Po vyjmenování těch miliónů dětí to Orel konečně zabalil a propustil nás. Takže ten miliónovej dav se vyvalil před hnízdo. To znamená,že přišla čast loučení. Lidi okolo nás svoje děti líbali a objímali,zatímco naše máti nám věnovala hodinová kázaní o slušném chování,které patřilo hlavně mě. Několikrát jsem kývla,přičemž jsem ale nevěděla,o čem to mluví. Nic nového.

,,Tak jo a Alane,ty dávej pozor na ty mladší děti! A Victorie,ty si dávej pozor na pusu,znáš se!" poslední povzbudivá slova matky,než nasedne do auta jsou doopravdy něco skvělého. Hlasitějc už řvát nemohla.

,,Chceš pomoct s taškou?" nabýdne se bratr neochotně. Změřím si ho nevěřícným pohledem a kouknu kolem sebe. Chatky jsou spíše do kopce a já mám tu tašku vážně těžkou. Z druhé strany nechci ukázat,že jsem na něm závislá. ,,Tak jo,nebo ne?" zeptá se už vztekleji. Vida,jak se chová,když matinka odjela.

,,Zvládnu to sama" ubezpečím ho. Pokrčí rameny,s nezájmem si vezme svojí tašku přes rameno a vydá se do toho kopce k chatkám. Mám chuť tu tašku hodit do rybníka,jenže je za A) rybník docela daleko a za B) ji msuím dostat nahoru,ne dolu. Jenže jak ji tam mám asi dotáhnout?

Povzdychnu si a uchopím tašku za jedno ucho,nějak extra dobře to ale nejde. Je na mě příliš těžká. Možná jsem měla říct Alovi,jenže nechci ukázat slabost. Hluboce se nadechnu a chytnu tašku jednou rukou za obě její uši. Rychle ji zvednu a popojdu s ní tak dva metry dopředu,kde ji zase položím na zem a sednu si na ní,abych si odpočinula. Takhle to ještě párkrát zopakuji.

,,Je těžká,což?" ozve se za mnou pobavený hlas. Mám nutkání se otočit a ukázat na dotyčného prostředníček,ale ovládnu se. Místo toho se postavím,načež se otočím na příčinu toho hlasu. Je to ten kluk s jeansovou bundou,jeden z praktikantů. Nechápu,že není spařenej,musí být tak sto stupňů!

,,Ne,je jako peříčko" ušklíbnu se. Jen zvedne koutky do ještě více pobaveného úsměvu,který mi už teď leze krkem. Stojí pár kroků ode mně a nmá zkřížené ruce na prsou, vypadá jako by se náramně bavil. ,,Můžeš si to zkusit vynýst do kopce,je to náramná legrace" zavrčím a znovu se ohnu k uchům tašky.

,,Já bych ti s tzím klidně pomohl" ozve se za mnou znovu,otočím se a p4ekvapeně pozvednu obočí ,,když hezky poprosíš,tak ti ji pomůžu vynýst až nahoru" nabýdne se ochotně. Oči vykulím ještě víc než předtím,takže se bojím,že mi vypadnou.

,,Takže tě mám na kolenou prosit,aby jsi mi pomohl s taškou?" ujišťuji se a on kývá ,,nestačilo by,kdybych ti nahoře poděkovala?" zeptám se.

,,Ne,poděkuješ mi nahoře,teď chci to prošení" je na něm vidět,že se jen tak tak drží,aby se nazačal smát nahlas. Blbec. ,,Jak ty se vůbec jmenuješ zlato? Nemám tě náhodou na starosti?" pousměje sese zvedlým obočím.

,,Viktorie Johnson " odpovím přes zuby ,,a ne,nemám tě za prefekta" dodám. Je však stále zaražený z mé předešlé odpovědi na jméno. ,,A tebe nemám za prefekta stoprocentně."

,,Ty jseš malá Johnson?" ušklíbne se,z hraveho tónu se stal zapšklý ,,tak to jsem mohl čekat" dodá a celou si mě změří očima. ,,Takže jsi taky celá žhavá jela na tábor,aby jsi mohla lidi poučovat o pořádku a klidu?"

