„Tohle bude ta nejlepší kalba, co Bradavice, kdy zažily!" prohlásil Sirius, když se objevil v společenské místnosti. Měl na sobě vánoční svetr, který vypadal, jako by ho stvořil nějaký pomatenec. Byly na něm vánoční motivy, ale včetně nějakého podivného zaklínadla, které způsobilo, že se jeho svetr neustále měnil barvy.

„Siriusi, ten svetr... co jsi to na sebe oblékl?" zeptal se James s úsměvem, když si všiml, že kamarádovo oblečení vypadá jako kouzelný experiment.

„To je nové kouzlo," zasmál se Sirius, když se podíval na svůj svetr.

„Vymyslel jsem to, aby byl vánoční večírek ještě veselejší! Jaké by to bylo, kdyby se každý oblečený do vánočního svetru mohl cítit takhle barevně?"

„Moc barevně," pronesl Remus suše, když se na něj podíval. On se do téhle akce se svetry zapojovat nechtěl.

„Dneska večer to bude boží!" opakoval Sirius.

**

Celá Nebelvírská společenská místnost vřela vzrušením, jak by taky ne. Vánoce byly za rohem, a jediné na co mysleli bylo zasloužené volno po vší té dřině v hodinách a při domácích úkolech. Někteří zase mysleli, jen na to jak se co nejlépe ...slušně řečeno zpít pod obraz.

Ještě, že Poberty napadlo použít na společenku tišící kouzlo, jinak by tu byla McČičí než stačíte říci famfrpál. Párty sotva před hodinkou začala ale za tu dobu se to už stihlo perfektně rozjet.

**

Na chodbách bradavického hradu panoval oproti tomu klid. Filch měl trudnou povinnost a zábavu v jednom, zbavoval blech svou spřízněnou duši, chudinku paní Norrisovou. Vůbec netušil, kde k nim přišla a on z toho byl jaksepatří nešťastný. Pár studentů mu dokonce tvrdilo, že před pár dny vidělo na chodbě u jeho kumbálu, velkého černého psa, který se drbal za ušima a paní Norrisová na něj vztekle prskala. Filch tohle nemohl ani cítit a hrozil těm bídákům, kdo ublížili jeho chudince, že je pověsí za kotníky ve sklepě.

I Protiva se rozhodl, dát si voraz a ve svém pelíšku něco bublal ze spaní. Duchové se sami sešli na zádumčivé předvánoční hostině, a tak se mohla hnědovlasá Zmijozelka plížit hradem o trochu klidněji. Stále však měla pocit, že ji někdo pronásleduje. Takový podezřelý pocit, že jí někdo dýchá za krk. Zašla za roh a v tu chvíli do něčeho vrazila, či spíše někoho. V tu chvíli se před ní zčistajasna zjevil Potter a ona vyjekla.

,,Ty idiote! Takhle mě vyděsit."

,,Ty umíš tak vysoce ječet? Hahh," ušklíbl se na ni James. Lily se na něj zaškaredila.

,,Sluší ti to, Lestrangeová," mrknul na ni, když ji pozorně prohlédl. I ona na sobě měla svetr. Dost těžko se popisoval, velmi nezvyklý. Bylo na něm spousta myší a sýra, vánoční myši na temně šedém svetru nakonec působily docela komicky.

,,Hmm děkuju za lichotky, ty Paroháči jeden," uculila se Lily, když se podívala na jeho červený svetr se sobem s červeným nosem.

,,Ty myši jsou také mrzimorske," podotkl James a jeho rty se roztáhly do typického širokého úsměvu, který Lily už dobře znala.

,,Je tam i zelená, ty červeňásku," rýpla si do něj, její prsty přitom zlehka přejely po lemu jeho svetru. James se naklonil trochu blíž, jeho oči se zatoulaly k jejím rtům.

