářky. Mě se to je zalíbilo, přišlo mi to v tipné, proto jsem to s jejím povolením použila.

____

,,Taky tě rád vidím, Victorie" ušklíbne se. Dýchá hluboce, jako by běžel. ,,Mohu dál?" zamračím, na co mi odpoví povzdechem. ,,Prosím" odstoupím, čímž mu dám volný průchod. Vejde a sedne na mou postel, ruce si proplete a položí na kolena.

,,Co tu chceš, Harry?" sednu si přesně naproti němu. Pozoruji ho, přejíždím ho doslov pohledem a zakazuji průchod myšlenek, směřující k jeho vzhledu. Protože prostě..vypadá opravdu dobře. Přitažlivě a mužsky.

,,Mluvit s tebou Vicky, jen s tebou mluvit" jeho slova jsou napnutá, jeho výraz nečitelný. Polknu, abych se zbavila knedlíku, co se mi vytvořil v krku. Nechci ho tady, nechci.

,,Nemůžeš si sem jen tak přijít a chtít se mnou mluvit " vyprsknu na něj naštvaně. Trochu se lekne, což je u něj zvláštní. Vypadá tak bolestně, když mě prosí pohledem. Jenže já nevím o co prosí, nechci to sakra ani vědět. Mučí mě jak mlčí,. celková atmosféra je špatná.

,,Victorie já prostě chci, aby jsi věděla, že mi na tobě záleží" podívá se mi do očí. Odfrknu si a zkřížím ruce na prsou.

,,Proč jsi to vůbec udělal Harry?" zeptám se klidně ,,proč jsi mi dával naděje, že.." slova se vytratí do ticha. ,,Kde máš vůbec Sony, že jsi přišel právě sem?!" bezcitně skoro křičím. Jsem na něj opravdu naštvaná a mám v sobě emoce, které neměli zatím šanci vyjít najevo.

,,Mlč už kurva!" vstane a rozejde se ke mě. Ruku mi položí na krk a následně mě povalí na postel. Jednou rukou mi chytne obě ruce nad hlavou, to vše během pár sekund. ,,Prostě jen lež a poslouchej, dobře?" je hrubý. Slzy mě začnou štípat do očí, párkrát zamrkám. ,,Neublížím ti" rukou, kterou mě držel za krk přesune k mé tváři, kterou mi lehounce pohladí.

,,Tak mluv" zašeptám a čekám, až ze mě sleze. Sedí na mě obkročmo, takže jsem dokonale přišpendlená. Pár neposedných kudrlinek mu spadlo do tváře. Jeho oči mě propalují tak silně, že skoro nemůžu udržet oční kontakt. Nepoznávám se, jsem slabší jak fyzicky tak psychicky. Párkrát zamrkám, aby zmizelo těch pár slz.

,,Mám v sobě strašně smíšené pocity, Victorie. Musíš mě pochopit..ono se to těžce vysvětluje" je nervózní. Nemůže najít ty správná slova, kmitá očima po mém obličeji a kouše si spodní ret. I přes tu momentální nenávist, kterou k němu chovám právě teď, mi přijde přitažlivý. I když na mě sedí a hrubě mi drží zápěstí.

,,Harry poslouchej" pořádně se nadechnu ,,já sama nevím, co si teď myslím. Mé myšlenky mi asi roztříští hlavu, ale tímhle způsobem, jak mě pořád mateš, nic nevyřešíme. Ano, je to teď dost v debilním stavu, ale já chci vědět přesně, co si o tomhle všem myslíš."

,,Jenže já nevím, co si o tom myslím. Ono vlastně mezi námi nic není, ne?" zeptá se a já klidně přikývnu, čímž umlčím hlas v mé hlavě, který řval opak. Prostě mu zalepím pusu a řídím se pouze mozkem. ,,Ty jsi taková volná holka, bez nalajnovaného života. A když už ho nalajnovaný máš, dupneš a všichni ustoupí. Já mám přítelkyni a budu nastupovat na vejšku. Ono..tady asi vlastně není nic k řešení. Jenže já tě nemůžu dostat z hlavy." (p.a.: ehmm, myslím, že jsme se po 30 dílech dostali k citům?)

