Rozhodla jsem se pokračovat i po těch negativních komentářích. Čárky začnu dělat tak, jak se dělat mají. 

Dokuřuji druhou cigaretu a hlavou si přidržuji telefon na rameni. Dým z cigarety zanáší vítr někam dolů z kopce, k chatkám které mám díky strmému kopci jako na dlani. Bylo vtipné pozorovat, jak do naší chatky zabíhá Kate ,Alan a nakonec Harry. Jak mě všichni hledají ,nebo spíše hledali. A jak se chatky vyprázdnily, když začala nová hra. Jak komické, dneska se hrála vybíjená. Míčové sporty tu musejí mít v oblibě. ,,Je to všechno na hovno" konstatuji a zašlápnu nedopalek. Zakloním hlavu a vlasy si svážu do gumičky tak, aby mi nikde nepřekážely. 

,,Co kdyby jsi poslechla Alana?" broukne do ticha Dominica. Trhnu sebou a nakrčím obočí i přesto, že mě moje nejlepší kamarádka nemůže vidět. Po tom dlouhém výkladu, co jsem jí řekla, jsme čekala jinou radu. ,,Prostě by jsi něco vyvedla, v tom ty jsi dobrá" dokážu si živě představit ,jak se ušklíbne. ,,A budeš zpátky tady, doma u nás" její hlas je vyrovnaný. Něco v hlavě mi říká, že jej jí to vlastně úplně fuk. 

,,To nemůžu" namítnu ,,nemůžu to tu opustit" vzpírám se. Na druhé straně je chvíli ticho a pak hluboký výdech. Vytáhnu si z krabičky druhou cigaretu, kterou si následně zapálím a vložím mezi rty. Moje zásoby cigaret se začaly dost menšit, což do budoucna není dobrý. 

,,Nás jsi opustit mohla?" rýpne si. Její vysoký hlas je mi najednou protivný a otravný, nedokážu si vysvětlit čím to je. Místo toho vyfouknu velký obláček štiplavého kouře. 

,,Jenže to jsem musela, byla jsem donucena" připomenu a přehodím nohu přes nohu, můžu tady sedět už tak hodinu a je mi to naprosto jedno. Můžou mě vyhodit už jen za tohle a nikomu na tom nebude záležet, proč by taky mělo? Nesnáší mě. Mám chuť na alkohol, vyndám cigaretu z pusy a navlhčím si suché rty. 

,,Ale teď máš možnost a nemusíš proto skoro vůbec nic udělat" namítne. Už není tak klidná, jak na začátku hovoru, kdy jsem jí ještě uslzená volala. ,,Nesnášíš to tam a sama jsi řekla, že ti chybí tvůj život tady, doma. Večírky, alkohol, kluci" začne vypočítávat. 

,,Ale.." řeknu a vzápětí zmlknu, nemám jak to dokončit. Nechci. 

,,Ale co Victorie? Nemám snad pravdu? Mám a ty to víš moc dobře. Co tam máš kromě buzerace, debilního bratra a kluka, kterej si myslí že mu patříš? No jasně, já zapomněla na Harryho. Bože nebuď husa zlato, ani ten o tebe nestojí. Sama jsi řekla, že má přítelkyni. Myslíš, že jí nechá jen kvůli tobě, i když ti neřekl ani to, že tě má rád? To je opravdu k smíchu" zamrkám, Dominica dokáže být upřímná a častokrát mi pomohla otevřít oči. Ale stejně mi to zrovna teď nepomáhá. 

,,Děkuju za podporu" prohodím ironicky. Znovu ten otravný povzdech, nad kterým musím protočit očima. 

,,Jen ti připomínám kde je tvoje místo. Hele, já musím jít, jdu dneska s partou do klubu. Tak se měj a přemýšlej nad tím, co jsme ti řekla. Ať třeba už zítra jdeme někam společně. Pa Vicky" s tímto mi hovor ukončí. Zírám na displej  a mám chuť ho hodit někam dolů na chatky. Jojo, kamarádka za všechny prachy. Je o dva roky starší, všichni z party jsou starší, ale nikdy jsme si a i neuvědomovala, jak strašně špatný to je.

