Děkuji neuvěřitelně moc za 30 tisíc přečtení! Je to mega super! 
Budu k dílům přidávat gify, které máte v médiích, protože jsem našla pár opravdu dobrých. I když to stejně společně s písničkami všichni ignorujete :-D
_______

Sednu si na své místo vedle bruneta a vytáhnu si deku až ke krku i přesto, že mě dostatečně hřeje jeho mikina. Nemám odvahu na to zvednout hlavu a podívat se mu do očí, ale mám tolik otázek. ,,Zlobíš se na mě?" vyzvídám. Harry se uchechtne a rukou, kterou měl do teď položenou na mé dece si prohrábne své stále mokré vlasy. 

,,Měl bych?" odpoví mi otázkou, povzdechnu si a přikývnu. ,,Prohráli jsme, takže bych asi měl" prohodí Harry. ,,Ale asi si měla nějaký důvod tam nejít" dopoví. Nevím jak odpovědět, jestli se tomu vyhnout, nebo mu zalhat. Jenže proč bych mu měla vlastně lhát? Vždyť je to stejně úplně jedno, jestli vynechám jednu z těch hloupých dětských her. 

,,Kouřila jsme nahoře na kopci a volala s kamarádkou" řeknu popravdě. S Harrym to ani nehne, nejspíše ode mě podobnou otázku čekal. ,,Ale taky jsem se nechtěla vidět s ostatními vedoucí" zamumlám. Zvednu pohled k jeho tváři, která je natočená mým směrem a zkoumá mě, jako bych chtěla ještě něco říct. ,,Prostě jsem se na to vykašlala hned z několika důvodů" ukončím to s povzdechem. 

,,Tori uvědom si, že jsi ve hrách dobrá a mi tě tak jako tak potřebujeme, jako další tažnou sílu. Nemůžeš si jít jen tak zakouřit, s čím jen tak mimochodem přestaneš" jeho hlas je hrubý, ale klidný. Zamrkám a na prázdno otevřu údivem pusu. Nic z ní však nevychází, takže pokračuje směle dál. ,,Je to nezdravé a ještě k tomu zakázané." 

,,Je to moje věc" připomenu mu. Hodí po mě naštvaným pohledem, který mě donutí svěsit hlavu. 

,,Victorie, nikdy neříkej, že je kouření v šestnácti tvoje věc" zvedne na mě hlas ,,je to kravina." Promne si kořen u nosu a lehce zasyčí, když přejede po nafialovělé kůži okolo oka. ,,Věř mi že to dělám pro tvoje dobro, nechci aby jsi měla špatný plíce ve stáří a navíc mají kuřáci problém s dechem a mi potřebujeme vyhrát nějaké další zápasy." 

,,Jak mi to chceš zakázat?" vzdoruji i přesto, že jsem se s ním nechtěla vůbec hádat. Ticho přeruší hlasitý hrom, který zapříčiní moje vyjeknutí a Harryho cukající koutky. Skousnu si horní ret a podívám se na strop, jakoby se měl každou chvílí probořit pod nátlakem velikého, čerstvě spadlého stromu. 

,,Neboj se" řekne Harry jemnějším hlasem než předtím. ,,Co se týká toho zakazování, tak se neboj, já se dokážu postarat, že se o každé další zapálené cigaretě dozvím" je na něm prostě jasné, že si nemůže ten jeho lehce povrchní tón odpustit. ,,Zítra je první velký táborák" oznámí mi, aby odvedl pozornost od prvního tématu. 

,,První?" pokrčím obočí a on souhlasně přikývne. ,,To jich bude do konce ještě několik malých?" 

,,No tak docela, jeden velký zítra a další malý na konci příštího týdne. Ten bude sloužit jen k upoutání pozornosti a záchytnému bodu k bojovce. A poslední den před odjezdem, poslední a největší na rozloučení" vysvětlí mi. Mě však nejvíce zaujme nejvíce zmíněná bojovka, se kterou jsme opravdu nepočítala. Oni chtějí pro všechny kategorie udělat stejné bojovky?