,,Myslel jsem, že zelená je v tomhle případě... zmijozelská," odpověděl tiše, jeho hlas zněl trochu hlubším tónem, který ji vždycky dokázal vyvést z míry. Lily se ušklíbla, ale neuhnula pohledem.

,,A červená je zase moc nebelvírská," poznamenala, zatímco mu prsty lehce popotáhla za sobův červený nos na svetru. James si to už nenechal líbit.

,,Tohle bude zřejmě nerozhodně," zamumlal, než ji pevně chytil kolem pasu a přitáhl si ji blíž. Jejich rty se setkaly v polibku, který byl stejně přirozený jako dýchání. Lily si povzdychla, spíš spokojeně než z jakéhokoli jiného důvodu, a její ruce mu automaticky sklouzly na ramena. Když se po chvíli odtáhli, Lily se na něj dívala s pobavením.

,,Takže... co tady vlastně děláš?" zeptala se znovu, tentokrát s trochu rozmazaným úsměvem.

,,Šel jsem ti naproti. Nemohl jsem si nechat ujít tuhle podívanou," odpověděl James bez zaváhání, přičemž jeho prsty stále zůstávaly na jejích bocích, jako by je tam zapomněl.

,,Vážně? Nebo sis jen nebyl jistý, jestli se objevím?" rýpla si Lily, ale její tón byl měkký.

,,Možná trochu obojí," přiznal James s pokrčením ramen.

,,Ale hlavně jsem chtěl vidět, jak se budeš tvářit, až uvidíš tenhle úžasný svetr."

,,A jak se tvářím?" zeptala se Lily, přičemž si zkřížila ruce na prsou, ale koutky jejích rtů se stále zvedaly.

,,Nádherně, jsi celá nádherná Lils, miluju tě," odpověděl James bez přemýšlení, a když se k němu Lily znovu naklonila, jejich rty se opět setkaly, jako by to bylo to nejpřirozenější na světě.

,,Tak a teď bychom mohli vyrazit na tu párty ne?"

,,Hele ale je ti jasný, když tam přijdu, že se o tom všichni dozvědí?"

,,Símtě, všichni budou tak pod obraz, že si zítra nebudou nic pamatovat, o to se Peter postará," zasmál se James, tak lehkomyslně jak jen mohl.

,,Když to bereš takhle," mykla Lily rameny. Potom už se ruku v ruce vydali do Nebelvírské věže. Kousek před Buclatou dámou, si ještě Lily ukradla pár polibků.

Když vešli dovnitř, bylo jasné, jakým směrem se večírek ubírá.

Z gramofonu vesele vyhrávala jakási mudlovská hudba dle Remova výběru. Lily ji neznala, jak by mohla, ale líbila se jí.

,,Pojď, jdeme si něco dát," křikl James a už ji táhl k narychlo vybudovanému baru. Ona chtě nechtě musela za ním, ať už si o tom myslela cokoli. Bylo tu spousta lidí a daleko už to nebyli jen lvíčkové, měla za to, že tu viděla i pár jezevců.

,,Jednu Meluzínu, prosím," poprosil James, když se prorval k pultu. Peter se opět zhostil své úlohy barmana tak obětavě, že měl neustále zákaznictvo.

,,Jasně, Dvanácteráku. Už jsem si říkal, kde seš takou dobu."

,,A co ty?" zeptal se Peter Lily. Ta hleděla na nápojový lístek, který tu měl Peter vyvěšený a vypadala docela zmateně. Nečekala, že to tady bude takové. Tak hezky vymyšlené názvy a vůbec.

,,Co je zač ten Elfí dotek?" zeptala se.

,,Hmm hlavně ohnivá whisky a pochopitelně ovoce," prozradil jí Peter ochotně.

,,A ta Třpytivá víla?"

,,Šumivé víno, sirup z bezového květu, a vůbec...nejsi nějak moc zvědavá, krásko?"

,,Jen jsem ráda informovaná, poté co jsem jednou smíchala kde co, bych se tomu ráda vyvarovala," ohradila se Lily.