Dokouřím cigaretu a sejdu kopec do chatky, tam si vezmu jen pár potřebných věcí a nenápadně probíhám mezi chatkami ke sprchám. Vzhledem k tomu, že jsou kurty až za Hnízdem mám s klidem volnou cestu. Zamknu se v jedné sprše a užívám si ten klid ve spojení s teplou vodou a vůní sprchového gelu. 

H A R R Y:

Jsem na ní extrémně naštvaný, ale z druhé strany chápu že nechtěla být po tom všem v naší chatce  pozorovat to, jak si navzájem vyříkávám pěstmi naše nevyřešené záležitosti. Zayn se zachoval jako zmrd největšího kalibru. Sám nevím ,kde se to v něm vzalo. Neříkám ,že nebyl kurevník, ale nebyl násilnický ani k holkám a ni k nám, kamarádům kteří se ho snažili vždycky podržet. Nechci si nechat přiznat že má Liam pravdu, řekl mi svůj názor na rovinu a já si toho vážím. Asi.

,,Sakra Harry pozor!" Zora kolem mě proběhne, aby stihla chytnou míč, který kolem mě obratně prosvištěl. ,,Hele nech si to svoje rozjímání na jindy, okay? Musíme to vyhrát" hodí mi míč a já ji kývnutím potvrdím, že chápu a že jsme zase nohama pevně na zemi. Nemeškám a míč hážu prudce po na druhou stranu hřiště, kde zasáhne nějakého kluka z Niallovo týmu. 

Když dohrajeme tuhle hru, ve které prohrajeme, všichni si sedneme na trávu, právě teď nehrajeme. Ze všech lije jako z konve, propocená trička a vlasy slepené. Není takové vedro jako včera ale zrovna nic příjemného to taky není. Všichni hluboce dýcháme a poleháváme na trávě. 

Nic neříkám, což je u mě zvláštní. Vždycky po zápase dávám rady, nebo řvu že jsme to posrali. Jenže teď ne, nemám k tomu co říct. Sám jsem na to sral. ,,Teď se budeme muset snažit, hrajeme proti Alanovi a jak víte, to musíme vyhrát" prohodím a lehnu si na záda. 

,,Co je ti?" zeptá se mě Zora, když si jde velká číst týmu pro něco k pití. Nechápavě k ní zvednu hlavu. ,,Nejsi ve své kůži, normálně by jsi nás teď peskoval za to, jací jsme líní švábi" uchechtne se. 

,,Jsem jen unavenej" pokrčím rameny. Jenže moje kamarádka se natáhne a sundá mi sluneční brýle ,které mě chrání před sluncem, které hřeje jako praštěný. ,,Neptej se" odseknu a nandám si zpět brýle. 

,,Ani nemusím, Zayn má taky pár modřin stejně, jako ostatní vedoucí. Tak se pochlub jak válčíš a hlavně proč" je neodbytná a otravná. jenže to myslí dobře a já jsem opravdu unavený na to jí odhánět.  Sednu si a rukama se zapřu za sebou. 

,,Hráli jsme flašku, všichni vedoucí a malá Johnson o odpoledním klidu" začnu. Zora se zasekne v půlce pohybu a vyvalí oči. ,,No, jenže se to po chvíli zvrtlo a prostě jsme si potřebovali nějak vysvětlit pár věcí" pokrčím nakonec rameny. Ona však protočí očima. 

,,Zase ona? Přijde mi to, nebo ta holka vyvolává problémy? Všude kde je se něco děje a navíc se kvůli ní perete" zní podrážděně. Protočím očima pro změnu já.

