Neměla jsme moc času, proto má díl necelý tři tisíce slov, omlouvám se.
____

Tlačím na pastelku co nejvíce, aby mi dala co nejlepší a nejtmavší barvu. Snažím se nepřetáhnout přes tlustě vytaženou linku obrázku a zároveň nemít nikde bílá místa. Soustředím se, až při tom zavírám pravé oko. Musím vypadat opravdu směšně.

,,Tak šup děcka, musíme to mít domalované než přijde Orel s Holubicí" pobídne nás Harry, stojící v čele stolu. Ignoruji ho a dál si vybarvuji svého tmavě modrého motýla. Podvědomě však vím, že by na mě Harry ani nepromluvil. ,,Ale hlavně se snažte."

,,Kdo to bude věšet?" zeptá se Harryho směrem Emet, přičemž si dává zpět na své místo vlasy, které mu spadly do obličeje.

,,Asi Niallův tým, nejspíše" pokrčí rameny a vezme si žirafu od Sussan. ,,Jsem rád, že ne my už jen proto, že vidím, jak strašně vám to jde" zasměje se zákeřně. Periferně vidím, jak ho velká část týmu probodne naštvaným pohledem.

,,Už nikdy nechci vidět nic, co maluje" procedí Zora se zaťatými zuby. ,,Navíc mi to přijde zbytečné. Jsou častokrát starší a i tak jim malujeme, vystříháváme a nakonec vyvěšujeme tohle. Je to absurdní, nemyslíte?"

Návštěva sousedního tábora je věc, která je pro mě novinkou stejně, jako pro ostatní. Prý se to tady koná každý rok, jen aby děti viděli, jak je dobré udržovat přátelské vztahy s tábory na druhé straně Coloráda. Přijde mi to upřímně úplná kravina, hlavně tyhle blbosti, co pro ně děláme. Velká část budou lidi nad patnáct, stejně jako tady a my jim i přesto vystříháváme tyhle hlouposti. Takže ano, souhlasím se Zorou, ale ani tak jí nepřikývnu a radši dál maluji.

,,Ale vždycky jsou tam hezcí kluci" pronese nějaká blondýnka s brýlemi na nosu a pihami. Chybí jen copánky, ušklíbnu s ev duchu. Ta ví, jak vypadá hezký kluk? A i kdyby, těžko se za ní otočí.

Sama sebe nechápu, začínám být svině k cizím lidem jen kvůli špatné náladě. Ale je mi to jedno, můžu se chovat jak chci, tak ať mi vlezou na hrb.

,,To je to hlavní, co tě zajímá?" zasměje se Scot, držící v ruce čistě bílé papíry. Šklebí se při tom na blondýnu s pozvednutým obočím. ,,Navíc nebudeme díky nim nic hrát, jen tady s nimi budeme jako pecky tvrdnout celý den, ale asi až odpoledne?" zvědavě se s posledním slovem ohlédne na Harryho. Ten jen kývne.

,,Ale i tak budeme mít dost času se seznámit" zasměje se vesele Zora a odhodí tužku do krabice s ostatními pastelkami. ,,Když tu ale byli naposled, zůstal tady strašný bordel. Vždycky se jim tady uvaří, uklidí, pokecá a oni zase frr zpátky domu."

,,I tak je slušnost se o ně postarat" vloží se do toho Styles ,,jde o to, aby viděli, že mi jsme ti lepší, jako vždy" ušklíbne se sebevědomě. ,,Navíc, jestli tady udělají byť jen podobný bordel jako minule, uděláme mi jim to samý u nich. A je mi naprosto u prdele, jestli mě Orel vyhodí za takový plány."

,,Střídá se to ob rok, takže bychom s klidem do roka něco naplánovali" přidá se se smíchem Scot. ,,Navíc Harry, známe tvé činy" mrkne na něj spiklenecky a odsune židli.

,,No jo no, náš Harry je na plány mistr" přitaká Zora. Jen koukám, jak konverzace lítá od jednoho ke druhému. Žádné mlčení, snad jen já se nezapojuji. Cítím se zvláštně odstrčená, i když si za to můžu sama. Kdybych chtěla, mohla bych se do toho pořádně vložit, jenže nemám náladu, ani chuť. Radši klidně poslouchám.