,,Tak dobře, takže asi jednu Vílu co? Mimochodem hezký svetr, je vidět, že máš vkus na myši," zazubil se a pak se dal do přípravy obou drinků.

Lily se trochu zarazila, když si všimla, jak ji Peter vtipně komentuje, ale neubránila se úsměvu. Sledovala, jak Peter míchá koktejly. Jeho prsty byly rychlé a přesné, a i když byl často spíš v pozadí, dneska zářil na výsluní. Když jí podal nápoj, její pohled padl na jemně se třpytící nápoj, který mu dal vzhled nějaké kouzelné tekutiny.

,,Díky, Pettigrewe" řekla Lily, berouc drink, a věnovala mu úsměv. James, sotva měl svoji whisky, ji odtáhl dál do ústraní.

,,Možná jsem kecal, teď jsem ze všeho šíleně nervózní," přiznal se jí a najednou vypadal jako nervózní hromádka neštěstí.

,,To bude v pohodě, věř, že to dopadne dobře a ono to dopadne tak jak má," uklidňovala ho. Pak se poprvé napila a musela uznat, že ta třpytivá tekutina opravdu není vůbec špatná. James do sebe naklopil whisky, ani nevěděl jak a rovnou si šel pro další.

,,Tak už je mi to jasné, takže ty seš na hady?" rýpl si do něj Peter a na to James nic neřekl a zase zmizel.

**

Jak večer pokračoval, atmosféra se stávala čím dál živější. Zatímco Lily a James pokračovali v rozhovoru, Sirius se rozhodl, že večírek potřebuje trochu většího rozruchu. S grimasou, která naznačovala, že má nějaký plán, zvedl hůlku a poslal malý záblesk kouzla kamsi do rohu místnosti.

„Co to bylo?" zeptal se Remus, který si právě dopíjel svůj drink a přemýšlel, jestli už by už neměl jít vyměnit desku.

„Nic, nic," odpověděl Sirius s úsměvem.

„Jen jsem trochu oživil atmosféru. Teď to tady bude... zajímavější."

V tu chvíli se ze stropu začaly snášet malé kouzelné sněhové vločky, které se rozptýlily kolem stolu a nad hlavami hostů. Několik z nich se smálo a začalo se pokoušet chytat vločky, zatímco někteří se jen neochotně odtáhli.

,,Senzace, miluju sníh," rozesmála se blonďatá Mrzimorka co na téhle párty nemohla chybět, zvlášť když bylo její dvojče jeden z pořadatelů. No i když všichni věděli, že na tom mají podíl spíše Potter a Black.

,,Nath? Kde se tu bereš?" zeptal se Remus, když uviděl svou sestru.

,,Gideon, přece," připomněla mu a cvrnkla ho do čela. Zaškaredil se na ni.

,,Jdu si pro pití," zahuhlal. Nath se vydala za ním.

,,No tak už se s tím konečně smiř. Chodím s ním a hotovo."

,,Fajn, a co?"

,,Víš, někdy si říkám, jak my dva můžeme být sourozenci," zapochybovala Nath.

,,Ahoj Petere," pozdravila barmana.

,,Nazdárek paní Lupínková, i když spíš skoro Prewettová, že?" zasmál se Peter.

,,Jeden Elfí dotyk, prosím," poprosila jej.

,,Však ty přece nepiješ," vyhrkl její bratr už zase překvapený.

,,Dospěj, Reme," zachechtala se Nath. Barman jim oběma podal skleničky s whisky.

***

Marlene McKinnonová a Mary MacDonaldová vešly do místnosti a okamžitě si našly místo mezi ostatními studenty. Marlene, plná energie a zvědavosti, se usmála na několik svých obdivovatelů a okamžitě se zapojila do veselého rozhovoru, zatímco Mary, vždy o něco klidnější, se držela trochu vzadu a pozorovala atmosféru večírku.

