Byl poslední víkend před Vánoci a většina studentů jej využila k poslední návštěvě Prasinek. Na vánoční nákupy, nasát to všudypřítomné vánoční kouzlo a tak podobně. I když někteří nasávali vydatně i jiné věci.

Z hospody U Tří košťat se zrovna vymotal jeden kluk a málem by byl vrazil do stojící dívky.

,,Koukej na cestu!" ohradila se dotčeně. Kluk zamžoural a pak teprve mu došlo koho to má před sebou.

,,Promiň Marlene, já ...já tě neviděl," zablekotal honem.

,,Zas tak hustě přece nesněží, spíš bych zvolila slovo nevšiml," podotkla blondýnka trefně.

,,No dobře, tak jsem si tě nevšiml. Upřímně se ti omlouvám. A co ty tady vůbec děláš?" zeptal se, když si konečně čepici dal pořádně aby viděl, ale zároveň jej nezábly uši.

,,Zahlédla jsem tě vevnitř, když jsem šla kolem. Tak jsem si řekla, že tu na tebe počkám, abych z tebe vymámila, proč se mi poslední dobou tak vyhýbáš."

,,Áh, noo. Já se ti přece nevyhýbám," opáčil trochu zaskočeně.

,,Skvěle, tak to můžeme jít zpátky spolu, tedy pokud nečekáš na zbytek Pobertů," usmála se na něj konečně Marlene.

,,Ne, nečekám. Odešel jsem, protože Sirius tam nabaluje Rosmertu a James pro změnu nějakou Mrzimorku. Remus s námi do Prasinek ani nešel," vysvětlil jí a ona vyprskla smíchy.

,,Chudák Rosmerta," utrousila ještě. Pak se oba společně vydali po zasněžené cestě zpátky na Bradavické pozemky. Chvíli mezi nimi bylo ticho, až Marlene udělala nenápadný pohyb rukou a vsunula svou ruku do jeho. Peter se na ni pousmál.

,,Já se ti opravdu nevyhýbal schválně," začal ale ona mu do toho skočila.

,,Ne? A co to teda bylo? Petere tak už mi to konečně řekni! Zůstaneš nebo pojedeš domů?" vychrlila na něj s netrpělivým očekáváním v hlase.

,,No, tak až mě pustíš ke slovu tak se to možná dozvíš," podotkl s úsměvem, když konečně zmlkla.

,,Promiň, víš já," začala se omlouvat, ale tentokrát už ji opravdu sežehl pohledem. Pak jí konečně došlo, že má být ticho.

,,Samozřejmě, že tu zůstanu, ty sis myslela, že pojedu domů? Přece tu zůstáváš taky," prozradil jí a ona se rozzářila.

,,Skvělýýýýýýýý, už jsem se bála, že mě tu necháš," vykřikla a pomalu skákala radostí do vzduchu.

,,Hmm jsme jak dvě sněhový vločky."

,,Ale ty jsou mokrý Petere," namítla zase.

,,Stačí říct," pronesl a velmi nenápadně po ní hodil pečlivě uplácanou sněhovou kouli.

,,Hej!" vyjekla a taky se shýbla pro sníh. Naštěstí nebyl prašan, ale lepil se, takže ideální pro výrobu sněhové munice. V tu ránu se oba začali koulovat. Do hradu došli oba úplně mokří ale s úsměvy na tvářích.

,,Tak teď už jsme jako sněhové vločky," řekl Peter, když ze sebe ometal sníh, aby zas Filch nehudroval, že nadělali ve Vstupní Síni nepořádek.

,,Myslím, že by se hodilo spíš sněhuláci," poopravila jeho tvrzení Marlene.

,,Že ty musíš mít vždycky poslední slovo," zahuhlal si tiše pro sebe. 

______________________________________
To by nebyla Marlene, aby neměla poslední slovo. Život je zvláštní, ještě před třemi lety jsem Marlene nijak zvlášť nemusela a teď se mi sama nabízí do Advenťáku. Není to sice taková slaďárna jako v Advenťáku před dvěma lety ale i tak tento ship má něco do sebe, no uznejte, že ano.

Andy❤