,,Nebylo to kvůli ní, bylo mezi námi už déle dusno" namítnu a považuji to jako uzavřenou kapitolu. Jenže kamarádka se jen tak nevzdává, ba naopak. 

,,Na něco se tě zeptám jo?" přinutím sám sebe, abych kývl ,,minulý rok jste se taky všichni poprali?" záporně zavrtím hlavou. ,,Okay a předminulý rok?" dotírá a mě dochází, kam tím míří. ,,Už od začátku tábora je něco jinak. Ty se Zaynem si pořád vjíždíte do vlasů a to oba víme, že to bylo vždycky jinak. Nepamatuji si rok, kdy by jsi nebyl proti Alanovi" hraně se zamyslí. ,,To je tak úžasná že ji všichni tak strašně milujete?" zeptá se najednou přímo. ,,Nebo spíše, že o ní bojuješ se Zaynem?" 

,,Do píči Zoro" vyjedu až sebou vylekaně trhne. ,,To je absurdní, Tori nemám nějak extra v lásce a opravdu se kvůli ní nehodlám hádat s ostatníma. Zayn si za to může sám, chová se jako násilník, včera jí udělal modřinu a mě tohle" ukážu k pravému nateklému oku. ,,Nemám zapotřebí se kvůli takové malé holce pobít. To by jsi snad mohla vědět" zavrčím. 

,,Nezapomeň na Sony" neodpustí si, načež se zvedne a odejde za partou kamarádek. Naštvaně za ní koukám, ví hovno. Ale hlavně že mele.

Ozve se hvizd píšťalky, hra s Alanem, na kterou bych málem zapomněl. Svolám svůj tým k sobě, mám pocit moci, jako vždy když nad nimi tak stojím. Upírají ke mě zvědavé pohledy a čekají kázání. Nemůžu je zklamat i přes ty všechny zmatené myšlenky uvnitř mé hlavy. ,,Sakra děcka, víte jak to mám s Alanem ne?" všichni přikyvují. ,,Potřebuji abychom to vyhráli, chceme přeci jenom táborový pohár ne?!" všichni nadšeně vykřiknou. ,,Tak se sakra snažte, ať nám to nenandají!" dám ruku do prostřed, všichni ji položí na tu mou a společně jí vyhodíme do vzduchu. 

Miluju ten pocit, být tady s těmi všemi. Pomáhat a dokonce rozkazovat tak, abychom nakonec dostali ten pohár. A jde mi to, proto si mě také už po tolikáté volí jak vedoucího. Prostě to v sobě mám a je to taky ta jediná věc, kterou jsme si teď na sto procent jistý. 

V I C T O R I E:

,,Tak ty už si ze mě musíš dělat srandu" vyruší mě vysoký dívčí hlas. Zrovna si suším ručníkem vlasy,  skloněná uprostřed naší malinké chatky. Narovnám se a změřím si ji pohledem. ,,Kde jsi sakra celou dobu byla? Když jsem přišla od Ann, tak jsi tu nebyla, tak jsem si myslela že jsi už šla, jenže nebyla jsi ani na nástupu. Když tě hledal Harry a Alan, bylo mi to podezřelý a tak jsem se byla ještě podívat ale ty jsi tu pořád nebyla. Bála jsem se o tebe!" 

,,To je hezký" odpovím upřímně a lehce se usměji. Zvedne jedno obočí na důkaz toho, že jsme ji nejspíše slušně překvapila ,,Myslím to vážně" pokrčím rameny a dál se věnuji vysoušení vlasů. Zavře dveře a projde okolo mě ke svojí posteli, kde si zkříží nohy pod sebe do tureckého sedu. V ruce drží dvě energetické tyčinky a jablka. Od každého jedno mi hodí na postel a opře se o zeď za ní. 

