tento díl věnuji holčině která mi vytvořila úsměv na tváři,  @JsemStastnyClovek užij si díl♥

V I C T O R I E :

Úklid byl asi nejtěžší část toho všeho, hlavně proto, že se Oklahoma vytratila stejně rychle, jako sem přišla. Ani se jim vlastně nedivím, ani slovo nepořádek totiž nevystihuje to, co tu po nich zbylo. Každý z nás dostal pytel na odpadky s tím, že máme obejít každý kout Coloráda a uklidit, co tu po druhým táboře zůstalo. Zábava to teda opravdu nebyla. 

Vedoucí dostali za úkol nádobí a pomoc v kuchyni, což jim tedy opravdu nezávidím. Podle polední pauzy, kdy jsem prohodila pár slov se Zaynem, je tam pořádně zapřáhli a musí umýt všechno nádobí. Na to, že je jich tam šest, toho prý mají ještě plné ruce práce. 

Sony si to taky krásně načasovala, ve dvě už netrpělivě postává na parkovišti a mává všem, kdo je ochotný ji věnovat pozornost. Harry ji táhne její obrovitý kufr s neutrálním výrazem ve tváři, mezitím co jeho přítelkyně drží svojí miniaturní kabelku. Zajímalo by mě, jestli ho mrzí, že odjíždí. 

,,Vykoukáš do něj díru" objeví se vedle mě Harryho sestra, překvapivě oblečená v černém. Periferně vidím, jak si mě prohlíží. 

,,A ty do mě" řeknu klidně. Slyším jak si pobaveně odfrkne. ,,Dlouho jsem tě neviděla, neříkám že mi to vadilo" dodám. 

,,Máme stejné pocity" pokrčí ležárně rameny a lehce natočí hlavu, úplně stejně jako to dělá Harry, když přemýšlí. ,,Ale tak teď to můžeš u mého bratříčka zkusit znovu, konkurence ti odjela. Můžeš se zase předvádět při nějaké hře. Možnost máš hned navečer."

,,Nemám o tvého bratra zájem" tentokrát jsem to já, kdo se směje. ,,Zrovna on je poslední v žebříčku lidí, se kterými bych chtěla něco mít" ubezpečím ji. ,,A teď mě omluv, musím za kamarádkou. Já totiž nějaké mám a nemusím stalkovat holky z bratrovo týmu, víš?" sladce se usměji a rozejdu se opačným směrem, než je parkoviště.

 Přesněji ke kopci, na kterém stojí Kate s telefonem v ruce. Připomene mi to mě, když jsem volala Dominice. Musím ji brzo zavolat. 

Zdálky se na mě usměje a lehce mávne, načež se do telefonu rozloučí a udělá ke mě pár kroků. ,,Ach ty telefonáty s rodinou" protočí vtipně očima. 

,,Znám" ušklíbnu se a sednu si do trávy, kamarádka mě napodobí. Pytel odhodím k tomu jejímu a jen si společně užíváme výhled na tábor pod námi. 

***

Velká vedra, která nás další den už od rána přepadla, jasně rozhodla o dalších hrách které budeme hrát. Budou se konat v rybníce, které v tomhle neuvěřitelném vedru zajišťuje dokonalou ochlazující lázeň. Proto není překvapením, s jakou radostí jsme to všichni schválili. Mělo jít o nějakou další skládačku, jenže tentokrát jsme ji měli získat díky potápěním se do vody.

Bylo to taky založené na našich znalostech, nebo spíše dobré orientaci výroků a citátů známých osobností z minulosti. 

Abych to tedy uvedla na pravou míru..každý z nás se měl s brýlemi potopit do určité hloubky, kam dospělí naházeli nebo lépe schovali kousky určeného citátu. Ten jsme měli složit a přijít na to, od koho je. Ta poslední část mě trochu děsila, ve škole mi tyhle výroky nikdy nešli, ale co se týče potápění, byla jsme doslova nadšená.

Hned po snídani hrajeme fotbal ve kterém zvítězí Louisův tým a po obědě se pomalu všichni přemisťujeme dolu k jezeru. Ještě v chatce si všímám, jak jsme se tady opálila a že si kalhotky u plavek musím převázat tak, aby mi nepadaly. Trochu mě můj úbytek váhy překvapí, ale když zvážím, že mám více pohybu a častokrát nestíhám ani jídlo, pouze nad tím mávnu rukou. 