,,Harry..já.." zamumlám, načež pusu zavřu. Nemám slov, já prostě nevím, co mu mám sakra odpovědět. Povzdechne si a sleze ze mě, načež se posadí na kraj postele. Zůstanu pár vteřin ležet, vydýchávám svoje city. Vlastně i jeho. Potom se posadím kousek od něj a sleduji ho, jak dýchá. Je hrobové ticho.

,,Je to tak strašně na hovno" prolomí to děsivé ticho. ,,Chápeš, že jsem to posral?" natočí lehce hlavu. Jen pokrčím rameny, moc ho nechápu. ,,Já nevím, jestli jí opravdu tak moc miluju. Jestli jsem schopný pro ní skákat do ohně, jestli by ona byla ta poslední, na co bych před smrtí myslel." Polknu, nelíbí se mi, jakým směrem to směřuje. Jsem z toho v rozpacích, ale nechávám ho mluvit, zajímá mě to. ,,Jenže druhý problém je, že nevím, jestli jsi ty tou příčinou."

,,Neznáš mě" odpovím na neexistující otázku ,,chci říct..skoro o mě nic nevíš. Nemůžeš ke mě nic cítit" zní to, jako bych přesvědčovala samu sebe. Harry se uchechtne a zavrtí hlavou, načež znovu zvážní.

,,Chtěl bych tě víc poznat Vicky, jenže ty o nové lidi ve svém životě asi nestojíš" zvážní ,,víš, neříkám, že k tobě chovám úplně city, jen jsi jednou z mých zběsile šílených myšlenek, které mi nedají spát".

,,Co dělá Sony, že tady můžeš být?" zeptám se, čímž vybruslím na zdánlivě jiné téma. Avšak si uvědomuji, že i to není zrovna tlustý led. ,,Vypadalo to, že je na tebe docela fixovaná."

,,Sony?" povytáhne obočí a opře se o stěnu za námi. Opičím se a opřu se také, jsem tak blízko, že se nám dotýkají ramena. Je to příjemné, cítit jeho teplo přes tenkou látku. ,,Ta chodí už před západem slunce spát, každý den, jen aby měla každé ráno svěží a odpočatou pokožku. Snaží se už pár let o modeling a docela se jí daří. Patří k tomu i přísné diety a nedostatek času, což byl jeden z důvodů, proč nám to přestalo klapat."

,,Tak to hodně věcí vysvětluje" ušklíbnu se. Jeho pohled je zvědavý ,,má úžasně hubenou postavu, je vysoká a krásná. Chápu, že o sebe tolik pečuje" vysvětlím neochotně.

,,Není krásná nějak extra" překvapí mě svými slovy Harry a poposedne si. ,,Je prostě..jedna z modelingových postaviček. Modelína, plastelína. Dříve se mi takový styl líbil a sám jsem pár fotek díky ní i nafotil. Jen ze srandy, když byla fotit nějaké letní trendy. Jenže vydavateli se naše společné fotky líbily a tak je otiskl. Byl to tenkrát šok, když si mě pozvali na pár focení" vzpomíná brunet s úsměvem. ,,Pár jsem jich i přijal, ale potom jsem pochopil, o co tam chodí a přestal jsem, zhnusilo se mi to. Sony to vadilo, ale nic nezmohla."

,,Nedokážu si tě představit" zalžu, představuji si ho tak do detailů, jako by byl živý Harryho dvojník přede mnou. Jak ho nějaký známý fotograf fotí a on se usmívá, nebo naopak nahazuje vážné tváře. Obléká si jeansové bundy jako má Louis a s americkým šátkem ve vlasech pózuje. Je to možná směšné, ale přesto neuvěřitelně zajímavé. Harry modelem.

