PVK se měla odehrát již zítra a Remus si nebyl jistý, jestli by se to nemělo jmenovat spíše PBP, tedy Pottero-Blackovská přehlídka. Tolik s tím nadělali.

,,No tak Remusi, nebuď takový morous, vždyť jsou skoro Vánoce," usmála se na něj Marlene, když si k němu přisedla u oběda. Mary jí horlivě přikyvovala.

,,Hmm spíš mě děsí zítřek," prohodil Remus.

,,Jo ahaa oni zas něco pletichaří? No to bude bomba," rozhihňala se Mary. Zato Marlene se na Siriuse jen zaškaredila. Asi mu stále neodpustila.

,,Jo všude bude zase plno jmelí," zanotoval Sirius.

,,A já snad konečně políbím Lily..." uniklo Jamesovi, ale hned si zakryl pusu.

,,Evansku? Já myslel, žes to vzdal?" nechápal Peter.

,,Však ano," vysvětloval James. Sirius se zakřenil bo tušil pravdu.

,,Záhadná to věc, ta láska, chvíli ne a chvíli ano," začal si broukat. Pak hodil opravdu zvláštní pohled na Rema, který se asi zasnil. Když se Remus probral, zachytil Siriho pohled a zrudnul.

Merline, ještě, že Black neumí Nitrobranu, pomyslel si. Doufal v to. Cítil, jak jeho vůle slábne a že jestli s tím něco neudělá, jeho vnitřní pud sebezáchovy pukne a on se na něj vrhne přímo tady přede všemi a bude mu to úplně jedno. Tišil svého vnitřního vlka, jenž moc racionálního myšlení nepobral. Byl jako šílený. Musel hodně zápolit sám se sebou, aby zůstal v klidu. Jeho ledový klid se však roztékal a on se divil, že neslyší syčení, jakým tempem se vypařoval.

Byl to jen mžik ale jemu to přišlo jako celá věčnost.

,,Musím na Runy!" vyhrkl zničehonic a vstal. Dal se na odchod, aby byl co nejdřív pryč z Velké Síně a od toho pokušení. Merline co se to sakra děje? Byl sám, ze sebe zmatený.

Když se Remus uchýlil do vnitra knihovny, srdce mu stále bušilo jako splašené. V hlavě se mu honilo tisíce myšlenek, žádná z nich ale nedávala smysl. Co se to s ním děje? Proč ho Sirius dokáže tak snadno rozhodit? Ne, tohle nebylo normální. Musí se vzpamatovat.

Sklonil se k pergamenu a začal si dělat poznámky k úkolu z run. Doufal, že se myšlenky na Siriuse rozplynou, když se zaměří na něco jiného. Jenže i když se snažil číst staré symboly a překládat je, každá křivka mu připomínala jeho úsměv, jeho pohled, jeho...

„Merline, dej mi sílu," zamumlal pro sebe a položil hlavu do dlaní.

„Takže útěk do knihovny?" ozval se za ním hlas, který Remus až příliš dobře poznával. Sirius.

Remus sebou trhl.

„Co tu děláš?" snažil se znít klidně, ale hlas se mu trochu třásl.

Sirius se opřel o stůl a povytáhl obočí.

„Hledám tě. Všichni se divili, kam ses vypařil. A Runy dnes nemáš."

„Ale mám úkoly, které teď dělám a jinde se nemůžu soustředit," odpověděl Remus rychle.

„A to tě přitom většina těch hlučných lidí zbožňuje," uchechtl se Sirius. Sedl si vedle něj, až Remus ucítil závan jeho kolínské.

„Měl bys jít," zamumlal Remus, oči upřené na pergamen.

„Proč?" Sirius se naklonil blíž.

„Přijde mi, že se mi vyhýbáš, Náměsíčníku. Udělal jsem něco špatně?"

Remus na něj pohlédl. Ty šedé oči... vypadaly tak nevinně, ale zároveň jako by věděly všechno.

„Ne, jen..." zavrtěl hlavou.

„Mám spoustu práce."

Sirius chvíli mlčel, jen se na něj díval.

„Víš, někdy mi připadá, že ti něco vrtá hlavou. Něco, co mi neřekneš."

„To se ti jen zdá," odbyl ho Remus, i když věděl, že to není pravda.

Sirius se však nehodlal nechat odbýt.

„Náměsíčníku ty mi můžeš říct cokoliv. Víš to, že jo?" Jeho hlas byl najednou nezvykle vážný.

Remus polkl. Cokoliv? Těžko. Ne to, co cítí. Ne to, co by nikdy nemělo vyjít najevo. Radši se sklonil zpátky k pergamenu, aby unikl jeho pohledu.

„Já vím," zašeptal nakonec.

Sirius na něj hleděl ještě chvíli, ale nakonec jen pokrčil rameny.

„Fajn. Ale jestli mě ještě jednou necháš hádat, kam ses ztratil, připrav se, že tě budu pronásledovat až do sklepení."

Na to se Remus neubránil úsměvu.

„To bych rád viděl, jak."

„Já mám svoje způsoby," zaculil se Sirius. S tím se zvedl a zamířil ke dveřím.

„Jo, a mimochodem... taky máš jmelí ve vlasech."

Remus strnul a okamžitě si sáhl na hlavu, ale nic nenašel. Zaslechl už jen Siriusův smích, který se ozýval chodbou.

Merline, za co mě trestáš?! pomyslel si Remus a v duchu už plánoval, jak se mu vyhne u večeře.

___________________________________
Omlouvám se velmi všem, pokud z toho někomu krvácejí očíčka, ale vzhledem k tomu za jakých okolností jsem to psala, divím se, že Remus neodráží mé vnutorné pocity ještě více (jop bylo to něco jako horečka sobotní noci 😂😂)
Holt komplikovaná podzimnozimní sezóna v této oblasti.
Andy❤