,,Ehm, jak jako bojovky?" vyslovím svou myšlenku nahlas. Harold se zaculí a pozvedne na mě obočí. ,,Ne že bych se bála, jen mě to zajímá" pokrčím rameny. Harry se však culit nepřestane, takže mu dám menší ránu do ramene. 

,,Obyčejná stezka odvahy kterou zvládají i malé děti" mávne nad tím rukou a ve mě si něco oddechne. ,,Ale tak malé děti skoro vůbec nestrašíme, to na těch velkých si teprve pochutnáváme" jeho hlas je zlomyslný a já sebou cuknu při dalším hlasitým hromu. Déšť neustává, spíše naopak pořád víc a víc sílí. Harry si najednou obmotá svojí silnou paži okolo mého trupu a já se překvapeně napnu.

,,To mám radost" zamumlám trochu trpně. Je zvláštní pocit mít Harryho teplo okolo zad, když mi jeho prsty drží bok. Dává to zároveň pocit bezpečí, což je docela směšné. Jako by se mi měla něco stát při bouřce v chatce a ještě k tomu pod dekou. 

,,Slyšel jsem, že ti mají přijet zítra rodiče" ušklíbne se. Na to jsem skoro zapomněla i přesto, že mi to nedávno Alan říkal. ,,Osobně si myslím, že to bude fajn návštěva, nemyslíš?" škádlí mě. Na to ale teď opravdu nemám náladu. Mám chuť vraždit jen při představě, že mě přijedou kontrolovat rodiče. Co když budou mít kecy, třeba před celým táborem? Nebo mě dokážou zesměšnit jinak? 

,,To je v prdeli" dám si vyčerpaně hlavu do dlaní. Harry se uchechtne, na což mu odpovím zvednutým prostředníčkem, což ho rozesměje ještě dvakrát tolik. ,,Ty se možná směješ, ale já už teď vymýšlím místa, kam se před všemi poschovávám" zamumlám. 

,,Jak jako poschováváš?" nechápe mě. ,,To se hodláš svým rodičům celý den vyhýbat? Mají přijet až večer" vypadá překvapený. Asi nepochopil, že oni nejsou jediný, se kterými nechci ten den ani trávit, natož se s nimi jen vidět. 

,,Ještě před Zaynem a Liamem" vyndám si hlavu z rukou, o které jsem si jí opírala a natočím se na něj. Hluboce si povzdechne a změří si mě zvědavým pohledem, který následně vystřídá ustaraný. 

,,Vicky..on ti to Liam řekl, viď?" zeptá se  a já přikývnu. ,,Nehodláš kvůli tomu udělat to, co ti Alan nabídl, že ne?" položí druhou otázku, přičemž očekává mojí další němou odpověď. Kousnu se do dolního rtu a pokrčím rameny. Harry se na mě káravě podívá. 

,,No co?" vyjedu, načež sebou rychle cuknu při zaznění dalšího silného hromu. Harry jen posílí stisk okolo mého těla a já se podvědomě přitisknu ještě blíže k němu. 

,,Zapomeň na to. Z Liama si nic nedělej, jemu se jen nelíbí že všechno neklape tak jak má. Chtěl aby jsi si dala za vinu příčinu tohohle" ukáže na své oko ,,ale to je kravina. Mezi námi vedoucími je napětí už delší dobu a prostě nám tohle i pomohl. Jenže to si nedokáže připustit a tak to dál za vinu prvnímu člověku, který se k nám připletl" doslova mu visím na rtech. Narůžovělých polštářcích, které se pohybují při každém vyslovené slově. Jsou úchvatné. 

,,Dobrá" odvrátím pohled a lehce se usměji. 