,,Řekneš mi tedy, kde jsi byla?" zeptá se a zakousne se do zeleného jablka. Hlavu natočí k levému rameni a přežvykuje ukousnuté sousto. Povzdechnu si a pověsím ručník na háček u umyvadla, potom si také sednu na rozvrzanou postel a kývnutím poděkuji za donesenou svačinu. Natáhnu se pro Harryho mikinu pohozenou na posteli a navleču si jí na tílko,  co mám na sobě. K tomu si zalezu pod deku a zahryznu se do jablka stejně, jako předtím Kate. 

,,Byla jsem na kouřícím kameni, nahoře na kopci. Chodím tam kouřit a taky často volat s nejlepší kamarádkou. Dneska jsem tam byla obzvlášť dlouho a vykašlala se i na vybíjenou a to jen proto, že jsem byla chvíli před tím u kluků-vedoucích na chatce a hrála s nimi flašku. Jenže se to ke konci lehce zvrtlo a oni se do sebe pustili. nechtěla jsem být u toho a tak jsme od tud vyklouzla, protože jsme měla pocit, že to je kvůli mě." Moje spolubydlící mě klidně pozoruje a poslouchá.

,,A bylo to kvůli tobě?" zeptá se. Kousnu se do rtu a následně znovu do jablka. Více se zachumlám pod deku a neurčitě pokrčím rameny. ,,Aha, ale to by jsi asi měla vědět, nemyslíš?" položí mi druhou otázku, na kterou nejsem zase schopná odpovědět. 

,,Já vůbec nevím" uchechtnu se poraženě. V klíně mi leží ruka, jejíž zápěstí se barví do fialova, nečekala jsem, že má až takovou sílu. ,,Ale musím uznat, že má Zayn sílu" pozvednu můj objekt pozornosti a Kate vyvalí oči. ,,Takhle to asi nějak dopadá, když si kluk myslí, že jsi jeho holka a ty ho okřikneš" ušklíbnu se. Kate nechápavě zavrtí hlavou ,,debil no." 

,,Tohle bych do něj nikdy neřekla" zamumlá Kate. ,,Jako děvkař to on je, holky se mu vždycky líbily, líbí a asi i líbit budou, ale že by jim ubližoval? To mi k němu prostě nejde" pořád vypadá nevěřícně. 

,,Mi povídej, překvapilo mě to víc než tebe, i když ho znám kratší dobu" odfrknu si. ,,Vždyť já se sním líbala" její zalapání po dechu ignoruji ,,já si myslela že je fajn a šla se mu ráno dokonce omluvit. Jsem husa prostě" sprásknu rukama a rozkoušu poslední sousto jablka. Ohryzek, ohryzaný do posledního poživatelného kousku hodím do koše. Tedy, alespoň se o to pokusím, jenže se o pár čísel netrefím. ,,Do prdele" zakleji. Kate se uchechtne a zkusí to taky, jenže ona to k mému překvapení zvládne trefit. 

,,Takhle se to dělá" zasměje se, jenže pak zvážní. Jsem ráda, že jí to mohu říct. Pokud to byl dobrý nápad zjistím až později, budu se však modlit, ať se svěřuji té správné osobě. ,,Byli všichni takový podráždění všichni, pořád se zabíjeli pohledy. Ale ne tak jako obvykle, že chtěli vyhrát. Spíše nenávistně a vládlo mezi nimi napětí" ukončí popis chování. Polknu. 

,,Můžu za to já, Liam mi sám řekl, že jsem je proti sobě poštvala" konstatuji. Další nevěřícné vykulení očí. 

,,Liam? Takový neviňátko? To se mi ani nechce věřit. On byl vždycky takový ten, který se o všechny pečlivě staral. Asi za to může jeho povaha, chce aby všechno klapalo a byl každý v pohodě" snaží se mi pomalu vysvětlit. Pohrdavě si odfrknu. ,,Ale fakt, on to určitě nemyslel tak zle. Znám ho už pár let.." přeruším její bránění. 