,,Klid lidi" směje se Harry ,,navíc přijedou až zítra, máme dost času a myslím, že si to ani nedovolí." Natáhne se pro výkresy, které jsou jen pár centimetrů od mé ruky a přitom o mě ani pohledem nezavadí. Trochu se ošiji, ale pokračuji dál ve čmárání.

,,Jsem upřímně rád, že nemáme služby v kuchyni" zamrmlá Emet, kterému se zrovna zlomila tuha a teď se ohlíží po nejbližším ořezávátku. Najde ho kus od krabice, takže se pro sebe spokojeně usměje.

,,Náhodou to není tak špatný, kuchyň je velká, prostorná a kuchařky jsou lepší, než minulý rok" namítne Harold a začne srovnávat papíry, co třímá celou dobu v ruce. Pár mu jich dokonce spadne na zem, je to velký štos.

,,Na mě ta jedna teda hodila tak ošklivý obličej, že už tam ani nepáchnu" odporuje černovláska s opicí na papíře a hnědou voskovkou v levé ruce. ,,Jde o to, na jakou narazíš, ale zrovna milé teda nejsou. To jen našeho Harryho zbožňuje každá" protočí očima. Vyslouží si od Harolda pozvednuté obočí a nechápavý úsměv.

,,Prosím tě, je z tebe každá hotová" přidá se Scot, zatímco já stále více a více tlačím na tužku. Klouby na ní mi zbělají, ale ignoruji to.

,,Blázníš?" přiloží si ruku na rty Zora ,,na něj? Na takové ošklivé káčátko?" ironie z jejího hlasu přímo křičí. ,,Navíc, u něj vyhrávají vysoké a pěkné blondýny" dodá s úšklebkem. ,,Kdy vlastně ta tvoje přijede?" zeptá se rovnou.

,,Dneska ve tři pro ní jedu" oznámí všem a halou se ozve šum.

,,To je super!" pokřikují ,,už se těšíme!" pronese někdo další. Nemůžu to poslouchat, v tom ruchu mi vypadne tužky z ruky a spadne pod židli, na které sedím. S povzdechem se pro ní natáhnu, nikdo si toho ani nevšiml. Tedy až na Harryho, který když se zvedám se mnou naváže krátký oční kontakt, ze kterého následně uhne. Zbytek dopoledne jsem duchem mimo.

***

Hlasitě zívnu a převalím se na druhý bok, načež uslyším otevření dveří a přede mnou se objeví rozzářená spolubydlící se dvěma ochucenými vodami. Jednu hodí kousek od mé hlavy a druhou si nechá v ruce, když usedá na postel naproti té mé.

,,Dneska byl úplně na palici" začne hned ,,sakra, kdo by chtěl být dobrovolně zavřený v té kuchyni od rána do večera?" zeptá se spíše řečnicky. ,,Nechápu ty ženský, který to berou dobrovolně! Mě by asi trefilo stát celý den u té plotny třeba ve čtyřicítkách" mluví rychle, že jí stěží rozumím.

,,My měli malování, takže to zas taková fuška nebyla" pokrčím ledabyle rukama. Kate si odfrkne, což mě donutí se ušklíbnout. ,,Ale věř, že dělat to tak, aby jsi nepřetáhla ani v těch nejtenčích místech není zrovna jednoduchý."

,Haha, moc vtipný" pochopí to trochu jinak má blonďatá spolubydlící. ,,Ale co se týče naší budoucí návštěvy, tak se docela dost těším, bude sranda" zazubí se ,,jen budeme muset pořádně zamknout chatku, aby to nedopadlo jako tenkrát, kdy se ze srandy vkradli do chat a dělali v nich bordel" přemýšlí Kate a už si otevírá svojí minerálku.

,,Dneska Sony, zejtra naši s jiným táborem, opravdu super" ušklíbnu se mrzutě a načnu svou, pomerančovou. Kate si mě zamyšleně prohlíží a s pozvednutým pravým obočím vytváří zamyšlenou grimasu.

