Příští rok v květnu by měla vyjít moje nová story. Něco na styl projektu co plánuji už delší dobu. Mám na to dokonce korektorku, objednávám si cover a hledám někoho na trailer. Chci aby to bylo velké. Měla bych to psát souběžně s Afraid/Afraid2, tak uvidíme, jestli se toho vůbec dočkáme.
______

,,Proč je moje matka mou matkou?" zeptám se nezaujatě a dál pozoruji strop jednoho pokoje v Hnízdě, kam mě Zayn vzal. ,,Jako jo, chápu že si mě vyrobila a pak i sama porodila, ale proč zrovna já?" rozvinu to.

,,Ty jsi asi opravdu nějaká divná, viď?" směje se mi můj společník.

,,Myslím to vážně. Nemáme se navzájem rády a dáváme si to dokonale najevo. Nehodíme se k sobě a to jsme příbuzné víc, než by kdo jiný čekal. Nejsme si ani podobné. Ona je blondýna, já bruneta. A všechno máme prostě" rozhodím rukama do vzduchu.

,,Nemůžeš říct, že se nemáte rádi" odfrkne si Zayn. Protočím očima i přesto, že to nemůže vidět. Leží vedle mě na posteli a kouká do stropu stejně, jako já.

,,Maliku já kurva znám náš vztah stokrát líp než ty, takže se mě nesnaž poučovat" zasyčím a zavřu oči. Vedle mě se ozve povzdech a následné šustění peřin pod námi. ,,Nemám v hlavě ani jednu naší hezkou vzpomínku. Na kole mě učil táta, jinak jsem se vesměs učila sama nebo okoukáváním od Alana. Rodinný výlety nebyly nic..jak bych to jen řekla..citově založeného." Oči otevřu a hnad spatřím Zayna, který se podepírá jednou rukou a kouká na mě.

,,Jsi nádherná.." zašeptá. Naštvaně zavrčím a bouchnu mu do ruky.

,,Vnímal jsi mě sakra vůbec?" vyjeknu.

Párkrát zamrká ,,jasně že jo!". Otočím se k němu zády a koukám na zamčený dveře do pokoje. ,,Sakra Victorie, na to co jsi mi řekla bych stejně nevěděl jak reagovat, navíc jsem řekl pouze první věc, co mi přišla na jazyk..Omlouvám se."

,,Kde asi teď jsou?"

,,Kdo?"

,,Naši."

,,Nevím."

,,Já taky ne."

,,Zajímá tě to?"

,,Jsem jen zvědavá.."

,,Hmmm?"

,,Možná trochu."

,,Můžeme to zjistit.."

,,Ne!" přeruším krátkou rychlo konverzaci, kdy jsme si jen vyměňovali myšlenky. Nehodlám se s nimi dnes vidět. Stejně je ani nenapadne mě hledat. Jsou rádi, že mají Alana u sebe, který jim stejně řekne jen, jak strašná jsem dcera a jak tady vyvádím kraviny. Je mi to úplně jasné. Znám ho už dlouho, mám ho přečteného..

,,Victorie?" vytrhne mě z mých myšlenek Zaynův hlas. ,,Victorie, volá mi Harry..mám mu to vzít?" zeptá se. Až teď mi dojde, že slyším typické vyzvánění telefonu. Jen kývnu a čekám, až Zayn hovor přijme. Udělá tak a já v tichosti poslouchám každé slovo. Dojde mu to a dá zvuk na reproduktor.

,,Kurva Zayne, kde jsi? A nevíš náhodou, kde je Tori? Hledají ji tady rodiče..a mě by taky zajímalo, kde je." Harryho hlas je zbrklý a chrlí jedno slovo za druhým. Zayn si dá mobil od ucha o dobré tři centimetry dál od ucha a až potom odpovídá.

,,Taky tě rád slyším Harolde" ušklíbne se ,,netuším, kde je Vicky." Pokrčí rameny i přesto, že ví, že ho Harry nemůže vidět. Přijde mi to směšné, jak dělá Zayn hloupého a ptám se sama sebe, jestli vůbec chci, aby Harry věděl kde a hlavně s kým jsem.

,,Zayne proč mi sakra něco říká, že moc dobře víš, kde ona je? Pořád jsi mi ani neřekl, kde jsi ty! Navíc nezapomeň že jsi měl přijít za svojí skupinou domalovat vlajky na příchod sousedního tábora." Harry je lehce vytočený.