,,Co se týče toho Zayna" začne nové, ne zrovna dobré téma. ,,Tak jeho chování překvapilo asi všechny" pohledem hypnotizuje moje tmavé zápěstí. ,,On je hodný a v pohodě kluk, to víš sama" podotkne a já chtě nechtě přikývnu ,,jenže si od něj nemůžeš nechat rozkazovat." 

,,Ono ale prostě" řeknu několik nesrozumitelných slov. ,,Mám ho ráda a záleží mi na něm, byl tady se mnou ten týden hodně za dobře a já ho.." nevím jak tuhle zvláštní větu dokončit. Harrymu však na očích vidím, že chce abych tu větu dokončila. Rozčiluje mě to. 

,,A ty ho..?" zopakuje slova, ke kterým chce slyšet pokračování a já se nepříjemně zavrtím. Jeho stisk na mém boku nepolevuje a pevně mě drží. Ticho které ruší jen kapky, bubnující na střechu jako do bubnů, je dusivé. 

,,A já ho i přesto nechci nějak extra vidět, protože si naivně myslí, že jsem jeho holka a co je horší, tak jeho majetek" povím. Harryho tvář je nečitelná, nevím co si myslí. ,,Přijedou jen mé rodiče, nebo i ostatních dětí z tábora?" zamířím jiným směrem v konverzaci. Pochopí. 

,,Asi jen ti tvoji, jako každý rok" ušklíbne se. ,,Vždy přijedou, povídají si s Orlem o výkonech jejich syna, které jsou vždy nejlepší, samozřejmě a potom si jen projdou celý tábor, aby věděli jak je všechno v pořádku, načež zamíří k nám do chatky, aby zkontrolovali stav chaty, kde spí jejich milovaný synáček a nakonec jen zůstanou na oheň." 

,,Bože, to bude strašný" běduji. ,,Moje příšerná matka, otec držící bobříka mlčení a dokonalý Alan. Já jsem opravdu jako z cvokárny" to už Harry propukne v smích a já se k němu přidám. ,,Myslím to vážně! Vždyť u nás doma není k vydržení! Matčiny dotazy, jestli jsme naučení do školy a potom otázky směrované na Alana typu: 'už umíš anatomii? Tu od tebe budou vyžadovat a jestli ano, tak si jí projdi ještě jednou', pak na tátu, který mlčí a jen na všechno přikyvuje. Stejně by se ani nedostal ke slovu, máma je strašná stíhačka" protočím očima ,,a chápeš, Alanovi se pozornost líbí, protože je všechna směřována na něj a prostě..eh, stejně si můžu dělat co chci."

,,Máte to doma dobře udělaný" směje se Harry a já jen kývnu. ,,To u nás je to jednoduší" ušklíbne se a já napjatě čekám, až mi poprvé prozradí něco ze svého života. ,,Jak jsi si všimla, tak má sestra je něco mezi Emo a Gothic, což mámu málem položilo,, vzhledem k tomu že si přála mít doma malou princeznu a časem z ní dělat modelku. Což jí překvapivě nevyšlo. Máma se po odchodu táty zhroutila a já se musel o všechno starat, pomáhat, vozit a tak. Dejme tomu, že nám hodně věcí dovolí a kdybychom nejeli sem, mohli by jsme doma dělat prakticky cokoliv. Ona stejně jen sedí u televize a  kouká není, s mrtvolným výrazem a častokrát ani nevnímá." 

,,To jsem nevěděla, Harry" zamumlám a lehce ho pohladím po ruce. Zvedne ke mě pohled a lehce se usměje. ,,Jsi určitě skvělý syn a bratr, když se takhle staráš" pochválím ho a on mi děkovně sevře ruku, kterou jsem ho pohladila. Nastane ticho, ve kterým se držím za ruce. ,,A co táta?" pokračuji, i když pořád ne moc veselým směrem. Chci o něm vědět hodně, co nejvíc. 