,,Tak to buď ráda, bylo to strašně vtipný, nejsme vůbec fotogenický" směje se Harry. ,,Řekni mi něco o sobě" pobídne mě. Zavrtím se a přemýšlím, co bych mu o sobě řekla, protože skoro nevím, co všechno mu vlastně můžu říct. Některé věci totiž opravdu vědět nemusí, ať už působí důvěřivě, nebo ne.

,,Tam, odkud pocházím, mám partu. Pařmeni, možná i vymetači barů. Prostě lidi, kteří mě berou a ke kterým jsem se přidala na nasrání rodičů. Na začátku tábora mi to chybělo, starý život. Jenže čím jsem tu déle, dochází mi, že možná nejsou ten druh lidí, kterým je dobrý se obklopovat."

,,Tak to je pecka" zasměje se uvolněně můj společník. ,,Ale těší mě, že už to tady tolik nenávidíš" mrkne na mě a já ho praštím do ramene. ,,No co?"

,,Neříkám, že už to tu mám snad ráda" směji se také. ,,Jen už ne tak moc" vysvětlím. Zase je ticho, kouká na mě s lehkým úsměvem. Najednou mě však vezme za boky a posadí si mě na sebe, takže teď na něm sedím obkročmo a překvapeně se mu dívám do obličeje. ,,A to je co?"

,,Způsob, jak tě lépe poznat" natáhne se ke mě a políbí mě do koutku úst. Zkamením a nechám se od něj políbit i podruhé, tentokrát normálně na rty. Odtáhne se a podívá se mi do očí, usměje se a já se silně kousnu do rtu. ,,Jsi krásná, malá Johnson."

,,A ty jsi zákeřný" uchechtnu se. ,,Víš Harry, ono to takhle nemůže být po celou dobu a i po konci tohohle tábora se změní všechno. Už se nikdy neuvidíme." Zním vážně, snažím se udržovat oční kontakt, i přesto že každou chvíli uhnu.

,,Ale to nemusí být pravda" odporuje se zamračením. ,,Co ty víš, třeba mě začneš mít i ráda, nebo i víc" lišácky mrkne, nad čímž protočím očima. ,,Ale tak jako tak se tady setkáme zase za rok. Klidně na téhle posteli v téhle pozici, tím si sem na sto procent jistý."

,,Jsi naivní, Harry" podotknu. ,,Já se sem už nevrátím, sice jsem si to tady o jedno procento víc oblíbila, ale pochybuji, že bych se sem měla ještě někdy podívat" zavrtím hlavou. Harry se natáhne po mých vlasech, až dozadu k týlu a nahmatá gumičku, za kterou zatahá. Vlasy se mi spustí okolo obličeje a jsem rázem všude. On se jen spokojeně usměje.

,,Já vím své a budu alespoň doufat, že se tady uvidíme zase za rok. Navíc nevíš, co za ty dva týdny mezi námi bude a kdo ví, třeba dostaneš za ten rok rozum" laškuje. Naštvaně ho bouchnu do hrubě, čehož využije a chytne mě za zápěstí. Přitáhne si mě tak, že se naše nosy skoro dotýkají.

,,Jsi hrubý" poznamenám. Jen mě líbne na rty, takže způsobí zas ten hřejivý pocit v těle.

,,Jsem šarmantní" mrkne. Dýchá mi do obličeje, cítím tolik známý mentol. Ty jeho zpropadené pálivé žvýkačky s chutí mentolu.

,,Jsi otravný" usměji se ,,a proto tě nenávidím."

,,Lžeš sama sobě" je klidný. Celá tahle chvíle je tak zvláštní, ale příjemně zvláštní. Užívám si jí, i když bych neměla. Je to můj vedoucí, idiot a nepřítel mého bratra. Ale prostě je to Harry, Harry Styles. ,,Co se jet zase někdy večer projet?" navrhne. Slovo "večer" mě docela vykolejí. ,,Normální noční projížďka."