,,Co proti Sony vlastně máš?" zeptá se mě. Pokrčím rameny a pořádně se napiji. ,,Souvisí to s Harrym?" popohání mě k odpovědi, čímž mě donutí protočit oči.

,,Ne, s Harrym to nemá skoro nic společného. Ale prostě..no možná že má, jenže on se bude vedle ní chovat jinak. I když se s ním momentálně nebavím a jsem na něj neuvěřitelně naštvaná, nebo taky spíše uražená, nechci aby mě ignoroval" vysypu ze sebe. Kate se jen culí, za což jí mám chuť udeřit, má mě jen vyslechnout a pak pokračovat v nějakém naprosto jiném tématu.

,,Máš ho ráda?" vyzvídá.

,,Možná" zamumlám.

,,Určitě, záleží ti na jeho chování" opraví mě. Zavrtím hlavou a znovu se napiji, přičemž se zvládnu i posadit, takže sedíme přesně naproti sobě.

,,Nesnáším ho, ale je mi jasné, že když budou spolu, budou se chovat oba jako idioti" vysvětluji svoji prazvláštní teorii. Kate se jen pořád potutelně culí s plnou pusou té perlivé vody. ,,Do teď jsme ho jen nesnášela, co přijde teď?"

,,Victorie tak jsi magor?" směje se. Vždyť je to jasné, byli jste tady spolu v tom dešti, což se dostávám k tomu, že jsi mi vůbec neřekla, jestli se něco stalo" pokrčí naštvaně obočí ,,a líbali jste se několikrát, takže mlč. Nevěřím ti už ani slovo."

,,Bože" zamrmlám a zašroubuji víčku, načež vstanu a ze dveří si vytáhnu šedé volné tepláky a fialové tričko, což si hodlám vzít na oběd, který bude za chvíli. Nemeškám a hned se začnu převlékat.

,,Jinak..když se vrátíme k tomu hlavnímu, tak je to vlastně hodně podobný tábor, asi jsme tě ještě nestihla pořádně seznámit" v očích má otázníky, proto kývnu. ,,Jde o to, že na druhém břehu rybníka Coloráda je ještě jeden tábor, který je tomuhle docela podobný. Jeho majitelem je bratr Orla, pan Sup" tohle mě rozesměje, to mají opravdu takové blbé nápady? ,,Založili tábory jako mladí a starají se o ně až do teď, přičemž se takhle navštěvují každý rok. Příští tok navštívíme zase mi je. Udržujeme tímhle takový mír.. Dřív to byl jen klučičí tábor, což se asi tak deset let dozadu změnilo a teď je smíšený."

,,Mají tam taky stejná pravidla?" vyzvídám.

,,No, to tak přesně nevím" pokrčí rameny. ,,Ale systém vedoucích mají stejný" dodá.

,,Tak to bude zábava" pronesu ironicky a zkontroluji své vlasy v zrcadle. Nechám je rozpuštěné, jen si je párkrát projedu rukou.

,,Náhodou, ti vedoucí jsou na tom to nejlepší" mrkne na mě před tím, než opustíme naší chatku a vydáme se k hnízdu na oběd. Hned co se prorveme mezi menšími řvoucími dětmi, usedneme na jednu z lavic naproti sobě.

,,Kolik chceš?" chraplák mě vyprostí z mého dumání. Zvednu pohled k Harrymu, který stojí po mé pravici a v ruce má kotel s polévkou. Vypadá to na nějaký vývar, takže váhám. ,,Ale ještě dneska" prohodí.

,,Naběračka stačí" odfrknu si jeho směrem a posunu k němu blíž talíř. Bez jediného pohledu směřovanému mě nabere velikou naběračkou polívku a následně mi jí nandá. ,,Díky" zamumlám a natáhnu se po lžíci. Harold neodpoví, zeptá se Kate která si poručí stejně a rozejde se k dalšímu táborníkovi.

,,Slušný" pokývá hlavou má spolubydlící a nabere si nudle, které jí však během vteřiny ze lžíce padají. Vztekle je nabere podruhé.