,,Já fakt nevím, kde ona je. Já ti svoje stanoviště ani nahlašovat nemusím, není to moje povinnost. Ale neboj se, na sraz se skupinou přijdu. Kde mám být?" ptá se a na pár vteřin zaostří na čas, který je napsaný v pravém rohu jeho nejspíše pekelně drahého dotykového mobilu.

,,Právě teď ty oslí hlavo, proto ti taky volám. Všichni tady dole v Hnízdě na tebe čekají. A jestli víš kde je Victorie a nebo dokonce je někde s tebou, radil bych ti ji přivést. Její rodiče jsou dost naštvaní na Orla, že neví, kde vlastně jejich dcera je. Alan je chlácholí, že zase jen upoutává pozornost."

,,Už jdu, už jdu. Zastav prosím tě, jsem tam za minutu, jejím rodičům to vysvětlím. Okay?"

,,Hlavně pohni kostrou" s těmito slovy Harry hovor pokládá. Konečně hluboce vydechnu a Zayn jen ledabyle pokrčí rameny, načež si sáhne hluboko do kapsy, aby mohl vytáhnout vcelku větší klíč. Následně mi ho podá. Natáhnu se po něm a on na poslední chvíli ucukne, načež vstane z postele a natahuje se po bundě, co si přehodil přes opěradlo židle. Je stále mokrá.

,,Já jdu na ten sraz. Tady to" ukáže klíče, který stále svírá v ruce ,,je od tady tohohle pokoje." Jen přikyvuji a pořád ho probodávám pohledem. ,,Ten klíč ti tu nechám a ty si můžeš dělat s ním skoro všechno, když tak se zamkni, kdyby náhodou jsi chtěla být sama. Třeba se prospi nebo tak. Je tu televize" hodí hlavou doprava, kde stojí menší zastaralá televize ,,tak se můžeš kouknout." Mrkne na mě a já jen lehce pokrčím rameny. ,,Můžeš kdykoliv odejít, jen po odchodu zase zavři a klíč dej dole na háček."

,,Dobrá..jo a co s etýče toho nahlašování mě, tak o ničem nevíš a Harryho nehodlám vidět nějakou dobu, takže tomu to už vůbec říkat nemusíš. Nevadí? " zeptám se tichým hlasem. To už Zayn odemyká dveře a vidím z něj jen půlku.

,,Nevadí, je to na tobě, jak budeš chtít" usměje se a hodí spodem klíč, který hned dopadá do peřin vedle mě. Už skoro zavírá dveře, když náhle vykřiknu jeho jméno. ,,Ano?" ptá se překvapeně.

,,Děkuju" zamumlám a sklopím pohled.

,,Za nic, víš co k tobě cítím, to stačí" s těmito slovy mě nechává samotnou v tomhle velkém pokoji. Zůstávám ležet, zavírám oči a přemýšlím. Nad vším najednou, má hlava je jako nafukoovací balonek, do kterého děti každou chvílí přidávají více a více vody. Nevyznám se sama v sobě. Bouchnu rukou do měkké matrace a silněji stisknu oční víčka. Musím s tím něco udělat. Ujasnit si, jak to mám s Harrym. Co si myslet o Zaynovi. A všechny ostatní věci, které mi až na tomhle debilním táboře začali dělat těžkou hlavu.

Nechci být ten typ holek, co všechno moc řeší. Spíš přesný opak. Nechci nic řešit, chci být volná a uvolněná. Nesnáším pořád něco do hloubky řešit. Vždycky se všechno vyřeší. Potřebuji zase najít svoji kuráž a odhodlanost. Nejsem šedá myš a nikdy jí nebudu.

H A R R Y :

,,Zayne, tak tady jsi!" zvolám na celé kolo. Překvapí mě, že jde zrovna z patra, co tam u všech svatých dělal? Jak jsem si vůbec mohl nevšimnout, že tam šel? Jedna z věcí je, že u sebe nemá ani Victorii. Takže s ním nebyla. To je jedna z těch více pozitivních věcí na tom všem. Stačí už jenom den déšť, který to všechno dost pokazil.

,,Jo jsme tady. Chtěl jsme si jen nahoře lehnout, abych měl klid. Jsem tu, takže si to převezmu" řekne s naprostým klidem a jde ke skupině na gauči. Sere mě ten jeho nezájem, má asi půl hodinové zpoždění a je mu to naprosto fuk.

,,Hej, Zayne!" chytnu ho za ruku když prochází těsně vedle mě. Naštvaně něco zavrčí a vytrhne se mi. Nechci tady dělat zbytečný nic nepřiměřeného, hlavně když vím, že je Hnízdo plné lidí. Musí si to taky uvědomovat, protože jen tiše zůstává stát blízko mě. ,,Potřebuju najít Victorii už jenom kvůli strachu jejích rodičů. Sám o ní začínám mít strach, neviděl jsem jí od ranní sešlosti tady."