,,Utekl s nějakou mladou krávou, která po něm chtěla stejně jenom peníze. Když odcházel, řekl jenom: 'Budete v pohodě, nebojte' a byl pryč. To že mám je naprosto v háji psychicky je mu taky slušně fuk" odfrkne si ,,nikdy mu na nás nezáleželo, byl a je to bastard" jeho svaly se napnou. 

,,Každá rodina má něco" zamumlám a on na mě znovu stočí pohled. Už klidný a znovu se lehce usmívající. ,,Proč jsi vlastně doopravdy přišel Harry?" vyslovím stejnou otázku po druhé za sebou během jedné hodiny. 

,,Už jsem ti říkal, že jsem si s tebou chtěl promluvit" řekne. ,,Mluvili jsme a mluvíme, takže jiný důvod není." 

,,To, že mluvíme je pravda, jenže zároveň mě objímáš, držíme se za ruce a jsme na sebe nalepení pod jednou dekou v jedné posteli" vychrlím. Párkrát překvapeně zamrká a pak nakrčí obočí, jako by byl celou dobu v transu a až teď se z něj probudil. 

,,Vadí ti, že se tě dotýká?" skousne si dolní ret a pustí mou ruku ,,vadí ti, že tě objímám?" odendá svoji ruku z mého boku. Nestačím ani projevit překvapení, když na mě hodí do peřina a nalehne na mě. Hluboce dýchám, přičemž mi jen hluboce kouká do očí. ,,Tak řekni Victorie, vadí ti to?" Chytne mi nad hlavou zápěstí a stlačí je k sobě, bolestně zasyčím, když zmáčkne modřinu. 

,,Harry" zašeptám, než přitiskne své rty k těm mým. 

,,To není odpověď, kterou po tobě chci" upozorní mě a odtáhne se na pár centimetrů. Jeho dech se mi odráží v obličeji a voní po mentolových bonbónech, které jsem jako malá kradla s mamky kabelky. 

,,Já vím, ale já ti nedokážu odpověď" zašeptám. ,,Ale já nevím, jestli si u tebe neumím určit stranu. Je to něco mezi ano a ne." 

,,Láska a nenávist?" opáčí a já se nepříjemně zavrtím. Zavrtím záporně hlavou a pokusím se vykroutit z jeho sevření. Neúspěšně. 

,,Nebuď hloupý Harry, nemůžu k tobě po tom týdnu cítit lásku" řeknu ledovým hlasem, chci aby si to vryl hluboko do paměti A já vlastně taky. ,,Ptal ses, jestli mi to vadí a pak jsi mě políbil" Harry to udělá znovu, tentokrát dlouze ,,a já řekla že-" udělá to po třetí, tentokrát to trvá o dost dýl. Je to procítěné a takové zvláštní. ,,Že nevím" dopovím. Hlas se mi klepe, zatímco Harry se ušklíbne. 

,,Ale víš Vicky, ale nemůžeš si to přiznat" pustí má zápěstí a sleze z postele. Beze slov si na sebe oblékne oblečení, které je ještě stále mokré a i přes déšť, který od jeho příchodu nepřestal, vyjde z chatky. Nechá mě tam ležet na  posteli na zádech, jako brouka. 
***

,,Dneska se hraje slíbená překážková dráha" ozve se Orlovo hlas, který mě probudí z dumání. ,,Kvůli špatnému počasí jsme zrušili vodní hry, které přesuneme na jiný den. Navíc je překážková dráha celkem vysilující a bude jako jediná hra za dnešek. Po obědě se totiž budeme soustředit na veliký táborák, první v řadě, na který si musíme napřed sehnat dřevo. Takže vás dnes odpoledne čeká cestování po lese a nošení dříví."

,,No to je úžasný" zamrmlá vedle mě Emet. ,,Celý žhavý nosit velký klády jako magor" protočí očima a já se musím uchechtnout. 

