O den později a jeden téměř neúspěšný pokus o krádež svíček později bylo vše připraveno.

Sirius, zmatený Peterovou historkou o „strašlivě tajném plánu všech Pobertů", který potřeboval jeho přítomnost, se ocitl v malé učebně plné jemně svítících svíček a vůně vanilky.

„Co to sakra...?" začal, ale ve stejnou chvíli vešel Remus, který vypadal stejně zmateně.

Dveře za ním klaply.

„Hej!" vykřikl Remus, když uslyšel zacvaknutí zámku. Zpoza dveří se ozval Jamesův hlas:

„Vítejte, pánové! Neodejdete dřív, než si to vyříkáte!"

„Jamesi! Otevři ty dveře!" vykřikl Sirius, ale odpovědí mu byl jenom smích.

Remus si unaveně povzdechl a sesunul se na židli.

„To je snad vtip. Jak se to dozvěděli? Tys jim něco vykvákal?"

,,Neee, vůbec ne. Evidentně nejsou blbí a dali si dvě a dvě dohromady," zamumlal Sirius. Remus chvíli nervózně přecházel po místnosti. Pak si dodal odvahy.

„Siriusi... můžeme si... teda... promluvit?" Unaveně na něj pohlédl, jeho jindy, tak bystré oči byly zastřené.

„O čem? Že mě od té naší párty naprosto ignoruješ? Nebo že se mi vyhýbáš, jako bych měl dračí neštovice?"

„Já... nebyl jsem si jistý, jestli to tak necítíš ty," přiznal Remus a pohledem vypaloval díru do podlahy. Sirius ztuhl a zastavil se. Sedl si na zem naproti Removi.

,,Proč bych sakra měl?"

Remus se zhluboka nadechl a pak to konečně ze sebe dostal.
„Protože tě mám rád. Víš. Jako víc než kamaráda." V místnosti zavládlo ticho, jen svíčky prskaly. Potom Remus znovu promluvil.

,,Já...bál jsem se, že ... byl jsi hodně opilý. Myslel jsem si, že si to nebudeš pamatovat. Tak jsem..." začal , ale Sirius mu do toho skočil.

„To je vtip?"

,,Ne."

,,Pamatuji si všechno a všechno jsem dělal z vlastní vůle. To, že jsem byl opilý mi jen dodalo sebevědomí," vyřkl Sirius.

„Tys to myslel vážně? To... všechno?" Remus si odkašlal a vzápětí zrudnul jako pivoňkový keř.

„Samozřejmě," přikývl Sirius a odhodlaně zvedl hlavu.

„Nemám důvod ti lhát. Ať už si o mně myslíš cokoliv, tohle je pravda. Jsi... pro mě důležitější, než jsem si, kdy vůbec uvědomoval. A tohle pitomý mlčení mě zabíjí. Nedokážu bez tebe existovat. Jsi tak nějak mým světlem v temnotě a ...kdybych o tebe přišel, asi bych se vrhnul z Astronomky." Sirius mluvil tak zaníceně ale Remus vypadal zmateně, v očích mu však zajiskřilo něco mezi pochopením a nedůvěrou.

„Siriusi, já... tohle je hodně. Moc najednou. Promiň, že jsem se ti vyhýbal, měl jsem strach. Vždycky udělám nějakou hloupost a pak toho lituju."

,,Já vím, ale na hlouposti jsem tu já tak brzdi. Tys přece nechtěl lítat," rozesmál se Sirius, jelikož si Merlinžel opravdu pamatoval, co dělal.

„Nech mě to říct jinak. Jsem idiot, že jsem si toho nevšiml dřív," prohlásil Remus a konečně vzhlédl. Sirius zamrkal.

„Cože?"

„Siriusi," povzdechl si Remus, „máš pravdu. Oba jsme pitomci. Asi... asi tě mám rád víc, než bych měl. A taky jsem se bál."

Siriusův obličej se rozzářil. „Fakt? Jako fakt fakt?"

„Jo, fakt fakt," přikývl Remus s drobným úsměvem.

Sirius se neudržel a začal se smát. Smál se tak, že mu z očí málem vyhrkly slzy.

,,Můj ty Merline, a tohle jsi si v hlavě nemohl srovnat dřív? Musel ti k tomu dopomáhat Peter?"

,,Hmm asi jsem moc velký srab," myknul rameny Remus.

,,Ale no taaak, nejsi vlčku."

Za dveřmi James a Peter naslouchali s širokými úsměvy.

„Myslím, že to máme v kapse," poznamenal James, který nevydržel a celou dobu poslouchal za dveřmi a teď poplácal Petra po zádech.

„Jo," přikývl Peter, „ale měl bys vědět, že ..."

„Že co? No nic. My jsme jim jen pomohli. To je přece role Pobertů, pomáhat si navzájem," skočil mu do toho.

O pár minut později dveře učebny cvakly a Sirius s Remem vyšli ven. Sirius měl na tváři spokojený úsměv, Remus vypadal trochu rozpačitě, ale také uvolněněji než dřív.

„Tak co, pánové?" zeptal se James s nevinným úsměvem.

„Ty seš takovej idiot, Paroháči," odpověděl Remus, ale v hlase mu zněl náznak smíchu.

„Ale geniální idiot," dodal Sirius, než Remus mohl cokoliv namítnout.

„Tak co, můžeme se teď vrátit ke klidným prázdninám?" zašklebil se Peter, když už měl všechny kamarády zase pohromadě.

„Klidným?" zopakovali James a Sirius dramaticky.

„Kamaráde, tohle je teprve začátek," mrkl na něj James.

Remus protočil oči a šťouchl Siria do ramene.

„Už chápu, proč s tebou mám trpělivost, Tichošlápku." Sirius se rozesmál.

„Protože jsi zatraceně dobrý člověk, teda dobrý člověk, a ještě lepší vlkouš."

Remus se na něj podíval, oči se mu mírně zúžily, ale koutky úst se mu zvedly.

„A ty jsi zatraceně velká drama queen. Mimochodem jmelí! Ukázal nad sebe a opravdu tam visela snítka jmelí.

,,Veselé Vánoce," naklonil se k němu Sirius blíž.