,,Nejsem malá" odfrknu si. Dobře,tohle asi znělo dětinsky. ,,A ne,nejsem Alan" protočím očima,je to jako s matkou. Vypravovat mu důvod mé návštěvy nemá smysl,vypadá teď nedůvěřivě. ,,To máš fuk,já se totiž musím dostat do svojí chatky" informuji ho a sehnu se pro tašku,načež ji poponesu a rychle ji po pár krocích pustím. Jako by v tom byly cihly.

,,Tak já ti jí tam donesu,když už jsem ti to slíbil" pronese nenadšeně,snažím se něco namítnout,ale prolítající komár u mého ucha mi jasně naznačil,že se mi s tím táhnout nechce. ,,Jaký máš číslo chatky?" otočí se na mě ještě,než stihnu protestovat.

,,Dvacet-tři" houknu a rychlými kroky ho následuju.

V mých nejoblíbenějších žabkách to sice nejde tak dobře,ale snažím se s ním alespoň částečně držet krok. I přes jeho zátěž má krok rychlý a svižný. Míjíme první chatku,druhou i třetí a takhle celou dobu bez jediného slova. Nevadí mi to,alespoň si můžu všímat tich,které míjíme. Jsou tady i poměrně hezcí kluci,neříkám že bych je brala,ale možná by se s něma dalo mluvit. Jejich pohled na mém těle je však takový,že mám nutkání pozvednout prostředníček. Louis se s několika lidmi zdraví,mává na ně a usmívá se na ně,vypadá oblíbený. Ještě aby ne,když dělá instruktora.

 ,,Takže tady?" otočí se na mě Louis ,lehce kývnu a následně pohlédnu na chatku. Je obyčejná dřevěná,ničím nevýrazná,stejná jako všechny ostatní. Vyšlápnu tři schůdky,které k verandě chatky vedou a potom se podívám zpět na svého nosiče tašek. Kouká po mě zkoumavým pohledem,kterým si mě měří od hlavy až k patě.

 ,,Čau Lou" vyleká mě vysoký hlas přímo za mnou,trhnu sebou a otočím se ke dveřím chatky,ke kterým jsem doposud stála otočená zády. Stojí tam štíhlá vysoká blondýna s dlouhými vlasy a přátelským úsměvem,možná až trochu vlezlý na můj vkus. Mile se usmívá  na Louise,který jí úsměv oplácí.

 ,,Ahoj Kate" kývne hlavou brunet a vyšlápne tich pár kroků k nám na verandu sundá si mojí tašku z ramenou. ,,Kate,tohle je Victorie Johnson,tvoje spolubydlící" kývne hlavou ke mně a já se nervózně ošiju,nemám ráda,když se mluví o mě přede mnou. Kate si mě přejede očima stejně,jako už několik lidí dneska a pak ke mně natáhne svoji ne zrovna dobře opálenou ruku.

 ,,Takže malá Johnson" lehce se ušklíbne,když mi tiskne ruku,má pevný stisk. ,,No,snad si budeme rozumět" pokrčí s lehkým nezájmem ramena a znovu pohlédne na Louise. ,,Kdy bude první zahajovací táborák?" zeptá se se zájmem.

 ,,Dneska,jen ještě přesně nevíme čas" vysvětlí Louis ,,ale nebude to s opékáním,začátek byl prý tentokrát pozdě,takže jsou všicni už najezení z domova" dodá malý úsměv. ,,No co,mějte se,já pádím za klukama" mávne nám,než seskáče schůdky a naposled se otočí. ,,Uvidíme se zejtra na nástupu" zavolá nakonec.

 ,,Moc na něj nekoukej" ušklíbne se za mnou Kate ,,ten je můj" informuje mě. Otočím se na ní,načež pozvednu ironicky obočí ,,ne úplně,ale tenhle běh ho dostanu" zasměje se a zakroutí při tom hlavou. ,,Pojď,měla by jsi si vybalit,je už pozdě" mávne rukou směrem ke mně. Vezmu ze země tašku a pomalými kroky následuji svoji spolubydlící do chajdy. Má jen jeden pokoj s dvěma postelema,skříněma a jedním prostým zrcadlem nad malým umyvadlem.

 ,,Tomu se říká luxus" ušklíbnu se,když hodím tašku k volné posteli ,,za ty peníze to tu mohli alespoň vymalovat" ohrnu ret a posadím se na svoji postel. Ta pod mojí tíhou lehce zavrže.