,,Co když nechce aby ji nikdo hledal. A hlavně zrovna ne ty a její matka?" řekne slizce s povytaženým obočím. Zamračím se na něj, na což se jen zvláštně usměje.

,,Proč by se schovávala zrovna přede mnou?" nechápu. On se raději pohledem otočí ke své skupině a zarytě mlčí. ,,Nemá k tomu důvod."

,,Třeba k tomu jeden blonďatý důvod má" pronese větu, díky které mi zaskočí sliny. ,,Víš Harry, ono by si holky, jako jí, měl člověk vážit. Je kurva hezká, chytrá a hlavně není stejná jako všechny dlouhonohý modelky" je mi naprosto jasné, kam tím míří.

,,Každý mám jiný typ, já mám rád dlouhonohý blonďatý modelky" promluvím jistě, tak aby tomu dobře rozuměl. Zayn jen pokrčí rameny a naváže oční kontakt.

,,Harry já kurva vidím, jak se po ní koukáš. Jak s tebou v noci mizí a jak se na tebe usmívá, nebo pozoruje každý tvůj zkurvený pohyb. Nesnaž se mi namluvit, že je ti ta holka ukradená a že jsi na modelky. Neuvěřil by ti to ani tvůj táta."

,,Mého tátu sem netahej" zvýším svůj už tak dost hrubý hlas. ,,Neřekl jsem, že mi je ukradená. Není do prdele, fakt není. Ale Sony je prostě moje přítelkyně už dost dlouho a já vím, že s ní to má budoucnost. S Victorií nic nemám a ani mít nehodlám. Musím myslet dopředu, je mi osmnáct a jí šestnáct. Nechci jí tady na táboře v tomhle věku motat hlavu."

,,Co když jsi jí hlavu už pomotal?" zasadí přímo do bodu A. Polknu a uhnu pohledem. ,,Co když ona jí motá tobě? Uvědom si toho jiskření okolo vás. Myšlenky co máš, když jsi v její blízkosti. Pocity a chtě. Jo Harry, i chtě na tuhle šestnáctiletou holku. Musí tě přitahovat, protože ona přitažlivá je a to nemusí být dlouhonohá modelka s budoucností."

,,Přestaň" zavrčím skrze zatnuté zuby. Nelíbí se mi jeho slova, nechci si připustit, že by měl pravdu, Prostě nechci za každou cenu, protože by mi to zbořilo celý systém co si snažím postavit od příjezdu Sony.

,,Přiznej si to" ušklíbne se. ,,Ale nejlépe co nejdřív, protože s takovými pocity tady nejsi ani zdaleka sám. A to ještě nepřijel sousední tábor, ty víš moc dobře, co tím myslím."

,,Zayne já tě varuju" upozorňuji a zatínám ruce v pěst.

,,Už mlčím" usměje se zlomyslně ,,je nahoře v pokoji šest" zašeptá mi do ucha a rychle odchází ke skupině. Stojím tam asi minutu bez dechu, načež se rozbíhám po schodech nahoru.
_____________
- Je to ten správný pokoj, nebo ne?

Takže ahoj všichni, dneska to vezmeme stručně. Díly nevychází z důvodu, který jsem tu omývala už snad stokrát. Není čas, mám moc práce do školy a když už jí mám, radši jdu ven s kamarády. Poslední díl byl před dvěma týdny, což znamená, že to není až tak špatný. Ale dochází mi inspirace a já prostě nevím, co psát, aby to vůbec dávalo smysl. Díl je krátký a slušně řečeno o ničem. I tak jsme si v něm užila konverzaci mezi Harrym a Zaynem.

- Děkuju za překonání hranice 75k!!! je to tady brzo a já to cítím v kostech♥

- jinak se musíme začít pomalu posouvat v ději, chtěla bych to brzo ukončovat a to nám chybí ještě dva týdny!! takže to bude fofr, když počítám s krátkými díly :/

- hoďtě mi komentář, ať vím co si o všem myslíte, jak se vám děj líbil a co vám vadí na postavách, nebo na samotném příběhu:)

(ano, vím že je Victorie trochu zamotaná osoba, ale jaká holka není? celý je to zamotaný, já vím, já vím.)

MIluju vás. Díky za vše, co mi dokážete dát. Jste úžasní♥

Colette.