,,Milá Kate, já u toho na rozdíl od tebe byla. já ho slyšela, ještě teď mi jeho slova znějí v hlavě jako nějaká říkanka. Nebylo to nic příjemného" ujistím ji a rozbalím svoji ovocnou energickou tyčinku s příchutí banánu a hořce žvýkám první sousto. 

,,Co přesně říkal?" zamumlá nejistě, jako by se bála mé přehnané reakce. Třeba se i bojí. Povzdechnu si a zrekapituluji ji ty slova, co mě tak dostala. 

,,Měla by jsi se začít kurva chovat jako ta velká holka na kterou si hraješ, pomůžeš tím nám všem. Nebo by jsi tady taky vůbec bejt neměla" řeknu s přiškrceným hlasem. Ani sama nevím, proč mě to tolik sebralo, ale prostě se ve mě něco zlomilo a napravily to tři cigarety. Teda skoro napravily.. 

,,Wau" zašeptá Kate. 

,,Jo" odtuším.

,,To je drsný" konstatuje.

,,To tedy je" přikývnu. 

,,A co ostatní?" zeptá se zvědavě. Už také pojídá tyčinku a kouká při tom na mě jako na svatý obrázek. Nevím, kde se ve mě bere tolik důvěry v ní, ještě nedávno jsme se hádaly jako zběsilé a teď se jí tady svěřuji. Mohu to kdykoliv ukončit ale já nechci. Vyhovuje mi to, je fajn se svěřovat i někomu jinému než kamarádce po telefonu, která vám stejně neodpovídá tak, jak by jste vy chtěli. 

,,Když mi něco podobného řekl poprvé, byl u toho Louis, který po celou dobu mlčel a nakonec ho zastavil. A po druhé, když mi řekl tohle to, tak už jsme byli sami" pokrčím rameny ,,nevím jak to berou ostatní a ani to tak nějak nemám sílu řešit." 

,,Chápu" pokývá hlavou a lehne si na záda tak, že jí pod dekou kterou se přikryje ani nevidím. Nastane ticho, ve kterém si v klidu rovnám své myšlenky. Jenže nás obě vyleká hlasitý hrom, který se ozve opravdu nečekaně. Na střechu bubnují kapky, napřed pomalu a ve skoro stejných časových intervalech, až se nakonec rozprší v pořádný slejvák. ,,Nemám ráda bouřku" ozve se zpod peřiny. 

,,To jsme dvě, jen se lekám těch hromů" zasměji se a také si lehnu na záda tak, abych byla stále přikryta dekou a odněkud na mě netáhlo. Nasaji vůni, která stále přetrvává v Harryho mikině. Je dlouhé, mám ji do půlky stehen a je příjemná na dotek. Je mi v ní příjemně teplo a tak nějak..dobře. 

,,Aby jsi se nezamilovala" neodpustí si moje spolubydlící rýpnutí. Protočím nad ní očima a přikryji si i hlavu.

,,To nehrozí" ušklíbnu se. Deka mi nezaručuje úplnou tmu i přesto, že je v místnosti šero a venku díky silnému dešti taky není zrovna jasno. Z nenadání se kromě hlasitých kapek, dopadající na naší střechu ozvou i dveře, které se otevřou. Kate nic neříká a ani nově příchozí nehodlá vydat hlásku, podle které bych ho, nebo snad jí poznala. 

,,Tak já půjdu..ehm..i když prší. No co, nevadí. Vezmu si bundu" slova mé kamarádky mě vyděsí. Cože? Ona chce opravdu odejít i když ví, že mě tu nechá s osobou, kterou nedokážu určit. Zavrzání postele a kroky. Šustění bundy mi potvrdí moje myšlenky, ona fakt odchází. Hození nějakých těžkých bot na zem a následné kroky. Otevírání dveří, chvilka přímého deště a následné zavírání dveří. Polknu. 

,,To se mě snad bojíš?" ozve se dotyčná osoba, která právě přišla. Ztuhnu. 