 ,,To by nějaké peníze musely být" prohodí Kate a sedne si na postel naproti,přičemž skříží její dlouhý hubený nohy pod sebe do tureckého sedu. Chvíli si mě prohlíží zkoumavým pohledem a je přimo jasné,že se jí v hlavě plouží jedna myšlenka za druhou. ,,Koho máš za instruktora?"

,,Nějakého Harryho" pokrčím s nezájmem ramena a rozepnu svoji tašku,která do teď ležela bez hnutí na posteli. ,,Čemu se směješ?" nechápu,když pozoruji Kate.

,,Jen,že ti to nezávidím,mít Stylese za instruktora a Johnsona za bráchu" ušklíbne se,načež se zvedne a dojde ke skříni,u které stojí flaška s minerálkou. ,,Ty jsi tady poprvé,takže to samozřemě nemůžeš vědět" konejší mě s klidem a odšroubuje flašku.

,,Oni se nemají rádi,nebo co? Nerozumím tomu" pomalu vybaluji svoje trička na postel vedle sebe,abych měla dobrý přehled. Slyším Kate polykat a potzom hlasitý výdech,který následuje zakášlání. Nemůžu si pomoct,ale přijde mi to jako strašně otravný zvuk.

,,Dalo by se říct,že se až nenávidí" zasměje se a usedne na svojí postel,což poznám podle lehkého zavrzání. Pořád k ní stojím zády a vybaluji,tentokrát tepláky a kraťasy. ,,Není ani divu,oba jsou jiný" znovu si pořádně lokne. Otočím se k ní a pozvednu obočí,kouká na mě nechápavě.

,,Tak to si s ním budu rozumět,já osobně s bratrem válčím už nějaký ten pátek" slibně se usměju ,,takže oni se nenávidí a bojují proti sobě?" kývne mi na souhlas ,,tak to bude procházka růžovým sadem" znovu se usměji a otočím se zpět k nedovybalené tašce.

,,Ty jsi asi hodně naivní,nebo úplně blbá" ozve se za mnou. Její hals už není tak milý,jako byl před minutou. Je nechápavý a možná dokonce opovrhovačný. ,,Harry tvýho bráchu nesnáší,myslíš že to s tebou bude jiný?" otočím se a svraštím čelo ,,vážně tě lituju" zakroutí hlavou.

,,Já nevím,ale jsem jiná než Alan a vedu s ním spory,takže.." nechám to nedokončený,protože Katynin pohled mluví za vše ,,Al má špatnou pověst a já budu mít taky,protože si lidi myslí,že jsem stejná. Rozumím tomu dobře?"

,,Dalo by se říct že jo" kývne Kate a lehne si na záda ,,ale já tě neznám,nemůžu tě soudit" ušklíbne se a zavře ty svoje studánkové oči. Po zbytek vybalování je ticho,které ruší maximálně mé kroky,jak se pohybuju po chatce a uklízím věci na své místo. Přijde mi ale blbý nemluvit se svojí spolubydlící,hlavně když to tady ani neznám.

,,Co je ten táborák,jak jsi se na to ptala Louise?" začnu tedy nové téma,ze kterého bych se mohla něco dozvědět i já. Kate se na své rozvrzané posteli posadí a hlasitě zívne,potom na mě nasměruje svůj pohled.

,,No,je to prostě obří táborák,kde se všichni jakože poprvé uvidí tak nějak oficiálně" vysvětlí mi ,,představí se tam praktikanti a vedoucí,kteří by tak teď měli stihnout doject" přikyvuji,přičemž si dávám tašku na skříň a do skříně a do šuplíků pod postel své oblečení,případně kosmetickou tašku a jiné drobnosti.

,,Takže potom už od zítřka normálně začne tábor a všechny ty pitomé hry?" ušklíbnu se,odpovědí mi je kývnutí. ,,Po kolikátý jsi tady?" změním téma,než stihne protestovat proti ménu názoru na hry a tábor samotný.

,,Asi po třetí" zamyslí se ,,a nelituji toho,je to tu přímo boží" rozplývá se o Kolorádu,které mi je více méně šumák. Vezmu si z nočního stolku hřeben a přistoupím k malému zrcadlu nad umyvadlem.

