Dva dny zbývaly do tzv. PVK a Sirius se nemohl dočkati. Těšil se na to snad více jak na Vánoce. A proto si dali pro teď pohov s lumpárnami a soustředili se řádnou přípravu. Přece jen byli v šestém ročníku, a to co letos dělali na začátku roku bylo mírně chabé.

,,Potřebujeme víc kontrabandu, jsem si jist, že Péťa to využije," prohlásil a podíval se po Pettigrewovi. Ten zvedl hlavu od své hvězdné mapy a snažil se vyrozumět o čem, že se to mluví.

,,Už máš názvy a složení?"

,,Hmm až mi dodáte přesný popis alkoholu, tak to dodělám," zakýval Peter hlavou.

,,Hmm tak to vidím na malý výlet do Prasinek," zašeptal James a Sirius se ušklíbl.

,,Rosmerta nás jistě opět ráda uvidí."

,,Zajisté tebe."

,,Ano mě, protože jsem tak..."

,,Neodolatelně chvástající se idiot?" ozvalo se od Remuse, co se u jejich stolu zčistajasna zjevil.

,,Auuu, budu dělat, že jsem slyšel jen to první slovo," zaúpěl Sirius dramaticky a chytl se za srdíčko.

,,Já neřekl, že seš neodolatelnej, já řek, že seš idiot!" zopakoval Remus.

,,Tak proč se červenáš?" rýpl si Peter a James na něj mrknul.

,,Jste kreténi!" vykřikl Remus, vstal a zmizel po schodech k ložnicím.

,,A pak komu tu šplouchá na maják," poklepal si Peter prstem na čelo. Jenže Sirius o téhle situaci ještě nějakou dobu přemýšlel. Remus ho pravděpodobně slyšel, když mluvili o Rosmertě, je možné, že by žárlil? Remus a žárlit na Rosmertu? Merline to snad ne. To by si musel připustit, že...neee. Nemohl. Nemohlo to být to, na co myslil.  Však takový Remus přece není. I když včera....ne, nechtěl se zamýšlet nad včerejším večerem bo mu to akorát v hlavě vytvářelo entropii.

Když došli do pokoje, Remus ležel v posteli se zataženými závěsy. Sirius je pomaličku rozhrnul a nakouknul dovnitř.

,,Náměsíčníku, byl jsi vybrán na misi do Prasinek," pronesl se svým nádherným hereckým talentem.

,,Dyť tam přece jdete vy, Rosmerta se na vás určitě těší. Slavné duo Potter a Black," odsekl Remus a ani nevzhlédl od stránky.

,,Ale no taaak. Co tě štve?"

,,Nic."

,,Ale jo, něco tě štve," nedal se odbýt Sirius.

,,Dej mi pokoj Blacku!" zavrčel Remus.

,,Dobře, jak chceš, promiň," vzdal to Sirius schlíple a zmizel. Remuse to za chvíli mrzelo, pak však slyšel tlumený hovor, a nakonec bouchly dveře. Jistě šli sami, pomyslel si. A proč taky ne. Kdo by se staral o bláznivého zajizvičkovaného polokrevného Lupina. 

_____________________
Poslední pondělí před Vánocemi ve znamení zmatků, nechť žije entropie
Andy ❤