,,Za zády té tvé stíhačky?" rýpnu si. Harold protočí ty své smaragdy a vzdychne.

,,Myslíš, že kdybych chtěl jet s tebou s jejím vědomím, nabízím ti to?" pozvedne obočí. Zavrtím záporně hlavou, jen s usměje. ,,No vidíš, takže se připojí k lidem, kteří neví všechno, bereš?" To už přikývnu, tenhle plán se mi líbí. ,,Pojedeme ale až nebude tolik práce v táboře a až nebudou noční porady ohledně programu."

,,Dobře to beru" směji se jako sluníčko, až mě z toho bolí koutky úst. Harry se nakloní a zvu mě políbí, tentokrát více a s větší vášní. Obmotám mu ruce okolo krku, mezitím co mě pevně drží za boky. Asi abych mu neutekla.

,,Tak mám pro tebe zeleninový sa-" do chaty vpadne Kate. Její blonďaté vlasy ve vysoce posazeném drdolu a krátké šortky. ,,Co tady sakra děláš, Harry?" Sesednu z Harryho a cítím, jak jsem úplně rudá. Harry vstane z postele a přejde ke dveřím, ve kterých stojí překvapená spolubydlící. V rukou drží kopičku všemožného jídla, které jí jen tak tak v těch rukou drží.

,,Jen jsem přišel na návštěvu" pokrčí rameny Harry klidným, naprosto vyrovnaným hlasem. S úsměvem se natáhne pro jedno jablko úplně nahoře a pořádně se do něj zakousne. ,,Díky Kate" mrkne na mojí blonďatou spolubydlící a pak mým směrem kývne. ,,Dobrou noc, holky" s těmito slovy opouští naší chatku.

,,Chci vůbec sakra vědět, co se to právě stalo?" vyjekne Kate a posadí se na svojí postel. Jen záporně zavrtím hlavou a natáhnu se po krabičce se zeleninovým salátem, u které je i malá bílá a hlavně plastová vidlička.

,,Dobrou chuť" pozvednu svoji kořist a s úsměvem pozoruji Kate, jak se mračí. V hlavě mám díky myšlenkám plno. Kdyby jsi jen věděla..

***

Déšť, hustý déšť, který se snesl na celé Kolorádo. Kolem půlnoci začalo lehce pršet a během hodiny se to zvrhlo v obří déšť, který nám zkazil celodenní plány. Příjezd sousedního tábora byl přesunut na dobu neurčitou, což některým vytvořilo vrásky. Já byla jen vděčná, protože Orel po tomhle prohlášení, které v Hnízdě pronesl odjel do města na zařizování a mi dostali volno. Samozřejmě že pohyb je možný jen po chatkách, nebo do Hnízda. Opouštění tábora se přísně trestá. Neboli - nic nového.

Jediné, co je opravdu na nic je příjezd rodičů, bez nich bych měla celý den v klidu, jen zašitá na chatce. Psát smsky a pít čaj s termosky, do které jsem si napustila v Hnízdě teplý čaj nalila. Jenže když se u mě po nástupu zjeví můj milovaný bratr, mé plány mi jednoduše zpřetrhá. 

,,Hej, Victorie, zastav se na chvíli když s tebou mluvím" zvolá zvučným hlasem a zastaví mě v pohybu. Zrovna jsem se chystala ve své fialové pláštěnce přeskočit jednu obzvlášť velikou kaluž. Zavrčím a natočím se na něj. 

,,Ahoj Alane, taky tě ráda vidím" protočím očima a zkřížím si ruce na prsou. Jsme unavená, večer jsem kvůli bouřce nemohla usnout  a když se to už k ráno srovnalo, tak usnout prostě nešlo. Byla jsem podrážděná i na Kate, ale u té počítám s tím, že už si zvykla. Po ránu jsme protivná na všechny. 