,,Normální" opravím jí a ochutnám tu vodu, ve které plave pár nudlí a zeleniny. Není až tak špatná, jen by chtěla okořenit. ,,Prostě jsme si asi uvědomili, že to je takhle nejlepší" vrátím se k tématu.

,,Uvědomili jste si to spolu, nebo každý zvlášť?" pronese otázku, která mě zarazí. O té noci při táboráku jsem jí neřekla, nemusí vědět všechno. Navíc skoro o nic nešlo, jen jsem si asi myslela, že by to mohlo být fajn, chvíli s ním vycházet. Protože vím, že to umíme. Někdy..občas.

,,Nedokážu říct" pokrčím rameny. Kate nic nenamítá, jen pomalu usrkává ze stále horké polévky. Nejde si nevšimnout, že by zrakem nezabloudila k Louisovi u sousedního stolu. Uvědomuji si, že o ní Louis řekl, že o ní nemá vůbec zájem. Možná bych jí to měla časem říct, ale ne teď, kdy se jí mohu vyzpovídat. Možná jsem svině, ale vím, že se mi to bude brzo hodit.

Dříve nebo později si na tu svini prostě zahraji, kamarádka nekamarádka.
***
,,Když už máte tu lenivou náladu, tak dneska nebudeme dělat nic velkého" pronese Orel se svým typickým hlubokým hlasem. ,,Zítra budete na nováčky z Oklahomy hodní, neznají to tu a budou potřebovat pomoct se tu vyznat. Proto máte dneska volnější odpoledne. Máte hned několik možností, jak dnešek strávit a první možnost je jezero Colorádo, jenže tam asi vlezou pouze otužilci, proto si můžete najít vlastní zábavu a plány. Pouze ale v táboře! Žádné lezení do lesů a podobně, jestli vás tam nachytám jedete tryskem domu."

,,Takže úplně volné odpoledne?" zeptá se někdo z davu.

,,Ano, a však budu po táboře chodit nejen já, Holubice, Pštros, Tukan, ale také vedoucí. takže bych to tolik neriskoval" mrkne spiklenecky, následně zodpoví nějaké další dotazy. Ty už nevnímám, protože podvědomě hledám pohledem Harryho, kterého ale nikde nenacházím. Nedá mi to a pár kroků v davu udělám, jen abych zahlédla jeho kaštanově hnědé vlasy.

,,Tak to už je asi všechno, takže šup, ať už jste někde jinde" zasměje se Orel a najednou se začnou všichni stěhovat z míst. Volné odpoledne si chce každý užít po svém, ale neznamená to, že mají právo mě udupat. Naštvaně se snažím proplést mezi ostatními, jenže místo toho jen narážím. Jeden z nich je i hnědooký, mě známý kluk.

,,Tak kam se vydáme?" zeptá se mě laškovně. Mám dvě možnosti, Buď ho pošlu do háje a půjdu si odpočinout do chaty za Kate, která ale někam zmizela s kamarádkami. Nebo to strávit se Zaynem, což může být..zajímavé.

,,Co třeba si sednout k rybníku, jezeru..nebo to to vlastně je?" to ho rozesměje, ale nakonec kývne.

,,Jo, proč ne?"

H A R R Y :

Jedu pomalu, není kam chvátat. Svírám pevně volant a sleduji vozovku přede mnou. Dlaně se mi potí, ale ignoruji to. Jsem pohlcen myšlenkami a nemůžu je přimět, aby se na chvíli zastavili a nechali mě si je urovnat tam, kam patří.

Myslím na zítřek, kdy přijede Oklahoma, s nimi samozřejmě Lukas a Connor. Mám z toho smíšené pocity, nevím co čekat, hlavně když tam bude Sony. Ono i s Victorií to bude o vlásek. Ať už chci nebo ne, nehodlám ji k nim pouštět, hlavně když vím, čeho jsou schopni. Ani jednu z nich.