Zároveň se tady objevilo pár frňáků, které nikdo nezval, mezi nimi byl například i Black mladší. Zjevně ho sem pustili nějací dobromyslní Mrzimoři a ty zas nějaký ochotný Nebelvír, tak či tak musela mít Buclatá dáma nervy nadranc z toho, jak tam neustále někdo chodil.

Přelétl pohledem rozvlněnou společenkou a musel uznat, že už jen ten pohled jej rozehřál. Už chápal, proč se tady jeho kamarádce tolik líbilo, panovala zde o tolik jinačí atmosféra. To, jak zjistil, že Lestrangeová musí znát někoho z Nebelvíru by bylo na delší vyprávění. Rozhodně se s tím ale nesvěřoval Bartymu, věděl, že by to nikdy nepochopil. On jen chtěl vědět co se s Lily dělo. Všimnul by si toho i slepý. A tak ho to dovedlo až do samotného srdce Nebelvírské věže. Koneckonců pověst o Pobertovské vánoční kalbě obletěla celé Bradavice a ani hady neminula, ovšem ty sem nikdo nezval. Taky tu nikdo ze Zmijozelu nebyl, jak si všimnul, kromě Lily a teď i něho.

Snažil se ji najít, ale nechtělo se mu do té tlačenice. Půlku místnosti teď zabíral velký nablýskaný zlatý taneční parket, na kterém se vlnila ne jedna dvojice. Regulus nakrčil nos, dojemné ploužáky zrovna nepatřily k věcem, co by měl nějak extra rád.

,,Hej Blacku, nestůj tam jak svatej za dědinou!" křikl po něm nějaký dívčí hlas a on se ohlédl. Byla to jedna Nebelvírská šesťačka. S blonďatými loknami a velmi žensky vyvinutá. U Salazara jak se jen jmenovala. Snažil se vzpomenout.

,,Svatá Morgano, já myslela, že je to uhm Black ...senior, a to seš ty," vypadlo z ní překvapeně. A v tom si vzpomněl.

,,To už jsi tak opilá Mckinnonová, že nedokážeš rozeznat toho svého Donchuana od pravého Blacka?" rýpnul si do ní posměšně.

,,Není to žádný můj Don juan!" rozčílila se Marlene a celá zrudla.

,,Regulusi, co tady děláš?" objevila se u nich rozesmátá Lily, a on na ni jen překvapeně hleděl. Už dlouho ji neviděl tak uvolněnou, se smíchem na rtech a dolíčky ve tvářích. V ruce zdržela sklenku se třpytivou tekutinou.

,,Hledal jsem tě, Lils," hlesl.

,,Tak jsi mě našel, to hrajeme na schovávanou?"

,,Měl jsem o tebe obavy."

,,A proto ses odvážil až do samotné jámy lvové? Mám ti za to gratulovat nebo co?"

,,Ne, jen...mrzí mě, že si myslíš, že mi nemůžeš věřit. Tušil jsem, že něco skrýváš."

,,To ti může být ukradený!" rozhořčila se Lily a úsměv ji opustil. Teprve teď jako by jí došlo, co má v ruce a pořádně si lokla. Otřásla se odporem, ale nakonec ji dopila.

Najednou se začala z místa, kde byl gramofon, linout slova známé kouzelnické zpěvačky, Celestýny Warbeckové.

,,Pojď zamíchat můj kotlík, vždyť víš, že kouzelnou má moc. Má horká silná láska, bude hřát tě po celou noc..." spustila uvřískaně Celestýna. Marlene mrkla na Lily a vzápětí chytla Reguluse a táhla ho na parket.

,,Uvidíme, jak umíš tančit háďátko," prohlásila, když ho držela tak pevně aby se mí nevyvlékl.

,,Ale...."

,,Žádné ale, Regu no tak. Když už jsi tady tak si to aspoň užiješ. Zrovna mi schází tanečník. Black jako Black no né," začala povykovat Marlene a on rezignoval. Pro jednou ho to snad nezabije. Krom toho, docela se mu líbila a tu záležitost s Lily teď asi stejně nevyřeší.