,,Hele, na tohle teď nemám čas. Kvůli tomu dešti se nám dost posunul a celkově předělal rozvrh her a všech plánů. Jsme pozadu a nestíháme, což může byt v budoucnu nepříjemné" mluví jakoby skrz mě. Jen tak tak se držím, abych mu neluskla před očima. 

,,Pořád jsi mi neřekl to, co jsi chtěl" připomenu mu naštvaně. Jsme fakt unavená, spánek by se mi opravdu hodil, ne tady ztrácet čas se svým otravně nudným bratrem. 

,,Jsi opravdu protivná, Victorie" výchovně zamlaská. ,,Rodiče přijedou po obědě, jen aby jsi s tím počítala a čekala se mnou na ně na parkovišti. Přesně v jednu by tu měli být, takže tam na ně společně počkáme, rozumíš?" 

,,Si ze mě děláš asi srandu, viď?" prohodím otráveně a utáhnu si pláštěnku, aby mě dostatečně chránila před deštěm, který zase sílí. ,,Nehodlám jim jít naproti, ani nepočítej s tím, že se tady potkáme" odfrknu si. Alan vypadá naštvaně.

,,Nebuď jako malá, chybíš jim a chtějí tě vidět. Neodmlouvej a prostě tam buď, rozumíš?" přijde mi, že mi dává najevo, jak mnou pohrdá. Nejspíše si to jen namlouvám, ale prostě jsou už na dálku vidět naše sourozenecké vztahy. 

,,Nic neslibuji" pokrčím rameny a rozejdu se rovnou ke své chatce. Jenže si mě někdo za mnou natočí čelem k sobě, že skoro spadnu na blátivou zeď. Zapotácím se a chytnu se rukou, které mě drží nad lokty. ,,Co sakra chceš?" vyjeknu. Drží mě pevně. 

,,Nech jí na pokoji kurva" zavrčí za mnou známý hlas. Alan pozvedne obočí a s opovržením mě pustí, načež se otočí k odchodu. 

,,Měla by jsi se nad sebou zamyslet" prohodí a rozeběhne se směrem zpátky, k Hnízdu. Já se mezitím natočím na svého rádoby zachránce Zayna, který mě mlčky pozoruje. 

,,Co ti chtěl?" zeptá se. Jen zavrtím hlavou a přijdu o krok blíž k němu, takže nás dělí nějakých deset centimetrů. Slyším i přes déšť, jak se hluboce nadechl a zase vydechl. Pousměji se prohlédnu si jeho koženou bundu, která je naprosto nasáklá vodou a černá čepice, která je na tom stejně. Zpod ní koukají jen několik pramínků uhlově černých vlasů. 

,,Pomůžeš mi se na skoro celý dnešek schovat tak, aby mě nenašla ani vlastní matka?" zeptám se tajemně. Podívám se Zayna, který stojí zády k Hnízdu. Zrovna z něj vychází Harry, držící Sony za bok pod velkým deštníkem. Sklopím pohled a následně ho vrátím k Zaynovi. 

,,Jistě že, už i vím, kam tě schováme" pronese s úšklebkem, který mi jasně dává najevo, že to bude něco zajímavého.
_____________________

- Nudný díl o ničem, který píšu už 22 dní, což je u mě něco neuvěřitelného. Jinak ano, PAUZA pořád platí, tohle je jen něco, jsme o volných chvílích zvládla napsat. I přesto, že to není nic obdivuhodného, snažila jsem se. 

- Snad se vám děj líbí a "uvidíme" se u nového dílu. Zatím komentujte, votujte a přídávejte do seznamů čtení. Udělá mi to jen radost:) 

- Moc děkuju za překonání hranice 69k, je to mega :) My tu stovku dáme!! (PRO VÍCE INFO SLEDUJ FACEBOOK, ODKAZ NA PROFILU) 

Vaše Colette

ps: miluju vás a moc vám děkuju♥