,,Je tu alespoň signál?" informuji se,přičemž si pročesávám svoje dlouhé kaštanové vlasy. Jsem na ně asi nejvíce pyšná a to ani nepočítam těch procedur,které musely podstoupit.

,,No,nic moc,budeš pro něj muset víc na kopec" ukazuje někam za sebe,kde mi nejspíše měla být cesta ke skvělému signálu. ,,To chceš tak často volat domu?" ušklíbne se pohlédne na telefon,který právě vyahuju z kapsy.

,,Tos uhodla" protočím očima a pomalu vyjdu z chatky,seskáču pár schodů a i přes šero,které panuje se plahočím na kopec za chatkami. Všude je slyšet nadšené rozhovory,vítání a občasný zpěv,takže musím jít o něco výš. Když jsem konečně na to zprávném místě,že mám dokonce dobrý výhled jak na Kolorádu tábor,tak rybník a bůh ví co ještě,tak se zastavuji.

,,Je to tad horší,než jsem čekal" spustím dřív,než se Dominica stihne vzpamatovat ,,je tady tolik nadšenců od těch malých harantů až k těm starším a všichni to tu milujou!" stěžuji si kamarádce,přičemž si vyndavám z kraťasů krabičku cigaret.

,,Takže už jsi tam nejspíše dorazila" konstatuje kamarádka s pobaveným hlasem ,,tak těch pár týdnů to tam zvládneš" konejší mě po malé pomlce ,,není to tak strašný,hned co přijedeš tak doženeme to,co prošvihneš" libuje si.

,,Jo,to by bylo fajn" lehce se usměji a přidržím si telefon mezi ramenem a uchem,abych měla volné ruce. Otevřu krabičku,ve které je ukryt i zapalovač. Vezmu jednu dlouhou cigaretu do rukou,načež podpálím jeden její konec a druhý chytnu mezi ukazováček a prostředníček. ,,A co jinak:"

,,Ale jo,na dnešek se chystám zapařit" dokážu si živě představit,jak jí při tom září oči nadšením ,,ale bez tebe to nebude ono." Vždycky mě párty bavily,bylo to skvělé odreagování jak od školy,bratra tak rodiny. Vždycky jsem si tam našla dost přátel a někdy dokonce kluka,ikyž nejsem na dlouhé vztahy,je to fajn. A teď budu dlouho bez toho.

,,Co mám říct partě,kdyby se ptala?" sonduje Dominica ,,jako jestli mám říct pravdu,nebo nějakou milejší lež" vysvětlí,načež se uchechtne.

,,Nevím,ale chlubit se pitomým dětským táborem není nic extra" prohodím a už alespoň po pátý nasaji do plyc ten lahodný škodlivý kouř,který zase pomalu pouštím ven. Kouření je jedna z věcí,kterou mě párty naučily,užívat si. Neboli opak zásady mé máti.

,,To fakt ne" souhlasí Nika. ,,Ale tak-" místo kamarádčiných slov se ozve zrnění,praskání a jen útržky slov,kterým stejně nerozumím. Snažím se mobil dát co nejvíc do vzduchu,aby dosáhl k lepšímu signálu,ale nemá to cenu.

,,Zasraný Kolorádo!! Nesnáším to tu!" řvu z plných plic a hážu nedokouřenou cigaretu neěkam za sebe. Potom si sednu do už zapadlým sluncem vyhřáte trávy,kde si položím hlavu na kolena. Jak to tady mám sakra zvádnout,když tu není ani ten pitomý signál?

____________________________________
- Update bude asi takhle po týdnu,protože se musím teď dost snažit,abych si nezhoršila průměr,ale budu se snažit vydávat o víkendech. Doufám,že vás to pořád baví!:)
- Jestli jste si všimli,tak není přesně jistý,jak dlouhý je ten tábor. Omlouvám se všem,kteří si potrpí na přesnost,ale já sama nevím,jak do těch pár dní narvat všechny ty události a že je jich dost!:)
-Moc děkuji za minulé pozitivní ohlasy!♥ Ale další díl vychází asi až od února,protože teď v sobotu odjíždím na lyžák,kde nebudu mít možnost psát..
Tak to je prozatím vše,s láskou vaše Colette.