,,Děláme to každý rok" upozorní ho Zora, stojící vedle mě. ,,Navíc se neboj, ono ti to neublíží" rýpne si ,,nebo možná tvému dokonalému účesu" prohrábne mu nagelované černá vlasy. Emet na ní vytřeští oči a hned si začne účes srovnávat do stejného tvaru, jaký měl před tím. Je to opravdu vtipný pohled. 

,,Jsi kráva? Dělal jsem se s tím půl hodiny!" zvedne na ní hlas. Ona jen lajdácky pokrčí rameny a mávne nad tím rukou. 

,,Nebuď taková bábovka, jsou to jen vlasy" odfrkne a projede je rukou ještě jednou. ,,Spíš naber sílu, aby tě to nošení polínek, klacků a větviček vůbec nezabilo" její hlas je drzý, zatímco Emetův naprosto vytočený. 

,,Starej se o sebe" zavrčí a otočí se k nám zády.  Mám co dělat, abych se nezačala smát nahlas. Zora se jen ušklíbne nad jeho chováním a dá si ruce v bok. Je vyšší než, ne o moc, ale je to znát. Nevypadá to, že by mě nějak extra vnímala, stejně jako ostatní členové týmu. Jsou nejspíš stále naštvaní, že jsme je v tom včera nechala. Nemám výčitky svědomí, protože nemusím. Ať si můj vnitřní hlásek říká co chce.

,,Dobře děcka, tak se dojděte někteří převléct do něčeho teplejšího a potom se přesuneme kousek za les na pole, kde jsme v noci připravili dráhu" Orel se rozejde směrem k hnízdu a mi ostatní ke svým chatkám. Po tom celo nočním zavlažování to tady vypadá jako v bažinách. Je sychravo, zataženo a i přes roční období zima. Když stojím před skříní, ve které mám na věšácích pověšené dvě mikiny a jednu bundu, napadne mě myšlenka, že bych si vzala Harryho mikinu, ve které jsem dokonce spala. Pak si to rozmyslím, přeci jenom nechci vířit vodu. 

Hodím na sebe černou mikinu, která se k černým leginám hodí a vyjdu z chatky. Vidím, jak ostatní míří rovnou někam nahoru do kopce, podél lesa až mi zmizí z dohledu. Jdou za sebou jako jedna velká lidská stonožka. Každý jinak oblečen, v mikině, bundě, pláštěnce a jeden magor dokonce jen v krátkých kalhotách. Jako by mu nedocházelo, že se stejně brzo spustí další vydatný déšť. 

Sama se připojím ke konci této stonožky a jdu s rukama zabořenýma hluboko v kapsách mikiny, která příjemně hřeje. Uvědomuji si, že se blíží příjezd rodičů a už jen z té představy se mi zvedá žaludek. Dokážu si představit tu ostudu, kterou díky nim zažiji. Vždyť sem žádní jiní rodiče nejezdí. Tak proč ti naši ano?!

,,Vypadáš zamyšleně, nebolí tě to?" otravný hlas, který proklínám už šestnáct let své existence, se mi ozve po pravé straně. Vzhlédnu k Alanovi, který je asi o hlavu větší než já a protočím očima. ,,Ale copak, sestřička se zlobí?" 

,,Spíš truchlím" ušklíbnu se a přeskočím potůček vody, tekoucí z kopce dolů. Jeho kroky se nevzdalují, ba naopak jdou stejným tempem vedle mě. Mlčí, ale i tak vím, že mu to v hlavě šrotuje. ,,Dneska přijíždí naši." 

,,Já vím, volal jsem s nimi ráno" přikývne, což vidím jen periferně. ,,Asi se moc netěšíš, viď?" odtuší. 

,,Uhodl jsi, doslova se jejich příjezdu děsím" řeknu na rovinu ,,bude to ostuda největšího kalibru a navíc jsem byla nadšená, že je celý tři týdny neuvidím" řeknu a je mi naprosto jedno, že jim to vykecá. Musí to vědět, ví jak se s nimi všemi snáším. S dokonalou rodinou snů, jak by nejradši řekla matka všem našim sousedům a známým. Mě by tedy před tím zavřela do koupelny. 

