Remus ten den opravdu netušil, že se mu smůla lepí na paty. Kdyby bylo pátek třináctého tak prosím, ale úterý čtrnáctého přece měl být zcela obyčejný den. Když se večer vracel unavený z knihovny, rozhodl se zkrátit si cestu jednou z mnoha tajných chodeb. Šel tak nějak ztracen v myšlenkách a už byl u toho koberce, odhrnul jej a vešel, jenže se ozvalo dívčí vyjeknutí.

,,Co děláš ty magore?"

,,Zmiz!"

,,Nath?" Vypadlo z něj šokovaně když poznal svoji sestru.

,,Ty? Ty seš s timhle? Ty..." koktal Remus neschopen dát dohromady souvislou větu.

Posléze se začali hádat a Gideon se raději pro dobro všech vypařil. S rozhněvaným Lupinem se hádat nechtěl. Jak se říká, moudřejší ustoupí.

Nath se po chvilce vydala pryč a Remus za ní.

***
,,Nath prosím!"

,,Ne!"

,,Naty, no taaak!"

,,Ne, Remusi! Zradil jsi moji důvěru a nevyžehlíš to ani tím, kdybys vyloupil Medový ráj!"

,,Snad vykoupil ne?"

,,To máš fuk. Prostě jsi to neměl dělat."

,,Ale Nath, jak jsem měl asi vědět, že ...myslel jsem, že s Prewettem už opravdu nejsi," pokračoval Remus naoko trochu zkroušeněji.

,,Měl jsi to tušit, milý vlčí bratře. Copak necítíš lásku na sto honů? Ne já zapomněla, že ty ani nevíš co to je a víš proč? Bo máš otupené smysly ty pako. Jo jsi otupělý, mrzoutský kazišuk," rozvášnila se blonďatá Mrzimorka a bezostyšně na svého bratra chrlila další nadávky.

,,O tom to ale nebylo," začal Remus, ale Nathina vyřídilka ho nenechala domluvit.

,,Víš, co vlčí bratře? Můžeme se zkusit každý starat o svoje. Ty o svoje brky, pergameny a kdoví co a já zase o lidi. Nikdy jsi jim tak úplně nedůvěřoval, že? Ke všemu jsi měl výhrady, ale já ti něco povím! Láska je naprosto nezbytně důležitá k životu a jestli ty se jí chceš stranit prosím, ale mě do toho netahej."

,,Nojo fajn, takže?"

,,Takže si naser Remusi Johne Lupine!" Po tomhle úderném zakončení se Nath otočila na patě a vydala se po chodbě směrem k Mrzimorské společence. Remus se za ní ještě chvíli díval, vcelku cítil, jak je frustrován. Sám se pak vydal po četných schodištích, co si jak naschvál měnila směr, k jeho Nebelvírské spolce.

Přemýšlel velmi o jejích slovech. Cožpak mohl vědět, že se neustále tahá s tím sedmákem? Cožpak mohl tušit, že to není jen chvilkové poblouznění a že se skutečně milují? Cožpak mohl vědět, že je načapá zrovna v té tajné chodbě o jejíž existenci moc lidí nevědělo? To si aspoň myslel. Jak se zdálo, jeho domněnky byly zas jednou úplně vedle. Copak jeho intuice zaspala dobu? Jak mohl být, tak slepý?

Ano, hráli na mě divadlo, to je jasné. Usmyslil si a zmocnil se jej nevýslovný vztek. Vztek především proto, že si vzpomněl, co jeho sestra říkala: Copak necítíš lásku na sto honů? Ne já zapomněla, že ty ani nevíš co to je.

Jako vlkodlak by ji pochopitelně cítit měl ale jeho magické jádro bylo pravděpodobně nějak zmatené. Dokázal cítit emoce ale ne u některých lidí, jak kdyby automaticky používali nějaký štít. Emoční štít, aby se on cítil odploštěn od emocí? To je přece blbost. Však když se Siriem v dřívějších ročnících studoval filozofii, (dobře si pamatoval, jak u toho trpěl) bylo tam cosi o emocích. Nějaký Platon nebo kdo, tam zdůrazňoval potřebu rozumět emocím. A on byl teď naštvaný a zmatený.

Pral se v něm bratrský pud, že jeho sestra se s někým cicmá a ten druhý, že je vlk, co nedokáže cítit emoce, ale vidí, že je její láska zjevná jak facka, kterou od ní dostal, když je načapal.

Zatraceně! Merlin, aby se v tom vyznal. Kdo tomu má všemu dopiči rozumět? Rozčiloval se a málem by i nadával nahlas.

Když došel do pokoje, první, co zaznamenal byla atmosféra přetékající veselím. James i Sirius se chechtali jako blázni a Peter z toho asi chudák dostal škytavku.

,,Co jste si šňupli?" zeptal se jich a oni po něm hodili nechápavé pohledy.

,,Tu James nám vyprávěl vtip, Náměsíčníku. To si musíš poslechnout," řekl Peter sotva zvítězil na malou chvíli nad škytavkou.

,,Nojo dyť toho není schopen," podotkne Remus, zatímco Sirius zavyl hezky po psím.

,,Počkej já to zkusím," začal James.

,,Víš, co je největší problém Lektvarů?" Remus na něj hleděl, jakože jestli spadl z Marsu.

,,Hmm, že nějaký divnolektvar na vás má evidentně dlouhodobé účinky?"

,,Ale vůbec ne. Siriusi, zopakuj cos říkal ty."

,,To, že Snape se tváří jako kdyby ti do kotlíku chtěl přidat jed?" vypravil ze sebe namáhavě Sirius jak se snažil přestat smát.

,,Ne, to, že když něco pokazíš, Křiklan se tě hned ptá, jestli to je nový recept na Máslový ležák!" Oba se opět začali chlámat jako pominutí a Remus jen uvažoval o jejich duševním zdraví.

,,Hmm." Pokrčil rameny.

,,Co ti přelítlo přes nos?"

,,Normálně by ti to přišlo vtipný."

,,Nemám na to náladu," odsekl Remus.

,,Ale vlčku copa se stalo?"

,,Moje sestra se stala, tomu ale nemůžete rozumět vy jedináčci," ucedil mezi zuby. Sirius zvedl výstražně prst.

,,Pomalu, pomalu Lupine! Zapomněl jsi na Baziliška?"

,,Ne, ale nikdy jsi s ním neměl takový problém. Však tě vydědili. Nemusíš se starat o to jestli se tvůj bratr s někým mucká po tajných chodbách," vyhrkl Remus. James se dal opět do smíchu.

,,Tys přistihl svou sestru, jak se s někým mucká?" zeptal se Peter.

,,Tak ne asi tyvole! Péťo víš, že hlavu nemáš jen proto aby ti nepršelo do krku?"

,,Nech tohooo!"

,,A s kým?" zajímal se James. Zatímco Siriovi se na tváři objevil potměšilý úšklebek.

,,To je jasné, s Prewettem."

,,S Gideonem? Tak to jo."

Začali se bavit o sedmácích a Remus se raději sebral a zapadl do koupelny. Neměl na to nervy.

On přece věděl co je láska a taky tušil, že mu tato emoce není zcela lhostejná.