Nastalo pondělí, první oficiální den vánočních prázdnin a mnoho studentů odjíždělo na svátky domů. Ať už to bylo situací venku, nebo prostě se jen studenti chtěli vidět se svými blízkými, bylo jich letos hodně. Hrad pokaždé podivně ztichnul, když v něm ubylo mladých čarodějů. Ani v knihovně to nevypadalo jako obvykle, a tak Remus věděl, že zde najde klid ve svých rozjitřených myšlenkách. Usadil do jednoho z křesel, co byly v knihovně spíše vzácností a popadl nějakou knihu z regálu. Naneštěstí to byla právě Přirozená Aristokracie – Genealogie kouzelnických rodů. Obracel zažloutlé stránky té prastaré knihy a přemýšlel proč je u Merlina tahle věc v knihovně.

Nemohl nemyslet na to, co se dělo včera v brzkých ranních hodinách. Nemluvili o tom. Sirius téměř celý zbytek včerejšího dne prospal nebo proseděl u záchodové mísy, do níž skládal porcelánovou přísahu. Zbylí Poberti měli na neděli horší úkol, jako třeba úklid společenky, jelikož to nechtěli nechávat všechno na chudácích domácích skřítcích.

A dnes ráno Remus odešel z pokoje dřív, než se vzbudil. James byl evidentně v sedmém nebi z té své zmijozelské krásky a nevnímal nic jiného, Peter ještě dokončoval statistiky.

,,Nazdar bratře!" ozval se dívčí hlas, až se vyděsil a kniha mu upadla na zem.

,,U Merlinovy brady Nathalie! Co tu blbneš?"

,,Hledala jsem tě!"

,,Proč?"

,,Chtěla jsem jet domů ale víš co? Gideon mě pozval k nim."

,,Jak jako?"

,,No budu na svátky u Prewettů, třeba mě jeho sestra naučí s pletacími jehlicemi."

,,No a co tady teda děláš?"

,,Jen jsem ti to přišla sdělit, tak se měj," odvětila a zmizela tak jako se objevila. Remus nechápal logiku tohoto zjevení a nehodlal se tím zabývat. Už nad tím zlomil hůl. Ať si dělá, co chce, on jí v tom už bránit nebude. Naznal, že to nemá cenu. Zvedl knihu z podlahy a položil si ji na klín.

,,Blackovi!?" téměř vyjekl, když si všimnul, na jaké je straně. S klapnutím ji zavřel a odložil zpátky. To mu tak pomůže...

**

Mezitím se v bradavické věži v jedné z chlapeckých ložnic probudil jeden velmi sličný a už méně kocovinou prolezlý černovlásek. Sednul si a rozhrnul závěsy. Jeho bouřkové oči však nevypátraly nic. Povzdechl si. Nikdo tu nebyl a už vůbec ne, ten, na koho myslel.

,,On se mi snad vyhýbá, vlčisko jedno zatracené," zaklel a vymotal se z postele. Ani se nezabýval tím, kolik je hodin, oblékl se a vyrazil pryč z pokoje.

Zašel si do Velké Síně na pozdní snídani, kde narazil na Jamese s Peterem, jak se hlasitě dohadují o tom, jestli se Třpytivá víla pila více kvůli těm třpytkám nebo jen proto, že byla jemnější než Elfí dotyk.

,,Zdar, neviděli jste Náměsíčníka? Musím s ním mluvit," přisedl si k nim.

,,Hmm ne, ale od včerejška je nějaký divný," odvětil Peter.

,,Asi se zas zašil do knihovny i s těmi svými divnými náladami, znáš to," připojil se James a mávl nad tím rukou. Sirius jen pokrčil rameny. Pak si nandal na talíř míchaná vajíčka s párky a smaženými rajčaty.

,,Stýská se ti po bolení hlavy?" rýpnul si James.

,,Cože?"

,,Po vajíčkách bolí hlava, to říká Lily," vysvětlil James. Sirius vyvrátil oči vsloup a Peter se uchechtnul.

,,Aby ses z ní nezjevil, Paroháči."

,,Tss nezáviďte," syknul James.

,,Woow ty už ses naučil i syčet jako hadi," zandal to Sirius a mrknul na Petera. Oba se káceli v salvách smíchu na stůl.

,,Jděte k šípku, vy blbci!" rozzohnil se James, vstal a zmizel od stolu.

,,Achjo to je zamilovanej vůl," prohlásil Peter a začal si sbírat papíry na které čmáral statistiku o PVK.

,,Hmm je to zlý," zamumlal Sirius, ale bylo vidět, že je stále myšlenkama jinde.

,,Poslyš, ty začínáš vykazovat podobné příznaky, takže kdo je to?"

,,Cože?" vyjekl a vytrhl se ze zadumání.

,,Do koho ses nám to zabouchl? Zrudnul jsi," podotkl Peter.

,,Nikdo."

,,Znám ji?"

,,Hmm," zabručel Sirius.

,,Ale Tichošlápku. Však jsi dlouho s žádnou nebyl, tak co se děje?"

,,Jo, jsem v tom až po uši," zavrčel a vstal.

,,Tak to, tě upřímně lituju."

,,Jen mám pocit, že Remus tou chorobou ochořel taky," dodal Peter a do Tichošlápka jako by hrom uhodil. Chvíli se nemohl ani pohnout, natož něco říct. Pak však sebral všechny své síly a raději zmizel.

V uších mu hučelo, srdce mu bušilo, tak, že se bál, že mu vyskočí z hrudi a hlava se mu motala tak jako by slezl z centrifugy. Tohle nebylo dobrý. Bylo to ještě horší než jeho poalkoholový stavy.