Vločky se z oblohy snášely již od časného rána. Sníh pokryl všechno pod sebou. Jak symbolické to bylo. Snažila jsem se na to nemyslet, jako na všechno z minulosti. Ta však úplně vytěsnit nelze, o to se postaraly noční můry. Nicméně, už to bylo několik desítek let a svět se dal do pořádku. Aspoň myslím.

Největší radost z toho padajícího sněhu měly pochopitelně naše děti.

,,Maminko, podívej se jakou jsem chytila velkou vločku," běžela ke mně naše dcerka a ukazovala mi roztékající se chomáček na své rukavici. Viděla jsem v jejích modrých očích jen čirou radost. Zbožňovala tohle roční období.

,,Je moc krásná zlatíčko," usmála jsem se na ni. Ještě i po cestě domů, stále obdivovala padající chomáčky bílého sněhu. Zatímco náš syn k zimě projevuje trochu menší sympatie. Když se dostaneme domů, ihned běží k peci, aby se ohřál.

Ucítím vůni upečeného cukroví.

Už je tomu pár let, kdy zase slavíme svátky, které se v Panemu dlouhou dobu neslavily. Jeden velmi významný se přiblížil. Říkáme tomu svátek Slunce, nebo také oslava zimního slunovratu. Když dvanáctý kraj povstal z popela a lidé se začali vracet. Vrátily se i některé staré zvyky a svátky, které se dříve slavily poskrovnu.

Cukroví se stalo v tohle období, velmi oblíbeným a v pekárně tedy mají velmi napilno. Největší zájem je o plněné košíčky nebo malé medové kuličky.

,,Ahoj, hmmmmhm tady to krásně voní," vkročím do kuchyně. Taková ta krásná sváteční vůně. Peeta se otočí od pečícího válu, aby se se mnou přivítal. Děti pobíhají kolem, a ještě stačí ochutnat rozdělané těsto.

,,Ahoj, tak jak bylo venku?"

,,Nádherně."

,,Tati padají tam móóóc veliký vločky, podívej asi takhle," sděluje mu nadšeně naše dcerka a mává rukama. Peeta se usmívá. Beru borovicové větve, co jsme posbírali v lese a jdu z nich vymyslet nějaké hezké dekorace. S vůní cukroví se to hezky promíchá.

U krbu už čeká přichystané velké poleno. Tenhle rituál pálení polena, povstal z popela ne tak dávno jak by se dalo čekat, ale přece jen k oslavě zimního slunovratu se hodí.

V pozdním odpoledni se všichni scházíme venku na náměstí, kde se zapaluje velký oheň a rituál se započíná zde. Polenu se požehná vše dobré a pak je vhozeno do plamenů. Lidé si povídají a přejí si krásné svátky a mezi dětmi je plno smíchu a legrace. Poté si odnášíme kousek dobrého plamene v malé svítilně.

Doma s ním rozděláme oheň a já pronesu krátkou modlitbu za všechny komu chci popřát štěstí. Začínám vždycky Haymitchem a Peeta pokračuje naší rodinou. Děti fascinuje především to, jak si oheň podmaňuje ten kus dřeva. Oheň by neměl vyhasnout po dvanáct dní, ale je to pochopitelně těžké, udržet děti od toho ohně dál.

,,Krásné svátky, lásko," řeknu a odvrátím se od krbu, jelikož mi začínají slzet oči.

,,Krásné svátky, Katniss," popřeje mi Peeta a políbí mě. 

______________________________________
Krásný 24.prosinec přeji
Tak jsem to zvládla, dopsala jsem Advenťák. I když některá okénka mi dala opravdu zabrat a tohle poslední nebylo výjimkou. V tomhle Advenťáku bylo nakonec nejvíce věcí z HP, zakončila jsem to něčím co měly být Vánoce ve Dvanáctém kraji s Peetou a Katniss. A to jsem si loni myslela, že větší výzva než Divergentní Vánoce nebude. Omyl. Velký omyl. Napsat tohle byla ještě větší výzva. Doufám však, že i tak se vám to líbilo i když to bylo maličko kostrbaté.
Vím, že jsem každý rok s tím vydáváním na štíru ale ještě jsem to nikdy úplně nevzdala tak uvidíme co přinese příští rok. Třeba konečně dostanu odvahu na nějaký ucelenější příběh.

Veselé Vánoce ❤❤☘