,,Přeháníš" tvrdí ,,vždyť přijedou jen pokecat a podívat se, jak jsme na tom. Nedělej z toho kovbojku" dokážu si živě představit, jak protáčí očima. 

,,Já o to nestojím" zavrčím a zrychlím krok. Jsme pár metrů od předposledních lidí v ředě, ani jsem si nevšimla že zrychlily krok. Jsme s bratrem poslední. ,,Navíc já nejsem ta maminčina holčička, dcera všech dcer královna" ušklíbnu se. Alan si povzdechne. 

,,Chováš se jak malá" vysměje se mi. Jen pokrčím s nezájmem rameny. ,,Tohle si namlouváš, rodiče a hlavně máma nás má oba stejně ráda" poučí mě jako malého fracka. 

,,Nebudu ti to vymlouvat Alane, ale já vím své a mám k tomu tvrzení své důkazy" řeknu se stále klidným tónem, ale to trpné bodnutí musel slyšet i hluchý. Alan mi položí ruku na rameno, ale já cuknu. ,,Nehrabej ne mě" zavrčím a rozeběhnu se. Jenže on běží za mnou, a dostihne mě ještě před tím, než stihnu předběhnout ty lidi před námi. Drží mě a já hluboce dýchám, přičemž se na nás ta skupinka táborníků divně dívá. 

,,Victorie nemůžeš vždycky před vším utíkat" díky těsnému sevření u jeho těla slyším, jak mu hlasitě bije srdce. ,,Ona to tenkrát nemyslela vážně a ty to víš, prostě to jen plácla a určitě toho lituje" mluví tiše. Do očí se mi derou slzy, jako vždy, když na to myslím. Párkrát rychle zamrkám a zkusím se nadechnout. 

,,Pleteš se" syčím na něj jako had. ,,Jen neví, že jsem stála za dveřmi a ani se to nikdy nedozví. Nic by to nezměnilo a ani toho nelituje" kroutím se, ale on mě pořád pevně drží. Jen zápěstí se vyhýbá, ví moc dobře jak velká modřina tam je. 

,,Už jsi o tom s ní někdy mluvila?" zeptá se prudce ,,nemluvila, mě to je jasný" uchechtne se ledově. ,,Nikdy s nikým o ničem nemluvíš, nechceš se svěřit a držíš všechno v sobě. Všechno co cítíš, to co si doopravdy myslíš taky neříkáš a že jsi drzá dost. Kdyby jsi si někdy s mámou jen promluvila o tom, co jsi slyšela, mohly by jste si promluvit a třeba se konečně přestat hádat."

,,Buď tak hodný Alane, a přestaň si hrát na něco, co není pravda. Protože ty mě neznáš, stejně jako máma nebo táta. A vyhovuje to takhle všem, věř mi" informuji ho nehezkým tónem. Cítím že stisk povoluje a on mě pouští. Ani se neohlížím a vydávám se směrem, kde zmizeli ostatní táborníci. Alanovo kroky jsou až za mnou, nesnaží se mě doběhnout. A za to sem mu vděčná. 

Když spatřím ty překážky, co máme zdolávat, mám chuť si jít zase zapálit. To ani nepočítám, že má za chvilku začít pršet. No, dnešek bude ještě velmi zajímavý. 

____________
- Naprosto o ničem, já vím, omlouvám se. Ale prostě jsme nevěděla, co tam mám ještě narvat. Má to zas jen ty tři tisíce slov, což není to, čeho jsme chtěla dosáhnout, ale tak stalo se. Příští díl očekávejte tak až v září, do pondělí to opravdu nestihnu napsat. 
- Děkuji moc všem za minulé komentáře, jste naprosto úžasní♥
- Názor mi když tak hoďte do komentářů, ať vím, jestli se líbilo:)

Vaše milující, Colette.