(poznámka autorky: tak miláčci, tady jsem vám to chtěla ukončit. Jenže díky tomu, že jsem vám slibovala delší kapitoly a pomalejší přidávání, tak pokračujeme!)

,,Ehm" zamumlám a stáhnu si deku z hlavy. Stojí tam, promoklý na kost a s lehkým úsměvem na rtech. Z oblečení i z vlasů mu padají kapky a na nezahalené pokožce se mu objeví husí kůže. Má jen kraťasy a tričko, jako by si nevšiml toho počasí a šel se opalovat. ,,Není ti zima?" plácnu první věc, co mi přijde na jazyk. Ignoruji jeho monokl okolo pravého oka. 

,,Zahřeješ mě?" kousne se do rtu a usměje se. Efekt to má přímo zabijácký. Přikývnu trochu nejistě. Začne se svlékat z černého trička, které má stejně úplně promočené. Hodí ho na zem a začne i s kalhoty, odvrátím pohled za což si vysloužím smích. Chraplavý a hluboký. Pohled vrátím, stojí tam jen ve slipech, pořád s mokrou kůží a drzým úšklebkem. Rozejde se směrem ke mě, nic nenamítám, jen se posunu, aby si mohl sednou vedle mě. 

,,Studíš" zašeptám, když sedí vedle mě a opírá se o zeď z prken, které tlačí do zad. Schválně mi položí ruku na ruku a směje se, když s vyjeknutím cuknu. ,,Proč jsi si nevzal deštník, pláštěnku, nebo třeba bundu" protočím očima, když sleduji jeho mokré oblečení na zemi. ,,Takhle ti to neuschne" podotknu. 

,,Chtěl jsem si vzít mikinu, jenže jsem jí tak nějak nenašel" uchechtne se. Dojde mi to, uculím se a schválně si jí přitáhnu až ke krku. ,,Ale sluší ti" polichotí mi. Děkovně kývnu a vyhrabu se zpod deky a když pevně stojím na nohách, jdu po špičkách až k jeho oblečení, ležící skoro u dveří. Vím že si mě prohlíží. Zem studí a jeho oblečení stejně tak, beru ho a přejdu k umyvadlu, kde ho vyždímám a následně ho přehodím přes dveře od skříně. 

,,Proč jsi vlastně přišel, Harry?" zeptám se jemně. Stojím naproti němu a propaluji ho zvědavým pohledem. Ani nemrkne, jen se znovu, až asi po sté usměje tak, že mu vykouknou ďolíčky. 

,,Chtěl jsem s tebou mluvit" pokrčí rameny. Deku má u pasu, takže dobře vidím jeho hruď, posetou tetováním. Má je opravdu zajímavá a pro mě některá i nepochopitelná tetování. Dva ptáčky a motýla, ze kterého díky dece vidím jen půlku. Kdo by si pro pána Boha nechal vytetovat velikého motýla na břicho? ,,Pojď sem." 

,,Nejsem pes" odfrknu, ale mé nohy se samovolně rozejdou jeho směrem. 
_________________
- Ahoj všichni! Vítám vás u nového dílu, který má přes tři tisíce slov. Mělo to být delší, ale chtěla jsem, aby jste to měli co nejdříve. Příští díl bude až kolem posledního srpna:)
- Dostalo se mi informace, že jsem namyšlená kvůli tomu, že neodpovídám na  komentáře. Za to se omlouvám, nevěděla jsem že je povinné odpovídat na každý komentář. Od teď vám budu odepisovat na každý komentář, když budete chtít. Za minulé vám chci poděkovat, když vidím že o příběh stojíte, budu si hledat čas na psaní kdy jen to půjde. 
- Jen chci, aby jste věděli, že pro mě vaše podpora moc znamená a každého svého čtenáře si nadprůměrně vážím. Děkuji z všechno. 

Mějte se fajn. Vaše Colette.