K rybníku dojdu společně s Louisem, kterému stihnu pogratulovat k vítězství. ,,Děkuju" usměje se tak, že s emu ve tvářích vytvoří ďolíčky. ,,Třeba vás na konci ještě porazíme" drkne do mě loktem. Ironicky se zasměji.

,,To sotva, víš dobře, jak nepřekonatelní jsme" protočí očima, načež mi mávne a odkluše ke svému týmu, který na něj již čeká. Já pohledem vyhledám svůj tým, vidím z něj však jen Emeta, Scota a Zoru. Zbytek chybí. ,,Kde jsou všichni?" zeptám se jich hned, co k nim dojdu. 

,,Harry něco řešil s Holubicí a ostatní nejsou schopni pochopit, kdy máme sraz" vrčí Zora vytočeně.

,,Klid" položí jí Scot ruku na rameno ,,času dost."

,,To možná jo, ale mohli jsem se domluvit na strategii" protočí dívka očima a kouká na vodu, na které se odráží paprsky sluníčka.

,,Strategii?" ušklíbne se Emet s ručníkem v ruce ,,jakou prosím tě? Jediné co potřebujeme je dostatek kyslíku v plicích a brýle které nám dají. Zbytek zvládneme z fleku" Zora se k němu otočí s hněvem v očích, proto se do toho raději vloží Scot. 

,,Emet má pravdu Zoro, je to sice nově vymyšlená hra, ale s Harryho radami to zvládneme jako vždycky" chlácholí kamarádku. Ta raději mlčí, asi pochopila že to tak bude nejlepší. 

,,Slyšel jsem právě svoje jméno?" vynoří se přímo u nás Harryho vysoká, tetováním posetá postava. Má úsměv od ucha k uchu, vlasy ležárně rozházené..vypadá uvolněně a odpočatě. Při fotbale jsem se ho snažila ignorovat, skoro vůbec jsme si navzájem nenahrávali a celkově se ignorovali. Bylo to zvláštní. 

,,Jo" promluví Zora ,,je velká pravděpodobnost že se nám nepodaří vyhrát a skoro nikdo tady není, takže nemůžeme se třeba ani pokusit" blýskne pohledem po Emetovi ,,vymyslet strategii."

,,Bože můj" protočí černovlásek očima a následně je přemístí na Harryho ,,řekni jí už konečně, ať zbytečně nevyšiluje, že je to zbytečné".

,,Támhle jde Thomas a ostatní holky, myslím že to ani není potřeba" zasměje se tentokrát Harry a Emet přikývne. ,,Opravdu Zoro, není se čeho bát" mrkne na ní. Následně se natočí na mě, což je vskutku divné po posledních pár dnech. ,,Co ty prcku, jsi připravená?" věnuje mi malý, lehce zkoumavý pohled. 

,,jasně že ano" prohodím jako by nic ,,myslím že to vyhrajeme."

,,Myslíš, nebo víš"  povytáhne obočí směrem vzhůru. 

,,Vím" nandám si brýle na nos a rozejdu se k Zaynovi, který na mě už z dálky přívětivě mává. Zrovna za něj jsem na tomhle táboře opravdu ráda. 

***

,,Připravit" Harry se napne ,,pozor" díky tichu které nastalo je slyšet dýchání vedoucích, kteří mají tu čest začínat ,,start!"

Orel odstoupí od vody, do které vbíhá šestice kluků. Zayn, Harry, Louis, Niall, Liam a Alan. Všichni mají na očích brýle a než se stačím rozkoukat, vidíme z nich maximálně sem tam nějakou ruku nebo nohu. Velké části dětí došlo, že fandit nemá cenu, protože nás stejně přes vodu nemohou slyšet. Jenže ta menšina si může hlasivky zpřetrhat, což zrovna já opravdu nezvládám poslouchat.

Kluci se mezitím dvakrát vyplavou nahoru nadechnout.

,,Držte huby, stejně vás neslyší" zařvu. Několik jich ztichne a zůstanou na mě vykolejeně koukat ,,jsou pod vodou vy magoři, neslyší ani sami sebe natož vás" cítím úlevu když dořeknu poslední slovo. Cítím se zvláštně, posledních pár dní jsem se držela zpátky. 

Davem se ozve vřískot když se na hladině objeví těla našich vedoucích, přesněji Liame a Alana, zbytek to zatím zvládá na třetí nádech. Přijde mi to až neskutečné.

H A R R Y : 

Napravo Niall a nalevo Zayn, oba dva zbrkle hledají pod vodou skládanku. Jsme pod vodou nejméně minutu. Začínám panikařit, plíce mi jasně dávají najevo potřebu kyslíku. Nikdy jsem v tomhle zrovna moc nevynikal, na rozdíl od Zayna, ten je ve vodě jako doma.

