Na neděli byl vyhlášený výlet do Prasinek pro všechny od třetího ročníku. Většina studentů, když mohla, tak vypadla ze školy. Kromě toho zde mohli také obstarat něco málo z vánočních nákupů. Sníh, co napadal převážně včerejší a předvčerejší den se ještě jakžtakž držel a v záři zimního slunce se třpytil, že na naň byla radost pohledět.

Zmijozelská dívka si však nevšímala zimní nádhery, šla sama a zdálo se, že je duchem na hony vzdálená tomuto místu. Na jejím obličeji byste těžko hledali úsměv. Vtom ji zezadu praštilo cosi do hlavy a jelikož neměla čepici zasáhlo ji to opravdu hodně. Okamžitě se otočila s hůlkou v ruce. Běžel k ní vytáhlý kluk a Nebelvírská šála mu vlála ve větru.

,,Pottere! Ty idiote!"

,,Nazdárek Lestrangeová," vypravil ze sebe sotva ji doběhl. V očích mu plály rošťácké plamínky.

,,Co si o sobě vůbec myslíš?" pustila se do něj. Schovala si hůlku zpátky do hábitu a propíchla jej ledovým pohledem.

,,Promiň, Rhio," řekl a zatvářil se zbědovaně.

,,Tyhle psí oči, co ses naučil od Blacka si nech! Víš, jak dlouho jsem na tebe čekala? Že já blbec, jsem se na tebe nevykašlala hned."

James se k ní přiblížil a chtěl ji pohladit po tváři, ale ucukla a místo toho mu vyťala políček.

,,Au! Tohle jsi nemusela," zamumlal ublíženě a mnul si tvář s rudým flekem. Lily se vydala pryč svižnou chůzí. Schlíplý James tam chvíli jen tak stál, ale poté se přece jen rozeběhl znovu za ní.

,,Počkej! Já to spravím. Já se napravím. Lilečku, prosím!"

Lily, ač byla ještě trochu nazlobená na to nebelvírské trdlo, nakonec zahnula na jednu z pěšin a počkala na něj. Sotva k ní doběhl, nějakou nešťastnou náhodou upadnul. Byl to tak humoreskní pohled, že to rozesmálo i ji.

,,To se mi líbí, jak ležíš u mých nohou," dobírala si jej s úsměvem.

,,Jsem váš věrný služebník vaše jasnosti," pitvořil se James, když se sbíral ze země. Vstal a objal ji.

,,Mohu vám ukradnout polibek?" zeptal se, ni nečekal na odpověď, naklonil se k ní a políbil její temně rudé rty. Lily úžasem rozšířila oči, avšak její srdce zaplesalo rozkoší. Líbilo se jí to. Jak by se také ne. V jeho objetí zapomínala na čas i prostor, i na to, že jsou každý z jiné koleje.

O nějakou chvíli později se vydali ruku v ruce k Prasinkám. Občas bylo velmi těžké krást si nějaké ty chvilky pro sebe.

Na kraji Prasinek, zabočili do jedné z menších postranních uliček a tam se zastavili.

,,Jdu nakoupit ještě nějaké dárky, tak se uvidíme později?" zeptala se Lily.

,,Dobře, takže tady se rozloučíme." James ji obejmul, a ještě jí věnoval další polibek. Trvalo to málem celou věčnost, než se dokázali rozloučit. Lily pak odešla první a on se za ní a její provokativně zelenou šálou nějakou dobu díval. Poté i on vyšel na hlavní ulici.

Vtom však málem vrazil do jednoho ze svých nejlepších přátel.

,,Takže ty a Lestrangeová? To už m8 ten včerejšek dává smysl. Merde, ty seš pako."

,,Tichošlápku!" vyhrkl James překvapeně.

,,Nevěřím vlastním očím," začal se štěkavě smát Sirius.

,,Vůbec nevím, o čem mluvíš," snažil se James zatloukat.

,,Ale jdi, viděl jsem vás se tu muchlovat, takže o to tu jde? Chodíš se Zmijozelkou."

,,O nic, nevím, co jsi viděl ale..."

,,No tak, mně můžeš věřit přece," pobízel ho Sirius dál se štěkavým smíchem.

,,To ty seš v poslední době záhadný jak Pandořina skříňka!" utrousil James a chtěl odejít. Sirius ho popadl za rukáv.

,,Paroháči, no taaak."

,,Dej mi pokoj!" křikl na něj James, vytrhl se mu a vyrazil po ulici směrem dolů.

,,A pak, že já jsem náladový," zabrblal si Sirius pro sebe. Nakonec se vydal za Jamesem.

James vešel ke Třem košťatům první a Sirius nedlouho po něm. 

_________________
Krásného Mikuláše přeji
Moc děkuji kailryna snad se ti včerejší i dnešní kapitola líbila.

Andy❤