**

,,Ale ale copak Lestrangeová? Znepokojená z toho, že ti proudí žilami alkohol?" dobíral si ji Sirius, když k nim dorazila. Seděli v koutě a domlouvali Removi, který to chtěl zabalit a jít spát.

,,Spíš adrenalin Blacku, z tvého slídilského bratra," opáčila Lily kousavě a posadila se k Jamesovi, který jí ovinul ruku okolo ramen a přitiskl si k sobě.

,,Jak to myslíš?"

,,Tak jak to říkám, Regulus mě tu našel a kdyby mě McKinnonová nezachránila, kdoví jak by to dopadlo."

,,Bazilišek? Tady? U Godrika, jak se sem dostal?" vyhrkl Sirius a skokem byl na nohou. Ani si neposlechl odpověď a zmizel v davu.

,,Asi ho sem někdo pustil, však se podívej vždyť už tady pomalu nikdo není střízlivý a všem je jedno kdo sem chodí, dokonce i Buclatá dáma prý rezignovala. Ale vsadím se, že to má na svědomí někdo od Lupinové, ta se údajně nedávno vytratila s tím svým...kdoví kam."

,,Teda já žasnu, ty máš tak dokonalý přehled," složil jí poklonu Remus. Ani on už nebyl stoprocentně střízliv ale stále na tom byl lépe než většina.

,,Nojo to je moje holka," zasmál se James a políbil Lily do vlasů.

,,Jste přeslazený," ušklíbl se Remus a taky se zvedl, že jim nechá soukromí.

Místo toho došel za Peterem, který se ještě neustále oháněl za barem. Už skleničky i levitoval a docházely mu ingredience. Pak si dal opět na chvíli pauzu. Už odvedl slušný výkon.

,,Seš obdivuhodnej, ještě že tu nejsou ty šachový turnaje, to už bys nestíhal," prohlásil Remus.

,,Náhodou, to by byla perlička na dortu, škoda," postýskl si Peter. Potom k nim dolehly hádající se hlasy bratří Blacků. Jako ostatně ke všem. Sirius totiž v tu chvíli vypnul hudbu a nechal se slyšet, že tu hady nechtějí a že má okamžitě vypadnout. Okamžitě se vydali za ním.

,,Jo ale Lily půjde se mnou!"

,,Lestrangeová má výjimku, ty ne!"

,,Ale no taaak Siriusi, nehraj si na něco, co nejsi. Nebo jsi to snad ty, za kým dolejzá?"

,,To nejsem? Já jsem jen skromný pořadatel této akce takže ..."

,,Takže zavři zobák blbče! Já si Rega ohlídám, že jo?" přidala se do jejich debaty Marlene.

,,Jsem to já!" prodral se k nim davem James. Regulus na něj zíral div, že ne s otevřenou pusou.

,,Potter? Že mě to nenapadlo. Jestli je tohle lež, tak..."

,,Někdy se pravda, zdá jako ta největší lež."

,,Co takhle baziliška opít?" zachechtal se Peter, když sledoval tuhle výměnu názorů zpovzdálí a začal připravovat něco extra ze všech zbytků.

,,Jo to radši vraž tady něco Siriovi," zahuhlala Mary.

,,Tak jo, tu máš, bude legrace," podal jí Peter skleničku s neznámým obsahem. 

_____________________________________
A jak Sirius dopadne to se dozvíme hned dalšího dne...
Jinak se omlouvám za opožděné vydání, středa, čtvrtek a tento celý týden byl ve škole náročný a proto to doháním teď.
Touhle kapitolou až moc prosakuje vztah lvíčkoháďovitý ale já zjistila, že mě to opravdu baví o nich psát nejen prostřednictvím jednodílovek. Takže děkuju kailryna
Ale nebojte Remus se Siriem též dostanou prostor, přece si Sirius nedá Jamesem ukrást Advenťák 😂
Andy❤