Zrovna když se chystám vyplavat, zmiňovaný Zayn připlave těsně ke mě a do rukou mi vtiskne můj kus, který jsem měl najít. Zezadu je písmeno H, označující naší skupinu. Pod vodou mu nemohu poděkovat, navíc si uvědomuji že o to mu až tak nešlo. 

Ani si neuvědomím, že je Zayn už hlavou venku z vody, takže se odrazím ode dna a rychle spěchám pro dávku kyslíku zatímco se Alan vrací zpět pod vodu. Vypadá překvapeně když mě vidí se skládačkou v ruce. Díky Zaynově pomoci je mi skoro trapně, takže se přemůžu a neudělám žádný ze svých povýšeneckých úsměvů. 

Zayn je na břehu dřív a rychle předává brýle nějaké silnější holčině, která se za vřískotu ostatních vrhá střemhlav do vody. Dlouhými kroky dobíhám ke svému týmu kde skandují mé jméno, načež hážu Scotovi brýle a skládanku Zoře. 

Unaveně si lehnu do trávy a nechám na sebe dopadat sluneční paprsky. Kapky na těle mě příjemně chladí, i když ne na dlouho díky velkému horku. 

,,Je to těžké?" zeptá se Thomas, zvednu se do sedu a všimnu si že je celkem bledý. Donutí mě to k úsměvu.

,,Ani ne, jen nesmíš panikařit a dlouho se zdržovat u jednoho. Spíš naopak musíš rychleji, i když nedbaleji. Stejně je velká část jen chyták" mrknu na něj a on chápavě kývne. 

,,Byl jsi tam chvilku" zrovna když to Thom dořekne, přibíhá splavený Niall a napodobuje mě, jen pár metrů od nás. Dýchá u toho jako pes.

,,Jo, zvládl jsem to až překvapivě rychle" ušklíbnu se a uhnu pohledem. Mám výčitky, ani nevím proč to Zayn udělal. O co mu šlo? Vždyť jsme si poslední dobou ani nějak extra nerozuměli, udělal to právě proto, aby jsem se cítil provinile? Nebo chtěl jen ukázat, že je ten lepší? 

Svůj pohled setkám s Tori, sedí asi dva metry ode mě. Vyplašeně pohled stočí zpět k vodě, musím se nad tím pousmát. Ani nevím co mě to napadne, ale zvednu se a dojdu k ní. Ví o mě, ale pohled nezvedne. Vezmu to jako svolení a sednu si k ní do stínu, ve kterém je asi tak jako na sluníčku. 

,,Byl jsi dobrý" řekne jako první. Lehce se natočí a přelétne mě zkoumajícím pohledem.

,,Díky" mohl bych jí o tom říct, jenže to neudělám. ,,budeš určitě taky" lehce ji dloubnu loktem a ona se uchechtne. 

,,Budeme v tom doufat, už se do té vody těším, je neuvěřitelné horku" symbolicky si rukou utře čelo.  

,,Jo, to je" najednou nevím co říct a to jsem toho chtěl říct tolik. Uvědomí si napjatou atmosféru a natočí ke mě celou hlavu. Jsme od sebe pár centimetrů, kdybych chtěl, mohl bych jí políbit. Nemusel bych se ani moc naklánět. 

Jenže to neudělám.
___________________________________

NOVÝ DÍL JE NA SVĚTĚ! TŘIKRÁT HURÁ! 

HIP HIP?! ..

- upřímně mi tenhle díl vůbec nesedí, ale chtěli jste zase nějakou tu hru + PLUS jsem nic dlouho nevydala, tak jsem si řekla..proč ne, když už je na tom ta story postavena, že? 

- jenže mi dochází nápady, takže by jste mi mohli poradit nějaký táborový hry,  když už chystám ten druhý díl :D klidně raději do zpráv:) beru každou vaší zkušenost/vzpomínku na táborové hry:) dostanete za to třeba věnovaní nebo tak.. :) 

- o prázdninách budu psát nový příběh, ale nebojte ...

                     ---- AFRAID BUDE DOKONČEN A DRUHÁ ŘADA SNAD BUDE VYDÁNA----

to je snad vše, mám vás ráda a mějte se hezky!
Colette♥

O PRÁZDNINÁCH BUDU VYDÁVAT DÍLY ČASTĚJI, NEMĚLA JSME ČAS, ZNÁTE TO - KONEC ROKU JE PEKLO