Jsem idiot největšího kalibru, když jsem si nechal malou Johnson vlézt pod kůži. Vím, že ji od tud Sony dostane, jenže právě nevím, jestli to dovolím. Ona není Vicky taková, jaká se jeví a mám pocit, že jen já v ní probudím to, jaká umí být. jenže ona to tím svým chování prostě dokáže pohřbít.

Jsem trochu napnutý, plný očekávání. Neviděl jsme jí už dobré tři týdny. Je mi jasné, že se nezměnila, bude pořád stejně vysoká, blonďatá a usměvavá. Dokonalá pro každého kluka. Jo, celá ona. Jenže by si měla sakra uvědomit, že má být dokonalá vždy jen pro jednoho jediného. Pro mě, neboli toho, s kým právě chodí.

To je věc, co mi na tom všem vadí. Nevěřím jí a ona to ví, schválně mě škádlí a provokuje. Mám silné nervy když chci, jenže ona mi je každou kravinou zmenšuje a evidentně jí to baví. Je to s ní složitý, s každou holkou je to složitý. Jenže teď bych měl myslet jen na její dobré vlastnosti.

Jo. je hezká, milá a často se usmívající. Jenže, není to málo? Nejsem náročný, ale měli bychom si rozumět, dlouho si povídat o blbostech. Prostě si věřit, svěřovat se a trávit spolu čas. Vědět o sobě každou kravinu a představovat se navzájem kamarádům a známým se slovy "to je ta pravá."

Jenže je ona ta pravá? Jsem já ten pravý pro ni?

Zaparkuji u nádraží a vejdu velkými dveřmi dovnitř. Projdu halu, kde se hemží spoustu lidí a koukám přitom na strop, který je neuvěřitelně krásně zdobený. Vezmu to rovnou ven, na nástupiště tři, kde si sednu na jednu z laviček. Není úplná zima, ale v džínách, tričku a v košili mi je lehce chladno. Uklidňuji se tím, že je tady za pár minut.

A mám pravdu, její vlak přijíždí za dobrých pět minut. Povzdechnu si, ani nevím proč, pořád jsem napnutý a dlaně se mi potí. Otřu si je o džíny a vstanu, abych jí mohl jít naproti. Vlak se zastaví, prohlédnu si okna, ale není ani v jednom z nich vidět. Jen pár postarších lidí a hrstka mladých.

,,Harry!" pištivý hlas mě donutí sebou cuknout. Přede mnou stojí vysoká blonďatá dívka, s rudě namalovanými rty. V dlouhém kabátě a na podpatcích, vysokých dobrých pět centimetrů. Za sebou táhne menší zářivý kufr.

,,Sony" usměji se a přijdu k ní, i hned mi skočí do náruče a začne mě skoro až škrtit. Odtáhnu jí od sebe a podívám se jí do obličeje, je silněji namalovaná. Vlasy jí padají kolem ramen a má úsměv od ucha k uchu.

,,Ani nevíš, jak jsi mi chyběl!" potvrdí to pusou na tvář a následným polibkem.

,,Jo, ty mě taky."
_____________________

- Harry s Victorií, nebo se Sony? Victorie se Zaynem, nebo s Harrym? napište mi to dolu do komentářů, ať vím vaše názory! :) Taky názor na novou hrdinku Sony, kterou si zahraje Taylor Swift:)

- Díl mi trval, jenže já to prostě všechno nestíhám a když už ano, tak mám radši chuť si lehnout a odpočívat, než psát. Holt pro mě není wattapd na prvním místě v žebříčku priorit i přesto, že ho miluju. Mám tady ještě rodinu, školu a hlavně kamarády, kterým se také musím věnovat. Škola není sranda a já jí asi brzo podpálím. Nevím, kdy bude další, ani ten po něm. Až budou, budou. Hold musíte čekat.

- A pomalu útočíme na 50k přečtení, za což vám strašně moc děkuji! Bude to půlka snu :') jste prostě nejlepší čtenáři, co jsme si mohla přát!

To je asi vše, loučím se s vámi všemi a děkuji za minulé komentáře! Přibývá pořád více a více čtenářů, což je něco úžasného!!
s láskou, Colette♥